Menu

Aktuálně Kdo jsme Program strany Dělnická mládež Ochranné sbory DS Historie hnutí Kontakt

Agenda

Hospodářská krize Dělnické listy Plakáty a letáky Volební výsledky Dokumenty Videa Odkazy ARCHIV DS 2003-08

Archív

  • únor, 2010
  • prosinec, 2009
  • listopad, 2009
  • říjen, 2009
  • září, 2009
  • srpen, 2009
  • červenec, 2009
  • červen, 2009
  • květen, 2009
  • duben, 2009

Anketa

Jak dopadne soud mezi současným režimem a DS?

Zobrazit výsledky


Here are the Archived entries for únor 2010


ROK 2007

Tisk Email
Vložil(a) Administrátor
Úterý, 23 únor 2010

≡ 26. prosince  2007Hranice zůstaly     Vstup České republiky do tzv. schengenského prostoru vyvolal u vládních politiků pocit extáze. Řezání závor, popíjení sektu, velkolepá gesta a slova o dalším významném okamžiku v historii naší země. Pozadu nezůstaly ani sdělovací prostředky, které opakovaně zdůrazňovaly, že hranice jsou pryč a již neexistují.     Omyl. Hranice naší země přestaly být pouze kontrolovány, celníci opustili své budovy, lidé tak budou cestovat bez nutnosti předložení patřičného dokladu. Je to dobře? Podle mého názoru nikoliv. Vyměňujeme pohodlnost a chvilku prodlení za ztrátu střežení vlastního prostoru, vzdáváme se možnosti kontroly nad tím, kdo chce vstoupit na naše území. Jestli albánský dealer drog či africký „intelektuál“. Je to jen další voda na mlýn strůjcům Nového světového řádu, jejichž cílem rozhodně není existence suverénních států.      Na první pohled se zdá, že je tento vývoj nezadržitelný. Vždyť co si v zájmu své vlastní pohodlnosti necháme ještě vnutit? Implantování čipů pod kůži, abychom pouhým přiložením ruky zaplatili například nákup? Aniž bychom si to uvědomovali, sami a dobrovolně strkáme hlavu do oprátky a ještě smyčku utahujeme se širokým úsměvem na tváři. Pořád ale existuje cesta zpět. Jen je nutné procitnout z konzumní horečky a začít střízlivým způsobem uvažovat, a to hlavně při rozhodování koho volit. Kolaboranty z parlamentní bandy rozhodně ne.     Schengenský prostor tedy neznamená zrušení hranic, jak se nám snaží politici a média podsouvat. Je to ale další krok k definitivní ztrátě samostatnosti a přerod v evropský region. Hranice nám zatím zůstaly. Zatím. Tomáš Vandas≡ 23. prosince  2007Existence Boží – vánoční úvaha     Největší zločin, jehož se komunisté dopustili na tomto národě za dobu své nadvlády, byla důsledná sekularizace společnosti, zejména mládeže. Prováděla se všude, ale zejména  ve školách byl na děti největší tlak. Systematickým důrazem na materialismus a indoktrinací marx-leninské politiky, učitelé „vymývali“ postupně národu mozek. Výsledkem komunistické čtyřicetileté „výchovy“- vlastně zločinného působení na mládež – je naprostá neznalost mládeže, ale nejen jí, těch nejelementárnějších náboženských vědomostí a tupý pohled na život, omezující se jenom na tělové požitky. Vždycky když slyším, že učitelé brečí a chtějí přidat peníze, mrazí mne v zádech; oni spolu s bolševiky mají zásadní podíl na morální devastaci společnosti. Na moji invektivu slyším hlasy: A co měli dělat? Odpovídám: Raději jít makat do hutí či do dolů, než mít podíl na zločinu proti duchu národa.     Můj článek má tak trochu pomoci lidem, kteří o svém životě přemýšlejí a hledají odpověď na palčivé otázky po Boží existenci. Snad se těchto mých pár vět stane pro jiné, zejména mladé lidi motivem k dalšímu a hlubšímu hledání Boha!     Do problému – zda Bůh je či není - nejlépe vnikneme, když věci kolem nás podrobíme analýze tím, že budeme o nich rozjímat. Tak kupř. sedíme u stolu a před námi na stole leží popelník. Je tam skutečně, nebo se nám jenom zdá, že popelník leží na stole? My, katoličtí realisté, tvrdíme, že ano: před námi leží popelník! Je to důležité sdělení, neboť jsou na světě filosofické směry a různá náboženství, která tvrdí, že nikoliv, popelník na stole neleží, jenom se nám to zdá, že tam leží. Navíc ve svém učení doporučují různé techniky, jako např. jógu nebo drogy, aby odvedly člověka od reality a konečným cílem jejich snah je tzv. nirvána, čili vyvanutí duše člověka do nicoty…     Ale vraťme se k našemu problému. Můžeme si všimnout, že popelník má svůj tvar, barvu, látku: tvarem je řekněme kulatý, barva je čirá, protože je z těžkého skla, což je vlastně i jeho látka. Dále má popelník i svůj původ a příčinu, a rovněž smysl. Jeho původem je nějaká sklárna, kde byl vyroben; příčinou byla potřeba kuřáků mít nějakou nádobu na odklepávání popela a típání vajglů cigaret, a smysl má i ten, že krášlí stoly v restauracích nebo v domácnostech, zejména když popelníky jsou krásně čisté, umyté. Důležité je ale pro nás jeden fakt: že totiž ten, kdo popelník vyrobil, musel být vně popelníku – stál mimo – a měl vyšší inteligenci než sám jeho výtvor, tedy popelník.     Ten pan Někdo, kdo popelník navrhl, musel ho mít nejdříve „v hlavě“, tj. v myšlence, potom ho zřejmě nakreslil na papír či do počítače – a následuje normální technologický postup výroby popelníku.     Popelník, před námi ležící, je zajisté reálná věc. Tomáš Akvinský říká, že reálná věc, jež existuje, je v uskutečnění, ale v možnosti existovat nemusí: popelník zde ležící (v uskutečnění) mohu (v možnosti) prohodit oknem na ulici, kde se rozbije. A tak je to se všemi věcmi co existují: dneska jsou v uskutečnění zde, ale v možnosti zítra mohou být  jinde. Čili: žijeme na zemi, obklopeni přírodou, jsou zde stromy, tráva, voda, svítí slunce, v noci měsíc atd., to všechno jsou reálné věci v uskutečnění, které před tím, než se „objevily“,musely být  nutně u Někoho v myšlenkách v možnosti, a ten Někdo má nutně vyšší inteligenci než jeho výtvor (tedy příroda kolem), a stojí vně svého výtvoru. Ještě jiný příklad: z kusu nevzhledného žulového kvádru, který v uskutečnění leží před sochařem, vytesá umělec např. postavu krásné ženy, kterou má v myšlence, a která je tedy v možnosti. Umělec musí mít talent, inteligenci, cit, zkušenost, píli, a to všechno dodá svému uměleckému dílu, které posléze bude před ním stát v uskutečnění.      Slavný Descartes – spíše u lidí známý svou větou: „Myslím, tedy jsem!“, která je ovšem z hlediska filosofie bytí nepřesná, neboť nejdříve musí někdo existovat, aby mohl myslet, a nikoliv naopak – pronesl jinou, pro nás zajímavou větu: „Jsem, proto je Bůh!“. Čili náš původ a příčina je přímo odvislá od Boha…     Věci, jež nás na světě obklopují, se dělí na přírodní věci (substance) a umělé věci (artefakty), jež vytvořili lidé svýma rukama a umem. Do těchto artefaktů je zařazen i náš popelník. Analogicky můžeme říci, že tak jako artefakty, musely mít a mají svého tvůrce i věci přírodní. Musel zde být někdo, Někdo s vyšší inteligencí, který všechny tyto přírodní věci – organickou i neorganickou přírodu - stvořil a dal jí svůj řád – říkáme přírodní zákony. Jinak  řečeno: příčina všech přírodních věcí, jejich původ, ale i pohyb věcí, mají svou prapříčinu v Bohu.     Vrcholem Božího stvoření jsou lidé obdařeni rozumem a svobodnou vůlí, jež mají nesmrtelnou duši, která tvoří jejich formu, a která rovněž je jejich životním principem: tělem se pohybujeme v tomto hmotném světě, ale žijeme svou duší. Nesmrtelnou duší jsou lidé „podobni Bohu“, svému Tvůrci, jak je uvedeno v knize Genesis (Bible). Bůh Stvořitel tak jako do přírody vložil přírodní zákony, vložil do lidí mravní přirozený zákon, jehož esencí je Dekalog (desatero Božích přikázání). Přirozený mravní zákon se v člověku ozývá svědomím, což je spolehlivý hlas. Proto svědomí je třeba neustále „šlechtit“ především vírou v Boha, přijímáním svátostí, zejména svátostí eucharistickou, příkladným mravním životem, ale i sebevzděláváním. Přirozený mravní zákon je pramenem pozitivního zákona – tedy zákona lidmi pro jejich bezkonfliktní život zde na Zemi vymyšleného, jimi schváleného a jimi také (někdy) dodržovaného. I z tohoto hlediska můžeme usuzovat na existenci Boha, neboť přirozený mravní zákon si lidé nevymysleli, ten nám byl Kýmsi „vložen do srdcí“. Vidíme, že na základě rozumové úvahy můžeme spolehlivě usuzovat na existenci Boží.      Ale proč lidé vůbec chodí do kostela, co tam hledají? Především je třeba si říci, že teologie (nauka o Bohu) není věda experimentální: teolog nemůže vzít do zkumavky kousek Boha a v laboratoři Ho podrobit experimentálním pokusům. V místě, kde končí filosofické úvahy o Bohu – tedy rozumová úvaha – cítíme, že otázky po Bohu a Jeho existenci nás přesahují (transcendují) do oblasti víry. Jenom vírou můžeme chápat jemné nuance Božího tajemství.     Z Božího úradku zde máme spolehlivé svědky naší víry, a tou je Písmo svaté (Bible – tzv. Starý a Nový Zákon) a církevní tradici.     Písmo svaté – Nový Zákon – nám v Evangeliích říká, že Duch svatý „zastínil“ Pannu Marii a ona počala Ježíše, tedy Syna Božího. Bůh jako Bůh se nám v Písmu svatém jeví jako Trojjediný – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý – tedy tři Osoby, ale jedna přirozenost. Syn Boží, kterého Panna Maria porodila (Panna Maria byla a vždycky zůstává pannou!) je druhá Božská Osoba. Říkáme, že druhá Božská Osoba se vtělila do člověka Ježíše z Nazareta; Ježíš byl tedy Bůh a člověk zároveň - pravý Mesiáš, jehož příchod předpověděli proroci už ve Starém Zákoně.        Život Pána Ježíše nám přibližují především Evangelia v Písmě svatém, ale i nepřeberná řada knih na toto téma napsaných. Byl to samotný Ježíš Kristus, který založil církev svatou, katolickou, samospasitelnou; rovněž tak svátosti, v nichž se nás Bůh viditelně dotýká. První biskupové byli jeho učedníci. Uvědomme si, že zde na Zemi je církev dva tisíce let – myslíte si, že kdyby byla dílem lidských rukou, že by dva tisíce let vydržela?      Nakonec Pán Ježíš zemřel z rukou proradných Židů potupnou smrtí, a sice přibitím na kříž. Židé nemohli snést pomyšlení, že Mesiáš, kterého očekávali – a činí tak stále až do dnešních dnů – by byl onen „nepatrný“ člověk z Nazareta, který se narodil ve chlévě, chudý a všemi opovrhovaný. Odtud pramení ona židovská nenávist vůči všemu křesťanskému až do dnešních dnů; celá staletí – vlastně dva tisíce let – Židy nic tak nepálí, jako existence křesťanství, zejména pak svaté, katolické církve.      A tady jsme v závěru naší úvahy: v kontextu Vánoc si připomínáme narození našeho Pána Ježíš Krista. Pro Něho žijeme, jsme, dýcháme, na Jeho příchod čekáme, k Němu se ubíráme – ať se to někomu líbí či nikoliv. Proto s voláním: MARANATHA! – přijď Pane Ježíši – přeji každému radost z narození Pána Ježíše a naději, kterou nám slibuje. Mgr. Ladislav Malý≡ 22. prosince  2007Ne zeleným kartám!     Stalo se již zvykem, že si ukrajinské gangy vyřizují účty střelbou přímo na ulici. Naše policie s tím nejenže nehodlá nic dělat, ale dokonce pyšně zveřejní přesný seznam územního rozdělení Václavského náměstí mezi místními gangy. Pokud byste mezi „majiteli“ místních parcel hledali nějakého Čecha, tak leda tak opilého bezdomovce, jinak se o historické centrum, kde se udály všechny významné dějinné událostí naší historie za posledních sto let rozdělili Ukrajinci (stánky s občerstvením), Albánci (drogy),  Bulhaři (prostituce) a Izraelci (kasina). Jinými slovy nám tímto bylo sděleno, že naše bezpečnostní složky velmi dobře vědí o organizovaném zločinu přímo v centru hlavního města. Proč se tedy s mafiány nezatočí, proč jsou beztrestně ohrožovány životy nejen českých občanů? Na odpovědi typu o monitorování situace se upřímně směji, policie zde zločin monitoruje již 18 let bez jakýchkoliv výsledků. A to nezmiňuji obyčejné ukrajinské dělníky, kteří se podílí na čtyřiceti procentech zdejší kriminality.     Před několika týdny si parta Ukrajinců vyřizovala účty střelbou za bílého dne  přímo na Václavském náměstí. Naštěstí nikdo z kolemjdoucích nebyl raněn a krev tekla pouze z jednoho z těchto gaunerů. Rád bych ovšem připomněl, co se stalo v Praze, shodou okolností také v centru - konkrétně v zastávce metra Muzeum – v srpnu 2002. Totálně opilý Ukrajinec jménem Starkov, vzhledem lesního muže, ohrožoval okolní cestující holí, na které byl připevněný ostrý nůž. Statečný důchodce, který jediný proti tomuto vetřelci zakročil, skončil s bodným poraněním, přivolaný policista již toto štěstí neměl. Se zvířecí zuřivostí vedená rána do břicha byla smrtelná. V březnu 1999 podřízl neznámý Ukrajinec v jedné pražské herně barmance hrdlo jen proto, že nehodlal zaplatit 800 korun, které dlužil za prohru v automatech. Mému kamarádovi, rovněž barmanovi, parta zpitých Ukrajinců vyhrožovala uříznutím hlavy jen proto, že jim odmítl nalít, poté co viděl, v jakém stavu se tato individua nacházela.      Proč to zde všechno zmiňuji? Z jediného prostého důvodu, a to, že východní mafiánské gangy a přivandrovalci si zde mohou dělat co se jim zlíbí, a ještě při tom ohrožovat životy našich obyvatel. Ačkoliv slušných lidí je většina, stává se z nich v naší zemi menšina.  Obyčejní občané mají strach z hordy zvěře, pro které je láhev vodky cennější, než-li život sám, a kteří zároveň vědí, že se jim nic nemůže stát. Vždyť vyhostíte-li dnes Ukrajince, za měsíc ho máte zpátky, vždy se najde nějaký ten úplatný celník, a navíc, mafiáni jsou napojeni na nejvyšší policejní a vládní centra, takže policie lidem nejenže nepomůže, ale ani dle zákona nemůže! Ministr práce Nečas - samozřejmě z řad ODS - tomu všemu ještě nasadil korunu. Hodlá vystavit tzv. zelené karty, které umožní legální pobyt na území České republiky komukoliv, kdo zde bude chtít pracovat. Ono komukoliv znamená, že si sem bude moci svévolně přijet masový vrah, pedofil, dealer drog či celostátně hledaná osoba. Lustrace? Ale jděte, už teď si Korejci a Afričané stěžují, jak přísný byrokratismus panuje na českých přistěhovaleckých úřadech bránící  pracovat „zájemcům“ z ciziny. Co by si pak o nás v Evropské unii pomysleli, ještě by nás mohli vyloučit a to by pro obyčejného českého občana znamenalo ekonomickou katastrofu!     Stáváme se zemí, která je z jedné pětiny(!) zaplavena pracovní silou z řad Ukrajinců, Rumunů, Moldavanů, Kazachstánců a Poláků. Ministr Nečas ovšem tvrdí, že ČR tyto zaměstnance urgentně potřebuje, protože Čech zkrátka levnou práci odmítá dělat. Názory, že Češi jsou lenoši, kteří nechtějí pracovat, jsou zcela scestné, ba právě naopak. Čech je šikovný a dokáže odvést vysoce kvalitní práci, ale je zcela logické, že chce za ní být adekvátně odměněn. Dělat ovšem za pár „šupů“ jen aby přežil, zaplatil složenky a žil o chlebu, vodě a nemocích – není žádným smyslem života. To se opravdu vyplatí zůstat na podpoře a dělat načerno, což vám dnes už tak jako tak čeští zaměstnavatelé sami nabízí, aby vás pak velkoryse mohli platit ze svého, řečeno jejich zlidovělou hantýrkou.      Levná pracovní síla západní ekonomiku nedožene, jak se pan Nečas mylně domnívá. Naopak, musíme se stát zemí, kde práce bude draze placená, ale odměnou za to bude maximálně kvalitní produkt, který pak bude moci směle konkurovat západnímu trhu. V sousedním Německu už dnes platí zákon, že čeští špičkoví chirurgové musejí být placeni na stejné úrovni jako jejich němečtí kolegové, čímž se zabrání nejenom případným sporům, ale zaměstnanec tak je cíleně motivován k nadstandardním výkonům.     Dělnická strana se ale na druhou stranu v žádném případě nezříká zaměstnanců z postsovětských republik! Naopak, ale pouze za naprosto přísných pravidel a podmínek. Musí se jednat o opravdu kvalifikovaného a vzdělaného odborníka, u kterého bude záruka kvalitní práce. Dále je nutné uskutečnit morální profil a stejně tak nutná je i striktní lékařská prohlídka, aby tak bylo zjištěno, že takovýto jedinec bez výrazných problémů zapadne do společnosti, bude pro ní přínosem a především nebude jí jakýmkoliv způsobem ohrožovat. A v neposlední řadě je nutná znalost českého jazyka, alespoň na konverzační úrovni a v případě náročnějších pracovních pozic i znalost odborných českých ekvivalentů pro dané obory.     Osobně se domnívám, že imigrační politika patří k nejožehavějším problémům této země, ale současná vláda ODS tento problém nejenže nehodlá řešit, ale naopak přilije oheň do ohně v podobě již výše zmíněných zelených karet. Takže vážený občane, až tě příště na Václavském náměstí zasáhne zbloudilá kulka - pokud tě rovnou nezabije - nějakého rusky hovořícího mafiánského grázla, vzpomeň si příště u volební urny, že Dělnická strana ti – na rozdíl od Topolánkových pochopů – bezpečnost ve tvé vlastní zemi zajistí! Petr Kříž≡ 19. prosince  2007Mládež cikány nemusí     Valná většina žáků a žákyň učilišť, středních škol a gymnázií v České republice má negativní vztah k cikánům. Záporně se dívá i na prostituující, vězně, drogově závislé či bezdomovce. Pozitivní postoj mají mladí naopak k postiženým, seniorům či Západoevropanům. Vyplývá to z výzkumu, jehož výsledky představila společnost Člověk v tísni. Do průzkumu agentury NMS se zapojilo 1 685 žáků a žákyň učilišť, středních škol a gymnázií od 12 do 20 let. Tiskový odbor DS≡ 15. prosince  2007DS podporuje neplacení zdravotních poplatků     Dělnická strana se rozhodla podpořit bojkot placení zdravotních poplatků, k němuž vyzvala skupina politiků a umělců. Naše stanovisko je v tomto ohledu shodné se signatáři petice, neboť i my se domníváme, že schválený zákon je evidentně protiústavní.     Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, říká, že „občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“ (Hlava čtvrtá: Hospodářská, sociální a kulturní práva, čl. 31).     Zavedení poplatků ve zdravotnictví od 1. ledna 2008 zcela zásadním způsobem porušuje platnou ústavu a proto by měla být platnost zákona pozastavena do té doby, než v této kauze rozhodne ústavní soud.     Vyzýváme proto naše členy a příznivce, aby do doby, než bude vynesen platný verdikt ústavního soudu, neplatili lékařům požadované poplatky. Je to jediné možné řešení a způsob, jakým můžeme upozornit na skutečnost, že v údajně demokratickém státě jsou porušována ústavní práva občanů.    Tomáš VandasPředseda DS≡ 7. prosince  2007Kdo vládne v naší zemi?     Tak tuto otázku si já, a pevně věřím že většina kamarádů z národní opozice, pokládáme stále častěji. Že to nejsme my, Češi, ale společenstvo vyvolených, jež skryto za oponou tahá za nitky a určuje vše, je čím dál více zřejmé. Kainovo znamení na tváři a jazyk samá lež, to je to, co je pevně spojuje a zároveň prozrazuje. Ovšem většina veřejnosti je již tak zaslepená a omámená perfektní propagandou z médií, že ony vyvolené našeptávače nevidí a tak za tichého přihlížení našich vlastních lidí utahují svou oprátku stále víc a víc kolem našeho zbídačeného a skomírajícího národa.      Jen se podívejte, co se děje: proti mladým, vlastenecky smýšlejícím lidem je brutálně zasahováno policií za to, že si dovolili ve své zemi demonstrovat a jejich trasa měla vést kousek údajným židovským ghettem. Národně uvědomělí aktivisté jsou stíháni za své názory, zatímco bolševická hydra se v tichosti připravuje rozvinout svůj rudý prapor nad vlastí, připravuje se konec naší historické měny, zrušení hranic, český člověk je finančně stále víc znevýhodňován, zatímco cizinec naopak, je rozbíjena rodina, likvidován náš obchod a průmysl atd. A já se vás všech, co si myslíte, že si ještě vládneme my Češi, ptám: Vypadá takto naše vláda nad vlastní zemí?      Vyplňuje se to, co již předpověděla stará proroctví. Někdo se připravuje převzít vládu nad světem, zničit národy a z vás udělat otroky. Jen slyšte jejich hlasy ze znovu obnovených svatyní zla obrácených k východu! Jsou plné nenávisti, našemu myšlení tolik cizí a neznámé, jejich krev je pošpiněna zločinem a jejich myšlení je myšlením Jidáše Iškariotského, fyzicky slabí a práce se štítící, moc a peníze však nadevše milující. Jen pohleďte na ně a kdož jste Češi, musíte být naplněni odporem. A tahle banda nám bude vládnout?      Dělníci, rolníci, živnostníci a všichni poctiví Češi, kolikrát a jak moc jste byli poníženi, naši noví vládci se vám vysmívají do tváře a já se vás proto ptám: Jak dlouho ještě budete chodit s hlavou skloněnou a dřít na jejich zlaté postele? Není lepší tu hlavu zvednout a říct jim své hlasité NE?! Pojďte s námi, vezmeme společně do rukou vládu nad svou zemí a potrestejme zločince a zrádce! Učiňme konec té vládě vyvolených a přiveďme opět naši zemi k rozkvětu. Dělnická strana, na rozdíl od ostatních, má plán a cíl, jak toho dosáhnout. Benedikt Vácha≡ 3. prosince  2007Kladivo na čarodějnice     Nechci se v této úvaze zaobírat známým dílem Václava Kaplického, kde vystupují fiktivní čarodějnice a inkvizitor Böblig z Edelstadtu. Chci se zaměřit na realitu dneška a to je hon na domnělé neonacisty. Obyčejný člověk musí nabýt dojmu, že neonacisté jsou úplně všude, od řadových dělníků přes policii a zatím naposledy jsou odhaleni v armádě. Už i ve výroční zprávě BIS za rok 2006 jsou uváděni domnělí neonacisté, hned po cizojazyčných mafiích, jako druhá největší hrozba pro bezpečnost našeho státu. Pavel Eichler i Jan Gazdík si určitě mnou ruce nad dobře odvedenou prací v podobě odhalení tří mužů v armádě, kteří se nebojí přiznat k myšlenkám patriotismu, například Martin Hrach z Mostu slouží u dělostřelectva. Je mi jasné, že tento člověk už má na balkoně bytu dělo a permanentně odstřeluje městskou čtvrť  Chanov, o dalších aktérech této kauzy ani nemluvě.      Bohužel pan Eichler si ve své „objektivitě“ a „profesionalitě“ zapomněl zjistit nějaká základní fakta k této kauze. Třeba jedna věc je ta, že všichni tři byli viděni na akcích, které byli řádně ohlášeny a v případě účasti Vladimíra Holuba na akci ve Wunsiedelu se jednalo o akci legální politické strany NPD. Tak kde máme ten neonacismus? Možná někdo namítne, že pan Hrach byl na rozpuštěné demonstraci 1.5.2007 v Brně, ale i zde nepadla žádná obvinění za propagaci neonacismu, pokud já vím, bylo zde pár obviněných z útoku na veřejného činitele, ale o hodně více zde bylo žalob na pány Mareše a Novotného, takže opět se ptám, kde je ten pravicový extremismus. Dalším faktem je samotné ustanovení AČR z roku 1993, kde se přímo praví, že AČR nebude diskriminovat své zaměstnance za jejich náboženské a politické přesvědčení s podmínkou, že nebudou své přesvědčení či orientaci prosazovat a zatahovat na pracoviště.      Takže drazí pánové, nějak se vám ten domeček z karet rychle sesouvá, ale vy si určitě najdete neonacisty jinde, třeba v podobě řezníků (na100% prodávají cikánským spoluobčanům infikované maso) nebo profesionální řidiči, ti určitě po nocích najíždějí do všech, kteří se jim znelíbí, určitě najdete neonacisty i tam, kde by je nikdo nečekal. Já jen doufám, že naposledy zmiňovaní muži z AČR ve vašem fantasmagorickém článku nenechají vše jen tak a podají na vás žalobu pro pomluvu či šíření poplašné zprávy. Čest práci. Václav Bureš≡ 1. prosince  2007Cikáni dostanou další peníze     Vláda bude od ledna příštího roku pomáhat dvanácti místům, která řeší problémy s cikánskými ghetty. Ministryně pro zvýhodňování menšin Džamila Stehlíková věří, že ghetta v Mostě či Ostravě zaniknou, nebo se alespoň život v nich zlepší. Cikánům chce usnadnit přístup ke vzdělání, práci a lepšímu bydlení.     Agentura pro odstraňování sociálního vyloučení bude mít zástupce v Broumově, Brně, Břeclavi, Holešově na Kroměřížsku, Chebu, Mostě, Přerově, Roudnici nad Labem, Slezské Ostravě, Ústí nad Labem a ve dvou regionech - na Jesenicku a Šluknovsku. Volba padla na města, jejichž úřady se tzv. romské otázce samy dlouhodobě věnují.       Ministryně Džamila chce nastartovat spolupráci mezi obyvateli problémových míst a radnicemi, úřady práce či školami a naučit je postupovat tak, aby ghetta časem zanikla nebo se změnila v normální čtvrti. Stát chce pomáhat nejen radou, ale také nemalými penězi. Ty bude čerpat z evropských fondů a ze státního rozpočtu. Vláda v něm na pomoc Cikánům pamatovala. Škoda jen, že stejným způsobem nepamatuje i na ostatní občany. Tiskový odbor DS≡ 27. listopadu  2007Křižování české vesnice     Je nošením dříví do lesa hovořit o významu české vesnice pro život českého národa, jeho kulturu a vůbec jeho bytí. Z české vesnice, z jejího sociálního uspořádání, zvyků a tradic, cílevědomé práce lidí, jejich životní zkušenosti a víry závislé na hodnotách, přesahujících člověka a jež jsou darem Božím, vždycky v minulosti český národ čerpal do svých žil sílu, naději a radost - ať už v dobách zlých či horších – a pomáhaly mu přežít.       Není to tak dávno, co jsme si bláhově mysleli, že českou vesnici už nemůže potkat nic horšího, než bylo období po druhé světové válce. Jak hodně jsme se mýlili, o tom nás přesvědčuje současný život na vesnici s problémy takového rázu, jimž jsou obyvatelé vesnic vystaveni a které jsou jejich chabými silami neřešitelné.     Po druhé světové válce zhusta sedláci českého a moravského venkova sedli bolševikům na lep a ve volbách v roce 1946 jim dali svůj hlas. Vždyť tenkrát komunisté zvítězili s 38% hlasů! Pro zajímavost: na Slovensku zvítězila Demokratická strana s 60% hlasů. Jenže hlasy v Čechách a na Moravě o dalším politickém vývoji republiky rozhodly: na Slovensku se potom chytře provedl převrat, a i tam lid zvítězil nad zrádnou buržoazií tím, že „uřízl“ Demokratické straně hlavu. Česká vesnice nastoupila svou křížovou cestu… Mgr. Ladislav Malý(celý článek naleznete v sekci …komentáře)  ≡ 23. listopadu  2007United States of Europe     Mrazí mě po těle, když si uvědomím, že koncem prosince už nebudou žádné hraniční kontroly a do naší vlasti nastane nekontrolovatelný nájezd všelijakých pochybných individuí z celého světa. Naše hranice už takhle byly chráněny minimálně, ale alespoň se muselo přejet přes hraniční přechod.      Stát, který si nedokáže ochránit své hranice, nemá šanci na přežití. Ale mám dojem, že takový je záměr mocných. Vytvořit u nás prostor pro imigranty všeho druhu a totálně zničit český národ a kulturu. Včera jsem slyšel v rozhlase, že se Češi musí učit toleranci k imigrantům a pochopit jejich odlišnosti a kulturu. Nemělo by to být spíše naopak? Neměli by oni pochopit naši kulturu, dějiny a jazyk? Kdo to nepochopí, nemá tady co dělat.     Myslím si, že situace je horší než před rokem 1989, kdy jsme poslouchali příkazy z Moskvy, ale státní majetek a podniky byly české. Teď posloucháme příkazy nejen z Bruselu, ale i z Washingtonu, státní majetek je rozkradený, podniky jsou z velké většiny v cizích rukách nebo vytunelované. Jsme včleněni do institucí jako NATO a EU, které nás vtahují do vojenských dobrodružství nebo vysávají ekonomicky. Myslím si, že jen málokdo může být tak naivní a myslí si, že dotace z EU jdou pro nás jen proto, že jsme členy unie. Evropská unie nám zadarmo nic nedaruje a určitě nedostaneme více, než kolik odvedeme do bruselského chřtánu. Jde jen o přerozdělování a placení drahých bruselských úředníků.      Jsme členy velmi podivné společnosti, kterou bych nazval United States of Europe, a která připomíná podobný paskvil, kterým jsou USA, kde je jedna z nejvyšších zločinností na světě, kde se mluví mnoha jazyky, kde stát neochrání obyčejného občana, kde je sociální systém na velmi nízké úrovni, kde se vše měří dolarovým kontem.      Je úplně jedno, jestli u nás vládne ODS nebo ČSSD, oběma stranám bude vždy přisluhovat KDU-ČSL a Strana zelených. Politika se nezmění.      Situace se změní jen tehdy, když dostane šanci nová strana, vlastenecky a sociálně orientovaná, jinak se náš národ rozmělní v United States of Europe a za pár desetiletí už Česká republika jako stát nebude existovat. Proto podporuji Dělnickou stranu, která mé představy svým programem splňuje. Ing. Josef Hendrych≡ 20. listopadu  2007Le Pen opět předsedou FN     Zakladatel a neotřesitelný vůdce francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Pen byl na jejím sjezdu v Bordeaux znovu potvrzen ve funkci předsedy. V jeho 79 letech by to mohl být jeho poslední mandát, než předá žezlo svému nástupci. Na sjezdu potvrdila svůj vzestup uvnitř strany Le Penova dcera Marine, která si už připravuje pozice na to, aby otce po jeho odchodu vystřídala. Le Pen byl jediným kandidátem na předsedu. Při hlasování dostal skoro 98 procent hlasů. Na sjezdu oznámil vytvoření funkce dvou výkonných místopředsedů strany. Stali se jimi Bruno Gollnisch a Marine Le Penová. Oba jsou tak hlavními aspiranty na funkci předsedy, až Le Pen oznámí odchod.      Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas zaslal předsedovi FN Jean-Marie Le Penovi blahopřejný dopis k jeho znovuzvolení. Tiskový odbor DS≡ 17. listopadu  2007Stanovisko DS: Komunismus padl, totalita zůstala     Dne 17. listopadu 1989 započaly události, které ve svých důsledcích znamenaly pád komunistického režimu. Osmnáct let poté zůstává společnost rozdělena a téměř polovina občanů hodnotí polistopadové období jako změnu k horšímu.      Nový režim, označující se heslem „Nejsme jako oni“, přinesl občanům chvilkové pocity svobody, demokracie a zájmu o věci veřejné. Stačilo ale několik let a tyto pocity vystřídaly jiné: pasivita, skepse, pohrdání politikou. Začalo rozkrádání národního majetku, prorůstání organizovaného zločinu do státní sféry a nárůst korupce. Slušný občan byl opět zahnán do kouta a je o něj zájem pouze před volebním kláním.     Co je však nejvíce alarmující, to je neskrývaná nenávist režimu k jeho oponentům. Všichni co vyjadřují nesouhlas s vývojem v naší zemi, vystupují nahlas a kriticky například k Evropské unii či k přílivu imigrantů, jsou nemilosrdně ocejchováni jako extremisté, rasisté, xenofobové a nejnověji neonacisté. Čelí nechutné skandalizaci v médiích, jsou perzekvováni, zavíráni a veřejně dehonestováni. „Demokratický“ režim dokonce připravuje okleštění shromažďovacího práva.     V čase výročí „sametové revoluce“ tak můžeme trpce konstatovat, že komunismus sice padl, ale totalita, byť v jiném hávu, nám zůstala. Tomáš VandasPředseda DS≡ 14. listopadu  2007Oznámení DS: Východisko ze společenské krize     Po sobotě 10. listopadu 2007 nemůže už být nikdo na pochybách, že za osmnáct let pseudodemokracie v našem státě se ocitla společnost opět v hluboké krizi, jako tomu bylo už tolikrát ve dvacátém století. Korupce, prorůstání zločinu do nejvyšších míst vládnoucího establishmentu, zdražování základních životních potřeb, neustálá hrozba nezaměstnanosti, nemožnost právního dovolání, neustálý příliv imigrantů, neschopnost vyřešit cikánskou otázku. To všechno dohromady ukazuje na neschopnost systému vyřešit základní lidské potřeby obyvatelstva České republiky.     Demonstrace mladých lidí - jejich snaha dát najevo svůj názor - a eskalující brutalita policie, jak jsme toho svědky z mnoha střetnutí demonstrujících se státní mocí, jsou vnějším ukazatelem hluboké občanské nespokojenosti s daným politicko sociálním stavem. Vláda arogantně přehlíží skutečné potřeby národa, prosazuje svoje zákony a nařízení i přes viditelnou nechuť většiny. Národu vládne pomocí médiokratických nástrojů a vytváří tak z lidí, tedy i ze svých voličů, stádo skotu. Příkladem nám může posloužit přijetí zákona o reformě veřejných financí či snaha o umístění amerického radaru na českém území.     Dělnická strana sleduje pečlivě a s obavami negativní politicko sociální vývoj v naší společnosti.  Nabízíme proto vládnoucímu establishmentu České republiky možnost implementovat Program Dělnické strany do zákonů ČR s cílem vybřednout ze společenské krize a odstranit jevy, se kterými si liberální systém evidentně nedokáže poradit. Tomáš VandasPředseda DS≡ 11. listopadu  2007Průměrná mzda? Fikce     Téměř vždy, když ČSÚ zveřejní údaj o průměrné mzdě, mnozí občané nevěřícně kroutí hlavou, nebo se i rozčílí, neboť svoje příjmy shledávají podprůměrnými a jejich známí a přátelé rovněž vydělávají méně. Cítí se poškozeni, jde ale pouze o nepochopení toho, o čem průměrná mzda vypovídá. Podprůměrně placených zaměstnanců je vždy více než těch, kteří se drží nad průměrem.      Princip je stejný, jako když učitelka ve škole musí rozhodnout, jakou známku napíše žákům na vysvědčení - udělá aritmetický průměr. Sečte všechny známky a vydělí je jejich počtem. Může se lehce stát, že žákovi průměr "zkazí" jediná špatná známka. Žák se může zlobit, že většinu známek měl lepších, ale průměrná známka je jen jedna.      ČSÚ počítá průměrnou mzdu velmi podobně - objem mzdových prostředků vydělí počtem zaměstnanců. A také zde se stává, že mzda malé skupinky zaměstnanců s velmi vysokými platy průměr „zkazí", tedy podstatně zvýší oproti mzdám většiny zaměstnanců. Průměrná mzda ale není ukazatelem, který by měl vypovídat o většině zaměstnanců.      Mnohem zajímavější údaj ale je to, že podprůměrně placených zaměstnanců je vždy více než těch nadprůměrných, skoro dvě třetiny. Ptáte se, jak je to možné? Je to tím, že průměrnou mzdu „nadhodnocují" lidé s vysokými platy – manažeři, ústavní činitelé, členové dozorčích rad atd. Zveřejňovaná průměrná mzda je tedy spíše než realita obyčejná fikce. Tiskový odbor DS≡ 6. listopadu  2007Zadostiučinění?     Pražský městský soud vynesl rozsudek nad Ludmilou Brožovou – Polednovou, bývalou prokurátorkou v procesu s Miladou Horákovou. Nepodmíněný verdikt osmi let vězení je pro šestaosmdesátiletou starou paní nepodstatný. Každý tuší, a potvrdil to i soudce, že trest je vzhledem ke zdravotnímu stavu odsouzené nevymahatelný.      Chtělo by se říci: Konečně! Konečně nastalo zúčtování s minulým režimem a jeho zločiny. Je to tedy důvod k optimismu? Obávám se, že nikoliv. Nemohu se ubránit dojmu, že celý proces byl jen nepovedenou parodií na minulost, která se mohla odehrát jen díky tomu, že paní Brožová – Polednová netrvala u soudního jednání na své přítomnosti. Jinak by kauza dopadla stejně jako u Aloise Grebeníčka.      Proč to všechno až téměř po osmnácti letech od sametového podvodu? Proč nedošlo k obžalobě již počátkem devadesátých let? Odpověď je jednoduchá. Bránila tomu dohoda komunistických pohlavárů s nastupujícím disentem, kterou osobně zaštiťoval Václav Havel. Právě on je bezpochyby odpovědný za to, že jsme svoji příležitost vyrovnat se s křivdami minulosti promrhali. On je ten, kdo se paktoval s nomenklaturními aparátčíky typu Čalfy, on je tím, kdo považoval za svého přítele komunistického generála Vacka.       Pocit zadostiučinění se tedy, alespoň v mém případě, nedostavuje. Spíše je tu pocit trapnosti. Trapnosti nad nedůstojnou fraškou, která se nazývá soudním procesem. Fraškou, která nemůže zakrýt obrovské morální selhání polistopadové vládní garnitury. Tomáš Vandas≡ 4. listopadu  2007Boží bojovník     Mladí národní demokraté v Praze naprosto v souladu se zákonným ustanovením ohlásili svou manifestaci na den 10.11. s tím, že chtěli pochodovat s hořícími pochodněmi v rukou ztemnělou Prahou. Okolnost, že chtěli projít kolem židovské synagogy rozlítila vedení Židovské obce natolik, že málem na ten den vyhlásili stav obležení v jakési blíže neurčené židovské čtvrti v Praze. Zalarmovali všechen tisk a elektronická média, dokonce i mediálně známí jednotlivci se přihlásili do boje proti postpubertálním mladíčkům. A proč to všechno? Inu proto, že ti mladí národovci si vzpomněli zrovna dělat demonstraci ausgerechnet na výročí „křišťálové noci“.     Jsem na hony vzdálen ideovým názorům Mladých národních demokratů, tím méně bych šel s pochodní v ruce a křičel – podle mého názoru - hloupá hesla. Ale celou svou bytostí budu hájit jejich právo – PRÁVO – na vlastní názor, třeba projevovaný pochodovou manifestací, a nikdy by mne nenapadlo jim v tom zabraňovat. Právě ten, kdo tak činí, pošlapává principy demokracie. Pakliže v tomto údajně demokratickém režimu mají možnost nahlas vyjádřit se, a tedy i prostor na ulici demonstrovat, homosexuálové, lesbičky a feministky, což jsou organizace, jejichž cílem je rozbití základní buňky společnosti, tedy rodiny, a jsou to spolky jdoucí proti přirozenému životu lidské společnosti – není důvod, proč by si nemohli zakřičet i mladí postpubertální hoši. Dneska mají zákaz demonstrovat mladí národovci, zítra mohou podobný zákaz dostat dělníci a zaměstnanci pražských podniků!      V tisku jsem se dočetl, že v Praze existuje židovská čtvrť. Kdybych to řekl já, goj, nebo kterýkoliv jiný goj, vystavěl bych se nebezpečí trestnímu stíhání za diskriminaci, rasismus, ghettoizaci, či cosi podobného. Myslel jsem si, že Židé kdysi byli rádi, když koncem devatenáctého století bylo židovské ghetto zbouráno a na jeho místě vystavěny tehdy moderní, ba luxusní činžovní domy; Židé měli více možností a motivů asimilovat s většinovým národem. Asi jsem se mýlil, neboť Židé se opět v Praze i z kraje 21.století – zdá se – uzavírají do jakéhosi ghetta, kterému  říkají židovská čtvrť.  Je jenom otázka komu a čemu prospívá, že pražští Židé se vyčleňují z většinové veřejnosti – vždyť přece zákony a rovněž i zákonná ochrana platí pro každého stejně.      Na internetu jsem se dočetl, že jako jeden z husté řady dobrovolných bojovníků na „ochranu Židů“ v Praze se přihlásil i pan kardinál katolické (nikoliv ultrakatolické!) církve Miloslav Vlk, jinak také arcibiskup pražský. Jeho přítomnost bude zajisté velice vítaná a účinná, neboť půjde do boje v plné své zbroji: Je to především na jednom konci zakroucená pastýřská hůl, která bude s důrazem dopadat na tvrdé a vyholené lebky mladých neonacistů, a dále pak zapálené kadidlo, s kterým bude okuřovat nosy nácků, ti se zakuckají a dají se na ústup. A židovská čtvrť bude zachráněná…    Na svém zasedání počátkem měsíce října slovutné parlamentní shromáždění Rady Evropy – jež lze považovat za hlavního strážce občanských svobod a lidských práv na evropském kontinentu - schválilo rezoluci „Nebezpečí kreacionismu ve vzdělávání“. Rada Evropy tím apeluje na členské státy – včetně ČR - , aby  podporovaly výuku evoluce jako jedinou a zásadní, fundamentální vědeckou teorii ve školních osnovách. Jinak řečeno: politickým rozhodnutím byl učiněn konec akademickým debatám a ten,  kdo podporuje výuku kreacionismu na školách, je vlastně hrozbou pro demokracii a jako s takovým s ním bude zatočeno. Nepřipomíná Vám to cosi, pane kardinále? Kdo má na tyto skutečné hrozby demokracie upozorňovat a žádat nápravu? Je to především církev, v našich podmínkách církev katolická a její hodnostáři, především biskupové a kardinál. Tam je Vaše pole působnosti, páni biskupové, nikoliv hrát si na „ochránce“ židovské čtvrti.     Někteří zlí jazykové říkají, že když pan kardinál půjde s Židy, oni prý se přihlásí na pochod Eriku Sedláčkovi a vezmou s sebou pořádné hole… Marně jim to rozmlouvám.  Mgr. Ladislav Malý≡ 1. listopadu  2007O právu shromažďovacím     Bezpochyby jednou z nejvíce propíraných afér posledních dnů a týdnů se stal řádně ohlášený pochod občanského sdružení Mladí národní demokraté proti účasti ČR na okupaci Iráku. Vrcholní představitelé naší republiky v čele s prezidentem Václavem Klausem se snaží této akci zabránit za každou cenu. Magistrát města Prahy dokonce nehodlá respektovat rozhodnutí soudu a protizákonně se snaží protestu mládeže jakýmkoli způsobem zabránit.     Hlavním důvodem ke zcela nesmyslné hysterii, která byla kvůli této akci rozpoutána, je údajně skutečnost, že se má odehrát v den výročí tzv. Křišťálové noci, což je označení pro protižidovský pogrom, který začal dne 9. listopadu v Německu a k němu připojenému Rakousku a v českém pohraničí. Organizátoři svolali protest na sobotu 10. listopadu. O jakém výročí lze tedy hovořit? Navíc původně byl ohlášen již na prosinec roku 2006, kdy byl magistrátem taktéž nezákonně zakázán. Jakou souvislost lze vidět v pochodu nahlášeném na prosinec a jakýmsi listopadovým výročím?     Je proto zcela evidentní, že určité skupiny občanů naší země jsou bezdůvodně šikanovány a je jim upíráno jedno ze základních práv a svobod, a to právo shromažďovací. Organizátoři splnili veškeré zákonné podmínky pro ohlášení akce a nelze ji nepovolit pouze na základě jakýchsi, ničím nepodložených domněnek. A v tom jim dal za pravdu i soud. Vždyť na každý z 365 dnů v roce se dá v historii nalézt nějaké výročí, které by mohlo být záminkou k nepovolení protestu.     Pokud tedy bude jenom kvůli něčí domněnce o spojení akce Mladých národních demokratů s jakýmsi výročím protest znemožněn, můžeme tak v budoucnu počítat s tím, že podobným způsobem může být kdykoli zmařen jakýkoli pokus občanů o veřejné shromáždění. A to nesmíme v žádném případě dopustit. Petr Kotáb≡ 1. listopadu  2007Smlouva EU bez referenda     Reformní smlouvu EU, na které se předminulý pátek dohodli představitelé zemí unie a jež má nahradit původní zkrachovalou euroústavu, bude v České republice schvalovat parlament. Poslanecká sněmovna na návrh opoziční ČSSD požádala vládu, aby jí smlouvu předložila neprodleně po podpisu k ratifikaci. Komunisté neuspěli s návrhem, podle něhož by o přijetí smlouvy rozhodovali lidé v referendu.      KSČM pro svůj návrh získala jen 28 hlasů, podpořili jej i tři sociální demokraté a tři rebelující poslanci z vládní ODS, včetně Tlustého. Ten se přimlouval za schvalování v plebiscitu, protože reformní smlouva je podle něho fakticky totéž jako někdejší evropská ústavní smlouva. „Přinejmenším obě největší politické strany, tedy ČSSD a ODS, před volbami takovéto referendum o takhle zásadním dokumentu slibovaly,“ řekl Tlustý. Vicepremiér Alexandr Vondra (ODS) ale namítl, že reformní smlouva nemá ústavní charakter a je daleko stručnější než původní euroústava.     Předpokládá, že smlouva bude schvalována třípětinovou většinou v obou komorách parlamentu. „A samozřejmě předložíme po podpisu příští rok tuto smlouvu zákonodárnému sboru,“ slíbil Vondra ještě před hlasováním. Konečný text smlouvy má být podepsán 13. prosince.     Není ani překvapivé, že proti referendu se vyslovili zástupci ČSSD. Socialisté tak opět ukázali, že jsou jim hlasy občanů potřebné jen při volbách. Již v minulých letech slibovali vypsání referenda o vstupu do NATO, aby pak důvěřivé občany podvedli. Z lidového domu se line něco zasmrádlého, nasáklého podvody a korupcí. Tiskový odbor DS≡ 29. října  2007Oslavy vzniku ČSR v Ostravě     Vznik samostatného Československa si v Ostravě připomnělo více než dvě stě přívrženců a sympatizantů Národního korporativismu, Národní cti a Dělnické strany. Nacionalisté vyšli za doprovodu bubnů z náměstí Svatopluka Čecha. Za pochodu Nádražní a Českobratrskou ulicí vyvolával dav hesla „Nic než národ!" nebo „Čechy slušným lidem!". U památníku válečných hrdinů v Husově sadu uctili památku československých legionářů minutou ticha.      Akce se poté přesunula na Masarykovo náměstí, kde pokračovala dalšími projevy. Jako první vystoupil předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který se zaměřil na oslavy vzniku samostatné republiky z pohledu dnešní doby a situaci ve společnosti (celý projev naleznete …zde), dále promluvil jako čestný host představil organizace Nové svobodné Slovensko p. Radovan Novotný a poté zástupci Národního korporativismu. Akci lze zhodnotit jako velmi úspěšnou a důstojnou oslav založení Československa. Tiskový odbor DS≡ 22. října  2007Předseda DS vystoupí 28. října v Ostravě     Předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas vystoupí v Ostravě dne 28. října 2007 s projevem k oslavám výročí vzniku Československé republiky. Akci pořádají občanská sdružení Národní korporativismus a Národní čest a sraz účastníků je v 15 hodin na náměstí Svatopluka Čecha. Tiskový odbor DS≡ 19. října  2007A povstala umělecká fronta…     …aby v zájmu nás všech zachránila pro naši budoucnost „architektonický skvost“. Řeč je o nové budově Národní knihovny v Praze, neboli o chobotnici, blobu či žabím hlenu, jak se návrhu Jana Kaplického přezdívá. Skupina umělců, architektů a profesorů vysokých škol iniciovala petici na výstavbu nové budovy na Letné. Jako argument uvádějí, že návrh nové budovy Národní knihovny je originální, jedinečný a přinese naší zemi světový věhlas. S tím lze paradoxně souhlasit. Těžko si lze představit, že by v kulturně vyspělém státě mohlo dojít jen k úvahám o tak výrazném narušení historické části města.     Ukazuje se, že chyba je v samém počátku vyhlášení soutěže. Pokud by místo umístění blobu bylo jinde, někde mimo centrum města, a bylo citlivěji uvažováno ve všech souvislostech, mohlo se třenicím a sporům, ke kterým nyní dochází, předejít. Já osobně jsem rád, že pražští zastupitelé z opojných slov rychle vystřízlivěli a jejich názor je nyní výrazně negativní. A asi posledním hřebíčkem do rakve bláznivého projektu je prázdná státní kasa. Na podivné experimenty nyní skutečně nemáme peníze.     A umělecká fronta? Ta nezklame nikdy. Nezklamala za Hitlera, nezklamala za komunismu, nezklame ani v polistopadové době. Její hlavní protagonisté jsou (pseudo)umělci, kteří si nezaslouží uznání. Jsou to lidé bez myšlenky, názoru a úcty k národu. Tomáš Vandas≡ 17. října  2007Ve zdravotnictví jde jen o peníze     Je to už delší dobu, co jsem se dozvěděla že se v jedné z mosteckých školek šíří tuberkulóza. Dostala se tam s jednou z kuchařek, která o tom ovšem ani nevěděla.     Pro děti v takovém věku může být toto onemocnění prý i smrtelné. Jenomže je tu problém, komu by se to vlastně mělo dávat za vinu? Když o tom tato kuchařka ani nevěděla, nedělala to tedy úmyslně a tudíž je nesmysl vyčítat to jí. Tak tedy komu? Podle mě je odpověď velice jednoduchá: našemu zdravotnictví!     Každý držitel zdravotního průkazu jistě ví, že získat ho není nic těžkého. Je to hlavně otázkou peněz. Člověk zaplatí požadovanou částku za vydání průkazu, ale že by mu byly udělány nějaké extra testy na zjištění jeho zdravotního stavu, to se říci nedá. Zároveň se ani nedělají žádné další testy v průběhu života. Takže když si např. v 18-ti letech necháte udělat zdravotní průkaz, budete ho mít až do 60-ti let bez jakýchkoliv průběžných testů. To, že můžete něco chytit v průběhu života, už je asi vedlejší. Pokud byste však o nějaké testy opravdu měli zájem, tak vám samozřejmě nikdo bránit nebude. Testy vám totiž lékař jistě mile rád udělá, ale pouze za peněžní poplatek, který není vůbec malý. Tak proč si to zdravotní pojištění vlastně platíme?! Já to vážně nechápu. Zvlášť, když za nedlouho si budeme platit i návštěvu lékaře. To je až neuvěřitelný, platit si jednu věc dvakrát a ještě k tomu, když její kvalita dost pokulhává. Lucie Šlégrová≡ 14. října  2007Schwarzenegger odmítl manželství homosexuálů     Arnold Schwarzenegger, guvernér amerického státu Kalifornie, již podruhé vetoval zákon, jenž by umožnil sňatky mezi homosexuály. Schwarzenegger tak dal opět najevo, že o legalizaci nemají rozhodovat vlády, ale referenda nebo nejvyšší soudy.      Již dnes je v Kalifornii povoleno na více než dva roky uzavírat rodinná partnerství mezi osobami stejného pohlaví. Rodinní partneři mají veškerá práva jako manželé s výjimkou společného zdanění. Regulérní manželství osob stejného pohlaví je však zatím tabu. Poprvé Schwarzenegger zákon vetoval v roce 2005 s odkazem na výsledky pět let starého referenda, v němž se většina voličů vyslovila ve smyslu, že manželství je svazkem muže a ženy. Kalifornský nejvyšší soud se touto záležitostí bude zabývat nejspíše až příští rok. Tiskový odbor DS≡ 12. října  2007„Mírotvorce“ Al Gore     Letošní Nobelovu cenu za mír si rozdělí bývalý americký viceprezident Al Gore a Mezivládní panel pro klimatické změny. Bojují za zmírnění dopadů lidské činnosti na planetu. Globální oteplování je podle Gorea nezvratný fakt a člověk proti němu musí bojovat. Laureáty vyhlásil Nobelův výbor v norské metropoli Oslu. Gore a IPCC, vědecký orgán Organizace spojených národů založený v roce 1988, si rozdělí odměnu 1,5 milionu dolarů. Výbor letos vybíral z celkem 181 kandidátů. Na Goreovi a mezivládním panelu ocenil jejich „snahu šířit povědomí o klimatických změnách a položení základů pro opatření k boji proti těmto změnám", napsala agentura AP.     Al Gore patří k nejznámějším osobnostem Ameriky. V roce 2000 prohrál prezidentské volby s G. Bushem. Na nějaký čas stáhl do pozadí, ale našel si novou pozici: fanaticky bojuje proti změnám klimatu a globálnímu oteplování. Letošní udělení Nobelovy ceny míru je proto víceméně dosti nepochopitelné, neboť chybí souvislost mezi zásluhami o mír a ekologií.  Tiskový odbor DS≡ 10. října  2007Odpověď Marku Bendovi     Při čtení projevu Marka Bendy v Parlamentu ČR u příležitosti hlasování o tzv. antidiskriminačním zákoně, jsem si maně vzpomněl na poslance Lidové strany, ale i jiných politických stran, tzv. zrádné poslance z let 1945 – 1948. Oni se před těmi zhruba šedesáti lety chovali přesně tak, jako on a jemu podobní z ODS v současnosti.     Vrcholem všeho uhýbání, strachu před bolševiky, všeho zbabělého a nečestného chování tzv. demokratických poslanců či ministrů, byla aféra právě před šedesáti léty probíhající, a sice přijetí naší vlády Marshallova plánu na obnovu republiky. Dokonce i bolševičtí ministři ve vládě byli tenkrát pro. V Moskvě ovšem krotitel Stalin prásknul bičem a hned k němu poníženě přiklusali naši ministři. Vrátili se jako spráskaní psi. Jan Masaryk dokonce prohlásil, že se vrátil jako Stalinův pacholek. V Čechách tenkrát zvítězila zbabělost a vlastní touha po pohodlném životě než tvrdé, ale čestné odmítnutí Zla a boj s Ním. Podobná situace se odehrála v roce 1938 a dále pak v roce 1968.     A dneska jsme svědky téhož, v jiném obalu samozřejmě. Opět se přijímají zákony o nichž se předem ví, že budou veřejnosti škodit. Opět se poslanci čehosi imaginárního bojí a schovávají svoje svědomí do písku většiny. Tak takhle se, Marku Bendo, otevírají dveře totalitě! Mgr. Ladislav Malý≡ 5. října  2007Euroústava podruhé     Krach euroústavy způsobený odmítavými referendy ve Francii a v Nizozemsku před dvěma lety vyvolal v Evropské unii paniku. Od té doby je evidentní snaha, jak původní text nahradit novým a zároveň neslevit z hlavního cíle, kterým je vytvoření jednotného evropského státu.     Brusel nyní oznámil, že nový text tzv. ústavní smlouvy je hotov. Jednání na úrovni expertů o nové smlouvě EU skončila a text je připraven k předání nejvyšším představitelům členských zemí. Nová smlouva EU upravující hlavně chod institucí po rozšíření unie na 27 zemí má nahradit zamýšlenou ústavu EU. „Právní experti dospěli k dohodě, návrh smlouvy je připraven,“ citovala agentura AFP ze sdělení, které novinářům rozeslalo portugalské předsednictví. Tiskový odbor DS≡ 1. října  2007Vyšlo nové číslo Dělnických listů     Nové číslo Dělnických listů je již k dispozici! Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek Mgr. Ladislava Malého o programu Dělnické strany, na straně dvě zpravodajské články, včetně příspěvku Jiřího Štěpánka o zdravotnické reformě. Dále komentáře - Petr Kříž píše o krizi ve výchově mládeže - či glosy. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS. Noviny, které otevřeně hlásají pravdu a národovecké myšlenky, je možné si objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS≡ 30. září  2007Předseda DS na Svatováclavské manifestaci     V sobotu 29.9.2007 se uskutečnila v Kladně Svatováclavská manifestace, pořádaná organizací Autonomní nacionalisté Střední Čechy. Jejím cílem bylo připomenutí odkazu patrona České země sv. Václava, odmítnutí nekontrolovatelného přistěhovalectví a snahy o vytvoření tzv. multikulturní společnosti.     Jako host vystoupil na manifestaci předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Ve svém projevu kritizoval  nejen skutečnost, že se postupně stáváme ve své vlastní zemi menšinou, ale i reformní balík, který nedávno schválila Poslanecká sněmovna na návrh Topolánkova kabinetu. Odmítl připravovanou daňovou reformu, která podle jeho slov žádnou reformou není, nýbrž pouhým trikem, jak vysát z kapes občanů chybějící peníze, které prošustrovala vládnoucí garnitura. Rovněž odmítl zavedení placeného zdravotnictví a zvyšování hranice odchodu do důchodu.     Mezi účastníky manifestace, kterých se dostavilo více než dvě stě, byly distribuovány Dělnické listy. Tiskový odbor DS≡ 29. září  2007Celostátní porada DS v Praze     Státní svátek 28.9.2007 využili členové Dělnické strany k uspořádání celostátní konference v Praze. Za účasti předsedy Tomáše Vandase, 1. místopředsedy Jiřího Štěpánka, místopředsedy Petra Kotába a dalších čelných představitelů strany, zhodnotili účastníci nejen uplynulé období, ale diskuse již byla zaměřena i na krajské volby v příštím roce.      Předseda Tomáš Vandas ve svém vystoupení vyzdvihl důležitost krajských voleb z pohledu další propagace strany na veřejnosti. Dělnická strana chce kandidovat ve všech krajích, volební lídři by měli být představeni na jaře příštího roku. Po skončení porady se uskutečnila tisková konference, o níž informovaly deníky Právo a Lidové noviny.  Tiskový odbor DS≡ 28. září  2007Tomáš Vandas vystoupí na Svatováclavské manifestaci     V sobotu 29.9.2007 se koná v Kladně 3. ročník Svatováclavské manifestace, kterou pořádají Autonomní nacionalisté Střední Čechy. Jako host vystoupí s projevem i předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Akce začíná na Náměstí Sítná ve 14 hodin. Těšíme se na vaši účast! Tiskový odbor DS≡ 27. září  2007Program pro naši budoucnost     V těchto dnech se členové Dělnické strany seznamují se svým novým stranickým Programem. Je to ale v podstatě Program staronový, neboť vychází z oněch zásadních dvaceti čtyř bodů minulého Programu, jenž byl pro současné potřeby upraven a doplněn, aby členové DS lépe a přehledněji měli před očima obraz politicko-filozofického zřízení republiky, kterou bychom chtěli mít nejen my, ale s námi – jak pevně doufáme - většina obyvatel České republiky. Dělnická strana je strana konstruktivní, nikoliv negativistická: ví co nechce, ale také ví co chce. Podívejme se šíře na některé závažné a navýsost důležité body našeho Programu.     Vzpomínáte, jak větší část masmédii zmasírovaného národa spolu se svými vládními představiteli v čele se soudruhem Špidlou jásala, když jsme vstupovali do EU? Dokonce na Hradčanském náměstí v Praze uspořádali zednáři velký show piknik; jak se všichni ti prodejní umělci a pop zpěváci v superlativech předháněli a nafukovali ve chvalořečení na Evropskou unii, že už konečně „jsme na Západě“? Vzpomínáte, jak vládní kampaň byla vedena jenom jedním směrem, tedy pro vstup do EU? Po několika letech členství našeho státu v Evropské unii je bezpochyby každému jasné – lidem seskupeným kolem občanského sdružení Občané proti EU to bylo jasné hned od počátku – že členství v evropském molochu nám nepřinese nic dobrého.      Evropská unie je řízena byrokratickým komuno-socialistickým způsobem: zbytečné přerozdělování prostředků, zbytnělý byrokratický aparát, vrchnostenské ubíjení svobodného rozvoje národů, snaha o vybudování jakéhosi evropského superstátu, čímž by pozvolna a zcela jistě zanikala kultura a národní identita jednotlivých evropských národů, otevřená náruč muslimům a jejich zločinné ideologii halící se do hávu pseudonáboženství…a tak by se ve výčtu škodlivin, které Brusel produkuje a jimi infikuje ostatní národy Evropy, dalo pokračovat.  Mgr. Ladislav Malý(Celý článek naleznete v sekci …komentáře)≡ 24. září  2007Popírači     Pokud dnes otevřeně vystoupíte s názorem, jenž nezapadá do vymezených globálních  mantinelů, máte jedinou jistotu. Budete ocejchováni nejrůznějšími přívlastky, počínaje extremistou, rasistou či xenofobem, budete zesměšňováni a očerňováni. Jste prostě mimo dav, nezapadáte. Každý, kdo si vybral tuto nelehkou cestu, ví o čem mluvím.     Popírači. To slovo jsem měl doposud zafixováno v souvislosti s druhou světovou válkou a holocaustem. Bylo používáno pro osoby, které se této problematice věnovaly hlouběji a při historickém bádání zjistily skutečnosti, které měly zůstat navždy utajeny. Po zveřejnění objevených faktů se jejich autoři dočkali nejen celosvětové klatby, ale dokonce uvěznění. A to jen pro své názory.      Nyní, jak se zdá, začíná doba, kdy označení popírač bude používáno pro novou skupinu nepohodlných. Mezi ně jsou zařazeni i ti, co kritizují snahy omezovat ve jménu globálního oteplování lidskou svobodu. Znečištění ovzduší a změny klimatu jsou jistě závažné problémy a měla by jim být věnována velká pozornost. Nicméně k řešení všech problémů je nutná otevřená diskuse. A ta se v těchto případech jaksi nedostavuje.     Vůbec nechci zlehčovat ekologické téma. A také nepochybuji o tom, že člověk přírodu ovlivnil v mnoha směrech negativně a ona nám to nyní začíná nepříjemně vracet. Ale současně odmítám fantasmagorické plány fanatických ekoteroristů či bývalé politiky, kteří si žvaněním o globálním oteplování budují image zachránců světa. Samozřejmě za vydatné pomoci médií. Ekologie je zneužívána k mocenskému boji, k potlačování názorů, které nejdou s proudem.      V této souvislosti můžeme rovněž připomenout nedávné výročí teroristických útoků ve Washingtonu a New Yorku z 11. září 2001. Dnes vycházejí najevo nové informace, které se přinejmenším vymykají oficiální verzi o počtu obětí, příčinách pádu „dvou věží“ atd. Komu polopravdy a lži slouží? Na to ať si odpoví každý sám.     Jsme svědky plíživého nástupu nové totality, která, ač zahalena do hávu demokracie a humanity, bude ještě zrůdnější než ty předcházející. Popírači budou zpochybňovat, varovat, bojovat. A to je dobře. Jen aby jich bylo čím dál víc.  Tomáš Vandas≡ 19. září  2007Francouzi se bojí imigrantů          Francouzská vláda předložila v parlamentu návrh zákona „o zvládání imigrace“, který v případě schválení dál ztíží podmínky pro trvalé přistěhování do Francie. Návrh je v duchu nálad většiny veřejnosti, ale vzbuzuje obavy levice a nejrůznějších organizací na ochranu lidských práv. Sporný dodatek k němu, předpokládající testy DNA pro některé kandidáty imigrace, vyvolává výhrady i ve vládním táboře. Navrhovatel, ministr přistěhovalectví, integrace, národní identity a společného rozvoje, Brice Hortefeux se soustředil hlavně na oblast slučování rodin. Návrh stanovuje nové, vyšší hranice příjmů, kterých musí imigrant už pracující ve Francii dosáhnout, aby k sobě mohl přizvat své rodinné příslušníky. Francouzi tak dávají najevo se obavy z dalšího přílivu nevítaných imigrantů. Tiskový odbor DS≡ 16. září  2007Propagace DS v Moravskoslezském kraji     V sobotu 15.9. se uskutečnily propagační mítinky Dělnické strany v Orlové a v Havířově. Osobně se jich zúčastnili předseda Tomáš Vandas a 1. místopředseda Jiří Štěpánek.      Předseda Tomáš Vandas ve svých projevech představil vznik Dělnické strany, její činnost a program. Současně také kritizoval schválenou reformu veřejných financí, odmítl zavedení poplatků ve zdravotnictví a zvyšování hranice odchodu do důchodu. Po skončení projevu byl ještě několik minut v obložení zájemců a odpovídal na jejich dotazy. Mezi účastníky i kolemjdoucí byly distribuovány Dělnické listy a letáky s programem Dělnické strany.      Nutno říci, že v centrálních částech obou měst, zejména v Havířově, se tentokrát mohli občané cítit naprosto bezpečně, neboť v každém rohu náměstí byly několikačlenné hlídky policistů, zaznamenán byl také zvýšený dohled policistů v civilu, zřejmě BIS nebo tzv. protiextremistické oddělení. Mohli však zaznamenat pouze poklidný a důstojný průběh mítinků, neboť Dělnická strana není stranou extremistickou, jak se snaží prezentovat vládní garnitura, ale stranou slušných občanů, kterým není lhostejná budoucnost naší země. Tiskový odbor DS≡ 13. září  2007Nadáváním se nic nezmění                   Často se divím, proč lidi stále slyším nadávat. Když někoho slyším, jak se začne bavit o politice, tak padají jenom slova typu: „oni ale vůbec nemyslí na lidi, dělají to jenom pro peníze, vláda je na nic“ a podobně. Přemýšlím, proč takové věci lidi říkají. Jistě, pár z nich říká, že jsou takhle spokojeni a že už situace k lepšímu změnit nejde. Většina národa ale stejně spokojena není. Proč se ale nepoučí a volí stejně to samé zlo, jako bychom neměli jinou volbu? Proč jen stále nadávají a nepokusí se změnit situaci k lepšímu? O demokracii se říká, že je to vláda lidu, tak proč si vládu nevytvoříme tak, aby nám co nejvíce vyhovovala?     Mě ale nenapadá nic jiného než to, že si lidé snad ani neuvědomují, že mají možnost svobodně volit. Opakovaně mi volby připadají jako událost, kdy občan přijde do místnosti, kde se nachází pět uren v modré, oranžové, zelené, rudé a fialové barvě, kam občan hodí svůj hlasovací lístek, podle toho, která strana ho v uplynulém období nerozčílila nejvíce. Nechápu, proč lidi pořád nadávají, jednou na Topolánka, jednou na Paroubka, a když si mají jednou za čtyři roky vybrat, tak vyberou to menší zlo. Občané asi věří v hlubokou „profesionalitu“ těch velkých parlamentních stran a myslí si, že jedině ony můžou situaci nějak změnit. K lepšímu ale jen málokdy… Jako by jiné politické strany zkrátka neexistovaly.      A tak se ptám. Proč stále volíte ty samé, když ani nedodrží to, co vám před volbami slibovali? Myslíte snad, že příště už se polepší? Vždyť už našeho majetku rozkradli dost, zadlužení už jsme dostatečně a stihli jsme také vstoupit do všech možných mír šířících a ekonomicky přínosných organizací. Ale je toto pro obyčejného člověka nějak přínosné? Myslím,  že nikdo z nás nemá potřebu zatlouct si na hruď a říct si: „Jsem tak hrdý, že jsem zase mohl přispět na další mírovou misi, díky níž bude na světě určitě lépe,“ anebo že můžeme pomoci bránit vzor všech kapitalistických a demokratických států před těmi zlými z východu, jejichž každodenní usilování je zahltit svobodný západ raketami s bombami. Proč se ale naši vládci tolik starají o zahraniční politiku, když je ta vnitřní tak bídná? Proč jsou upřednostňovány finance pro kdekoho, jen ne pro obyčejného Čecha? Řekl bych, že naše parlamentní elita zklamává snad v každé oblasti.     Velice mě ale zklamala v důležité oblasti našeho života, a tou je kultura . Nechápu, proč si my, Evropané, nevážíme naší české evropské kultury a přijímáme tu ze zámoří. Je snad ona amerikanizace tak skvělá, že je hodna vystřídat naší kulturu s kořeny delšími, než je samostatná existence Spojených států? Asi ano, když v ní tolik lidí našlo takové zalíbení. Je snad nějaký přínos v podobě „duchaplných“ filmů, kde se snad nemůžeme nesetkat se zabíjením (samozřejmě pro peníze; co víc by také někomu mohlo přinést takové uspokojení než mít účty s několika cifernými sumami) nebo nemocnou multikulturní společností, jejíž důsledky jsou zdrojem mnoha ztracených duší a životů. Nebo se večer můžeme podívat na některou z mnoha inteligentních reality show, díky jejíž stupiditě jistě zapomeneme na všechny problémy, trápící nás od rána do večera.     A tak až budete příště stát s volebním lístkem nad hlasovací urnou, uvědomte si, že jím ovlivníte dění na další čtyři roky. Když už neleží zodpovědnost na našich politicích, tak leží na nás. Nesvádějme již nic na politiky, šancí na zlepšení měli dost. My zde vládneme a tak zvolme to nejlepší pro naši zemi. Zkuste konečně jednou zvolit stranu, která slouží lidu. Zvolte Dělnickou stranu. Matyáš Sombati≡ 10. září  2007Mítinky DS v Orlové a v Havířově!     Dne 15.9.2007 se uskuteční mítinky Dělnické strany v Moravskoslezském kraji. V Orlové je naplánován začátek na 13. hodinu na ul. Osvobození (před poštou), v Havířově začíná mítink ve 14,30 na náměstí Republiky.     Mítinků, které jsou řádně nahlášeny, se osobně zúčastní předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Hlavním tématem setkání s občany bude propagace Dělnické strany a představení programových bodů. K dispozici budou rovněž Dělnické listy a další propagační materiály. Po skončení mítinků se uskuteční porada členů a příznivců DS. Místo konání bude upřesněno. Tiskový odbor DS≡ 10. září  2007Podivné občanství     Také vás už v televizi rozčílili vietnamští a podobní podnikatelé, kteří při kontrole od celníků a ČOI křičí do kamery „ja nerozumim“, já neumim cesky“? Kladete si otázku, jak je to možné a jak rychle byste tuto situaci řešili, kdybyste měli patřičné pravomoci? Podobně jsem na tom i já. Pouze naši politici, kteří zodpovídají za bezpečnost a rozvoj země, jsou v klidu, ty to nezajímá.     Všichni jsme zajedno, že řešení by bylo rychlé a jednoduché. Neumíš česky, nevíš komu stánek patří, tak budeš vyhoštěn a zboží bez náhrady zabaveno. Podle mě každý stánek musí mít někde uvedeného majitele a IČO a neměl by být problém se majitele lehce dopátrat.     Například v Austrálii, kde mají problémy s imigranty z Indonésie a Afriky, zavedli systém, že pokud se vyloženě nejedná o politického imigranta, kterému hrozí doma trest smrti, tak žadatel o australské občanství je zkoušen komisí ze znalostí anglického jazyka, z historie Austrálie a ze slov australské hymny. Pokud jednu z těchto podmínek nesplňuje, pak nemá nárok žádat o občanství a je deportován do tábora, kde se rozhodne, co s ním dál. Na 99,9% je to vyhoštění. Ale to jen tak na okraj. Z Austrálie si brát příklad nemůžeme, protože bychom byli pokáráni od EU, že nejsme demokratickou zemí a že jsme rasisté. Inu, naše sousední státy si jistě oddychnou, že alespoň někteří barevní „spoluobčané“ odjedou do sousedního státu, který je radostně přijme, a kde nikoho nezajímá, čím se živí.     Všichni si jistě uvědomujeme, kolik daní a špinavých peněz uniká státu, když toleruje tyto vietnamská a čínská tržiště, kde vám nevystaví ani účtenku za prodané zboží. Kolikrát už jsem se musel stydět při návratu z Německa a Rakouska před svými dětmi, v jaké zemi to žijeme. Při příjezdu do naší vlasti nás přivítají vietnamská tržiště, sádroví trpaslíci, mávající holky a noční podniky. To je úroveň naši současné společnosti. Nejhorší je, že naši mocipáni nemají zájem tuto situaci měnit.      Další příklad. Jeli jste někdy noční nebo ranní tramvají v Praze? Pokud ano, pak jistě potvrdíte, že celá tramvaj je obsazena podivnými individui, kteří mluví podivnými jazyky, zapáchají, jsou špinaví, opilí a otravují slušné cestující. Pokud dojedete do cílové stanice a nejste okradeni nebo zbiti, pak si můžete gratulovat. Smůlu máte, pokud vystoupíte a musíte projít parkem u Hlavního nádraží. Tady se už váš kredit, že dorazíte bez úhony, snižuje téměř na nulu. Naši barevní „spoluobčané“ vás bezesporu budou obtěžovat, pokud vás opět neokradou nebo nezbijí. Musejí to jistě být naši spoluobčané, protože jinak by se o naši bezpečnost přece postarala naše vláda a policie, a před těmito lidmi by nás ochránila.      Ale pokud vládě a policii nevěříte, pak vám doporučuji oprášit znalosti z angličtiny, nastudovat dějiny Austrálie, slova jejich hymny a vyrazit k protinožcům. Já osobně o tom dost silně přemýšlím. Druhá šance je nevolit parlamentní strany a dát šanci stranám, jako je Dělnická strana, a tuto neradostnou situaci změnit. Ing. Josef Hendrych≡ 4. září  2007Zadlužené ministerstvo     Ministerstvo spravedlnosti není schopno splatit advokátům, znalcům a soukromým firmám zhruba 210 milionů korun. Je tak ohrožen samotný chod soudů a obtížné bude dokonce zajistit bezpečnost a provoz věznic. Podle tajného dokumentu ministerstva nejsou plně pokryty oblasti mandatorních výdajů, nákupy vody, paliv, energií a služeb. A ministerstvo není schopno říct, kdy dluhy uhradí. Peníze na příští rok se prý nakonec nějak seženou třeba i prodejem zbytečného majetku, třeba rekreačních objektů, uvedli zástupci resortu.      Vinu svaluje ministerstvo na hospodaření několika vlád vedených sociální demokracií. Exministr spravedlnosti Pavel Němec ale tvrdí, že za problémy si může současný ministr za ODS Jiří Pospíšil, který svou roli údajně nezvládá. Právě ale Němec byl známý tím, že peníze na ministerstvu doslova promrhal, stačí si připomenout jeho statisícové účty za telefonní hovory. Utajovaný materiál prý vznikl poté, co se resort spravedlnosti dozvěděl, kolik peněz má dostat na svůj chod v roce 2008. Spolu s tím prý vznikla i tabulka dluhů ministerstva vůči nejrůznějším subjektům. Právě ta se zmiňuje o 210 milionech korun.  Tiskový odbor DS ≡ 1. září  2007Vládní „dárek“ horníkům       Vláda chystá důchodovou reformu. Horníci, máte se na co těšit: do důchodu nejdříve v 65 letech. Samozřejmě, že s odchodem do důchodu v 65 letech nesouhlasím. Vždyť všichni vědí, že pracovat v dole tak dlouho je nad síly každého horníka. Je smutné, že když mnoho vládních činitelů se na důlní pracoviště přijelo podívat a viděli pracovní prostředí, valný účinek to na rozhodovací proces v parlamentu a na znění zákonů nemělo.      Jsem přesvědčen, že pracovníci v těžkém průmyslu (doly, hutě, chemické provozovny) by měli být posuzovány jiným způsobem tak, jak se to provádí ve většině evropských zemí, kde mají horníci možnost odchodu do důchodu podstatně dříve. Pro tyto zaměstnance by se měl změnit výpočet důchodů, aby mohli odejít předčasně do důchodu bez omezení výše důchodu. Můj návrh je v 55 letech.      Dřívější odchod do důchodu potvrzují například studie ze sousedního Polska, kde je průměrný věk  dožití horníka 57,5 roku. Přitom naši hornici pracuji na stejném ložisku za obdobných pracovních a sociálních podmínek. Horníci odvádějí do státní pokladny  za svůj pracovní život  podstatně více peněz (mají vyšší průměrné výdělky) na důchodové pojištění a přitom se mnozí z nich ani důchodu nedožijí. V současné době také dochází k tomu, že horníci odcházejí do důchodu v 55 letech. Mají důchod stejný nebo i nižší než ti, kdo pracovali do 60 let. Schází jim procenta na výpočet důchodu. Přitom do systému vložili o několik set korun více než ostatní. A to je solidarita naruby. Na závěr bych chtěl jen dodat: Horníci – občané, až příště půjdete k volební urně…   Mirko Musil≡ 29. srpna  2007Jak příjemné je nevědět?     Každý si jistě někdy položil otázku, jak příjemné a pohodlné to musí být pro mnoho lidí, kteří jdou s proudem, nevybočují a spolknou bez váhání vše, co jim dnešní média podstrčí pod nos. Proč by to také nedělali, jistě to bude v pořádku a informace a názory, které se k nim dostávají, musí být zaručeně pravdivé, když se po celém světě šíří ty stejné.     Dnes se ale jen málo lidí zastaví a pokusí se dostat i jiné informace. Jistě, z menší části za to může i Systém, který se jemu nepohodlné informace snaží před veřejností skrývat. Na to se ale nemůže nikdo vymlouvat, tak to je vždycky. Asi největší chybou je, že dnešní lidé jsou tolik zaslepeni materialistickým světem všude kolem nás, a zapomínají, že dějiny téměř vždy píší vítězové a slouží tedy po dlouhá desetiletí, v některých případech až staletí, k jejich propagandě a účelům. To je také důvod, proč se pravda o určitých událostech „nedá“ zjistit a šířit v období hned po oné události, ale až za mnoho let, kdy se vytratí vliv těch, kterým sloužila.      Proto se dnes třeba nedá (v oficiálních, legálních a systémových zdrojích) zjistit pravda o spoustě, pro nás Evropany, důležitých událostech. Namátkou třeba: úplná pravda o našem původu, o vztahu českých zemí k německým nebo i o vztazích mezi mnoha evropskými národy. Kdyby se například nezamlčovaly pravdy o těchto vztazích, byla by lépe rozpoznatelná umělá a vykonstruovaná nepřátelství mezi nimi. Tyto lži jsou nám předkládány i o událostech v posledním století, což jsou hlavně události v období první i druhé světové války, v nichž mají rudě spojenečtí vítězi největší vliv. Pro naši politickou scénu jsou asi nejzhoubnější lži o polistopadovém stavu, od nichž se vyvíjí celá naše žalostná politická situace. Největší a nejhorší vliv ale mají už po staletí vždy poctiví, čestní a láskou ke gojimům překypující Židé, jejichž cenzuru lze bez problému vidět i dnes. Kdyby toto nebylo jimi a jejich zednářskými kumpány zamlčováno, byly by asi lépe viditelné zdroje a účely všemožných revolucí a válek.     Nechci tímto říct, aby člověk přijímal za každou cenu informace podle svého přesvědčení, ale aby je také neodmítal jen proto, že dnešní systém řekne, že jsou nesprávné. Člověk by si měl stát za tím čemu věří a svým případným jiným pohledem, či popíráním nám předkládaným dogmatům, dát najevo svůj odpor k účelovým lžím.     Jak řekl jeden velký muž: „Ten, kdo nezná svou minulost, neporozumí své současnosti a nemůže budovat svoji budoucnost“. Proto se dnes někteří tváří, že naši minulost neznají, ale horší je, že ji mnoho lidí opravdu nezná. A ty neposlušné ovce, které znají onu nepohodlnou pravdu a snaží se ji šířit dále, ty jsou samozřejmě perzekvovány. Jako nejhorší vidím ten problém, že lidé naivně uvěřili v demokratičnost a spravedlnost tohoto režimu. Demokratičnost tohoto systému je tak veliká, že se lidé bojí nazvat, nebo ani neví o zdroji jejich nenávisti k tomuto zhoubnému systému. Schválně, zeptejte se jen lidí na ulici, zda jsou spokojeni s touto politickou situací. Jen málo jich odpoví kladně nebo řeknou, že už je to ani nezajímá, což je pro dnešní prospěchářskou elitu úplně nejvýhodnější, protože jen tak se u svých koryt udrží co nejdéle.      Proto se také Systém nesnaží zničit ani komunismus, ani anarchismus, ale jen jediný ideál. Je to ideál pořádku, disciplíny a také jediný ideál, který nepřivede bílého člověka do záhuby. Snaží se zničit nacionální socialismus, protože ten jediný dokáže pojmenovat problém a také ho vyřešit. Ten jediný je schopný uchránit naši evropskou kulturu, ne jako dnešní multikulturní liberální demokracie nebo internacionální komunismus. Proto nezapomeňme, že dnešní loajální prospěcháři se nemají lépe než my. Mají sice více peněz a privilegií, ale my, národní socialisté, máme a vždy budeme mít svou hrdost, čest, svobodu myšlení a úctu k tomu, co naši předkové vybudovali. A to vše nám dává sílu, díky níž nás nelze porazit.     Můžeme se lišit v názorech, ale všichni bojujeme za jeden vznešený cíl. Musíme vytrvat a vítězství bude naše! Matyáš Sombati≡ 27. srpna  2007Volební právo po česku     S potěšením, ale zároveň s rozpaky jsem sledoval demonstraci proti chystané reformě veřejných financí, která se uskutečnila před hlavním sídlem ODS na Jánském vršku, v době kdy parlament tuto nehoráznost schvaloval. Je dozajista dobré dávat vládním činitelům najevo, že jsme nespokojeni se současnou ekonomikou, která vede k definitivnímu upevnění moci horních deseti tisíc, zatímco zbytek populace se stává lůzou, s kterou je třeba jednou provždy zamést. Na druhou stranu ovšem víme, jak politici na podobné demonstrace pohlíží. Většinou bez povšimnutí či příslušných komentářů, v „lepším případě“ pošlou na místo akce pár policejních kordonů z protiextremistického oddělení. Nechci zde tvrdit, že podobné akce nemají smysl, ba právě naopak, ale pochody ulicemi žádných změn nedosáhneme, o čemž jsme se již několikráte přesvědčili. Aby vláda byla přinucena s demonstranty jednat, musely by se takovéto akce pořádat v početnějším počtu lidí, ale především v pravidelných a intenzivních intervalech, což ovšem spoustu lidí dozajista odradí, neuvidí-li výsledky hned. Proto by tyto demonstrace měly mít pouze symbolický charakter, aby si pánové z parlamentu byli vědomi, že pečlivě sledujeme všechny jejich zločiny a pro prosazení nutných politických změn je třeba použít jiné metody.     Předseda DS Tomáš Vandas již několikrát zdůraznil, že jakýchkoliv změn dosáhneme pouze politickou cestou, tedy cestou oficiální, chcete-li demokratickou. Obyčejní lidé se bojí pouličních průvodů, protože v takovýchto případech zpravidla dochází k fyzickým střetům s anarchisty a podobnými skupinami, a demonstrace se tak promění v pouliční krvavý boj. Tudy cesta rozhodně nevede. Je třeba lidem ukázat, že jsme stranou nenásilnou a pokojnou, ve které není pro násilí místo, a zároveň ukázat, že nám jde toliko o blaho národa a českého občana, tím myslím ovšem  skutečného Čecha a ne Ukrajince či Vietnamce s českým pasem. Naším hlavní úkolem je dovést českého občana k volebním urnám, abychom se tak stali oficiální vládnoucí stranou, což je náš prvořadý cíl. Ukazuje se však, že tento počin  bude jedním z nejtěžších úkolů. Petr Kříž(celý článek naleznete v sekci …komentáře)≡ 23. srpna  2007Reformní paskvil     Vládní koalice prosadila v Poslanecké sněmovně svůj batoh navrhovaných reforem. Topolánkův kabinet neskrýval radost, neboť osud tohoto reformního paskvilu byl dlouhou dobu nejistý. Obzvláště zhrzený exministr Tlustý připravil svému stranickému sokovi nejednu horkou chvilku.     Koaliční politici jsou tedy spokojeni, mají proč být ale i občané? Obávám se, že nikoliv. Nejedná se totiž o žádnou reformu k ozdravění veřejných financí, jak je nám podsouváno, ale o soubor opatření, která mají jediný cíl: vytáhnout z kapes daňových poplatníků co nejvíce peněz. Snižování daní je prachsprostý trik, neboť ušetřené peníze vrátí občané státu na zvýšeném DPH. A to několikanásobně. Dále zde máme poplatky ve zdravotnictví. Všichni, kteří doposud odváděli peníze do zdravotnického systému, mají jednu jistotu. Všechno si znovu zaplatí. Návštěvu lékaře, recept, pohotovost, nemocnici. Lidé trpící nemocemi, zejména ti ve vyšším věku, to citelně pocítí. Na druhé straně například narkomani jsou léčeni ze státních prostředků, což považuji za nelogické, neboť si sami a vědomě poškozují zdraví (zde bych doporučil obyčejný lék – tvrdou práci v kamenolomu).     Když to krátce shrneme, odhlasovaná reforma tvrdě dopadne na střední třídu a nižší příjmové skupiny. A ti, kteří dosud naivně věří ve šťastnou budoucnost pod taktovkou modrého ptáka, brzy z tohoto snu procitnou.   Tomáš Vandas≡ 22. srpna  2007TV: lži se mění v pravdu!     O moci, kterou dává vládě televize, se mohlo všem diktátorům v minulosti jen zdát. Televize rozhoduje o tom, co je v módě, co je dobré a co špatné, spousta lidí již ztratila svůj vlastní úsudek a spoléhá se jen na to, co řeknou ve zprávách.      Naštěstí jsou tu i psané noviny a v některých se dá i dnes najít pravda (např. Dělnické listy). Sice jsme hodně zpohodlněli a moc nečteme, ale noviny si stále ještě spousta lidí přečte. Noviny by totiž vždy měly reflektovat na dobu a upozorňovat na nedostatky, a ne je využívat, lhát a hnát se za každou senzací jako TV Nova (i když ostatní  televizní stanice za ní nezůstávají moc pozadu).       Podle mě by Nova vyhrála soutěž o největšího lháře století v Čechách! A to nejen kvůli jejím televizním novinám, ve kterých zmenšuje problémy doby a odporné vraždy, za které jsou jen nízké tresty, a nakonec nám pustí roztomilé zvířátko, abychom na tyto problémy zapomněli. Celé dny pouští nablblé seriály, filmy a telenovely, abychom zapomněli na skutečný život a starosti. Když přijdete z práce utahaní, přiznejte si, co uděláte: rozvalíte se do pohodlného křesla a zapnete „bednu“. Ano, televize může být i zdrojem odreagování, ale musíte si uvědomit, že ne vždy je toto odreagování pravdou a musíte mít na vše svůj objektivní názor.     Nebuďte jen loutkami, snažte se něco dokázat a nemyslet jen na sebe. Fungujeme jako společnost a to, co do společnosti vkládáme, by se nám také mělo vracet. A nejen se zaseknout u vypasených politiků a pak poslouchat z obrazovky, jak je vše v nejlepším pořádku. Jiří Šlégr≡ 12. srpna  2007Víra, ideál a odvaha     Víra, ideál a odvaha – to jsou dnes již bohužel pro většinu lidí vychovávaných v této materialistické a dekadentní společnosti, kde jediným měřítkem hodnot bývají konta na účtech, zcela prázdnými pojmy. Ještě stále však existuje pár statečných mužů a žen, pro které tato slova jsou vším a stále svádí urputný boj s tímto protinárodním, falešným a nespravedlivým systémem, jenž cizí povýšil nad vlastní, rozvrátil starý řád a morálku a s neúctou plive na vše tradiční a dobré.     A co pro nás znamenají tyto pojmy? Víra – to je víra v odkaz předků, že to, co po celé generace budovali a ochraňovali, je pro nás nedotknutelné a svaté, co nikdy neprodáme a čeho se nikdy nevzdáme, byť i za cenu vlastního života, a co musíme předat svým budoucím potomkům, tak jako předali naši otcové nám. Dále je to láska k rodné půdě, řeči, vlastnímu lidu, kultuře atd.     Současný systém nás však svým vlastním chováním a jednáním učí pravému opaku: odkazu předků si neváží a systematicky jej ničí (průmysl rozprodán a rozkraden, tradiční hodnoty již zcela opuštěny), lásku k rodné půdě necítí (plundruje ji a za Jidášský peníz prodají kdekomu), rodnou řeč haní a učí mládež nevážit si jí, když ji zavalují cizorodými a někdy i cikánskými slovy z médií, vlastní lid mu nic neříká (přednost dává hlasu cizích než vlastních a klidně nechá vlastní vymírající národ nahradit přistěhovalci) a vlastní kultura mu rovněž nic neříká (raději podporuje různé cizí kultury a zvrhlé umění).     Ideál – to je naše touha a přání uvést do praxe a uskutečnit to, co z celého srdce pokládáme za pravdivé a správné a co dává našemu životu smysl a poslání, a je rovněž naší motivací, abychom svůj boj nikdy nevzdali.     Opět systém učí pravému opaku: materialistická výchova veškerý idealismus zcela zabíjí a učí lidi žít pro peníze, drogy, byznys a slávu, vidíme na ulici davy lidí, u kterých už jen výraz v očích ukazuje, že žijí svůj život beze smyslu a cíle.     Odvaha – je to vůle prosadit naše ideály i na úkor pohodlí, pověsti, trestů, je to ono umění postavit se nepřátelům tváří v tvář a říci nahlas, co si myslíme a nebát se jejich hněvu, byť bude jakkoliv veliký.      I tady opět systém učí lidi pravému opaku: aby se báli říkat svůj názor a pojmenovat zločince a ukázat na ně. Ale nás, hrdé národovce, tato slova dále provázejí cestou životem a tak je nám spíláno do nácků, fanatiků, tupounů atd. Jsme vězněni pro své názory a není nám dopřáno oslovit veřejnost.     Občas mi připadá, jako bychom žili v době inkvizice: „Odvolejte a můžete v klidu žít“, zní hlasy novodobých soudců a upalovačů. A já jim za nás za všechny vzkazuji: Neodvoláme, věrni svým ideálům zůstáváme! Benedikt Vácha≡ 8. srpna  2007Vláda chce euro do roku 2012     Topolánkův kabinet připravil nový plán pro přijímání eura. Podle ministra financí Miroslava Kalouska směřuje Česká republika k přijetí evropské měny v roce 2012. „Program je připraven tak, aby termín 2012 mohl být reálný," řekl Kalousek. Podle něj bude dokument, hlavně dodatečná kapitola o reformních krocích vlády, postupně doplňována a upřesňována. Mezi reformní kroky vlády patří nejen snižování výdajů, ale například i daňová (škrt)reforma.     Dokument připouští, že letos dosáhne deficit veřejných financí čtyř procent hrubého domácího produktu, zatímco předchozí verze programu počítala pro rok 2007 s 3,3 procenta. „Je nepochybné, že takto předložený program bude předmětem velké a zasloužené kritiky Evropské komise", sypal si popel na hlavu Kalousek. Při přijetí eura by měl deficit činit maximálně tři procenta HDP. Vláda chce snížit deficit veřejných financí na tři procenta HDP v roce 2008, na 2,6 procenta v roce 2009 a na 2,3 procenta v roce 2010.  Tiskový odbor DS ≡ 5. srpna  2007Šťastný otec Topolánek     Premiéru Topolánkovi a jeho milence Lucii Talmannové se narodil syn Nikolas, jenž ponese jméno předsedy ODS. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se ovšem kolem této události nestrhla nechutná masmediální kampaň, která si v ničem nezadá s humbukem kolem narození potomků celebrit ze světa showbusinessu či sportu. Opravdu českého občana, zdecimovaného životními strastmi způsobených tzv. liberální demokracií, zajímá zdravotní stav a míry cizího dítěte, navíc nového člena rodiny politika, jenž zastupuje stranu oslavující gaunerský kapitalismus? Topolánek dokonce neváhal a uspořádal tiskovou konferenci, na které s šampaňským v ruce a s arogantním úsměvem jal se naparovat jako páv, před kterým každý padne na kolena!     Podobnou publicitu ovšem současný předseda vlády nejenže nepotřebuje, ale ani si jí nemůže dovolit. Je totiž nutné si uvědomit, že Topolánek doposud není rozveden a paní Talmannová není jeho zákonnou manželkou. To znamená, že dítě obou rodičů je – a zůstane – nemanželského původu. Před padesáti lety by bylo ve veřejném životě – o tom politickém ani nemluvě - něco takového zcela nepředstavitelného a tehdejší režim dělal vše proto, aby tyto případy zůstaly zcela utajeny, z důvodů popírání morálních základů socialistického zřízení. Na vesnicích, kde morálka a čest vždy znamenala víc než vlastní život, se v takovýchto situacích postupovalo dokonce mnohem přísněji a prudérněji. Matka nemanželského dítěte byla vyloučena z veškerého společenského života a panoval přísný zákaz jakékoliv komunikace s dotyčnou. Ušetřeno nezůstalo ani dítě samotné, kterému nikdo neřekl jinak než-li parchant, či bastard. To se stávalo zdrojem veřejné psychické a fyzické šikany, jakéhosi moderního lynčování.     Malému Topolánkovi dozajista nic podobného nehrozí. Žijeme ve společnosti, kde vedle „normálních jevů“ jako jsou drogy, promiskuita či homosexuální svazky je nemanželské dítě zcela běžný jev, na který přistupuje řada mladých lidí pod vidinou vyšších mateřských dávek a kde manželství je považováno za pouhopouhý křesťanský přežitek. Topolánek starší ale opětovně prokázal, že je vzorným reprezentantem politické strany, u níž pojmy jako morálka, čest a  slušnost vyvolávají stejné reakce jako u německých nacistů 30. let  slova žid, či rasově méněcenný jedinec! Petr Kříž≡ 1. srpna  2007Proč mají menšiny větší práva?     V naší zemi žije mnoho menšin, které se díky odlišné mentalitě nedokáží přizpůsobit většinové společnosti. Toho chytře využívají ti, co jsou u koryt. Přiřkli jim proto větší práva, aby se proti nim lidé nemohli bránit a raději se vyhýbali jakýmkoliv konfliktům s nimi. Sice je nám neustále vtloukáno, že jsme demokratická země, ale zkuste veřejně vystoupit s tím, že se vám nelíbí co se tu děje a že hlavně s cikány by se mělo něco dělat!      Jakmile tak učiníte, už se na vás demokracie nevztahuje a jste označován za rasistu, extremistu a nacistu. Nikoho už nezajímá, že jste jen chtěl upozornit na problém, který tu narůstá. Média vše umí tak překroutit a upravit, aby se jim to hodilo do karet. Brzy vás všichni nenávidí a nechtějí s vámi mít nic společného. A to je chyba. Lidé by neměli posuzovat svět a události podle toho, co říkají sdělovací prostředky. A další chybou je začínat u nepřizpůsobivých  občanů a problému drog. Nejprve musíme hadovi useknout hlavu a tělo odumře samo! Tou hlavou je vláda, která nezakročuje proti bezpráví a nespravedlnosti.     Pokud chcete změnu, volte neparlamentní strany mezi kterými je jedna, jejíž hodnoty jsou tak vysoké, že by asi měly být jedinými. Členové této strany bojují za podporu rodiny a národa,  chtějí lepší zákony a odpovídající peníze pro zaměstnance, podporu pro české podnikatele a živnostníky. Je to Dělnická strana. Právě ona asi jako jediná staví dobro našich občanů a naší země nad falešný symbol moci, kterým jsou peníze. Jiří Šlégr≡ 30. července  2007Proč volit Dělnickou stranu?!     Každý správný občan by měl volit stranu, ke které má nejvíce sympatií a je mu názory co nejbližší.  Bohužel v dnešní době většina občanů dává svůj volební hlas stranám jako ODS aj., protože myslí, že je to pro ně to nejlepší řešení. Budou mít práci a kde bydlet, ale že jejich „milovaná“ strana pomalu neví co dělá, okrádá lidi jak může a vymýšlí novinky, jako platit za zdravotní prohlídku nebo předepsání receptu,  to jako by už občanům bylo jedno, nebo se bojí proti tomu zasáhnout. A stačí udělat jen jedno: dát do volební urny hlasovací lístek jiné strany, strany která ví, co je opravdu potřeba pro naší zemi, strany, co se nejdřív stará o své občany, občany ČR a ne o národnostní menšiny. Lidé si neuvědomují, že právě jejich hlas může být tím rozhodujícím. Zamyslete se, co pro vás právě vaše strana udělala, většinou nic nebo úplný opak jejich slibů. Pro ty, kteří konečně chtějí něco udělat pro svojí zemi a pro sebe, zde uvedu několik bodů z 24 požadavků DS:    Vystoupení z vojenských struktur NATO - naprosté plýtvání financí. Vláda si asi naivně myslí, že když naši vojáci pomůžou jiným zemím, tak oni pak pomůžou nám, jistě je to možnost, ale nikdo se za to nezaručí, řiďme se pravidlem „spoléhej se jen sám na sebe“ a proto DS požaduje stažení českých vojáků ze zahraničních misí.       Zajistit kvalitně fungující zdravotnický systém - žhavým tématem v této chvíli je zavedení placení za zdravotní prohlídky, předepsání receptu, pohotovost atd., občané platí za zdravotnictví nemalé částky, to by měli platit dvakrát za jednu věc? Žádná strana, která skutečně myslí na své občany, by tohle nemohla navrhnout, natož schválit. Lidé dávají za zdravotnictví nemalou část ze svých financí, bohužel neví, na co se využijí. Vláda tvrdí, že na zdravotnictví, na což to podle mě nevypadá, nejedna nemocnice je v polorozpadlém stavu, nemáme dostatek léků a lékařských přístrojů. Nejen tohle by chtěla DS změnit. Dalším cílem této strany je zrušení bezplatného léčení cizinců, na prvním místě jsou čeští občané.     Komplexní národní reforma českého školství. Vytvoření výhodných podmínek pro studium sociálně slabších studentů - vzdělání je pro naší zemi velmi důležité, nejen pro naše osobní zázemí, ale také pro obraz naší země. Bohužel, některé rodiny nemají na pořádné vzdělání dostatek financí. A co s tím dělá naše vláda? Jako vždy nic, právě naopak zvýhodňuje národnostní menšiny, např. dostávají zadarmo školní potřeby, nemusí platit za střední školy... Jsme česká země, v první řadě mají být české rodiny. Rodiče utratí za školní věci pro své děti velké peníze, proč by od toho měly být národnostní menšiny odpuštěny? Nejsme charita pro menšiny, navíc tihle lidé si toho většinou ani neváží (viz cikáni). Většina z nich chodí do školy jen kvůli povinnosti, o studium nemají vůbec zájem, tak proč oni mají takové výhody? I tohle je cíl DS, udělat zásadní změnu.     Vypovědět ilegální přistěhovalce. Lidé bez státní příslušnosti budou vyloučeni ze všech státních podpor a dotací - v České republice je už tak dost přistěhovalců, ale přicházejí k nám ještě ve větších počtech. Nechceme být státem přistěhovalců, vláda má na to asi jiný názor, když toto nechá dopustit.  Jestli to takhle půjde dál, tak za pár desítek let bude český občan v České republice něco výjimečného. Nejen, že si tu přistěhovalci zavádí své národní tradice a zvyky, ale navíc dostávají různé podpory a dotace. DS souhlasí s přistěhovalci, ale pouze s jistými zásadami (morální kvalita, odborné znalosti, přizpůsobení se českým tradicím a zvykům aj.).      Pohlavní deviace postavit mimo zákon. Zákaz homosexuálních sňatků - ať si tito občané žijí v partnerství, ale copak má být manželství a homosexuální vztahy na stejné úrovni? Nejen, že vláda povolila zákon homosexuálních sňatků, ale také přemýšlí o uzákonění, aby tyto páry mohly adoptovat dítě. Jak bude asi dítěti, když bude mít buď dva otce, nebo dvě matky. Co to budeme za zemi, kde bude zcela normální, že v domácnosti jsou páry stejného pohlaví, začne to úplným rozpadem lidské společnosti a skončí to, raději ani nechci přemýšlet čím. DS je zásadně proti tomuto zákonu.     Absolutní zákaz všech drog. Tvrdé tresty pro jejich distributory a uživatele - lehké drogy asi budou pro občany velmi dobré, když je chce vláda legalizovat, asi bude mnohem hezčí pohled na občany, co každodenně „hulí“ marihuanu. Droga je droga, neměla by se dělit, natož legalizovat. DS chce navrhnout tvrdší tresty jako vězení bez možnosti předčasného propuštění, navíc chce, aby si každý narkoman platil léčení v léčebnách z vlastní kapsy. Proč by měl stát platit za zdrogované občany, jestli má narkoman opravdu zájem se zcela uzdravit ze své závislosti, tak musí přijmout i určité následky. Když si umí zajistit finance na drogy, tak si vydělá finance i na léčení.      Zde jsem trošku rozvinula 6 z 24 hlavních požadavků DS. Nebudu klečet na kolenou a přemlouvat vás, ať se přidáte k DS. Je jenom na vás, pro jakou stranu se rozhodnete. Ale usuďte, není potřeba s naší zemí konečně něco udělat? ČR se pomalu rozpadá v základech a to jenom díky vládnoucí elitě.  Jestli vám tahle vláda ještě nevymyla mozek úplně, tak použijte svůj rozum a srdce a řekněte si dost! Chce to změnu... Tereza Šafaříková≡ 27. července  2007Byty imigrantům? NE!     Pražský magistrát přidělil třem kubánským rodinám byty. Dva dvoupokojové a jeden třípokojový v lokalitě Černý Most. Velkorysý dar byl zdůvodněn tím, že máme morální povinnost vrátit to, co nám v době totality poskytovaly svobodné země.     Nevím jak kdo, ale já rozhodně necítím žádnou povinnost rozdávat imigrantům byty. Proč? Tak především v minulém režimu dostávali dary pouze vyvolení disidenti, kteří byli podporováni, aby po změně režimu svým chlebodárcům mnohonásobně vrátili vše, co do nich investovali. Navíc, v dnešní době si mladé rodiny zajišťují bydlení zejména hypotékami a půjčkami, přičemž se zadlužují na několik desítek let. Jiná možnost však není. Jen málokdo, pokud není vyloženě sociální případ či nemá správnou barvu pleti, obdrží obecní či městský byt.     Nejsme tak bohatý stát, abychom si mohli dovolit líbivá gesta. Proto říkám NE. Čeští občané mají mít absolutní prioritu ve všem, i v bydlení.      Tomáš Vandas≡ 25. července  2007Ne podpora přistěhovalcům!     Všímavější lidé si určitě uvědomují, že náš národ postupně stárne a vymírá. Není to tím, že by se lidé přestali milovat, chtít se brát a mít spolu děti. Ale naše vláda jim nevytváří podmínky, politici kašlou na naše lidi a na budoucnost našeho národa. Místo toho, aby podporovali mladé manželské páry, nabídli jim možnost bydlení a nějaké jistoty do budoucnosti, tak tento problém řeší přívalem přistěhovalců. Těmto přistěhovalcům pak dávají hromadně občanství a většinou si ani neprověří jejich minulost. Zeptejte se sami sebe, jak je možné, že pro nás byty nejsou, a když ano, tak drahé, a pro statisíce přistěhovalců je máme. Pak se zeptejte, proč si sem bereme další přistěhovalce, když už jich tu máme takhle dost a většinou je stejně živíme z kapes daňových poplatníků!     Přistěhovalce bych rozdělil do čtyř hlavních skupin. První skupinou jsou ti, co zde zkupují obchody a domy, prodávají nekvalitní zboží a v jejich restauracích si můžete dát k jídlu psa či kočku, to jsou Vietnamci a Číňané. Druhou skupinou jsou ti, kteří pracují za almužnu (většinou Ukrajinci) a tím nám berou práci a dávají zaměstnavatelům obrovskou moc nad výší výplat pro naše lidi. Pak je tu skupina, která nepracuje a bez donucení ani nikdy pracovat nebude. Tato skupina přišla kdysi dávno do naší země pouze vysávat, co to jen půjde. Jsou to cikáni. A čtvrtou, asi nejhorší skupinou jsou zbohatlíci, kteří vlastní po celém světě banky, nadnárodní společnosti, a vše, v čem se točí velké peníze. Mají pod palcem i politiky a o jejich původu raději mluvit nebudu. Všichni víme, o koho se jedná.     Já vím, že většina z vás, občanů, si myslí, že se ničeho nedosáhne a nic se nezmění. Není to pravda. Je tu jedna neparlamentní strana – Dělnická strana - která nám chce pomoci. Má správný program a názory. Jediné, co nyní potřebuje, je vaše podpora. Podpořte ji a ona vám to vrátí. Musíme náš národ společně opět postavit na nohy! Jiří Šlégr≡ 24. července  2007Dělnické straně patří dík!Na Tiskový odbor DS došel milý pozdrav, který rádi zveřejňujeme!  Vážený pane Vandasi,     chci Vám v krátkosti poděkovat za vaší účast, jakož i účast dalších představitelů Dělnické strany na akci ve Svitavách dne 21.7.2007. Tím, že jste se nebál na takové akci vystoupit a vyjádřil jste otevřeně svoji podporu člověku, který byl odsouzen za podivných okolností a bez přímých důkazů, jste dokázal svoji odvahu. Velmi si Vás za to vážím. Škoda, že takových politiků není víc. Svým vynikajícím projevem jste získal mnoho nových sympatizantů, kteří do této chvíle neměli možnost se s Vámi osobně setkat. Ještě jednou díky Vám i Dělnické straně!  Karel J., Ostrava ≡ 22. července  2007Předseda DS na obrazovce ČT     Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupil v sobotu 21.7.2007 v pořadu České televize Politické spektrum. Záznam pořadu naleznete …zde. Tiskový odbor DS≡ 21. července  2007Svitavy - Pochod proti bezpráví!     Ve Svitavách se dnes uskutečnil II. ročník pochodu proti bezpráví, vyjadřující podporu uvězněnému V. Pechancovi. Téměř tři sta účastníků si vyslechlo několik projevů, upozorňujících na justiční zvůli v kauze V. Pechance. Za Dělnickou stranu promluvil předseda DS Tomáš Vandas a člen vedení Mgr. Ladislav Malý.      Tomáš Vandas ve svém projevu kritizoval současný stav justice a mimo jiné uvedl: „Vždyť v čele tohoto důležitého resortu stáli většinou lidé, kteří se do pohodlného křesla uvelebili díky své stranické legitimaci, aniž by měli patřičnou kvalifikaci. Stačí zmínit zpívající ministryni Parkanovou, která dnes pro změnu šéfuje resortu obrany. Tato americká patolízalka udělá cokoliv, jen aby se koryta nepustila. Dále exministr Němec, horlivý propagátor marihuany, který si ze svého resortu udělal stranický sekretariát a vyhazoval peníze z okna za naprosto šílené věci. Měl být okamžitě zatčen a obviněn z trestného činu propagace drog. Můžeme se potom divit, že stav české justice je takový, jaký je? Myslím, že ani ne.“ (Celé znění projevu naleznete …zde)     Organizátoři připravili pro účastníky mnoho propagačních materiálů, k dispozici byly i Dělnické listy a odznaky DS.  Tiskový odbor DS≡ 20. července  2007Tomáš Vandas v pořadu ČT     Předseda DS Tomáš Vandas vystoupí v sobotu 21.7.2007 v diskusním pořadu České televize Politické spektrum. Hlavním tématem diskuse je zákoník práce a jeho změny. Spolu s Tomášem Vandasem usednou ve studiu předsedkyně Strany důstojného života Jana Volfová a poslankyně za ODS Alena Páralová. Součástí pořadu je i oficiální vizitka Dělnické strany a její představení divákům. Diskusní pořad začíná v 20,30 hod. na programu ČT24. Tiskový odbor DS≡ 18. července  2007Svitavy – Společně proti bezpráví!     V sobotu 21.7.2007 se koná ve Svitavách II. ročník veřejného protestu spojeného s pochodem proti bezpráví a nespravedlivému věznění Vlastimila Pechance, který se koná při příležitosti připomenutí si šesti let jeho uvěznění (21. 7. 2001). Sraz účastníků je od 12. do 14. hodin na vlakovém nádraží ve Svitavách.     Akce se zúčastní i funkcionáři a členové Dělnické strany v čele s předsedou Tomášem Vandasem. Je rovněž naplánován jeho krátký projev na téma současný stav české justice.     Nebojte se vyjádřit svůj nesouhlas se znaky bezpráví a špatného stavu soudnictví a systému, porušování svobody projevu, věznění nevinných a politických vězňů. Bezpráví je znakem duchovní nemoci národa a jeho systému. Protest je řádně nahlášen.  Tiskový odbor DS≡ 15. července  2007Proč by měla odstupovat?     K volání po odstoupení senátorky a starostky ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Liany Janáčkové, v souvislosti s jejími vyjádřeními na adresu nepřizpůsobivých cikánů, se ve čtvrtek přidala vládní Rada pro záležitosti romské komunity, Strana zelených či místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL).     Ministryně a šéfka vládní rady pro cikánské výhody Džamila Stehlíková (SZ) výroky Janáčkové považuje za naprosto nepřijatelné. „Vyvolávají napětí ve společnosti a ve svých důsledcích poškozují jak menšiny, tak většinovou společnost," uvedla. Na adresu senátorky řekla, že se sama podle záznamu označila za rasistku. „Věřím tedy, že sama zváží a vyvodí osobní důsledky, které z kauzy vyplývají," zdůraznila.     Rozhořčen je také politický turista Pithart. „Že totéž měla říci chytřeji, tak aby za to nemohla být popotahována? S funkcí místopředsedkyně senátního výboru pro lidská práva by i taková opatrnější a chytřejší verze byla neslučitelná," řekl. Míní, že Janáčková by měla funkci sama složit, nebo by ji k tomu měl přimět výbor. „Pokud bude na ni podáno trestní oznámení, budu v plénu Senátu hlasovat pro její vydání trestnímu stíhání," poznamenal. I předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) míní, že senátorka to svými výroky přehnala.     Proč by však měla senátorka odstupovat? Pouze kvůli tomu, že řekla pravdu, která není vhod? Vždyť problém nepřizpůsobivých cikánů nevyřešíme tím, že je budeme neustále omlouvat, litovat je a dotovat ze státní kasy. I proto má senátorka Janáčková v uvedené kauze plnou podporu Dělnické strany. Tiskový odbor DS≡ 13. července  2007Hluboká krize ve výchově mládeže     Žijeme ve zvláštní době a ve zvláštním prostředí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, otevřít noviny či zapnout televizi a slušnému člověku je doslova na zvracení. Nabubřelí a arogantní politici, kteří si z českého občana střílejí jak jen to jde. V novinách se dočtete leda tak o tom, kolik Sámer Issa vypil na večírku panáků, kdo s kým spí a proč, a v neposlední řadě jsme již čtvrt roku pod palbou informací o „záhadné“ smrti Karla Svobody a každý den je nám předložen nový vrah či „korunní“ svědek. Televize nás pro změnu zásobuje záplavou stupidních telenovel, amerických krváků, kde hlavní hrdina s jednou kulkou v nábojnici postřílí stotisícovou armádu, a především dnes tolik populárními reality show, kde účinkující jsou složeni z řad kriminálníků, úchylů, homosexuálů a sociálních pracovnic, které si to neváhají se svým africkým kolegou rozdat přímo ve sprše před zraky celého národa. Jak jen tohle může na člověka působit? Bud´to se z něj stane nesvéprávný idiot, jenž těmto „svodům“ podlehne, anebo propadne hlubokým depresím, jež současně s mírou neustálého tlaku tohoto humusu zcela logicky vyústí v otevřenou agresi, což se týká především mladých lidí, respektive tzv. teenagerů, na něž především je tento druh pochybné zábavy zaměřen. Petr Kříž(celý článek naleznete v sekci …komentáře)≡ 11. července  2007Senátorka rasistkou?     Nová aféra je na světě. Rasistické výroky vůči cikánům má mít na svědomí senátorka a starostka ostravského obvodu Mariánské Hory a Hulváky Liana Janáčková (nez.). Nahrávku s jejími názory získalo a na svých internetových stránkách zveřejnilo občanské sdružení Romea. Na zvukovém záznamu, který podle sdružení pochází z veřejného jednání bytového odboru na radnici z 15. srpna 2006, se hovoří o stížnostech na sestěhování cikánů do místní kolonie zvané Bedřiška. Janáčková v něm například říká: „Nesouhlasím s jakoukoliv integrací cikánů, bohužel, jsem rasistka. Vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno...klidně to budu křičet do celého světa." O kus dále senátorka někomu vysvětluje, že cikány nemůže nikam jinam umístit. „Chápu, že je to vůči vám nespravedlivé, ale já už ty cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela jenom mít ten dynamit a odstřelit je..."     Není pochyb o tom, že se nyní rozpoutá hotová smršť komentářů a výroků, odsuzujících jednání paní senátorky. Ale nikdo z těch, co taková slova budou vypouštět ze svých humánních úst, zcela určitě není v její kůži a neví, co to znamená mít na starost cikánskou kolonii. A to vůbec nemluvě o tom, že zcela určitě nikdo z těchto kazatelů by takové sousedy mít nechtěl. Tiskový odbor DS≡ 8. července  2007Dělnická strana v Magazínu Právo     V sobotním vydání Magazínu deníku Právo byl pod článkem „Česká ultrapravice aneb Osamělým vlkům rostou zuby“ uveřejněn i profil Dělnické strany. Redaktor Leoš Kyša v něm použil citace z rozhovoru, který pořídil s předsedou DS Tomášem Vandasem. V článku se mj. píše:     „Stav v České republice se bude radikalizovat v souvislosti s krizí veřejných financí a větším přílivem uprchlíků a situace bude příznivější pro strany našeho typu. Myslím, že náš čas určitě přijde,“ je přesvědčen předseda nacionalistické Dělnické strany Tomáš Vandas. Svou kariéru začínal u Sládkových republikánů jako asistent poslance. Jeho strana má dnes přes dvě stovky členů. „Máme ovšem mnoho příznivců. Hlavně mladých. Jejich velký příliv nastal po parlamentních volbách v loňském roce. Zajímavé je, že se k nám hlásí dost mladých lidí mezi šestnácti a sedmnácti. Ty zařazujeme do naší dělnické mládeže. Určitě se jim líbí, že říkáme věci, které jsou nepopulární a nehodí se do dnešní doby.“     Program jeho strany se poněkud vymyká z běžné rétoriky nacionalistických stran. Má totiž silný sociální akcent, který je ostatně obsažen už v samotném názvu. „Proto nám také někdy nadávají do levičáků,“ směje se Vandas. On sám zrovna dělník není. Živí se jako asistent ředitele velké stavební firmy. Má skutečně vystupování jako distingovaný manažer. Snaží se mluvit jednoduše a srozumitelně. Jeho Dělnická strana vystupuje na obranu národních zájmů proti menšinám, přistěhovalcům a homosexuálům.     Tolik článek v Magazínu Právo. Tiskový odbor DS≡ 4. července  2007Dělnická strana nejsou extremisté     Každý z nás již zřejmě ví, že Dělnická strana (DS) je často označována přívlastkem extremistická, stejně tak jako její oficiální logo, jakožto i obrázek zachycující dělníka s kladivem. Obě tato vyobrazení údajně připomínají volební znaky NSDAP,  tedy německé nacistické strany z 30. let minulého století. Vezmeme-li v úvahu, že uvedený seznam údajných extremistických stran vytvořilo ministerstvo vnitra, tedy instituce u níž je DS strana zaregistrována jako řádný politický subjekt, nezbývá nic jiného, než-li se smát. Je nutno si ovšem uvědomit, že celý státní aparát je tvořen bývalými bolševiky, převlékači kabátů či tunelářů, respektive jejich pochopů z ODS, a rázem tak pochopíme oč zde vlastně kráčí.       Opoziční neparlamentní strany, neváhající poukazovat na nešvary současné české politické scény, jsou pro politické instituce totéž co červený hadr pro býka. Není tedy divu, že jediným možným protiargumentem je osočování a označování politických protivníků  nacionalisty, neonacisty či extremisty.      Rád bych ovšem upozornil na zásadní věc. DS nevyznává ideály nacistické ideologie, germanizace, rasismu, jakékoliv formy násilí a nedemokratických postupů. Osobně se domnívám, že demokracie, humanismus, tedy termíny, kterými se pravicoví politici tak rádi ohánějí, by měly platit pro všechny, tedy i pro opoziční politické strany. V praxi to znamená, že máme plné právo vyjádřit své názory a přesvědčení a především znepokojení nad současnou politickou a společenskou situací. Považuje-li někdo za projev extremismu lásku k vlasti, k národu, jeho kultuře a tradicím, já pak za extremismus považuji ten fakt, že naše země je systematicky rozprodávána ziskuchtivým cizákům, mafiánským bossům vyřizující si své pochybné kšefty střelbou na ulicích za bílého dne, a jimž na českém národu a jeho historii vůbec nezáleží! Petr Kříž≡ 1. července  2007Nové číslo Dělnických listů     Nové číslo oblíbených Dělnických listů je již k dispozici! Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek Mgr. Ladislava Malého o důchodové problematice, na straně dvě články o žalobě na ministerstvo vnitra, summitu Evropské unie či o dětech nelegálních přistěhovalců, které mají zdarma navštěvovat české školy. Dále komentáře Jiřího Štěpánka či JUDr. Stanislava Zemana, glosy nebo zamyšlení nad knihou „Tajné poslaní Spojených států“. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS. Noviny, které otevřeně hlásají pravdu a národovecké myšlenky, je možné si objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS≡ 30. června  2007Dělnická strana proti vládě     Členové a příznivci Dělnické strany (DS) protestovali v sobotu v Praze před úřadem vlády. Akci přišli podpořit i členové občanského sdružení Národní korporativismus (NK). Několik desítek účastníků vyslechlo projevy místopředsedy DS Jiřího Štěpánka, předsedy NK Jiřího Petřivalského a předsedy DS Tomáše Vandase.     Akce měla symbolický název „Vysvědčení Topolánkově vládě“ a měla za cíl upozornit na připravovaný návrh tzv. reforem, které citelně zasáhnou většinu občanů České republiky. Místopředseda Štěpánek ve svém projevu nazval reformu gangsterskou a zdůraznil, že na symbolickém vysvědčení vládě by měla být pětka. Tomáš Vandas zase označil současnou vládu za přehlídku bizardních postav, které jsou ostudou České republiky (celý projev naleznete …zde). V této souvislosti zmínil ministryně Kuchtovu, Parkanovou a Stehlíkovou, dále Cyrila Svobodu či Ivana Langera.      Po skončení shromáždění poskytli představitelé DS rozhovory sdělovacím prostředkům. O akci rovněž informovaly internetové servery iDNES a České noviny, Český rozhlas Radiožurnál či Český rozhlas Regina, v jehož vysílání vystoupil předseda Tomáš Vandas živě. Tiskový odbor DS≡ 28. června  2007Sněmovní nenažranci      Jedinou skupinou zaměstnanců, které se nedotkne připravovaná ožebračující ekonomická reforma pod taktovkou modré bandy, jsou poslanci a senátoři. I když se při sněmovních a senátních debatách hádají, očerňují se či zesměšňují, tak v jednom jsou nerozborně jednotní od komunisty po lidovce – vždy si ochotně zvýší plat či náhrady anebo si ponechávají velkorysou imunitu.      Nedávno si bezostyšně odhlasovali zvýšení náhrad za bydlení na neuvěřitelných 17 tisíc korun. Což je důkaz jejich asociálnosti a elitářství, když si v době, kdy mladé rodiny nemají kde bydlet anebo platí za bydlení ze svých těžce vydělaných peněz obrovské částky za lichvářské hypotéky či podnájmy, umožnili z platů daňových poplatníků luxusní bydlení v apartmánech „jako v Hiltonu“. Nikdo nechce po poslancích a senátorech, aby pobírali minimální mzdu, ale rozhodně by neměli mít tolik nezdaněných náhrad: cestování veřejnou dopravou zdarma, přeplacení asistenti, gratis poslanecké kanceláře ve volebních obvodech, kam kromě uklízečky nikdo z občanů nepřijde, a nakonec již zmiňované náhrady za pražské bydlení.      Nemravnost poslaneckých výhod se ukazuje v připravované gangsterské reformě, která mj. navrhuje, aby první tři dny nemoci nedostával zaměstnanec nic. Jenže poslanec pobírá po dobu nemoci 100% platu. Král podezřelých výběrových řízení na ministerstvu obrany, dnes ministr financí Kalousek, také navrhuje daňově nezvýhodňovat tzv. stravenky, což bude mít za následek, že mnozí zaměstnavatelé přestanou tyto poukázky vydávat, ale poslanci si mohou i o polední pauze v poslanecké restauraci dopřávat za pár korun vybranou krmi a značkové likéry.      Z poslanecké práce se nesmí stát výnosný obchod, ale skutečná služba občanům a státu. Když nebudou poslanci a senátoři dostávat horentní platy a náhrady, nebudou mít imunitu za řízení v opilosti či korupci na předcházejícím pracovišti (třeba na radnici), tak se zamezí přílivu vyžírek a mravních kreatur typu Melčáka a Pohanky do sněmovních lavic.  Karel Verner≡ 25. června  2007EU: Začátek konce?          Eurofederalisté se sice usmívají, nicméně tento úsměv má poněkud křečovitý nádech. Právě skončený summit Evropské unie v Bruselu potvrdil, že unii čekají v budoucnosti velké problémy. Asi zásadním výstupem z jednání je definitivní pohřbení tzv. euroústavy. Plán na její instalaci dostal trhlinu poté, co ji v referendu odmítli Francouzi a Nizozemci. Členské státy EU sice přijaly jakési kompromisní řešení v podobě návrhu ústavní smlouvy, ale společná vlajka a hymna jsou zatím minulostí.      Velký boj se na summitu odehrával okolo podílu hlasů jednotlivých zemí. Zejména Polsko potvrdilo, že se nenechá Bruselem zatlačit do kouta. Výsledkem je pak dohoda, že do roku 2014 bude platit hlasovací uspořádání podle smlouvy v roce 2000 v Nice, které je velmi výhodné pro Polsko a pro menší státy unie s nižším počtem obyvatel. Teprve potom bude platit systém dvojí většiny zvýhodňující státy s větším počtem obyvatel, například Francii nebo Německo. Ale ještě do roku 2017 si státy budou moci vybrat, který systém při hlasování zvolí. Polsko tak tedy nejméně na dalších deset let dosáhlo svého, uhájí si větší vliv, než by mu dával původní návrh. A co bude za těch deset let, to je ve hvězdách.     Bruselský summit rovněž přijal posílení vlivu národních parlamentů, co je v kontextu posledních let věc nevídaná. Parlamenty mohou zvrátit návrhy Evropské komise, které by výrazně zasahovaly do národních kompetencí. Musí se jich na tom shodnout 55 procent. Celkově se dá říci, že zastánci jednotné Evropy museli spolknout hořkou pilulku. Jejich vize společného evropského státu dostává povážlivé trhliny. A to je pro nás, nacionalisty, jen dobře.   Tiskový odbor DS≡ 22. června  2007Děti nelegálních přistěhovalců zdarma do českých škol!     To že naše vláda má české občany za hlupáky, jimž může nabulíkovat cokoliv, jsme si zvykli. Ovšem co si pro nás připravila právě teď, to už skutečně nemá obdoby. O co zde kráčí? Dle nové zákonní novely budou školy moci přijímat do svých řad děti nelegálních přistěhovalců. V praxi to znamená, že člověku, jenž se svým nelegálním pobytem na území ČR dopouští trestného činu, se nejen nic nestane, ale ještě bude zdarma postaráno o jeho děti. Co na tom, že se poruší zákon a že ve školství je zoufale málo peněz, jen ať svět vidí, jak jsme hodní a humánní.      A co z toho plyne pro českého člověka? Zatímco dětem porušitelů zákona se dostane veškerého komfortu a zdarma, náš občan musí platit nemalé peníze za učebnice, pera a školní pomůcky, protože stát na tyto věci odmítá dát školám peníze. Je ovšem zvláštní, že přesto budeme rozhazovat plnými hrstmi cizím. Je to jako kdybyste vlastním dětem odpírali maso k nedělnímu obědu z důvodů nedostatku financí, zatímco sousedovi byste nosili třikrát týdně šťavnaté hovězí fláky, ať se jeho děcka řádně nacpou. Jak pak se musí cítit vlastní dítě? Odstrčeně a cize.      Naši politici nám opět ukazují, jak jim na českém občanovi pramálo záleží a že budou vždy dělat maximum pro cizáky, pro které se naše země pomalu ale jistě stává zlatým dolem. Není již konečně na čase, aby toto vše skončilo? Petr Kříž≡ 21. června  2007Důchodci – špatné svědomí národa     Dnes a denně jsme svědky, jak sdělovací prostředky nešetří chválou na naší ekonomiku, jak dobře si stojíme. Prý už dva roky nepřetržitě roste šestiprocentním tempem a zažívá tak nejúspěšnější období od roku 1989. Rychlejší růst je zaznamenán prý na Slovensku, kde se HDP zvýšil o devět procent a v Polsku o 6,8 procent. Motorem české ekonomiky je prý spotřeba domácností; lidem se prý daří, rostou mzdy, mohou tedy nakupovat a utrácet. Zároveň ovšem analytici upozorňují, že poroste inflace a úroková míra, čili budou dražší půjčky. Přitom jsou to právě tyto půjčky, které umožňují lidem naplňovat svoje sny po hmotných a třeba rovnou říci většinou zbytných věcech; ovšem věcech líbivých, reklamou a módou vyzdvihovaných, na které lidé nemající pevné morální zásady skáčou jako mouchy na lep. Důsledkem toho všeho je, že stále více rodin se zadluží a pak, protože splátky jsou neodbytné, ocitají se v dluhové pasti a stávají se snadnou kořistí moderních lupičů, zvaných exekutoři. Mgr. Ladislav Malý(celý článek naleznete v sekci …komentáře)≡ 20. června  2007Já jsem šerif, a kdo je víc?     Říkají si asi často někteří obecní či městští strážníci. Potkáváme je všichni. Kolt proklatě nízko, drsný pohled, v puse nezbytnou žvýkací gumu. Novelizace zákona, která městským strážníkům umožnila kontrolování řidičů s možností udělit tučnou pokutu, jim dodala patřičné sebevědomí. Je logické, že obce a města takové rozhodnutí uvítaly. Šikanováním řidičů a nasazováním botiček si totiž vydatně přilepšují do rozpočtu.      Je však institut městské a obecní policie skutečným přínosem? Má jejich činnost pozitivní vliv na potírání kriminality? O tom přesvědčen nejsem. Pochybnosti o kvalitním výcviku a odborné (ne)způsobilosti městských policistů prohloubila i událost na pražském Proseku, při níž byl zastřelen taxikář. Důsledky nekvalitního výběru lidí do řad městské policie v počátcích jejího vzniku, kdy se strážníkem mohl stát doslova každý, kdo se prokázal čistým rejstříkem trestů, aniž k tomu měl patřičné předpoklady jak pro stránce fyzické, psychologické a  vzdělanostní, pociťujeme dodnes.      Zcela určitě není v pořádku situace, když se překrývají pravomoci Policie ČR a městské policie. Vzniká jakási nezdravá konkurence, která neprospívá nikomu. Je třeba zamyslet se nad tím, nakolik je fungování městské policie efektivní, zda by nebylo lepší radikálně omezit její kompetence, či ji vůbec zrušit. Tomáš Vandas≡ 18. června  2007Vláda chytrých zlodějů     V dnešní době už si lidé zvykli, že neustále něco platí vládě. Jistě, každá vláda potřebuje peníze, aby stát mohl fungovat. Ale vláda by tu přeci měla působit jako ochránce slušných občanů, ne jen jako nesvéprávná banda, která neumí hospodařit.     Vezměte si, kolik slušný, pracující občan měsíčně nacpe do kapes naší vládě. Nejprve mu strhnou procenta z platu přičemž mluvíme o tisících. Každý měsíc musí také průměrný občan zaplatit astronomický nájem  za to, že žije v králíkárně, kterou nikdo pořádně neopravil desítky let. Takže může mít zrezlé topení, při dešti tam zatéká a linka a kamna byly měněny naposledy za komunistů. Nájem se samozřejmě liší svou výší v různých regionech a za různé byty, ale většinou je tak vysoký, že pokud chce mít rodina s dětmi trošku prostor, tak musí pracovat oba rodiče. Což ale často vede k tomu, že děti propadnou drogám a alkoholu,  protože se o ně nemá kdo náležitě starat. Dále platíme DPH za každý výrobek co si koupíme a všechny tyto peníze jdou do kapes státu. Tak jak je možné, že jsme čím dál tím víc zadlužení? A teď nemyslím jen naše dluhy vůči zahraničí, ale také naši lidé si stále častěji berou půjčky od těch zatracených lichvářů v bankách, aby vůbec mohli splácet dluhy státu nebo aby měli na něco jen pro sebe.      Musíme si přiznat, že naše vláda jen škodí. Hrabe si sama pro sebe a přispívá ke zločinnosti, protože slušnou prací člověk nezbohatne! Mohu dát příklad: moji rodiče celý život pracují, platí nájem a donedávna živili dvě děti. Jsou to skvělí rodiče, ale v bohatství se netopí. No a důchodů se asi nedočkají, leda tak  placení dluhů, do kterých nás naše vláda dostala.      Já náš lid nechápu. Proč si necháme tolik líbit od lidí, co za komunistů měli svoje fabriky a posty a dnes se přiživují jinde? Proč neustále volíme jen ODS a ČSSD? Tyto strany nic nezmění, jim to takhle vyhovuje. A změnu k lepšímu nevidím ani ve Straně zelených, jejíž členové jsou povětšinou anarchisté a chtějí legalizovat drogy. My po vás, občané, nechceme žádný puč, jen podpořte naši Dělnickou stranu, ať už ve volbách nebo jinak. My na náš národ nezapomeneme, a hned jak se mu budeme moci odvděčit, tak to uděláme! Jiří Šlégr≡ 15. června  2007Televizní žumpa     Hrdinové se vracejí. Opět bude mít národ možnost sledovat jejich psychické výlevy, starosti, radosti a jiné city. Řeč je o Vyvolených, vlajkovém pořadu televize Prima. Ta hodlá spustit již třetí řadu reality show, kde v uzavřeném domě na živo exhibují pochybná individua, většinou homosexuálové, sociální pracovnice z E55, feťáci či lidé se základním vzděláním. Televizní šmíráci budou s nadšením hltat osudy svých miláčků, zatímco ti rozumní nechápavě kroutí hlavou.     Televizní žumpa se otevírá a zápach je cítit na hony daleko. Reality show všeho druhu zaplavují naší společnost, přesně ve stylu úpadku starého Říma. Dejte lidem chléb a hry, ať nemají čas přemýšlet. Ta podobnost je až děsivá. Říkám si, kde to skončí. Kde bude ta hranice, kterou neustále tlačíme výš a výš. Nejdříve tlupa primitivů, výměny manželek, poté třeba výměna dětí, darování orgánů a nakonec zabíjení pro zábavu. Zastavme to. Dokud je ještě čas. Tomáš Vandas≡ 14. června  2007Bushturné: Albánie bezpečnější než ČR     Americký prezident G. W. Bush v průběhu evropského turné zavítal v neděli do albánského městečka Fushe-Kruje. Zde na něj čekal nadšený dav místních venkovanů, kterým „Vůdce světa" skončil takřka v náruči. Stovky rukou se chtělo dotknout ruky z Bílého domu, zvláště levé, na které nejen politici nosí náramkové hodinky. O ty Bush během okamžiku přišel.     Zarážející na celém incidentu je skutečnost, že se americký prezident osobně vydal do tak nestabilního a rizikového davu Albánců (jen pro informaci - 70 % Albánců se hlásí k islámu). Co bezpečnostní opatření? Pár dní předtím jsme je všichni zažili na vlastní kůži, zvláště my, co bydlíme v Praze. Odkloněná letecká doprava, Pražský hrad musel být uzavřen, některé tramvaje přestaly jezdit a chvílemi stála i magistrála. O nějakém setkání s občany nemohla být ani řeč, pomineme-li konferenci s „vyvolenými" ve střeženém Černínském paláci. Albánská obec Fushe-Kruje je pravděpodobně bezpečnější než metropole České republiky. Stručný závěr: Další mínus pro radar. Pokud ovšem nemá chránit Američany před námi. Autor: mz ≡ 12. června  2007Sekty a čeští katolíci     „Česká země není vůbec ateistická, česká země je nábožensky tupá. Stará moudrost říká: vyžeň Boha dveřmi a dvacet náboženství ti tam vleze oknem. Naše země není křesťanská ani ateistická, je vysoce náboženská, ale právě v oblasti těch sekt. Jsme zemí duchovně silně nevzdělanou a duchovně neinteligentní. Pak stačí málo, aby člověk něco ze sekty přijal.“ – řekl nedávno sobotnímu deníku Právo Jaroslav Kašparů, odborník na sekty, v článku zajímající se problematikou sekt.     Měli bychom se ptát po příčině: jak je možné, že zhruba před třemi sty lety z Českého království vycházeli po stovkách vzdělaní Jezuité do celého světa na misie, přinášejíc místním duchovně zaostalým národům, jako byli Indiáni ve Střední a Jižní Americe, jejichž stupeň duchovní zaostalosti byl tehdy stejný jako je v současnosti našeho národa, světlo Kristovy  pravdy. Co se to vlastně v tomto českém prostoru stalo, že lidé v naprosté většině a šmahem vyhnali Boha ze svých srdcí a domovů? Zevrubnou odpověď by obsáhlo několika svazkové dílo, a k tomu jsou lidé povolanější. A když nejsou dnes, tak zcela jistě v budoucnu se někdo najde, kdo s vědeckou erudicí a pravdivě zpracuje dějiny katolické církve v Čechách a na Moravě od doby baroka do začátku třetího tisíciletí. Mgr. Ladislav Malý(Celý článek naleznete v sekci …komentáře)≡ 10. června  2007Venezuela bez černobílých brýlí     V minulých dnech se často v médiích zmiňovaly události kolem venezuelské nezávislé televizní stanice RCTV. Venezuela je vůbec nyní ostře sledovaná země, kde zlý Hugo Chávez vyhání zahraniční firmy, zestátňuje majetek a jezdí za svým duchovním otcem Fidelem na Kubu. A teď ještě ke všemu zastavil vysílání oblíbené televize. Není ale všechno pouze černobílé, jak je nám předkládáno.     Kauza kolem televize RCTV je vcelku jednoduchá. Televizní stanici vypršela licence a ta nebyla obnovena. Je to podobné, jako kdyby u nás skončila licence Nově a nedošlo k jejímu prodloužení. Chápu, že stoupenci stupidních latinskoamerických telenovel a bezduchých  estrád by byli zklamáni, nicméně to není důvod, aby protesty, při nichž dochází k ničení veřejného majetku, vnucovali svůj (ne)vkus ostatním občanům. Je plně v kompetenci každého státu, aby určil, komu licenci dá a komu ne. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale je to jediné správné řešení.     Obdobné je to se „zestátněním“ ropného průmyslu. Chávezova vláda dala zahraničním firmám docela férovou nabídku. Odkoupíme od vás část podílu, aby stát získal majoritu, ale budete moci dál zůstat ve společných podnicích. A pokud s tím nesouhlasíte, musíte ukončit podnikání v naší zemi, ale náhrady obdržíte podle tržních cen. Je logické, že většina firem si zvolila první variantu, neboť i tak jsou jejich zisky astronomické. Nelze tedy mluvit o zestátnění podobného typu, jaké zažila naše země po únoru 1948.      Stát by měl mít rozhodovací pravomoci ve strategických oblastech, jako je energie, plyn, voda a ropa. V případě Venezuely (a nejen zde) odložme černobílé brýle, které se nám snaží nasadit sdělovací prostředky a používejme selský rozum. Tomáš Vandas≡ 8. června  2007Češi odmítají adopce dětí homosexuály          Dvě třetiny Čechů si myslí, že by homosexuální páry měly mít právo uzavřít registrované partnerství, ale ne právo adoptovat děti. Více než polovina nesouhlasí s právem homosexuálů na uzavření sňatku, čtvrtina nesouhlasí ani s registrovaným partnerstvím. Vyplývá to z průzkumu, který dnes zveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM).      Postoje české veřejnosti k právům homosexuálních párů jsou podle CVVM ve srovnání s rokem 2005 více odmítavější. Zatímco před dvěma lety souhlasila s právem na adopci dětí téměř třetina oslovených, v letošním průzkumu to bylo 22 procent. S právem uzavřít sňatek v roce 2005 souhlasilo 42 procent, nyní to bylo 36 procent respondentů. Tiskový odbor DS≡ 5. června  2007Zpívající ministryně     Ministryně obrany Vlasta Parkanová se rozhodla po svém dát najevo svou nezměrnou oddanost Americe. Před návštěvou amerického prezidenta Bushe nazpívala společně s hudebníkem Janem Vyčítalem oslavnou píseň na americký radar.     „Dobrý den, prapore hvězd a pruhů, tak už ses rozvinul nad náma, dobrý den, prapore našich druhů, co jsme je vítali s džípama“, zpívá nadšená Parkanová plná dojetí, která doufá, že CD s písní předá svému idolu při jednání na Pražském hradě.     Je vidět, že patolízalství našich vládních činitelů nezná mezí a spojitost s komunistickou érou je zřetelná na první pohled. Zatímco ale komunističtí vládci vítali své soudruhy bratrským polibkem a oslavné ódy nechali na umělecké frontě, „demokratická“ elita skládá písně a čeká na pochvalné podrbání za uchem. Ministryně Parkanová je ostudou naší země. Pokud tak usilovně touží po zpívání, ať okamžitě rezignuje na svůj post a jezdí s estrádou po českých a moravských krajích. Tomáš Vandas≡ 4. června  2007Mediální výchova našich dětí     Všimla jsem si, že téměř po celém světě se stále řeší problém agresivity v počítačových hrách a filmech. Nechceme prý naše děti a mládež špatně vychovat. Ale málokdo se dnes pozastaví nad tím, jak je to v naší společnosti nyní se sexualitou.      Je to přirozená věc, z lásky dvou lidí by měl vzejít nový člověk. Ovšem to jak sexualitu pojímá naše doba se s tímto tvrzením moc neztotožňuje. Naopak, spíše jako by nabádala k častému střídání partnerů bez jakýchkoliv citů a uvádí to za přirozené. Ale pro společnost to asi zrovna moc dobré není. Počet rozvedených párů stále stoupá a děti vyrůstají jen s jedním z rodičů nebo dokonce s žádným. Někdo to však přijímá za normální a v tomto přesvědčení pak vychovávají naše děti a mládež. Už je málokterý film ve kterém by se někdo neukázal v intimních chvílích. A tímto to také přestává intimním být.Vzpomeňme na černobílé filmy, tam byl tak  maximálně polibek a na svlékání došlo asi jen ve výjimečných případech. Čekám, kdy se budou lidé svlékat i v pohádkách.     Asi před rokem jsem byla se svou malou sestřenicí v hračkárně a mezi stolními hrami byla vystavená nějaká erotická hra s lehkou, nahou děvou na obale. Vůbec jsem nevěřila vlastním očím. Nedávno zase ukazovali, že v nějakém městě dva chlapci (12-ti letý a 13-ti letý) znásilnili svou 14-ti letou spolužačku. Když se jich dotázali, proč to udělali, co je k tomu vlastně vedlo, řekli, že to viděli ve filmech a chtěli si to taky zkusit. Jistě ani neměli problém  nějaký takový film sehnat. Na internetu, v novinách, v televizi a snad opravdu úplně všude jsou denně zobrazovány stovky nevhodných obrázků a scén. Dále tu jsou videopůjčovny a asi každá má své oddělení s pornografií. Mimoto je dnes v každém městě nějaký ten sexshop s vlastní videopůjčovnou. Tyto sexshopy taky už jen na dálku svítí nevhodnými plakáty. To jestli je někomu 18 let se většinou ani moc neřeší. Je to jen takový oficiální pokyn a málokdo ho dodržuje. Jde tu hlavně jen o peníze.     Nejsem si jistá, jestli je toto ta skvělá výchova. Na jedné straně se snažíme o dobrou výchovu a snažíme se vymýtit agresivitu, a na straně druhé jsou denně tolerovány tyto ne  moc výchovné perverznosti, které jsou podle mě zveřejňovány v mnohem větší míře. A někdy na závažnosti tohoto problému ještě přidávají tím, že tam šoupnou nějaké  homosexuální páry. Což je další nebezpečný faktor pro naše děti a mládež.  Lucie Šlágrová≡ 1. června  2007Demonstrace proti drogám v Havířově     V sobotu 9.6.2007 se v Havířově uskuteční demonstrace proti drogám. Akci pořádá Národní korporativismus ve spolupráci s MO Dělnické strany Havířov. Sraz účastníků je ve 14. hodin na vlakovém nádraží. Začátek akce je naplánován v 15 hodin. Přijďte vyjádřit svůj nesouhlas s propagací a distribucí drog! Tiskový odbor DS≡ 30. května  2007Lidové noviny o žalobě DS     V dnešním vydání informují Lidové noviny o podané žalobě Dělnické strany na Ministerstvo vnitra ČR. Celý článek naleznete …zde. Tiskový odbor DS≡ 29. května  2007Dělnická strana žaluje ministerstvo vnitra     Dělnická strana (DS) podala žalobu na Ministerstvo vnitra České republiky, která byla dnes doručena k Městskému soudu v Praze. Důvodem je vydání manuálu pro Policii ČR pod názvem „Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti“, jehož autorem je Miroslav Mareš. V tomto manuálu je mezi extremistickými znaky uvedeno i stranické logo DS: ozubené kolo s počátečními písmeny strany uvnitř. A to i přesto, že Dělnická strana je řádně registrovanou politickou stranou, jejíž stanovy byly paradoxně odsouhlaseny právě ministerstvem vnitra.     Dělnická strana již počátkem dubna (2.4.2007) podala kvůli uvedenému manuálu trestní oznámení, které však do této doby nebylo uzavřeno. I vzhledem k tomu, že si nelze dělat iluze o probíhajícím vyšetřování a práci orgánů činných v trestním řízení, rozhodla se DS podat žalobu na poškození dobré pověsti právnické osoby a po ministerstvu vnitra požaduje omluvu a vyškrtnutí stranického loga z uvedené příručky. O žalobě rovněž informoval zpravodajský server iDNES.cz (naleznete …zde). Tiskový odbor DS≡ 27. května  2007Stanovisko DS: Vondra americkým lokajem     Dělnická strana (DS) považuje dnešní prohlášení vicepremiéra Alexandra Vondry o možnosti znovuzavedení povinné vojenské služby, pokud na českém území nebude umístěna americká radarová základna, za typickou ukázku arogantního chování současné vládní elity.      Americký lokaj Vondra se snaží zbabělým zastrašováním reagovat na dlouhodobě  odmítavý názor drtivé většiny českých občanů, kteří americkou radarovou základnu vnímají jako ohrožení bezpečnosti České republiky. Skandální Vondrovo prohlášení je důkazem vzrůstající nervozity „české“ vlády. Co bude následovat příště? Vyhrožování opakováním ruské okupace? Tiskový odbor DS≡ 23. května  2007Zdraví na prodej     Tak je to tady. Jen co se vládní trojkoalice trochu otřepala z nejistoty, zda se udrží u moci, už nás seznamuje se svými, pro občany neradostnými plány. Ministr Julínek představil dlouho avizovanou reformu zdravotnictví. Podle připraveného návrhu budou občané platit za návštěvu praktického lékaře, v lékárně za položku na receptu, za pobyt v nemocnici, za návštěvu lékařské pohotovosti. Maximální výše ročního poplatku má sice být pět tisíc korun, ale nebude se do něj započítávat poplatek za pohotovost a za hospitalizaci. Podle ministerstva zdravotnictví bude odhadovaný výnos až čtyři miliardy korun ročně.     Pro někoho je třicetikorunový a větší poplatek drobným pakatelem, pro jiného  nezanedbatelnou částkou. Ten pohled bude zcela jistě odlišný od zdravého člověka a ústavního činitele, než od nemocného a důchodce. Asi by se však shodli na jakémsi symbolického poplatku nebo úhradě za jídlo v nemocnici, kdyby existovala jistota, že vybrané peníze budou skutečně využity ve zdravotnickém systému. A tato jistota zde bohužel chybí.        O nedostatku financí ve zdravotnictví slýcháme dlouhá léta. Lékaři kritizují zdlouhavé platby od pojišťoven a malé platy, pojišťovny lkají nad ztrátovým hospodařením, vláda vždy hledá viníka v předchůdkyni (myšleno ve stranické konkurenci). A všichni čekají, že jakási reforma, která ale žádnou reformou není, přinese cosi zázračného. Pokud se prý nezačne s vybíráním peněz od pacientů, bude v roce 2015 hrozit českému zdravotnictví kolaps. Argumentuje se také tím, že Češi prý chodí často k lékaři, v průměru až čtrnáctkrát za rok. Nevím jako kdo, ale já ve svém okolí neznám nikoho, kdo by jen tak z nudy chodil vysedávat do ordinace a nechával si předepisovat kvanta léků.      Problém českého zdravotnictví je někde jinde. Je totiž výrazně, pokud provedeme srovnání s jinými zeměmi západní Evropy, podfinancováno ze státního rozpočtu. I přesto je na velmi dobré úrovni. A tak místo toho, aby vláda nalezla úspory ve státním rozpočtu v řádu několika miliard korun ročně, chce tyto peníze vyždímat od lidí. A je jí jedno, že většina občanů si celý život platí zdravotní pojištění, zaměstnavatelé za ně odvádějí odvody, to nikoho z těchto pijavic nezajímá. Zdravotnictví je pro ně tržní oblast jako každá jiná. A tak nejdříve byly od dubna zvýšeny poplatky za léky novou lékovou vyhláškou o více než dvanáct procent, nyní budou následovat výše uvedené platby za lékařskou péči a k tomu začíná (viz Středočeský kraj) rozprodávání nemocnic. Ukazuje se, že bylo chybou předat krajům tak rozsáhlé kompetence. S provozem nemocnic si neví rady a chtějí se jich za každou cenu zbavit. Dokonce prodávají ne nejvyšším nabídkám, z nichž vykukuje korupce.  Navíc noví majitelé nemocnic jsou povinni zajistit stávající lékařskou péči na pouhých pět let. Co bude až tato lhůta uplyne? To raději nebudeme předjímat. Řešením je návrat nemocnic pod přímé řízení státu v rámci neziskového sektoru.     Zdraví se stává obchodovatelnou komoditou. Budeš-li mít peníze, dostaneš odpovídající péči, nebudeš, máš smůlu. Dostaneš jen tolik, na co máš. Zdraví na prodej. Vítej, občane, ve světě českých reforem. Tomáš Vandas≡ 20. května  2007DS zahájila petici proti pozitivní diskriminaci     Členové a aktivisté Dělnické strany v severočeském Mostě zahájili petici proti programu ministerstva školství „Podpora romských žáků středních škol“. Sbíráním podpisů chtějí protestovat proti zvýhodňování některých žáků na základě barvy pleti. K petici se již připojilo několik desítek občanů a sbírání podpisů bude pokračovat i v jiných městech po celé České republice. Zájemci, kteří se chtějí k této akci připojit, mohou kontaktovat tiskový odbor DS, a to telefonicky nebo e-mailem. Tiskový odbor DS≡ 18. května  2007Polsko: Homosexuálové do škol nepatří      Polský ministr školství Roman Giertych včera představil návrh novely školského zákona, který zakazuje „propagovat homosexualitu“ ve školách. O tom, co je „homosexuální propaganda“ a co pouhá informace o homosexualitě, by měl podle návrhu rozhodovat ředitel školy. Pokud by o naplnění zákona nedbal, mohl by být okamžitě odvolán.     „Škola není místem pro homosexuální propagandu. Je povinna připravovat děti na rodinu a manželství, což podle polské ústavy znamená soužití ženy a muže,“ uvedl Giertych. „Žádné homosexuální organizace podle návrhu nesmějí vkročit do školy,“ zdůraznil ministr.  Giertycha, který je předsedou vládní ultrakatolické Ligy polských rodin (LPR), nedávno za nápad zakázat „propagaci homosexuality“ ve školách – pod hrozbou propuštění učitelů – kritizoval Evropský parlament. Giertych sice očekává kritiku Evropské unie, nicméně návrh má podle něj šanci být schválen, protože jej podpořili koaliční partneři. Premiér Jaroslaw Kaczynski nedávno prohlásil, že souhlasí s těmi, kdo jsou proti homosexuální propagandě v polských školách. Je vidět, že Polsko se vydalo správnou cestou. Tiskový odbor DS≡ 16. května  2007Češi důvěřují médiím     Češi nejvíce důvěřují televizi, rádiu a armádě. Plyne to z nejnovějšího průzkumu CVVM. Překvapující průzkum? Zdá se, že ani moc ne. Stačí, když si uvědomíme, s jakou dychtivostí je čten bulvár a jak se téměř bez výhrad věří všemu, co se ve sdělovacích prostředcích řekne či napíše. Z médií se největší důvěře těší rozhlas (71 procent), televizi důvěřuje 68 procent dotázaných. Tisku věří 54 procent lidí.     „Prakticky napolovic rozdělená s vyrovnanými podíly důvěřujících a nedůvěřujících je pak česká veřejnost ve vztahu k policii a soudům," uvádí CVVM. Důvěra v policisty a také v armádu a soudy od poloviny 90. let stoupla. V armádu důvěra roste vytrvale od roku 2001. S policií je to jiné. Ta měla právě před šesti lety historicky nejvyšší důvěru (58%), pak jí věřilo stále méně lidí a trend se zvrátil až v poslední době. Soudy nyní už asi rok mají nejvyšší důvěru do roku 1993, kdy podobná měření začala. Soudům věří 48 procent Čechů, nedůvěřuje jim 47 procent. Tiskový odbor DS≡ 13. května  2007Občané radar nechtějí     Proti umístění amerického radaru je podle nejnovějších průzkumů 61 procent lidí, opačný názor má 30 procent dotázaných. „Mezi únorem a květnem nedošlo ve veřejném mínění k žádným významným posunům. Budoucí pohyb bude zřejmě záviset na vyjednaných podmínkách umístění radarové stanice," stojí v analýze Factum Invenio. Na odporu veřejnosti k radarům podle sociologů mnoho nemění ani možnost, že by nad protiraketovou obranou převzala záštitu Severoatlantická aliance.      Názory politiků na radarovou stanici zajímají jen menšinu voličů. Výjimkou je jen prezident Václav Klaus. Za nejdůvěryhodnějšího politika ho v souvislosti s jeho názory na radar považuje 52 procent lidí. Podle 61 procent lidí by vláda měla výměnou za zapojení České republiky do systému protiraketové obrany požadovat po Spojených státech zvýšené bezpečnostní záruky. Téměř polovina chce jistotu, že radarová stanice neohrozí životní prostředí, a třetina lidí by požadovala zrušení víz pro cesty do USA. Tiskový odbor DS≡ 8. května  2007Výročí osvobození Československa     S úctou vzpomeňme na všechny padlé hrdiny, kteří neváhali položit svůj život za osvobození Československa. Čest jejich památce!Tiskový odbor DS≡ 8. května  2007Chanov - sídliště bez stromů a květin     Když se řekne slovo Chanov, tak se asi každému z nás vybaví velice nepěkný obrázek. Tento obrázek je ovšem krutou realitou. Měl by nás však varovat a ukázat nám, že je asi něco v nepořádku. A tudíž bychom s tím měli začít něco dělat. Tím něčím, ale nemyslím stálé opravování tohoto místa. Přiznejme si, že kdykoliv se Chanov opraví, skončí vždy stejně, v troskách. To je tedy důkaz, že to věčné opravování je skutečně k ničemu.      Cikáni toho jen zneužívají a doplácíme na to všichni ze svých daní. Jistě by byl každý z nás raději, kdyby vydělával na užitečnější věci než na cikánské předměty k ničení. Navíc oni sami za to nemusejí zaplatit ani korunu. Něco jako nájem zná jen opravdu pár z nich. Avšak když člověk, který pravidelně chodí do práce a tvrdě dře, aby uživil svou rodinu (což je se stálým zdražováním těžší a těžší), tak takovému člověku stačí jen několikrát nezaplatit nájemné a octne se na ulici. Kde je pomoc od státu a ohledy nyní? To jsou peníze a odpouštění dluhů jen pro určitou skupinu obyvatel? Proč, když si ničí svá obydlí a státu nic nepřispívají, tak stát ještě přispívá jim? Kdyby se takto skutečně choval obyčejný, pracující, bílý člověk, tak mu nikdo nepomůže.     Přijde mi to trochu zvláštní. Za dobré chování nemají obyčejní lidé vůbec nic (spíše je jim ještě ubráno) a za špatné, devastující chování následuje odměna. Tímto sídlištěm je taky Most velice nechvalně známý. Čemuž se, ale nedá divit. Průhledné paneláky jen tak někde nemají a moc dobrou reputaci nám asi udělat nemohou. Jak někomu z jiného města řeknete Most, bude znát jen hromadu uhlí a sídliště bez stromů a květin. A to skutečně není moc povzbuzující. Jestliže však cikáni chtějí žít v rozpadlých a špinavých bytech, tak tím, že jim tam budeme chodit uklízet, je to jistě neodnaučíme. Je to totiž stejné asi jako s dětmi, když za ně budou rodiče stále vše uklízet, nenaučí se samostatnosti nikdy. Lucie Šlégrová≡ 6. května  2007Feťáci demonstrovali za drogy      Zhruba dva tisíce zastánců legalizace marihuany demonstrovalo včera v Praze. Akce začala pochodem ze Staroměstského náměstí na Letnou. V čele průvodu jel terénní automobil s velkým „jointem“ na střeše. Pochodu vévodil transparent s vyobrazením konopného listu a nápisem „Když jí miluješ, není co řešit".       Řada odborníků s legalizací marihuany nesouhlasí. Upozorňují na to, že častá konzumace této drogy přináší rizika. U lidí, kteří k tomu mají genetické předpoklady, může odstartovat vznik schizofrenie. U každodenních a intenzivních uživatelů konopí hrozí ztráta motivace. Podle Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti vyzkoušelo někdy v životě marihuanu 22 procent mladých Čechů, asi o deset procent více než je průměr zemí EU.       V souvislosti se sobotní akcí je zvláštní, že akce nebyla v samotném začátku rozpuštěna, neboť na ní docházelo k propagaci a šíření drog. Policie váhala, zatímco proti jiným akcím, zejména národně orientovaným, zasahuje ihned a bezdůvodně. Tiskový odbor DS≡ 5. května  2007Lidé cikány nemusí     Zhruba dvě třetiny občanů (68%) mají negativní vztah k cikánům. Za dobrý nebo velmi dobrý ho označilo pouhých 5 procent lidí. Necelá pětina (19 procent) dotázaných uvedla, že má k cikánům stejný vztah, jako k ostatním skupinám obyvatel. Vyplynulo to z průzkumu agentury STEM.      Ve srovnání  s minulostí se dá zjistit, že k velkým změnám ve vztahu Čechů k cikánům příliš nedošlo. Například v srpnu 1994 mělo na cikány negativní názor 73 procent občanů.  V posledních dvou letech velmi mírně ubývá lidí, kteří mají k cikánským spoluobčanům stejný vztah jako k ostatním, a spíše přibývá těch, kteří deklarují odmítavý postoj. Tiskový odbor DS≡ 4. května  2007Další zbytečný úřad     Poslanecká sněmovna odhlasovala vznik Ústavu pro studium totalit. Ústav se má zabývat zkoumáním historických dokumentů z doby nacistické okupace a komunistické éry. Nejvyšším orgánem ústavu má být sedmičlenná rada volená Senátem, plat člena rady má být nejméně 25 tisíc korun, k tomu si připočtěme náhrady (telefon, cestovné, stravné, ošatné atd.), budovu, kanceláře, úředníky.       Je vůbec takový úřad potřebný? Podle mého názoru zcela určitě ne. Máme již existující Ústav pro soudobé dějiny, dále Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a jiné instituce, zabývající se historií našeho národa. Nově vzniklý ústav bude úřadem spíše politickým než historickým, jehož úkolem bude dějinné události vykládat dle přání vládnoucí elity. Je také zvláštní a podivuhodné, že k jeho vzniku dochází po téměř osmnácti letech od sametového podvodu. Až příliš zde vyčnívá snaha odvést pozornost od současných problémů neustálým přehrabováním se v ničem.     Ústav pro studium totalit paměť národa rozhodně neobohatí. Jen bude vysávat peníze z kapes daňových poplatníků a navenek se tvářit, jak důležitá tato „práce“ je. Tomáš Vandas≡ 3. května  2007Upřesnění čtenářům DL     V rozhovoru s Vlastimilem Pechancem v č. 11 Dělnických listů došlo k nepřesnostem v roce odsouzení k 17.letům; správné datum je 4.3.2003. Začátek uvěznění je od 21.7.2001. U 3. otázky je chybné datum: v roce 1997 byl V. Pechanec odsouzen za bodnosečné poranění cikána ve Svitavách.     Po poskytnutí rozhovoru DL byl V. Pechanec dne 7.12.2006 přemístěn bez udání důvodů z věznice Mírov do věznice Plzeň-Bory. Více informací o kauze V. Pechance naleznete na www.pechanec.tk a e-mail:   Redakce DL≡ 1. května  2007Svátek práce je svátkem všech!     Na den Prvního Máje se bude konat po celé republice množství shromáždění, demonstrací a mítinků od svolavatelů z širokého politického spektra. Někdo bude tento svátek slavit a někdo proti němu protestovat. Ale myslím si, že se z těchto shromáždění vytrácí pravý smysl tohoto svátku. Na vině je minulý režim, který Svátek práce zprofanoval a jeho skutečný smysl přetvořil pro potřeby vlastní propagandy.      Odmyslíme-li si komunistický nános prázdných slov a lží, zjistíme, že tento svátek má platnost i dnes, a možná i ještě větší než za minulého režimu. Nemůžeme tento svátek odmítat jenom proto, že mnohé z nás nutilo Rudé právo chodit s mávátky na Letnou. Snažme se tichou oslavou tohoto významného dne navrátit práci její pravý smysl, protože poctivá práce příslušníků národa pomáhá nejenom hospodářství, ale především rodné zemi.     Dělnická strana je stranou vlasteneckou, ale zároveň jsme zastánci všech zaměstnanců a chceme v naší zemi takovou sociální situaci, která by nerozevírala nůžky hmotných rozdílů, při zachování tržního systému. Jde nám o důslednou symbiózu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Abychom tohoto dosáhli, musíme vrátit práci její vážnost, protože jedině sázka na práci, národ a spolupráci všech složek národní pospolitosti vede k vítězství v boji o duši českého národa. Národní semknutostí a vlasteneckým sebevědomím budeme moci v budoucnosti čelit hrozbě nájezdů cizích přivandrovalců, kterými chtějí bruselští sociální inženýři zaneřádit Evropu, pod průhlednou výmluvou, že kontinent potřebuje nové pracovní síly.     Proto i vlastenci mohou s čistým svědomím slavit tento den, protože i my pracujeme vesměs jako zaměstnanci a současná asociální vládní politika se dotýká nás všech. Učiňme z tohoto svátku významný den všech, kdož pracují za strojem, za pluhem, za stolem či dávají práci českým otcům a matkám, protože všichni pracujeme na stejné vinici Páně – na rodné hroudě našich otců a dědů, kterou musíme zachovat budoucím pokolením. Jiří ŠtěpánekI. místopředseda DS≡ 27. dubna  2007Le Pen si zaslouží obdiv     Francouzské volby mnozí pozorovatelé a žurnalisté označily za porážku předsedy Národní fronty Jean-Marie Le Pena. Je tomu ale skutečně tak? Jistě, Le Pen nezopakoval svůj výsledek jako před pěti lety, kdy šokoval svým postupem do druhého kola doslova celý svět, nicméně zisk necelých jedenácti procent při vysoké volební účasti rozhodně nelze považovat za špatný výsledek. A když k tomu připočteme neustálé osočování z rasismu, xenofobie, antisemitismu atd., musíme před výdrží francouzského nacionalisty smeknout pomyslný klobouk.      Jean-Marie Le Pen si zaslouží obdiv. Obdiv za svoji vytrvalost, neústupnost a odhodlání. Za svou dlouholetou politickou dráhu se stal vzorem pro vlastence v mnoha zemích. Je živoucím symbolem nacionalismu a ztělesněním boje za svůj národ. A za to mu patří dík!    Tomáš Vandas≡ 26. dubna  2007Čunek versus Cikáni     Když před časem Jiří Čunek, starosta ze Vsetína, nastoupil do vedení KDU-ČSL a posléze i do vlády ČR jako její místopředseda, kvitoval jsem tuto okolnost s povděkem, že přece jen se „pluralitní demokratický režim“ - jak by se na první pohled zdálo - tak docela neuzavírá před rozumnými lidmi. Vystupování J. Čunka před televizními kamerami, jeho lidské, bezprostřední a upřímné chování, celkový vzhled a hlavně koncepce s jakou by chtěl řešit cikánskou otázku, dávalo tušit, že je zde člověk, který ví co chce, který je tak říkajíc z terénu a své práci rozumí, a jenž je na hony vzdálen panákům z pražské intelektuální smetánky.      Hned od počátku měl J. Čunek ve svém raketovém vzestupu – jak už to tak v Čechách bývá – mnoho nepřátel; ať už to je jeho bývalá sekretářka s  nařčením o údajném půlmilionovém úplatku, nebo jeho prý nenávistné výroky na adresu Cikánů.     Ad úplatek: Celý národ ví – vzhledem k posledním, ale i k těm všem dřívějším kauzám v Policii ČR (viz „Kubiceho zpráva“), že naše policie je zkorumpovaná, prolezlá estébáckými odborníky, že její špičky slouží vždycky tomu, kdo je ve státě u moci, že politické strany s její pomocí házejí na sebe špínu a bláto - ale najednou – ejhle! - v „Čunkově případu“ má národ Policii ČR a Státnímu zastupitelství věřit, že obvinění z jejich strany jsou naprosto oprávněná! Buď jak buď, stín podezření vrhají na sebe právě ony dvě instituce svým otálením ve vyšetřování případu. V  tak citlivé věci jako je tato, měla by policie kauzu vyšetřovat přednostně. Ale někomu se hodí časové prodlužování vyšetřování.      Ad Čunkovy výroky: Jíří Čunek se také „provinil“ tím, že nazval věci pravým jménem -  aspoň co se týče cikánské otázky. Odmítá totiž hrát si na tzv. politickou korektnost,  kterou vymysleli zednáři – tedy strkání hlavy do písku před skutečnými problémy, jež pálí veřejnost, a jejich kulantní „okecávání“ před televizními kamerami.      Tolik se koncem roku 1989 křičelo, že nechceme žít ve lži, že komunismus byl jeden velký podvod – což je pravda. Pravda je ale i to, že titíž lidé, kteří volali po životu v pravdě a lásce, přivedli náš národ do klimatu lži a podvodu, jenž se od toho komunistického mnoho neliší. Čemu a komu slouží politická korektnost? Slouží k jedinému: k falešnému a křivému posuzování skutečnosti, k zamlčování pravdy! Ve všech zemích euroamerické civilizace,  kde se nepsaným zákonem média i politici řídí politickou korektností, slouží tato zednářům k ohlupování a manipulaci lidského vědomí, zatímco skutečné problémy, jež jsou zamlčovány, mezi lidmi vřou -  viz např. přistěhovalectví v západních zemích.     Před Velikonocemi demonstrovalo u Úřadu vlády několik desítek Cikánů za odvolání Čunka z vlády, prý pro jeho údajné rasistické výroky. Proč Cikáni chtějí Čunkův skalp? Protože jsou proti němu spolu s médii systematicky kýmsi štváni. Ostatně je zajímavé, že cikánské etnikum je až přecitlivělé na výroky na jejich adresu. Proč se těm výrokům nesmějí, proč se na ně nedívají z nadhledu, a proč se nechovají tak, aby dokázali, že podobné výroky jsou hloupé? Můžeme očekávat od  cikánského etnika tolik odvahy a inteligence, že takový postoj zaujme?        V pořadu ČT1 Otázky V. M. v poledne 1.dubna prohlásil na kameru J. Dalík, blízký spolupracovník premiéra Topolánka, že ještě než se stal J. Čunek ministrem, věděl on – Dalík - že český tisk povede proti Čunkovi ostrou kampaň za jeho „odstřelení“! Pochopitelně nechtěl říct, odkud tyto informace získal. Výrok pana Dalíka svědčí o mnohém. Zejména totiž o tom, že v našem státě jsou nepochybně nejméně dvě velká zednářská uskupení, jež mezi sebou soupeří o moc – v tom základním se ovšem shodnou. Jedno zednářské uskupení bezpochyby podléhá Havlovu vedení a vytváří v našem státě jakési ilegální mocenské centrum, napojené na vedoucí bossy v USA; sem zcela jistě spadají sdělovací prostředky včetně České televize; lidé z této lóže jsou ve vládě (Strana zelených) a i v jiných vládních i nevládních, tzv. dobročinných organizacích, tu a tam i v jiných  politických stranách, a pochopitelně i v policii. Zednáři tohoto ražení prosazují tzv. horizontální humanismus, čili redukují a zplošťují lidský vertikální rozměr na úroveň lidí homo conzumens, tvrdě prosazují multikulturalitu a multietnicitu. Vůči Cikánům by nejraději prosadili pozitivní diskriminaci. Proto se Čunkovy výroky těmto lidem nemohou líbit a na čísi rozkaz média zahájila proti němu  palbu.      Ještě několik slov k Čunkově koncepci na začlenění Cikánů do společnosti. Uměl bych si představit daleko adekvátnější způsob jak začlenit cikánské etnikum do života majoritní společnosti - tedy jejich přizpůsobení se civilizačním, hygienickým a sociálním zvyklostem lidské civilizace. Dělnická strana má k tomuto problému svou vlastní koncepci a ochotně na požádání zdarma poskytne potřebné informace tohoto druhu, ať písemně či ústně, i zákonodárným orgánům. Čunkovo řešení, ač slaboučké, je ale venkoncem rozumné - a každý kdo s Cikány přišel do styku musí s ním souhlasit; leč pro absenci trestně právních nařízení  a policejního dohledu lze právem pochybovat o jeho úspěšném zakončení. Nuže – i toto Čunkovo v podstatě nedostatečné řešení cikánské otázky zednářům nejde a nemůže jít pod nos.     Někteří význační politici na J. Čunka naléhají, aby opustil vládní křeslo a vyhověl tak mediálnímu tlaku. Tím by ovšem dokázal, že i přes své čisté svědomí podlehl mediálnímu tlaku, a že v našem státě už není neustále proklamovaná demokracie, nýbrž médiokracie – pakliže mají hlavní slovo ve státě právě média, jimž se všichni politici podbízejí. Ve skutečnosti jsou média v Česku ideově řízena – a vůbec nezáleží na tom, kdo je ve skutečnosti jejich vlastníkem -  lóžovými bratry z výše zmíněného ilegálního zednářského centra. A tak  název mého článku by měl znít poněkud jinak: Čunek versus zednáři.    Mgr. Ladislav Malý≡ 22. dubna  2007Akce na podporu V. Pechance     V sobotu 21. dubna se na plzeňském náměstí Míru uskutečnilo shromáždění na podporu znovuobnovení soudního procesu s Vlastimilem Pechancem. O jeho kauze, která je plná pochybení ze strany policie a soudů,  již několikrát informovaly Dělnické listy. Akce se zúčastnilo několik desítek občanů a podpořili ji svojí účastí i 1. místopředseda Dělnické strany Jiří Štěpánek a člen vedení DS Mgr. Ladislav Malý. Oba přednesli přítomným účastníkům své krátké projevy. Tiskový odbor DS≡ 20. dubna  2007Dělnická strana: Držíme palce Jean-Marie Le Penovi!     Předvolební kampaň k francouzským prezidentským volbám spěje do finiše. Už v neděli 22. dubna budou občané Francie vybírat nového prezidenta a mezi kandidáty nechybí ani Jean-Marie Le Pen. Žijící legenda francouzského nacionalismu a předseda Národní fronty chce zopakovat svůj úspěch z roku 2002, kdy se dostal do druhého kola voleb.     Dělnická strana věří, že Jean-Marie Le Pen znovu získá nezanedbatelnou podporu voličů, z nichž mnozí už dávno pochopili, že Le Penův program a názory, ač byly skandalizovány a zesměšňovány, jsou jedinou rozumnou alternativou pro budoucnost francouzského národa.     Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas (jako jeden z mála českých politiků měl možnost osobně jednat s Jean-Marie Le Penem) zaslal Jean-Marie Le Penovi osobní dopis vyjadřující podporu jeho kandidatuře a obsahující přesvědčení, že jeho nezměrné úsilí a dlouholetá vytrvalost bude francouzskými občany oceněna, a popřál mu ve volbách mnoho úspěchů. Jiří ŠtěpánekI. místopředseda DS≡ 16. dubna  2007Justiční vražda     Skončila druhá světová válka. Nacistické, fašistické a autoritativní režimy byly spojenými silami sionistů, zednářů a bolševiků na hlavu poraženy. V Evropě nastalo kruté účtování s včerejšími, dnes už s bezbrannými nepřáteli. Milióny lidí bylo oloupeno a vyhnáno ze svých domovů jenom proto, že byli Němci. Další statisíce německých vojenských zajatců umíralo na mrazivých pláních Sibiře - v zemi, kde zítra již znamená včera - při budování socialismu.     Ale i v civilizované Evropě  tu dobu povolání kata bylo velmi výnosné řemeslo – věšelo se napořád. Zednářsko bolševický režim v úzkém sepjetí s mezinárodním sionismem, vládnoucí zase opět ve spojeném Československu, si vyřizoval účty s „lidmi včerejška“. Byl mezi nimi i Msgre. ThDr. Jozef Tiso, jenž svůj život dokonal v ranních hodinách 18. dubna 1947. Je tomu tedy už 60. let, kdy první president Slovenského státu skončil na šibenici.      V dubnu 1945 opustil Slovensko, které obsazovalo bolševické vojsko, a uchýlil se do rakouského kláštera v Kremsmünster. Dalším jeho útočištěm byl Altötting, kde ho jednotky americké armády zadržely.  Při výsleších ho důstojníci zvláštních jednotek CIC podrobovali krutému bití - jak vypovídá jeho tajemník Murín. Posléze ho Američané předali do rukou pražské vlády, kde v tu dobu vládl budoucí masový vrah Gottwald a na Hradě si léčil komplexy zednář Beneš. Nepochybně mu bylo jasné, že živý z rukou těchto dvou kreatur nevyvázne.     Před retribučním Národním soudem v Bratislavě, který se konal v období 2.12.1946 – 15.4.1947, dávali J. Tisovi  za vinu čtyři hlavní obvinění: rozbití ČSR, kolaboraci s nacisty, zrada za povstání a deportaci slovenských Židů. Obhajoba pana presidenta byla úmyslně bagatelizována; Hitler původně zamýšlel Slovensko v r. 1939 připojit k Maďarsku, kdyby se na Slovensku nenašla politická síla, jež by ze Slovenska vytvořila samostatný stát – tou silou byla Hlinkova ľudová strana, která svůj národ vlastně zachránila před tvrdou Maďarskou okupací. Dále se takticky např. mlčelo o Tisově iniciativě zákona z r. 1940, který umožňoval pokřtěným Židům před r. 1938 být prohlášeni za tzv. arijské občany - tedy vyhnout se deportacím. Zrovna tak se soudu nehodil fakt o záchraně 30 tisíc Židů, jež měli být jako poslední ze slovenských Židů odtransportováni do Osvětimi, a jejichž transport byl zakázán na výslovný příkaz pana presidenta, když podle nepřímých důkazů bylo podezření, že mohou jít na smrt. Před soudem se J. Tiso prezentoval jako muž pevného charakteru, ničeho nelitoval a byl přesvědčený o své nevině, což ho v konečném důsledku stálo život.     Když pražská vláda projednávala jeho žádost o milost - protože Slovenská národní rada předhodila problém jako horký brambor na Čechy -  kromě Šrámka a Hály (oba dva ovšem katoličtí kněží, leč podepsali nehorázný a ostudný tzv. košický vládní program!) byla většina ve  vládě – včetně proradných tzv. demokratických ministrů – pro nevyhovění žádosti. Krutý a mstivý Beneš v konečné fázi mu také milost nedal, což mohl z moci svého úřadu učinit. Stalo by se snad ale poprvé v historii, že by přesvědčený a aktivní svobodný zednář daroval život katolickému knězi; snad také právě z tohoto důvodu milost nepřicházela v úvahu.      A tak byl zavražděn katolický kněz, přesvědčený slovenský vlastenec, který toho tolik pro svůj národ udělal. Ale nebyl jediný kněz, kterého bolševici sprovodili ze světa. Po bolševickém převratu komunisté zavraždili další desítky katolických kněží, na Slovensku i v Čechách. Vzpomeňme např. pátera Toufara, Bulu, Plichtu a mnoho jiných; další stovky katolických kněží včetně katolické hierarchie byli odsouzeni k dlouholetým žalářům, a to všechno proto, aby národ duchovně zlomili a nadělali z něj nemyslící poddajnou masu. Což se jim – bolševikům, zednářům a sionistům – v důsledku jejich vlády – ať už na Východě či na Západě - podařilo.      Pane první presidente Slovenské republiky - čest Vaší památce! Na stráž! Mgr. Ladislav Malý≡ 12. dubna  2007Demonstrace v Čechách     Bylo první výročí sovětské okupace. Komunističtí kolaboranti, jakoby znovuzrozeni, dávali najevo svou chuť zotročit národ a mstít se za ponižující chvíle z předešlého  roku. Lidé, ještě vloni plni naděje, dnes už opět ubití, podvědomě tušili, že všechno je prohrané, že opět ti „naši vedoucí představitelé“, na které tolik spoléhali, zklamali, a svůj národ prodali za mísu  čočovice (v Čechách se tohle divadlo opakovalo s železnou pravidelností po 20-30 letech celé dvacáté století). A tak nezbývalo než svou zlost si nějak naposledy vybít. Pražská demonstrace v roce 1969, zejména její potlačení ze strany bolševické policie, měla ráz téměř občanské války; podobné to bylo v Brně i Liberci, soudě tak podle tehdejších novinových zpráv. Zločinci z tzv. lidových milicí a tzv. veřejné bezpečnosti stříleli do bezbranných civilních obyvatel, byli mrtví a ranění. A národ upadl do letargie na dalších dvacet let. (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Mgr. Ladislav Malý≡ 9. dubna  2007Článek v Litoměřickém deníku    Zajímavý pohled na křížení národů, ras a náboženství publikoval v Litoměřickém deníku dne 6.4.2007 známý muzikant a bavič Ivan Mládek. Článek svým zaměřením zcela vybočuje z dnešní oficiální linie a určitě stojí za přečtení. Najdete ho …zde. Tiskový odbor DS≡ 6. dubna  2007Fotbalisté     Nedá mi, abych nereagoval na hlavní událost minulého týdne – vystoupení našich fotbalistů proti Německu a následujícího „mejdanu“ v hotelu Praha za účasti lehkých dívek. Nechápu, proč se kolem této záležitosti dělá tolik humbuku. Já si myslím, že je to obraz celé společnosti, ve které žijeme. Peníze, kariéra a úspěch jsou hlavními modlami. Pojmy jako vlastenectví a národní hrdost se nenosí. Proč bychom to měli mít národnímu týmu za zlé?     Víte jak se musí snažit v zahraničních ligách, aby nepřišli o místo v sestavě a v jakém jsou stresu? Soustředění národního týmu je pro ně jen ventilace, jak uvolnit stresy, jak s kamarády „popařit“ a zaflámovat si. Těžko by si takový odvaz naše „hvězdy“ dovolily v Liverpoolu nebo v italské lize. Tam musí dodržovat životosprávu a denní (i noční) režim.      Když v naší společnosti projde rozkrádání státního majetku ve velkém, když se premiér chová jako hulvát, když se na úřadech a na policii uplácí ve velkém, když český průmysl ovládají nadnárodní společnosti, když se česká půda rozprodává cizincům, když jede bývalý premiér a hvězdy showbusinessu propagovat svatbu homosexuálů, když vláda opět pozve cizí vojska na naše území, když ministři vlády ani neumí pořádně česky, když je republika zaplavena feťáky a nejrůznější lůzou z celé Evropy, když střed hlavního města vypadá jako nejhorší přístavní čtvrť, když cizí rádoby fanoušci beztrestně rozbíjejí výkladní skříně a okénka u aut, pak nějaký mejdan v hotelu Praha je, naproti tomu, zanedbatelný problém.     Nejsou snad naše děti odmala vystavovány tlaku, že za peníze se může vše? Že bez peněz to prostě v této společnosti nejde? Tedy pokud nejste tmavší pleti. Kdo si projde Václavské náměstí a přilehlé ulice, musí nabýt přesvědčení, že lehké děvy  jsou něco normálního a patří k naší společnosti. Pokud k tomu přidáte peníze fotbalistů, dostanete kombinaci, která se přesně hodí do naší společnosti. Lehké dívky jsou přece zbožím a já, když mám peníze, tak mohu všechno. Morálka, svědomí – to se nenosí, to nejste „ in“. Jen mám obavy, aby na příštím srazu si někteří fotbalisté neuvědomili, že patří ke 4% menšině  a nepozvali si do hotelu pánskou návštěvu.      Nejlepší kombinace v tomto státě je být tmavší pleti, nepracovat, a jako bonus patřit do 4% menšiny. Pak ani nevadí, že nemáte peníze, v této kombinaci za vás stát hodně zaplatí, stejně jako z našich peněz platíme soustředění fotbalistů. Ing. Josef Hendrych≡ 3. dubna  2007TV Nova: Dělnická strana protestuje proti vnitru     Ranní vysílání TV Nova upozornilo na protest Dělnické strany vůči Ministerstvu vnitra ČR. Jádrem sporu je zařazení loga Dělnické strany mezi tzv. extremistické symboly. Diváky o stanovisku DS informoval v televizním rozhovoru předseda Tomáš Vandas. Celý záznam naleznete …zde. Tiskový odbor DS≡ 3. dubna  2007LN: Dělnická strana žaluje vnitro     Dnešní vydání Lidových novin informuje čtenáře o podání trestního oznámení Dělnické strany na Ministerstvo vnitra ČR, jehož důvodem je zařazení stranického loga DS do manuálu o symbolech extremismu pro policii. Celý článek naleznete …zde. Tiskový odbor DS≡ 3. dubna  2007Otazníky nad jednáním MV     Ministerstvo vnitra ČR se vlastní vinou dostalo do pasti. Tato významná státní instituce registruje politické strany a hnutí, které splňují podmínky podle platných zákonů ČR. Jedním z požadavků je fakt, že subjekt ucházející se o registraci v rejstříku politických stran a hnutí nesmí být subjektem zločineckým, tj. je mu zakázáno propagovat obdobné ideologie, které volají po potlačení lidských práv a svobod. Jelikož k takové ideologii se Dělnická strana nehlásí a nikdy nehlásila, byla MV v roce 2003 řádně zaregistrována.      V těchto dnech vydalo stejné ministerstvo oficiální „manuál“ pro policisty, tj. represivní sílu, ve kterém se logo DS a zmínka o této straně dávají do souvislosti s existujícími či dávno zakázanými zločineckými organizacemi. Např. NSDAP, KSČ apod.  Tato příručka by měla policistovi pomoci při tzv. rozeznávání „extremistů“ od řádných občanů. Stručně řečeno – policista vybavený takovou příručkou se má v krajní nouzi jinak chovat k občanovi v DS, a odlišně k straníkovi, jehož partaj se do brožury nedostala.      Vzhledem k tomu, že MV je hlavním garantem a pořadatelem každých voleb v naší zemi, a současně svévolně určuje, které strany budou v rodině s Adolfem Hitlerem a „proto“ její členové pod bedlivým dohledem policistů, dostáváme se do velmi nebezpečné situace, kdy se z nástroje ochranného stává nástroj politicky represivní.      MV také porušuje svobodnou politickou soutěž. Jak jinak si potom vysvětlit skutečnost, že například ODS a KSČM, jejíž předsedové a ústavní činitelé posílají novinářům nacistické pozdravy nebo se na mítincích otevřeně hlásí k bolševické revoluci, ve zmíněné brožuře uvedeny nejsou. Tito lidé a jejich subjekty se svým jednáním ke zločinecké ideologii nepřihlásili? Martin Kněžický≡ 2. dubna  2007DS podala trestní oznámení na vnitro     Dělnická strana (DS) dnes podala trestní oznámení na Ministerstvo vnitra ČR. Důvodem je vydání manuálu pro Policii ČR s názvem „Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti“. Mezi těmito symboly je uvedeno i stranické logo Dělnické strany. Dělnická strana získala jeden exemplář uvedené příručky díky sympatizantům z řad policie a chceme jim za jejich podporu poděkovat.      O podání trestního oznámení informovaly internetové servery iDNES.cz (…zde) a iHNED.cz (…zde). Předseda DS Tomáš Vandas rovněž poskytl rozhovory radiu Impuls a televizi Nova, v nichž naznačil, že Dělnická strana bude soudní cestou požadovat vyškrtnutí z uvedené příručky pro Policii ČR.  Tiskový odbor DS≡ 1. dubna  2007Vyšlo nové číslo Dělnických listů     Nové číslo Dělnických listů je již k dispozici! Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek o bytové problematice a vztazích mezi majiteli domů a nájemníky, na straně dvě články o lidských právech či o tom, kde je dnes považován za extremistu, dále komentáře Jiřího Štěpánka či Mgr. Ladislava Malého, glosy nebo historické ohlédnutí Vladimíra Mlejneckého o československé státní vlajce. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS≡ 28. března  2007Kalendáře s „dělníkem“     Sekretariát Dělnické strany nabízí všem zájemcům kapesní kalendáře se symbolem vyobrazeného dělníka s kladivem. Právě tento obrázek se stal v minulých dnech středem zájmu sdělovacích prostředků a DS byla kvůli němu paradoxně nařčena z propagace nacismu. Tiskový odbor DS≡ 27. března  2007Co vše vadí      Ozubené kolo, písmena „D“ a „S“ v kombinaci „DS“, nakreslený dělník s kladivem přes rameno… Symboly a pojmy na první pohled ničím nezajímavé, snad jen tím, že reprezentují jednu politickou stranu v České republice. Přesněji řečeno – tato strana se jimi prezentuje. Stejně jako se ODS vyznačuje modrým ptákem, ČSSD růží, komunisté srpem a kladivem a lidovci čmouhami v národních barvách. Jenže – jejich symboly nejsou extremistické, kdežto dle nejnovější brožury Ministerstva vnitra ozubené kolo, zkratka DS, a panáček s kladivem ano. Nejen že jsou škodlivé, ale jsou prý přímou reminiscencí na fašistické a nacistické symboly, které se ostatně nachází ve stejné publikaci. Symboly vraždění, koncentračních táborů, xenofobie, antisemitismu… dalo by se v plejádě „nesnášenlivostí“ pokračovat dál, protože truhla historie je velmi hluboká, a její marketingoví vykradači to dobře ví.      Stejně bezedná je i lidská hloupost, tak charakteristická u pracovníků zmíněného resortu a jejich mediálních otroků, kteří bezmyšlenkovitě (a naopak ještě s chutí) přežvýkají každou blbost, kterou jim úředníci pošlou v tiskové zprávě. Pak se totiž nelze divit, že se tzv. boj proti extremismu zvrhnul na štvanici proti symbolům. Těm špatným symbolům, za kterými stojí „špatné“, tj. nepohodlné názory. Proč se jimi zabývat, zvláště když jsou nebezpečné právě tím, že nebezpečné nejsou. Tomuto zjištění se však chtějí bojovníci proti extremismu za každou cenu vyhnout, protože by zcela jistě ohrozilo jejich vlastní existenci a následně je samotné postavilo na lavici obžalovaných z extremismu. Důvod je zřejmý. Zneužitím policejních složek potírají opoziční názory a jejich hlasatele, což je věc známá pouze z totalitních, tj. extremních režimů. Jan Salava≡ 25. března  2007Prohlášení Dělnické strany     Dělnická strana (DS) považuje rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR o zařazení stranického loga DS mezi „extremistické“ znaky za neodůvodněné a ničím podložené.      Ve včerejších Událostech České televize byla veřejnost informována o vydání tzv. kapesní brožury o extremistických znacích a symbolech pro policisty, aby lépe rozpoznávali zakázané a nebezpečné znaky extremistických sdružení a stran. Znak Dělnické strany byl mezi takovými symboly uveden. Čím je ozubené kolo s počátečními písmeny strany extremistické? Kdo o tom rozhoduje? Proč nikomu nevadí hojně používané rudé prapory, srp a kladivo či pěticípá hvězda?     Dělnická strana prohlašuje, že je řádně registrovaným politickým subjektem, který nikdy neporušil platné zákony České republiky. Subjektem životaschopným, do jehož řad se hlásí čím dál více nespokojených občanů všech věkových kategorií. Aktivity ministerstva vnitra proto chápeme jako snahu zastrašit nepohodlnou politickou stranu. Celá záležitost bude v následujících dnech konzultována s právním odborem a lze předpokládat, že proti výše uvedené nehoráznosti se budeme bránit trestním oznámením na Ministerstvo vnitra ČR.      Tiskový odbor DS≡ 23. března  2007Berlínská deklarace? Fraška!     Měla to být velkolepá slavnost, na níž si Evropská unie připomene 50 let existence. Místo toho se o summit strhla hádka, která celou akci mění v trapnou frašku. Do německého hlavního města se o víkendu sjedou hlavy států Evropské unie, aby společně přijaly deklaraci připomínající 50 let od podpisu římských smluv, které jsou považovány za počátek jednání vedoucí k dnešní Evropské unii. Nezávazná, ale o to symboličtější Berlínská deklarace má připomenout „úspěchy“ uplynulého půlstoletí, ale i naznačit, jak dostat unii z krize, do níž se dostala po nezdaru euroústavy před dvěma lety.     Narozeninová párty v Berlíně je ovšem dopředu zkažená. Státníci napříč Evropou se přou, co vlastně mají podepisovat. Kritici, mezi něž patří tentokrát i Češi, upozorňují, že ještě několik dní před výročím není deklarace hotová. Nikdo ji ani neviděl. Bruselský byrokratismus nezklamal a opět se předvedl v celé své kráse. Neschopná, zkostnatělá, neefektivní, zbytečná. To je Evropská unie současnosti. Místo okázalých slavností by EU měla přemýšlet o návratu k původním cílům – hospodářské spolupráci mezi suverénními státy.  Tiskový odbor DS≡ 20. března  2007Končí civilizace „osvícenství“?     Cestou z každonedělní návštěvy kostela jsem šel se svou sousedkou na autobus. Oba dva jsme byli v radostné náladě a bavili jsme se o situaci v církvi i ve světě. A tu sousedka, ta hodná a milá paní, prohlásila: „Víte, já si myslím, že to jde všechno dobře kupředu, všechno se to lepší – pomalu, ale jistě.“ Bylo na ní vidět, jak září dobrou náladou a optimismem. Vysoko nad Prahou stálo azurové nebe, dopolední březnové sluneční paprsky ozařovaly věže pražských kostelů a červené střechy činžáků, v parku šveholili ptáčkové, ve vzduchu bylo cítit cosi jako příchod jara. I já jsem na pár chvil propadl jakési iluzi mámení, ale pak si vzpomněl na zprávu z novin minulého dne, a v tu ránu byl v reálu. Neměl jsem odvahu říci té paní: Vážená, mýlíte se, nic se nelepší a nic dobrého nás nečeká! Cožpak jste nečetla zprávu vědců o stavu světa?     Nedávno vydaná zpráva o stavu naší planety z Mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC) při OSN hovoří jasnou řečí: Globální oteplování je prokázanou skutečností. Jeho hlavní příčinou jsou z 90% lidské aktivity. Pravděpodobné oteplení až o 4° C, hladiny moří stoupnou až o 75 cm (znamená to tedy, že město jako Benátky se nepodaří zachránit); do konce století zmizí arktické zalednění. Ve střední Evropě bude vlna veder střídána s vlnou prudkých dešťů spojené s rozsáhlými záplavami. To jsou informace tzv. otevřené, tj. pro veřejnost. Pak jsou ale ještě jiné informace – řekněme na růžovém papíře – určené pro relevantní úředníky vlád rozhodujících a tedy nejbohatších zemí světa; takové informace se do rukou plebsu nedostanou, pro svou „hrůzostrašnost“ jsou důvěrné. Ale i to, co nám vědci nedávno v Paříži sdělili, mělo by obyvatelstvo zemí euroamerické civilizace, tedy převážně lidé bílé rasy – neboť oni to jsou, kteří do značné míry mohou za tento neutěšený stav světa -  přinutit k zamyšlení.  (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Mgr. Ladislav Malý≡ 17. března  2007Vyjádření Tomáše Vandase k nařčení z propagace nacismu     Jménem Dělnické strany (DS) chci reagovat na páteční článek webového serveru iDNES.cz (internetové zpravodajství deníku MF Dnes), který obvinil naší politickou stranu z propagace nacismu. Pod titulkem „Dělnická strana je podezřelá z propagace nacismu“ dává článek do souvislosti plakát DS použitý na akci Národního korporativismu v Přerově  (dne 10.3.2007), s plakátem NSDAP, používaným před druhou světovou válkou.      Zcela jednoznačně odmítám, že by Dělnická strana porušovala platné zákony a propagovala nacistické symboly. Zmíněný plakát vyobrazuje muže s kladivem, což pouze znamená naše zaměření na dělníky a zaměstnance. Slova o reminiscenci na NSDAP zní ze zpravodajství MF DNES obzvláště povedeně. Nebyla to snad právě Mladá fronta, za minulého režimu tiskový orgán SSM, která celá léta kolaborovala, podporovala a oslavovala totalitní režim? Není snad její nepřetržitá existence skutečnou reminiscencí komunistického režimu?     Myslím si, že každý by si měl nejdříve zamést před vlastním prahem, než začne očerňovat a špinit druhé. A ještě jedna poznámka. Podle logiky takového nesmyslného uvažování bychom například současnou vlajku Evropské unie mohli považovat za odkaz revolučního komunismu. Vždyť přeci obsahuje pěticípé hvězdy. Je zajímavé, že „demokratické“ redaktory pobuřuje neškodný plakát dělníka, ale hojně používané komunistické symboly – hvězdy, srp a kladivo, rudé prapory – je nechává lhostejnými. Měříme tedy všem stejným metrem? Obávám se, že nikoliv.     Chci ujistit naše členy a příznivce, že se podobnými nehoráznostmi nenecháme otrávit, neustoupíme z našeho politického programu a i nadále budeme vytrvale pokračovat v naší činnosti. Děkuji všem za projevenou podporu!     Za Předsednictvo Dělnické strany   Tomáš Vandaspředseda DS≡ 17. března  2007Předseda DS pozdravil sjezd PaS     Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas se dnes na pozvání zúčastnil jednání I. sjezdu politického hnutí Právo a Spravedlnost (PaS). V krátkém projevu k delegátům sjezdu jim popřál hodně politické vytrvalosti a vyjádřil přesvědčení, že oba politické subjekty budou i nadále při některých příležitostech pokračovat ve vzájemné spolupráci. Tiskový odbor DS≡ 16. března  2007iDNES.cz: DS je podezřelá z propagace nacismu     Zpravodajský server iDNES zveřejnil článek (najdete ho …zde), podle kterého je Dělnická strana podezřelá z propagace nacismu. Odvozuje tak od toho, že na akci Národního korporativismu minulý týden v Přerově byly použity plakáty muže s kladivem, který prý nápadně připomíná plakát používaný NSDAP. Dělnická strana považuje článek za nehoráznou pomluvu a reakci předsedy Tomáše Vandase přineseme v nejbližší době. Tiskový odbor DS≡ 16. března  2007Novodobí kolaboranti     Před pražským Hradem se demonstrovalo za americký radar v České republice. Pod heslem „Nechceme radar, chceme rakety“ vyjádřili účastníci podporu plánům Spojených států na vybudování radarové základny, která se má stát součástí protiraketové obrany.    Mezi účastníky této pochybné sešlosti nemohla chybět ani profláknutá jména: „výtvarník“ David Černý, bývalý mluvčí exprezidenta Havla Ladislav Špaček či režisér Marhoul. Zpěvem je doprovázeli Ivan Hlas a Jan Vyčítal. Organizátoři akce dokonce zavzpomínali na rok 1968 a zvacím dopisem pozvali americká vojska do České republiky. Jen tím podtrhli své zrádcovské  jednání. Novodobí kolaboranti. Smutný, ale pravdivý obraz dnešní společnosti. Jednou jim ale vystavíme nemilosrdný účet. Vladimír Svoboda≡ 15. března  2007Lidská práva jsou jen pro lumpy!      Od listopadu 1989 se o ničem nenamluvilo a nenapsalo tolik, jako o lidských právech. Od první letenské demonstrace se toto sousloví stalo zaklínadlem, kouzelným šémem či tibetským modlitebním mlýnkem. Hned se uzákonila a do ústavy zakotvila jakási listina práv a svobod a tímto aktem jsme se stali zemí demokratickou, svobodnou a celkově spravedlivou. Všichni z nás víme, že takovou zemí rozhodně nejsme. Zločinci se smějí a jejich oběti se bojí. Soudy pouští pro tzv.  procesní chyby skutečné pachatele, aby nebyla porušena jejich lidská práva. Když někdo ztrpčuje život druhému, ohrožuje ho třeba na životě, tak má před zákonem plná ústa svých nezadatelných lidských práv.      Tzv. listina práv a svobod násilně a svévolně narušuje přirozený vývoj společnosti. Boří staletími prověřené rozdělení na dobro a zlo. Jenže zvrácený liberalismus nic jiného nedokáže, než bourat tradiční a dobré. Tradice a pořádek jsou pro liberály a pseudodemokraty něco jako svěcená voda na čerta.     Tuto listinu musíme odmítnout už kvůli jedné jediné věci – trestu smrti, což je forma trestu, kterou listina kategoricky zakazuje. Jestliže nějaká listina, zákon či manifest si zakotví, že nebude společnost – občany chránit před odpadem a škodnou, tak je to špatná listina. Neexistence trestu smrti je znevážení a pohrdání oběťmi trestných činů. Takže tzv. listina práv a svobod si bere v ochranu raději vraha, násilníka, než jeho oběť. Je známou věcí, že pro liberály, kavárenské darmošlapy a popletené „demokraty“ má každá úchylka (kupř. homosexuál či pedofil), parazit (přistěhovalec) či škůdci (zločinci) větší cenu než spořádaný občan, který pracuje, vychovává děti a  v dnešní době se bojí o svou práci a rodinu. Právě tito lidé jsou pro ony povýšence „obyčejnými zápecníky, rasisty a milovníky starých časů“. Všichni víme, že to není pravda. Je to od nich pouhá hezká hra se slovíčky, žonglování s prázdnými větami, mající jediný cíl - otrávit těmito šípy nastupující generaci a obrátit ji proti generaci jejich otců a dědů, chtějí ji s kořeny vyvrátit a odvrátit ji od vlastního národa a nabídnout jim vizi tzv. světoobčana, který bude všude doma, bude každou úchylku považovat za svobodnou vůli člověka a slovo národ bude pro něj znamenat to, co okovy…     Možná někdo z odpůrců může namítnout, proč brojím proti tzv. lidským právům a svobodám, když je můžeme jako lidé činí v politice potřebovat. Což je argument, který by obstál u někoho, kdo nedělá politiku jako my – politiku vlasteneckou. Tam se příliš ochrany a výsad z oné listiny nedočkáme. Všichni víme, jak to např. na vlasteneckých demonstracích dopadá. Výtržnosti konající zfetované osůbky se zavšivenými dredy jsou pro jisté kruhy „mladá alternativní mládež“, zatímco na protestující národovce a členy řádně zaregistrovaných vlasteneckých stran jsou posíláni policejní provokatéři a udavači, a policie je nabádána k tvrdému zákroku dříve, než celá akce začne. I když tzv. zastánci lidských práv přísahají na presumpci neviny, v tomto případě na to zapomenou a deklarují presumpci viny.       Některým malověrným se může zdát náš boj marný. Namítnou, že měnit se nic nedá, když jsme v Evropské unii, protože Brusel by nějaké „okleštění liberálních výdobytků“ nedopustil. Jestliže se ale podíváme do sousedního Polska, kde je u moci vláda, která není arci dokonalá, ale stále je rozhodně svým složením o sto procent vlastenečtější než odrodilá a kolaborantská vláda v Praze. Polští představitelé si uvědomují, jakým nebezpečím jsou pro mládež drogy. A začali u zdánlivé maličkosti. Připravuje se nařízení zákazu prodeje předmětů s vyobrazeným logem marihuany. Žádné plané besedy, ale boj od podlahy.      Polské úřady zvažují vyhoštění všech přenosně nakažených osob ze svého území, a to i občanů EU. Správně. Proč za peníze řádných občanů platit nakažené přivandrovalce a individua a tím ohrožovat zdraví a život vlastních lidí.     A když jsem se v úvodu zmínil o trestu smrti, tak hned po svém uvedení polská vláda deklarovala vůli iniciovat debatu o znovuzavedení trestu smrti. Brusel se kaboní a liberálové poděšeně kvičí, ale Poláci si jedou po svém a na svém!     Společnost stojící straně těch, kdož opakovaně přestupují zákon, je společnost stojící na hliněných nohou, která nemůže v žádném případě vydržet těžké a krizové chvíle, které mohou přijít v budoucnosti. Co tak bombasticky vytrubuje do světa zmiňovaná listina, naši občané, ale ani žádní jiní, nepotřebují. Na ochranu řádných občanů stačí pořádný trestní zákoník a ne liberální žvásty. Jiří Štěpánek≡ 14. března  2007DS odevzdala výroční zprávu o hospodaření     Dělnická strana (DS) splnila v předstihu povinnost vyplývající ze zákona o politických stranách a hnutích, a odevzdala Rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny výroční zprávu o hospodaření za rok 2006, včetně auditorské zprávy. Tiskový odbor DS≡ 11. března  2007Předseda DS Tomáš Vandas vystoupil na akci v Přerově     V sobotu 10. března se uskutečnila v Přerově akce občanského sdružení Národní korporativismus, která měla za cíl upozornit na politiku komunistů a sociálních demokratů. Jako již tradičně se akci snažily narušit různé zfetované anarchistické živly, nicméně policie jednala razantně a náměstí od této špíny vyčistila. Po průvodu následovaly na náměstí projevy. Na úvod vystoupil Roman Fojtík z pořádajícího sdružení, pokračoval Mgr. Jan Skácel a nakonec promluvil předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Avizovaný Vladimír Hučín nedorazil…     Tomáš Vandas se ve svém projevu zaměřil na polistopadové období, které podle něj výrazně ovlivňovali a ovlivňují převlečení komunisté. Rovněž tvrdě kritizoval minulé vlády sociální demokracie. Mimo jiné řekl: „S vládnutím komunistů máme dlouholeté zkušenosti. Máme však zkušenosti i s vládou sociálních demokratů. Oni byli u moci dlouhých osm let. Co dokázali? Rozprodat další podniky se státní účastí, a to jen proto, aby zalátali díry v rozpočtu. Zaznamenali jsme nárůst kriminality, korupce. Zatáhli naší zemi do vojenského paktu NATO, a to bez referenda, jak kdysi slibovali. V této souvislosti je zajímavé sledovat jejich názorový veletoč k umístění radarové základny na našem území. Není to tak dlouho, co pan Paroubek prohlašoval, že referendum by bylo jako jít s kanónem na vrabce. Uběhlo jen několik dnů a již zcela otočil a umístění základny odmítá. Samozřejmě jen proto, že si uvědomil, jaký na to mají lidé názor. (celé znění projevu naleznete …zde)     Tomáš Vandas také poskytl přítomným novinářům několik rozhovorů, mimo jiné televizi Prima a České televizi (naleznete …zde). Tiskový odbor DS   ≡ 9. března  2007Chřipka a zaměstnavatelé     Právě proběhlá chřipková epidemie a několik drobných zpráv v tisku ukázalo, jak všechno souvisí se vším. Všichni to známe, každý z nás to někdy udělal. Přechodil chřipku. Týden to v práci vydržel, než chřipku samoléčbou zahnal. Jenže to se někdy a hlavně později vymstí. V novinách se objevilo několik příběhů lidí, kteří přechodili chřipku a ten nejhorší důsledek skončil transplantací srdcí, či skoro ochrnutím.     Dnes se stalo smutnou skutečností, že mnozí přechází chřipku z jednoho prostého důvodu: protože se bojí o práci a v lepším případě o peníze. Jsou tací vykutálení zaměstnavatelé, kteří vypisují jakési prémiové bonusy, že když nebude zaměstnanec nemocný či nebude chodit k lékaři, tak dostane za pololetí pár stokorun navíc. Dokonce i obdržení 13. platu je mnohde podmíněno nemocností zaměstnance.     Neděje se to sice všude, ale tato praxe je dosti rozšířená. Je smutné, že stát, který má svojí podstatou dbát o prospěch občanů, tuto asociálnost ještě podporuje, když si ji vítězná strana voleb dává do volebního programu. Vládní banda chce první dny nemoci přenést na bedra zaměstnavatele, což bude mít za nevyhnutelný následek, že ještě více budou páni majitelé stíhat a bránit zaměstnanci v nemoci. Jinými slovy. Chceš výpověď? Buď s chřipkou doma. Tímto krokem budou nejvíce postiženi lidé starší, náchylnější k nemocem. A všichni víme, že ztratit práci okolo padesáti se rovná katastrofě.     Lidé budou přecházet nemoci, ubude sice zpočátku návštěv u lékařů, jenž budou předepisovat méně léků a statisticky klesne nemocnost. Jenže to bude jen zpočátku. Poté se začnou u mnohých projevovat následky přechozených nemocí, a to už budou muset zůstat doma či být dokonce hospitalizováni v nemocnici. To pak porostou náklady. Teď se možná ušetří, ale v budoucnu stoupnou náklady a na zdravotní péči, ale hlavně klesne kvalita života obyvatel této země.     Jenže si za to můžeme trochu sami. Svojí pasivitou a neochotou nést kůži na trh. Když ODS deklarovala svůj záměr osekat Zákoník práce, zkrátit práva zaměstnanců, tak mnozí z těch, jichž se to týká, mlčeli a neslyšeli. Až se jich to bezprostředně dotkne, budou povykovat, ale to bude pozdě. Kolikrát jen Dělnická strana ústy svých představitelů a aktivistů varovala před těmito asociálnostmi.     V Německu, v Rakousku či ve Francii vyjdou lidé do ulic, když jim vládní představitelé sahají na jejich práva, a to oproti nám se mají nesrovnatelně lépe. Právě proto! Mají se tak, jak si to vybojovali, vystávkovali, vyprotestovali. Nic zadarmo lidem na Západě nespadlo do klína. Všude na světě dělá vláda a zaměstnavatelé jen to, co jim dovolí občané zaměstnanci. Tady nic není slyšet, tak s námi budou, jak se říká, orat.     Nesmíme se bát, protože proti nám nestojí bůhvíjak silný soupeř. Ano, má peníze od sponzorů (zaměstnavatelé), kteří chtějí nyní od vlády vše zpátky „vhodnými“ zákony. Jenže, kdo je reprezentuje – zdegenerovaný šlechtic, přivandrovalá Džamila či pár ministrů podezřelých z korupce. Na naší straně je odhodlání a idea. Od posledních voleb naše hnutí sílí a za tím je jen jedno – práce, drobná a trpělivá. S každým, koho osloví náš program. My stavíme na každém jednotlivém člověku, kterému není lhostejný osud této země a nabízí svou sílu a odhodlání do boje o nový parlamentní pořádek. Jiří Štěpánek≡ 4. března  2007Celostátní porada DS     V sobotu 3. března se v Praze uskutečnila celostátní porada Dělnické strany. Za účasti předsedy Tomáše Vandase, 1. místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších členů předsednictva zhodnotili delegáti uplynulé období činnosti strany. Jako host se jednání zúčastnil předseda občanského sdružení Národní korporativismus Jiří Petřivalský.     S hlavním projevem vystoupil předseda DS Tomáš Vandas, který vyzval k zahájení přípravy na krajské volby v roce 2008. Dělnická strana chce kandidovat v co největším počtu krajů a účastníci konference vyjádřili názor, že strana by měla kandidovat pouze pod svým názvem a nikoliv v koalicích. Spřáteleným politickým stranám a občanským sdružením však bude umožněno zapojit se do krajských voleb na kandidátkách DS. Tiskový odbor DS≡ 2. března  2007Demonstrace v Přerově     V sobotu 10.3.2007 pořádá občanské sdružení Národní korporativismus pochod proti komunismu v moravském městě Přerově. Sraz účastníků je ve 14 hodin na vlakovém nádraží, začátek je plánován v 15 hodin a celá akce bude zakončena projevy na náměstí. Jako host se akce zúčastní předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Tiskový odbor DS≡ 1. března  2007Tragédie Džamily Borat     Do komunistického Československa přijela v 80. letech z Kazachstánu. Dnes je „českou“ ministryní pro cikánskou menšinu a homosexuály.     O kom je řeč? O Džamile „Borat“ Stehlíkové, které je stěží rozumět česky. To nemění nic na skutečnosti, že se tato paní z dálného východu pasovala do role spasitelky, která musí českou společnost poučovat, jak má údajně daleko k evropanství. Například tím, že odmítá finančně přispívat na nepracující menšinu pobírající vysoké sociální dávky, nebo se rezervovaně staví k dnes tolik módní výchově dětí dvěma pohlavně nemocnými muži, či stejně postiženými ženami.     Džamila Borat je tragédií pro naší zemi, nikoliv tragikomedií, kterou skutečný Borat, rovněž Kazachstánec, předvádí na filmových plátnech po celém světě. Přece však mají oba mnoho společného – filmový Borat se miluje se svou sestrou, není mu stydno kálet na ulici, ani postelové scéně s nahým obtloustlým manažerem se jaksi nevyhýbá. Politické kroky Džamily jsou na obdobné úrovni, bez ohledu na „punc“ ministerské funkce, kterou tato pochybná osoba zastává. Martin Kněžický≡ 27. února  2007Komu patří poslanecký mandát?     Dezerce poslanců Melčáka a Pohanky ze sociálnědemokratického tábora do otevřené náruče trojkoalice nebyla prvním takovým případem. Stačí si vzpomenout na začátek devadesátých let a vybaví se nám rozpad poslaneckého klubu republikánů v České národní radě, pozdější přestupy pánů Wagnera a Teplíka, či jednotlivé excesy v podání Machaté, Hamplové a Kotta. Přes rozdílné pohnutky mají jedno společné: všichni poslanci si bez okolků podrželi poslanecký mandát.       Napadá mě proto otázka. Komu vlastně patří poslanecký mandát? Politické straně, která nominovala a umožnila kandidaturu vybraným kandidátům, nebo jednotlivým poslancům, kteří, vědomi si své neodvolatelnosti, mohou kdykoli bez skrupulí zahodit vše, co v předvolební kampani hlásali?     Přiznám se, že já osobně jsem zastáncem první varianty. Poslanecký mandát by měl být v držení politické strany. Ve volbách do Poslanecké sněmovny jde o soutěž politických stran a občané volí tu, ke které chovají největší sympatie a jež má podle nich ten nejlepší volební program. Jistě, na kandidátkách jsou i kandidáti známí a populární (zejména z řad tzv. umělecké fronty), jejichž nasazením se má přitáhnout pozornost veřejnosti a tím i větší počet hlasů. Nicméně si dovolím tvrdit, že není možné, aby se poslanec po svém zvolení cítil nezávislým a mohl pod slibem honosných požitků plivnout na stranu, která mu umožnila politicky vyrůst.      Jako bych už slyšel argumenty kritiků, že v demokracii nemohou rozhodovat stranické sekretariáty, že jde o totalitní praktiky a snahu omezit svobodu projevu. Nikoliv. Jde o námět ke zvýšení stability politického systému. O možnost již dopředu vyloučit lanaření jednoho či dvou poslanců s cílem převážit misky vah na svou stranu a s pomocí zrádců sestavit vládu. Riziko politické korupce by se tím značně omezilo. „Přestupy“ se totiž mohou přihodit komukoliv.      Je zcela logické, že ne všem zvoleným zákonodárcům se kroky mateřské strany mohou za všech okolností líbit. V takovém případě by měl na vybranou z těchto možností: buď se podvolit většinovému názoru, nebo nesouhlas vyjádřit rezignací na svůj mandát. Pokud by se ale rozhodl opustit stranické řady a stát se tzv. nezařazeným, či rovnou posílit konkurenci, měla by automaticky následovat ztráta poslaneckého mandátu. A pokud by chtěl zůstat členem a nadále hlasovat v rozporu s volebním programem strany, měla by ona mít možnost ho odvolat. Poté by na uvolněné místo nastoupil první náhradník daného volebního kraje. Ústava by v tomto směru měla být jednoznačně novelizována.    Tomáš Vandas≡ 24. února  2007Nacionalisté protestovali proti americkému radaru     V Berouně se dnes sešli čeští vlastenci, aby na shromáždění vyjádřili svůj nesouhlas s umístěním americké radarové základny na českém území. Organizátorem akce, kterou se neúspěšně snažily narušit různé anarchistické živly, byla středočeská organizace Autonomních nacionalistů.      Na akci vystoupil rovněž předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který ve svém projevu odsoudil plány české vlády zatáhnout nás do mocenských plánů Spojených států. Mimo jiné také řekl: „Připadá mi, jako bychom se dostatečně nepoučili ze své minulosti. Jen jsme se po sametovém podvodu zbavili sovětských vojsk, která zde byla dočasně umístěna od roku 1968, uplynulo několik let a stojíme před podobnou situací. Zase nabízíme své území pro mocenské zájmy našeho spojence, tentokrát pro změnu západního. Co tímto krokem získáme? Jednoduše nic.  Vlastně ano, pocit bezprostředního ohrožení, neboť Rusko již ústy náčelníka generálního štábu své armády oznámilo, že pokud vzniknou základny v České republice  a v Polsku, odstoupí od mezinárodní dohody o nešíření raket krátkého a středního doletu a obnoví jejich výrobu. Tyto rakety pak následně umístí u hranic s Polskem. Znamená to tedy, že v této riskantní hře získáme jen pozici snadného terče. A to jen proto, že česká vláda, složená z kolaborantů a podvodníků, chce patolízalsky dokázat svou oddanost Washingtonu. Stejným způsobem dokazovala svojí oddanost vláda i v minulém režimu.“ (Celé znění projevu naleznete …zde) Tiskový odbor DS≡ 21. února  2007Shromáždění proti americké základně     V sobotu 24. února 2007 se koná v Berouně na náměstí shromáždění proti umístění americké radarové základny na území České republiky. Akci pořádá středočeská organizace Autonomních nacionalistů a začátek je v 15 hodin. Jako host vystoupí s projevem předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který tak vyjádří podporu národoveckým aktivistům. Tiskový odbor DS≡ 19. února  2007ČR musí hájit práva nezletilých dětí      Během posledních dnů a týdnů začala česká média propírat aféru kolem chybných rozhodnutí našich soudů ohledně vydávání českých dětí do ciziny jednomu z rodičů, který není občanem naší republiky a žije v zemi svého původu. Podle ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase je třeba změna systému, neboť takových chybných rozhodnutí, která jsou v rozporu se zájmy dětí, jsou desítky za rok.     Bohužel musím konstatovat, že takovýchto chybných rozhodnutí českých soudů nejsou pouze desítky, ale stovky a tisíce ročně. Týkají se dětí, kdy oba rodiče jsou občany České republiky, ale jeden z nich se rozhodne, že toho druhého od dětí naprosto izoluje a odmítne mu umožnit jakýkoliv styk s nimi. V drtivé většině případů se takto chová matka dětí, a ačkoli mají děti zákony naší země zaručeno právo na péči obou rodičů a rodiče mají zákonnou povinnost jim tuto péči dávat, díky špatným rozhodnutím či dokonce absolutní nečinností soudů a orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), který je přímo zřízen k hájení práv nezletilých dětí, tato izolace dětí od jednoho z rodičů může trvat i mnoho let. Rodič-únosce mezitím v dětech úspěšně pěstuje tzv. syndrom zavrženého rodiče, a když po dlouhých měsících nebo i letech dojde konečně k soudu, ten přiřkne děti do péče toho rodiče, který se zachoval takovým zrůdným způsobem, že děti odtrhl od rodiče druhého, s odůvodněním, že už jsou u něj zvyklé.     Zde by to pane ministře Nečasi chtělo okamžitou změnu systému. Soudy a orgány sociálně právní ochrany dětí musejí jednat co nejrychleji a nejúčinněji v zájmu nezletilých dětí. Není přeci možné upírat dětem právo na oba rodiče, tak jak se v naší zemi běžně děje. K tomuto je dokonce naše země vázána mezinárodními úmluvami, ke kterým dobrovolně přistoupila. Jestliže tedy tvrdíme, že Česká republika je demokratickou zemí, nemůžeme nečinně přihlížet tomu, jak soudy a další orgány, mající hájit práva nezletilých dětí, jednají v duchu komunisticko-totalitního smýšlení a častokrát ještě rodiče, který brání druhému z rodičů ve styku s dětmi, chrání a v jeho amorálním a protizákonném jednání podporují.
Petr Kotáb≡ 16. února  2007Kávová sedlina nebo křišťálová koule?     Nejmenovaná věštkyně zavolala na policii a předpověděla teroristický útok na letišti v Ruzyni. Aniž by kdokoli zjišťoval reálnou podstatu takové závažné informace, ministerstvo vnitra ve spolupráci s Bezpečnostní informační službou zahájilo hotové manévry. Policisté se samopaly v neprůstřelných vestách, obrněný transportér, pyrotechnici. To vše na základě jediného telefonátu. Chabě vyznívají argumenty, že dotyčná senzibilka se představila pravým jménem a uvedla svou adresu.      Demonstrace připravenosti a síly nás v takovýchto případech stojí nemalé peníze ze státní kasy. Chápu, že silová ministerstva chtějí veřejnosti dokázat svou odhodlanost v boji se světovým terorismem, nicméně všechno má své meze. Znamená to tedy, že kdokoli, kdo se prohlásí za věštce a ohlásí svou vizi hrozící katastrofy pomocí kávové sedliny či křišťálové koule, bude považován za důvěryhodnou osobu? Co když to bude duševně vyšinutý jedinec, ve svém nitru se chechtající pitomosti těch, co mu tak lehce skočí na špek? Nepřipadá vám to skutečně jako v Kocourkově? Mě ano.     Od září 2001, kdy spadla „dvojčata“ ve Spojených státech, lze pozorovat trend, kdy se pod hláškou boje proti terorismu stále více využívá strachu lidí k omezení jejich práv a  svobod. Plíživě a zdánlivě nenápadně. Přísné kontroly, povinné otisky prstů, upravené zákony, později čipy pod kůží, abychom byli Systému vydáni na milost a nemilost. Stačí pak rozsypaná mouka na chodníku, označená za antrax, nebo nově zavolání „věštce“, a lidé hned hýkají radostí nad ztrátou své suverenity a soukromí, aniž si uvědomují, komu to slouží.  Tomáš Vandas≡ 15. února  2007 Uhlovo pozdní procitnutí     Levicový list Právo přinesl 10. února t.r. zajímavý komentář z pera renomovaného publicisty ing. Petra Uhla, v němž dokazuje, že prý je Václav Havel – kdysi legendární guru Charty 77, pozdější president ČR a vždycky světový dramatik – dneska už jiný člověk. I když je článek psán velice korektně až opatrně, to vzhledem k jejich vzájemnému politickému přátelství v minulosti, tak i přesto jsou v něm použity proti Havlovi nebývale silná slova: má prý nekritický vztah k USA například, nebo: popřel svou humanistickou identitu.     P. Uhl vyčítá Havlovi, že prý v 80. letech a ještě v roce 1990 byl pro zrušení nejen Varšavského paktu, ale i NATO. Potom prý otočil a podporoval Severoatlantickou alianci, a dneska prý jeho postoje určuje nekritický vztah k USA. Na tom ale není nic překvapujícího, pane Uhle. V. Havel jako správný zednář a emisar Spojených států není přece tak naivní, aby „šel s bubny na zajíce“; svoje skutečné zájmy a postoje nemohl v osmdesátých ani z kraje devadesátých let dávat veřejně najevo, a to notabene pár měsíců po sametové revoluci, kdy lidé po pádu komunismu žili v jakési euforii. Poznenáhlu, tak jak se v naší zemi vyplňovalo politické vakuum, Havel se vybarvoval. V Československu se i zásluhou Havla politicky a mediálně vytvořilo takové klima, že lidé sami strčili hlavu do oprátky made in USA. Vždyť vzpomeňme na liberalizaci cen, velkou privatizaci, likvidaci našeho průmyslu a jiné. Koryfejové nového režimu nepokrytě hlásali, že chtějí mít v naší zemi kapitalismus, a to nejlépe ten americký. A není těžké uhodnout, kdo ve Spojených státech určuje politiku: jsou to sionisticko zednářské finanční kruhy. Ostatní státy západní Evropy byly v té době vojensky i ekonomicky oproti USA slabé a nejednotné, nacházely se v podřízeném stavu. A tak to mohly být jedině Spojené státy (potažmo NATO), které prostor Čech a Moravy saturovaly svou potenciální politickou a vojenskou přítomností. Bylo jen otázkou času, kdy se šídlo v pytli nepříjemně projeví. A ten čas už přišel.     Z kraje devadesátého roku jsem si myslel, že konečně budeme moci my, Češi, svobodně žít ve svobodné zemi. Moje opojení trvalo opravdu jen chvilku. Nepočítám-li „slyšení růstu trávy“ soudruha Pitharta v televizním lednovém projevu, v němž vedení Ofčáků – tedy i presidenta V.Havla - dalo občanům tohoto státu skrytě najevo, že přijímají StBácko- bolševicko-KGBácký plán na „zklidnění situace“, jinak řečeno udušení přirozené touhy občanů po zákonném vyrovnání se s komunistickými zločinci; tak zcela jistě jsem měl jasno v červnu roku 1990, kdy před prvními svobodnými volbami vedení Občanského fóra – tedy opět i president V.Havel - provedlo na politické uskupení Křesťanských demokratů, kam jsem se také hlásil, skandální protiústavní podtrh, jakože Bartončík je agent StB, což nám mělo sebrat a také sebralo mnoho procent z volebního výsledku. Dodnes nikdo nic nešetřil a nevyšetřil. Jako kdyby vedení  Ofčáků nemělo mezi sebou agenty StB…! Tenkrát jsem si uvědomil, že v Čechách se jenom vyměnili pánové – jednu „Brežněvovu doktrínu“ vystřídala doktrína jiná, tentokráte sionisticko zednářská, řízená USA. Další vývoj v naší vlasti mým obavám pak dal za pravdu – viz zločinné bombardování Bělehradu.       Podle Uhla V. Havel prý ztratil svou humanistickou identitu. Jde o to, co kdo považuje za humanismus. U zednářů je člověk mírou všech věcí, zednářský humanismus nepotřebuje mravnost odvozenou z přirozeného zákona a Božích nařízení. Boha Stvořitele vůbec neuznávají, strkají  před Ním hlavu do písku. Člověk je sám sobě bohem, mravnost a pravda se odhlasují v parlamentě! Tak tenhle humanismus V. Havel vyznává stále, v tom se nezměnil. Proto mě ani nepřekvapuje jeho vehementní angažování se pro instalování radarové části americké protiraketové základny na našem území. Pražská intelektuální smetánka vnímá V. Havla v tomto ohledu jako „arbiter elegantiarum“ – potáhnou za ním jako smrad. Ostatně on, Havel, vůbec není jiný, jak se snaží čtenářům Práva vsugerovat Petr Uhl.  Celý problém spočívá v tom,  pane Uhle, že Vám spadly šupiny s očí a vidíte své kamarády ve světle, v jakém se oni vždycky pohybovali. Mgr. Ladislav Malý≡ 13. února  2007Plíživá homosexualizace     Ta zpráva zapadla téměř nepovšimnuta, nicméně svým obsahem signalizuje cosi významného. Sdělovací prostředky přinesly v uplynulém týdnu informaci, podle které údajně  roste počet Čechů, kteří by homosexuálním párům umožnili adoptovat děti. Vyplynulo to z průzkumu společnosti RCA Research. Pro umožnění adopcí se vyslovilo 39 procent respondentů. V roce 2005 s ní souhlasilo o dvanáct procent méně.      Výrazně zápornější postoj k tomu, aby mohly být děti adoptovány i homosexuálními páry, zaujali v průzkumu muži. Proti se vyslovila polovina z nich. Ženy řekly ne v 35 procentech. Negativně reagovalo také 57 procent lidí nad 65 let.     Od loňského července platí v České republice zákon o tzv. registrovaném partnerství. Adopci však norma nepovoluje. I když homosexuální lobby deklarovala, že adopce není jejím cílem, nebude zřejmě dlouho trvat a tento požadavek bude nastolen. A k vyvolání příznivého prostředí mají pomoci i výše uvedené „nezávislé“ průzkumy. Ty mají vyvolat dojem, že lidé tuto zvrácenost podporují. Plíživá homosexualizace společnosti se stává skutečností. Tiskový odbor DS≡ 9. února  2007Radarové otazníky     V poslední době se s velkou intenzitou diskutuje o umístění americké radarové základny v České republice. Zastánci argumentují nutností zapojení naší země do bezpečnostní zóny, historické šanci, která nás ochrání před strašidlem dnešní doby – jadernými zbraněmi a terorismem. Vzhledem k tomu, že jsme členy severoatlantické aliance, je přítomnost amerických vojáků logickým vyústěním naší oddanosti a potvrzením bezbřehé loajality. Tak to alespoň tvrdí ti, kteří fanaticky pro radar horují.      Odpůrci základny jsou však také slyšet. Hovoří o naší trpké zkušenosti z nedávné minulosti, pořádají protestní demonstrace a petice.      Dá se říci, že názor na tuto otázku jde napříč politickým spektrem bez rozdílu stranické příslušnosti. Výjimkou nejsou ani národně orientované subjekty a občanská sdružení. I tady kupodivu zaznívají hlasy, podporující americkou vojenskou či radarovou základnu. Prý je to nutnost, abychom eliminovali bolševické nebezpečí a hrozbu návratu komunismu. A každý, kdo podle těchto „vlastenců“ říká opak, je vlastně levičák a komunista. Neopomenou zdůraznit, že komunisté a jiné socialistické organizace jsou také proti radarové základně.     Tento argument je však scestný. Předně, komunismus není dnes naším hlavním nepřítelem. Tím je liberalismus se svým pojetím rozkladného rozežírání zdravých kořenů, podkopávání pilířů tradičních hodnot, na kterých vždy stála evropská civilizace. A jestliže komunisté vyjadřují vůči radaru odmítavý postoj, není to důvod, aby nacionalisté říkali pravý opak. To je podobné, jako když budou komunisté tvrdit, že každé ráno vyjde slunce, a my ostatní, protože nechceme být s nimi ve shodě, budeme říkat, že tomu tak není. Je to dětinské gesto.     Pokud budu hovořit za Dělnickou stranu, odmítáme jakoukoli základnu s cizími vojáky, byť by se jednalo jen o „obranný“ radar nebo základnu, kde budou Američané pěstovat mrkev. Místo toho, abychom byli rádi, že jsme se po převratu zbavili sovětských vojsk, stačilo několik let a zase sami a dobrovolně strkáme hlavu do oprátky. Už slyším to nadšené kvílení humanistů a bojovníků za občanskou společnost, jak vítají americké „ochránce světového míru“ a mávají vlaječkami.      Nemělo by být pochyb o tom, že pokud má na našem území působit cizí vojsko, je to rozhodnutí natolik závažné, že jedině občané formou referenda mohou dát patřičnou odpověď. A jak by tato odpověď zněla, je více než jisté. I proto se vláda snaží otázku umístění radarové základny záměrně bagatelizovat a o referendu neuvažuje. Bude se znovu opakovat „pozvání bratrské armády“ bez vědomí národa?  Tomáš Vandas≡ 7. února  2007Zlonice     Ve středních Čechách, asi deset kilometrů severně od kdysi prosperujícího královského města Slaného, nachází se obec, řekněme městys, Zlonice. Neznám etymologii toho jména, ale hned mně napadá, že jméno obce nějak souvisí se zlem. Jakoby naši předci tušili, co obec v budoucnu čeká.         Dominantní charakter obce vytváří barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož dvě skvostné věže už zdálky dávají tušit jeho krásu; nutno poznamenat – českou barokní krásu. Stavitelem barokního kostela, v jehož zdech zněla také hudba našeho hudebního velikána a skladatele A. Dvořáka, jenž zde složil symfonii Zlonické zvony, byl v letech 1727-44 F. M. Kaňka. Vedle kostela je další barokní památka – špitál a fara. Už z těchto stavebních památek vidíme, a také vzhledem k tomu, že obec byla napojená na železniční trať Slaný – Most, že kdysi – a není to ani zase tak dávno – byla obec bohatá, prosperující, dýchající atmosférou klidu a lidem se zde slušně vedlo.     Za doby vlády komunistů se Zlonice, ostatně tak jako všechny obce v Čechách a na Moravě, přestaly organicky vyvíjet, stagnovaly; nejdříve komunisté nakradli majetek těm nejbohatším sedlákům a potom všem. Mladí lidé v JZD pracovat nechtěli, šli takzvaně za lepším do měst, kde režim pro ně nastavěl továrny a paneláky pro ustájení. A v obcích, a menších vesnicích všeobecně, zůstávali jen ti staří, kteří to už chtěli nějak doma „doklepat“. Komunisté programově zlikvidovali české sedláky a s nimi i duchovní páteř národa, tou je křesťanská víra. A tak se české vesnice, kdysi chlouba národa a kořen jeho kultury a víry, začaly pomalu vylidňovat; rodinné domky postavěné vesničany ještě za doby blahé paměti starého Rakouska či první republiky nikdo neopravoval, české vesnici začal zvonit umíráček. Tu a tam si něco koupili měšťáci, aby měli kam jezdit na víkendy; tím ovšem se česká vesnice nezachrání a kultura národa už teprve ne: kořen je nenahraditelně přeťatý, národ nemá z čeho čerpat duchovní mízu…      Ovšem ta největší pohroma českou vesnici teprve čeká, nebo lépe řečeno: česká vesnice prožívá tragickou tečku, jakési poslední dějství dramatu, jež začal v padesátých letech minulého století. Má dokonce i svůj název: Cikánizace českých obcí. Středočeská obec Zlonice už ji zakouší.     Posuďte sami: Počet obyvatel Zlonic včetně přidružených samot je 2195 obyvatel. Počet Cikánů těch přihlášených je 200, ale těch nepřihlášených je až dalších 250 i více, přičemž jejich počet kvůli neustálé migraci nikdo přesně neurčí. Počet domů ve obci je 657, z toho 40 domů už odkoupili Cikáni. A ještě pro ilustraci: z cikánských občanů je pouze 20 lidí, kteří chodí do práce. A jak se také dobrat přesného počtu Cikánů žijících v Čechách a na Moravě, když se při posledním sčítání obyvatel jenom ve Zlonicích k cikánské národnosti přihlásili pouze 4 lidé? Logicky to znamená, že ostatní Cikáni jsou Češi.     Bílé české obyvatelstvo ve Zlonicích je nešťastné, jako ten pověstný šafářův dvoreček. Lidé už nevědí, jak si mají zamknout ty různé kůlny, chlévy, garáže, své domy. Krade se doslova všechno a přímo veřejně za bílého dne! Po setmění se lidé uzamykají ve svých domovech a bojí se vycházet na ulici.       Co myslíte, pane ministře vnitra – mají či nemají bílí občané Zlonic, kteří zde po generace žijí, omezeny svoje práva a osobní svobodu? A když ano – kdo nebo co je toho příčinou?      Když jsou Cikáni chyceni při činu, stěžují si na diskriminaci či rasismus ze strany bílých a neustále se dožadují tolerance, o čemž by mohli vyprávět zaměstnanci v místní samoobsluze. A přivolaná městská policie? Pokrčí jen rameny a věc je vyřízená, protože kradená věc nemá cenu pěti tisíc korun. Vést s Cikány přestupkové řízení na Obecním úřadě nemá vůbec smysl, s tím se může tak akorát pohrozit bílým, ale ne stále migrující, sotva česky mluvící cikánské menšině. A tak Cikáni ve Zlonicích mají zelenou, nikdo a nic je nezadrží aby si dělali co oni chtějí a co oni pokládají za správné. A čerta je jim do toho, co si o nich bílí myslí, důležité je, že od státu dostávají tučné podpory…      A protože i mezi Cikány existuje řevnivost, závist a nenávist a podobné zlořády – a to i navzdory vládní filocikánské propagandě, jež se snaží seč může zamlčovat jejich lidské povahové nedostatky - jednotlivé rodiny zřejmě mezi sebou bojují o moc v obci, a to dost nevybíravými prostředky. Stalo se nedávno, že jednoho zřejmě z nočního lupu vracejícího se Cikána roztrhla nastražená, asi podomácku vyrobená bomba. Policii ČR by měla tato okolnost primárně zajímat, že totiž Cikáni disponují něčím tak úděsným, jako je trhavá bomba!          Obyvatelé Zlonic za vzniklou situaci dávají vinu starostce Dr. Bartošové (ODS), jejíž volební období právě skončilo. Ona prý rozprodávala rodinné domky Cikánům a tak umožnila jejich velkou koncentraci v obci, aniž by přihlížela k jejich zásadní povahové neschopnosti přizpůsobit se prostředí v němž žijí. Kdyby je ovšem odmítala, tak by zase riskovala, že si Cikáni budou stěžovat např. u Vládního výboru pro lidská práva na diskriminaci. Na vině není nějaký úředník OÚ Zlonice, ale neschopnost režimu liberální demokracie se svou pseudohumanitou řešit cikánskou otázku.     Nově zvolené místní zastupitelstvo Obecního úřadu ve Zlonicích, včetně s  panem starostou, se domnívá, že situaci v obci by zlepšilo nebo aspoň zklidnilo zřízení místní úřadovny Policie ČR. Jak bláhová naděje… Jako kdyby nebyly s Cikány stejné zkušenosti v jiných místech České republiky! Nejkřiklavějším příkladem je Chánov u Mostu, Chomutov a vlastně celé české a moravské pohraničí, a samozřejmě velká města – všude tam žijí Cikáni a všude jsou s nimi stejné zkušenosti. Zkušenosti s trhavou bombou jsou ovšem první toho druhu.     Všechno by mohlo být jinak, kdyby stát přijal zásadní opatření ke zkulturnění cikánského obyvatelstva. Především je třeba se znovu vrátit k osvědčenému národnostnímu principu: každý občan ČR by musel mít uvedeno ve svém průkaze totožnosti svou národnost. Tím by se i zjistilo, kolik Cikánů vlastně žije v naší republice. Druhým krokem by mělo být uzákonění jejich národní minority; stala by se z nich národní menšina žijící v České republice se všemi právy i povinnostmi, jež jsou s tím spojené. Jako třetí krok si představuji přijetí vládního projektu k jejich vlastnímu zkulturnění: zde by se musela naplno zapojit zejména jejich inteligence a zbohatlíci z jejich řad, a to nikoliv, jak jsme toho dnes svědky, aby vytvářeli spolu soupeřící rodinné klany. Vládní projekt, s kterým by souhlasila i cikánská politická  reprezentace, by představoval speciální zákonná opatření, včetně trestně právních úprav.       Je zde ovšem jedna zásadní překážka, jež brání k opravdovému zkulturnění cikánského obyvatelstva, a tou je samotný liberálně demokratický režim se svou pseudohumanistickou filosofií a snahou nadělat z občanů jakýsi lidský amalgám, žijící v multikulturní společnosti. Humanismus, tak jak je národu v médiích prezentován a režimní politikou uskutečňován, upřednostňuje a finančně zvýhodňuje – a dovoluji si říci rozmazluje -  cikánské obyvatelstvo na úkor obyvatelstva původního, tj. českého, které je hlavním zdrojem tvorby HDP, z něhož se vyplácí sociální podpory i Cikánům.      Všechno do času: jednoho dne přeteče kalich hořkosti, jenž musejí bílí Češi ve Zlonicích pít, a nejenom tam.  Zasláno na vědomí panu ministru vnitra ČR Ivanu Langerovi. Mgr. Ladislav Malý≡ 2. února  2007Tajné poslání Spojených států     Stejnojmenný název nese kniha amerického spisovatele Dr. Roberta Hieronimuse, kterou vydalo v roce 1999 pražské nakladatelství Alternativa, a rozhodně stojí za to seznámit ji s našimi čtenáři.     Především je třeba říct, že Dr. Robert Hieronymus je historik, malíř, rozhlasový moderátor a jeden z největších znalců znaku Spojených států, tedy Velké státní pečeti USA. A zároveň – a to je důležité – je jedním z nejznámějších exponentů New Age v USA. Ve své knize ukazuje významný vliv esoterických řádů, například svobodných zednářů a rosekruciánů, na Benjamina Franklina, Thomase Jeffersona, George Washingtona a ostatní klíčové postavy americké historie a ukazuje, jak se spirituální vize americké budoucnosti odrazila v nejdůležitějších státních dokumentech a symbolech. Autor knihy tuto skutečnost neposuzuje kriticky, nýbrž ji v duchu současného světového trendu akceptuje.(celý článek naleznete v sekci …komentáře)Mgr. Ladislav Malý≡ 30. ledna  2007Úřad práce, pozitivní diskriminace a špatné zákony     Situace většiny lidí (nejen na Mostecku) se dá přirovnat snad jen k situaci míče v přátelském utkání úřadu práce proti zaměstnavatelům. Také si s námi jen kopou sem a tam a když se dostaneme do brány, tak nás po chvíli zase vykopnou na hřiště. Když se vám v dnešní době hned po škole nepovede sehnat si práci skončíte na úřadu práce nebo na sociálním odboru, kde dostanete životní minimum se kterým sotva zaplatíte vysoký nájem, natož pak slušně vyžijete. Lidé žijící sami to sotva zvládají, a co potom otec živící rodinu.       Jelikož procento nezaměstnanosti je na Mostecku vysoké, zaměstnavatelé toho patřičně zneužívají. Hlavně nadnárodní koncerny jako je třeba Interspar, který si svou moc nad lidmi velmi dobře uvědomuje. Tyto společnosti zde za pár korun kupují obrovské pozemky, budují na nich nákupní centra a po několik let mají daňové úlevy Poté obejdou naše zákony sehraným krachem, přičemž jen změní název firmy. A úlevy dostanou na dalších deset let (např. Julius Meinl u nás tímto způsobem spokojeně prodává dál). Já jsem uvedl Interspar protože s ním mám osobní zkušenost a vím, že nejsem jediný. Tito nákupní giganti nabírají lidi od pracovních úřadů, dostanou peníze za to, že je zaměstnají a do třech měsíců je propouští a naberou další. U nich se můžete honit sebevíc, věřte mi, nepomůže vám to. (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Jiří Šlégr≡ 26. ledna  2007Také máte doma půl milionu?     „Dneska má půl milionu kdekdo,“ pravil předseda lidovců Jiří Čunek. Reagoval tak na dotazy, kde vzal tajemných půl milionu korun, které si v roce 2002 uložil na svůj účet. Policie čerstvého vicepremiéra a bývalého vsetínského starostu podezřívá z korupčního jednání a přijetí úplatku od vsetínské realitní společnosti. Vyšetřovatelům nahrává i fakt, že z účtu realitní společnosti byla půlmilionová částka vybrána jen pouhé tři dny před tím, než si pan Čunek téměř shodnou částku uložil. Aféra začíná nápadně připomínat „Grossův byt“, neboť šéf lidovců nejdříve tvrdil, že to byly jeho celoživotní úspory, aby po několika dnech uvedl, že mu asi někdo vrátil půjčku. Ještě se třeba objeví nějaký tajemný strýc s igelitkou.     Zvlášť zábavný je ale citát v úvodu tohoto článku. Znám hodně lidí, kteří mají solidní zaměstnání, nadprůměrné platy a vyšší životní standard, ale půl milionu nikdo z nich doma pod postelí nemá. I v dnešní době jsou to pro drtivou většinu občanů hodně velké peníze. Chápu však, že člověk, který léta seděl v křesle starosty, aby ho po uměle vyvolané aféře s cikány vyměnil za křeslo vládní, je tak trochu mimo. Teď si jen přejme, aby senát pana Čunka zbavil imunity a umožnil tak důsledné vyšetření celé kauzy.       Tomáš Vandas≡ 23. ledna  2007DS: Výsledek srbských voleb je povzbuzením     Dělnická strana (DS) vítá výsledky srbských parlamentních voleb, které skončily výrazným vítězstvím Srbské radikální strany. Okamžitě poté se objevily reakce, které potvrdily rozčarování představitelů Evropské unie nad tím, že si srbský národ svobodně a demokraticky vybral cestu vlastenectví a suverenity. Projevy a komentáře, že jde o těsné a trpké vítězství, že nacionalisté stejně vládu nesestaví, jen špatně zakrývají zklamání nad volbou srbských občanů.     Jsme přesvědčeni, že úspěch Srbské radikální strany může být do jisté míry povzbuzením pro české národně orientované politické subjekty, mezi něž se Dělnická strana se svým programem právem řadí.               Tiskový odbor DS≡ 22. ledna  2007Jdeme dál svou cestou     V minulých dnech jsme si připomněli čtvrté výročí založení naší strany. Tehdy, 18. ledna 2003, vznikla Dělnická strana. Přestože nikdo z nás, co jsme stáli u jejího zrodu, nebyl v politice nováčkem, cítili jsme společně začátek nové etapy. Na troskách tehdy uvadající republikánské strany vznikl nový politický subjekt, jehož cílem bylo obnovit důvěru lidí v politiku, vrátit jim naději a zapojit do svých řad aktivisty, kteří přes řadu neúspěchů a překážek i nadále pokračují v obětavé práci pro národ.     Ohlédnutí za uplynulým obdobím nám napoví, že nešlo o zbytečně strávený čas. Trpělivá práce, krok po krůčku, přináší své výsledky. Vydáváme stranické noviny Dělnické listy, o které je, a to mohu s radostí konstatovat, stále větší poptávka. Rozšiřujeme členskou základnu a vznikají nové místní organizace, podařilo se nám podchytit zájem národně orientované mládeže, postupně jsme kandidovali v evropských, parlamentních a komunálních volbách, přičemž v těch posledních jsme získali své zastupitele. Co se týká parlamentních voleb, byli jsme hnacím motorem společné kandidátky politického hnutí Právo a Spravedlnost. Že jsme se v tomto projektu odmítli dále angažovat je i důsledkem trvajícího přístupu k polistopadové vládnoucí garnituře.      Jdeme tedy i nadále svou vlastní cestou. Proti proudu dnešního elitářství, proti korupci a jánabráchismu, proti špíně, která se zde usadila pod hávem demokracie a občanské společnosti. Děkuji všem, kteří se na tuto nelehkou cestu vydali s námi a kteří se k nám postupně přidávají. Čas nám dá za pravdu. Chce to jen jediné: vytrvat!            Tomáš Vandaspředseda DS≡ 19. ledna  2007Zaměstnavatelé potřebují Dělnickou stranu!     Nedávno kdosi vztyčil v Plzni na Borských polích dřevěný kříž „na památku zaměstnanců“, jako reakci na novoroční nařízení jednoho ze zahraničních zaměstnavatelů, že směny v jeho závodě budou trvat 10,5 hodiny. Že to odporuje zákonu? K smíchu! Můžete si vybrat: směna 10,5 hod. anebo pracovní úřad! Obávám se, že toto symbolické vyjádření nesouhlasu a odporu s protizákonnými kroky některých zaměstnavatelů nebude mít žádný dopad. Jen mě to utvrzuje v přesvědčení o správnosti a nutnosti existence Dělnické strany. Jedině reálná politická síla přivede některé nezodpovědné zaměstnavatele k rozumu.     Po listopadu 1989 se u nás začal budovat kapitalismus 19. století místo systému, který je v západní Evropě dnes. Díky tomu se v naší republice vytvořilo klima, které mnohé občany českého státu staví do role společenských outsiderů, jejichž hmotná a mravní existence je závislá na libovůli některých zaměstnavatelů či majitelů domů, kteří dovedně využívají parlamentem odbyté zákony ve svůj prospěch. Leč dílem si za to můžeme sami svojí apatií, nechutí či obavami podstoupit riziko boje za svá práva a důstojnost, což je dobře vidět na volební (ne)účasti. Kdy ti, kdo jdou k volbám, většinou volí dlouholeté parlamentní šíbry a korupčníky.      Při své práci narážíme mnohdy na ničím nepodložený předsudek a omyl, že na nás některé politické kruhy z řad vlasteneckého tábora hledí jako na levičáky a někteří spletenci dokonce jako na komunisty. Již mnohokrát jsme to vysvětlovali, ale budiž. To, že se někdo zastává zaměstnanců, požaduje jejich právní ochranu a poukazuje na jejich zhoršující se situaci, nemusí být bezpodmínečně levičák a Marxův učeň. Když na některého zaměstnance dopadne protizákonný krok jeho zaměstnavatele nebo je z malicherných důvodů propuštěn, tak tomu dotyčnému je úplně jedno, jestli je zastáncem pravice či levice. V čekárně pracovního úřadu jsou si všichni rovni. V Dělnické straně považujeme za stejně důležité vlastenectví, národ a sociální postavení Čechů (samozřejmě původem, ne úřady přiděleným občanstvím).     Komunisté mohou za mnohého voliče děkovat někomu z podnikatelů, kteří ho svým chováním „dotlačí“ k volební urně. Někdy mi připadá, že profesní svazy zaměstnavatelů příliš napínají luk svých požadavků na zvýšení svých práv na úkor práv a důstojnosti zaměstnanců. Plně se to ukázalo při debatách o Zákoníku práce, kdy jsem žasl, co všechno zaměstnavatelům vadí. Části zaměstnavatelů jsou proti mysli jakékoliv zákonné regulace podnikání a ochrany zaměstnanců. Právě tito nezodpovědní podnikatelé přikládají pod kotel komunistické propagandy a narušují sociální smír v naší zemi. Dnes ještě ne, ale může se stát, že za pár let dojde lidem s těmito praktikami trpělivost a vyjdou do ulic, ať organizovaně či jen tak spontánně s vědomím, že nemohou nic ztratit. Doba stávek a nepokojů rozhodně nepřeje podnikání. Někdy ani kordony policistů nic nezmohou. Je jasné, že tento čas by byl živnou půdou pro profesionální revolucionáře – anarchisty - a pozadu by nezůstali ani komunisté. Zkrátka: sociální smír je výhodný jak pro zaměstnavatele, tak i pro zaměstnance.     Abychom této chmurné vizi předešli, musí se vytvořit protiváha těm, kdož štvou jednotlivé vrstvy obyvatel proti sobě ve jménu zvráceného třídního boje, aby na konci byl mravní a ekonomický úpadek všech. Dělnická strana svým národním, lidovým a sociální programem je takovou protiváhou. Naše politika stojí na myšlence spolupráce všech vrstev národní pospolitosti, stojící pevně na křesťanských základech. Chceme jasné vymezení mantinelů vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, aby se jedna strana nesnažila obrat druhou stranu o jejich práva. Zároveň chceme, aby více občanů pocítilo ekonomický vzestup země, aby nestáli stranou. Každý Čech se o něj zasloužil a má nárok na svůj podíl.      Dělnická strana se poučila z minulosti a pevně hledí do budoucnosti, aby  v naší zemi nenabyly vrchu síly, jejichž liberalismus s multikulturalismem jako mor nahlodávají národ. Vždy se postavíme silám anarchie, chaosu a třídního boje. Nepřipustíme, aby byl český zaměstnanec ohlupován zničujícími komunistickými hesly a český zaměstnavatel byl ohrožován zdivočelou ulicí.   Jiří Štěpánek≡ 16. ledna  2007Drogy a jejich legalizace     Já osobně jsem jednoznačně proti legalizaci veškerých drog. I těch tzv. lehkých. Myslím si totiž, že je hloupost rozdělovat drogy na „lehké“ a tvrdé. Droga stále zůstane drogou, ať ji nazveme jakkoliv. Beru to jako zlehčování problému, který je ve skutečnosti dosti velký. Častým argumentem pro legalizaci marihuany bývá, že s tímto problémem se stejně pořádné nedá bojovat. Takže když se v našem státě rozroste počet vrahů a zlodějů a bude těžké proti nim bojovat, tak jim radši povolíme vraždit a krást místo toho, abychom za takové činy zvýšily tresty? Takhle se přeci problémy neřeší. A proto by se měly zvýšit tresty za držení jakýchkoliv drog.     Nemalým dílem k růstu drogově závislých přispívají média, různé filmy, pořady, ale i výrobci textilu a jiných běžných věcí. Ve spoustě filmů (hlavně amerických, ale dnes už i jiných) vidíme drogově závislé, ale nepohlíží se tam na ně jako na špatné či divné, spíše se to bere jako přirozené. Jsou filmy, které jsou čistě o feťácích, ale i filmy, kde to není ani trochu podstatné a i přesto mají filmoví tvůrci potřebu strčit tam nějakou tu scénku, kde si někdo šlehne nebo zahulí. To samé je ve filmech se sexem. Vždy tam nějaká ta scéna v posteli musí být, i když je to v tom filmu naprosto nepodstatné a nedůležité.     Toto působí zvláště na mladé lidi, protože když to vidí v každém filmu, přestanou to vnímat jako něco divného a špatného. Dále jsou to ostatní propagační materiály jako trička, loga na mobily, popelníky, ale dokonce i obyčejné věci jako jsou třeba sluneční brýle s motivem marihuany, které dnes můžeme koupit ve většině prodejen. Takové věci by se měly úplně zakázat!     Zastánci „lehkých“ drog nemají pravdu ani v tom, že je marihuana vcelku neškodná. Je dokázáno, že mimo jiné po marihuaně člověku odumírají mozkové buňky. Takže už  jen na základě tohoto určitě,tak neškodná není. I kdybychom tedy pominuli její škodlivost, nastává tu další problém. Kdo nebo co nám zaručí, že když člověk začne s marihuanou, tak u ní také skončí? Asi nikdo. A u většiny případů je patrné (i přes argumenty,že to není pravda), že mnoho feťáků u marihuany nezůstane. Po čase už jim to totiž nestačí a mimo zvyšování dávek mají potřebu zkoušet něco dalšího a silnějšího. A nakonec přeci jen skončí s jehlou v ruce.     To mohu potvrdit i jako svědek jednoho takového případu. Jelikož dnes zkoušejí trávu i lidé stále mladšího věku, mohou potom s jehlou v ruce skončit i ti, kteří zrovna dostali občanku. Znala jsem jednu holku s kterou jsem chodila na základní školu. Když jsme byly v sedmé třídě, tak jsme se spolu přestaly bavit. Protože tato dívka si našla jiné kamarády se kterými trávila spoustu času. Po nějaké době za mnou přišla s tím, že kouří trávu. Řekla jsem jí, že to není dobrý a v naštvanosti jsem prohodila, že si jednou bude píchat. Argumentovala tím, že se jehel bojí a že by si stejně v životě nepíchla, protož jí stačí si jednou týdně zakouřit trávu. Postupně ale zvyšovala dávky a peníze na marihuanu byla schopna sehnat jakýmkoliv způsobem. Začala mít problémy i ve škole, když ukradla své kamarádce mobil. V deváté třídě postupně přestala chodit do školy a po nějaké době do školy přišla policie a oznámila jejímu třídnímu učiteli, že tato dívka utekla z domova. Asi po měsíci se pak našla zcela zdrogovaná, ale tentokrát ne marihuanou. Opravdu jí našli s jehlou v ruce. Pak začala chodit do místního centra pro drogově závislé, ale vydržela tam chodit jen pár týdnů. A ani to jí nejspíš moc nepomohlo, protože drogy užívá dodnes. Naposledy jsem jí potkala asi před půl rokem a bylo na ní jasně vidět, že je pod vlivem nějakých drog.     A to je jen další důvod, proč jsem jednoznačně přesvědčena o úplném zákazu užívání, distribuce a propagace všech drog. Lucie Šlégrová≡ 14. ledna  2007Konzumní společnost kolem nás     Jedním z hlavních atributů nové doby jsou vyměřená společenská pravidla, jimiž se má řídit každý občan a jež jsou základním měřítkem společenského úspěchu. Chodit do práce, žít s milovanou rodinou, volit tu „správnou politickou stranu“ a mít se dobře, večer vylít na partnera své celodenní pracovní problémy, najíst se, podívat na zprávy a na pokleslou zábavu a jít spát.  Tato šablona „úspěšného“ života je v lidech již natolik zakořeněná, že mnozí z nás jí považují za jediný a správný smysl života. Já se ovšem ptám, kdo stanovil tato pravidla společenského života, kdo určuje co je dobré a co špatné, a kdo vymyl lidem mozky natolik, že každý považuje konzumní život za samozřejmý a kvalitní. Jsme každý z jiného masa a kostí, každý jinak vnímáme svět a okolí a každý z nás má jiné potřeby, proč by nám někdo měl tedy narýsovat náš život dopředu a my se ho měli držet?     Tím nejhlavnějším faktorem vytvářející obraz společnosti jsou bezesporu media. Stačí aby se v novinách objevil článek vybízející k pravidelnému pojídání česneku coby afrodiziaku, kterému neodolá sebekrásnější žena (jak trefné!), a rázem vám všichni budou doporučovat konzumaci této aromatické plodiny, jako by oni sami na tento vynález přišli. V televizních novinách se dozvíte o dopravním přestupku poslance a rázem máte viníka neúspěšného jednání o sestavení vlády. Skutečnost je ovšem jiná. Někomu dělá neskutečně dobře cpát se hamburgery a zapíjet je litry coly, zatímco druhý zemře v pětatřiceti na rakovinu žaludku poté, co deset let jedl toliko čerstvou zeleninu na radu jistého odborného pořadu. Nechte si vytisknout článek se zaručeným receptem na zhubnutí během pěti dní, a dvě třetiny lidí budou dělat vše co napíšete včetně těch největších bizarností.  (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Petr Kříž≡ 12. ledna  2007„Političky“ v politice     Co spojuje bývalou televizní moderátorku Čejkovou, europoslankyni Bobošíkovou a stále ještě manželku premiéra Pavlu Topolánkovou? Jakási politická strana s názvem Politika 21. Pro připomenutí, tato sestava se pokoušela, ještě za asistence zpěváka Vargy-Maxy, uspět v loňských senátních a komunálních volbách, kde totálně propadla a nezískala ani jediný zastupitelský mandát. A to přes obrovskou mediální propagandu.     Zájem sdělovacích prostředků se opakoval i dnes, kdy povedené trio – ždímačka peněz, eurokorytářka, neúspěšná senátní žadatelka – uspořádalo tiskovou konferenci. Její téma bylo jediné. Nevěra Mirka Topolánka, jeho vztah ke stranické kolegyni, jejich dítě, pocity paní Topolánkové. Vše omílané dokola. Politika se do tohoto divadla vešla jen snad tím, že zhrzená manželka popřála manželovi krach jeho vlády. „Političky“ tedy předvedly jen úsměvy a silné nánosy na tvářích. A to je žalostně málo. Tiskový odbor DS≡ 11. ledna  2007Mýtné brány jako kompletní radarová kontrola dálnic     Policejní stát je realitou a různé ekonomické mafie ovládají ministerstva přes své nastrčené ministry. Chcete příklad? Ministr Řebíček požaduje zavedení povinných zimních pneumatik v zemi, kde se zrovna nevyvedla zima. Exministr Šimonovský pro změnu prosadil mýtné brány, ačkoliv satelitní výběr mýtného by byl levnější, modernější a především bude stejně z rozhodnutí Evropské unie v budoucnu nasazen. Proč tedy ve skutečnosti vznikly mýtné brány? Aby špiclovaly občany na jejich cestách, kdykoliv se ocitnou na dálnicích!     Mýtné funguje tak, že brána automaticky identifikuje go-box, odečte z konta obnos a udělá záznam do databáze. Pokud je odpověď go-boxu negativní, pořídí fotku a upozorní dohledové středisko. To by mělo vyslat kontrolní vůz správce mýtného (=Asfinag) nebo policii. Jinak se to řeší ex-post poštou. Což je v případě zahraničních vozidel víceméně k smíchu.     U satelitního systému je jedna velká výhoda. Ten na rozdíl od go-boxu registruje, kudy vozidlo jelo a umožňuje tedy i zpětnou kontrolu, například na hranicích, což mikrovlnný systém vůbec neumí. Proto v Německu stačí pár vozů dohledového úřadu, protože každý kamion jsou schopni zkontrolovat kdekoli a kdykoli.     Kvůli mýtným branám nás obtěžovaly různé uzavírky, omezení rychlosti, zmatené značení, jen z Prahy do Brna jich bylo patnáct. Detailem budiž, že stát okradl statisíce majitelů dálničních známek o jejich působnost v měsíci lednu 2007. Jestliže tedy stejně bude fungovat mýto do tří let na základě satelitu, pak skutečným účelem mýtných bran je poměrové měření rychlosti na dálnici prostřednictvím mýtných bran a inteligentních kamer společnosti CPE, které již dnes zaznamenávají SPZ projíždějících vozidel.     Další obrovskou lží bylo tvrzení, že se jedná o zpoplatnění kamionů, aby se dálnice uvolnily pro osobní automobily. Opět lež, protože v dalších fázích budou zpoplatněny všechny automobily.     Co tedy dokáží mýtné brány udělat s vašim soukromím? Sledují přesně váš pohyb podle SPZ, zaznamenávají fotografii vašeho obličeje, pořizují časovou mapu vašeho pohybu. Jsou umístěny tak, abyste se jim nevyhnul jejich prostým objetím na exitu. Tyto záznamy pak budou sloužit k vašemu vydírání ze strany státu a pokuty budou platit všichni, ale opravdu všichni.     Rozlučte se s vyšší rychlostí na dálnici než 130 km/h. Neunikne nikdo. Měli bychom nyní napřít všechny síly k nekompromisnímu prosazování neomezené rychlosti na dálnicích v rámci ČR. Kde je to třeba, tam lze umístit omezující značku, všude jinde musí být stanovena neomezená rychlost po vzoru Německa. Jinak nás čeká šikana a perzekuce za naši snahu rychle se přepravit z bodu A do bodu B.
Robert Vašíček≡ 9. ledna  2007Topolánek podruhé     Česká republika má zase novou vládu. Dnes ji jmenoval prezident Klaus, neboť mu nic jiného podle ústavy ani nezbývalo. V opačném případě by ji asi okamžitě smetl ze stolu. A není se co divit a nám závidět.      V Topolánkově vládě č. 2 se opět objevují profláknuté tváře, které otravují české politické ovzduší po celé polistopadové období. Schwarzenberg, Vondra, Kalousek, Parkanová, Bursík, Cyril Svoboda. Tolik jen namátkou. Mezi nimi se objevují i skuteční nováčci. Trojlístek Stehlíková, Třeštíková, Kuchtová je zajímavý spíše svou absencí jakýchkoliv znalostí resortů, do kterých tyto dámy usedly. A novopečený předseda lidovců Čunek dal zapomenout na naděje, které ještě nedávno vzbuzoval u nemalé části veřejnosti. Sednout do společné vlády se zkorumpovanými tlachaly, to chce skutečně silný žaludek.     Trojkoalice se ujala vlády. Lze ale předpokládat, že nezískáním podpory Poslanecké sněmovny se rychle odebere tam, kam patří: na smetiště dějin. Tiskový odbor DS≡ 7. ledna  2007Vietnamci chtějí volební právo     Nedávno zveřejněný článek předsedy DS Tomáše Vandase na téma „Vietnamec českým policistou“ mi doslova vyrazil dech, ne ovšem tak, jako nedávná reportáž Lidových novin zabývající se požadavkem Vietnamců žijících na území ČR na volební právo, které je doposud výsadou ryze českých občanů.      Přiznám se, že drzost přivandrovalců již opravdu nezná mezí a právě nyní se projevuje,  jak zhoubný liberální postoj vůči cizincům přináší první neblahé plody. Pominu to, že v každé ulici naleznete deset čínských bister či obchodů, které nemohou sloužit k ničemu jinému než k praní špinavých peněz a vytlačování českých živnostníků, pominu i to, že vietnamští prodavači dodnes neumí řádně česky, což je opravdu neuvěřitelné, vezmeme-li v úvahu, že v žádné jiné evropské zemi nemáte nárok jakkoli podnikat, neznáte-li alespoň obstojně místní řeč, pominu i to, že vietnamština se pomalu ale jistě stává úředním jazykem a dokonce na školkách se této pseudořeči vyučuje, byť zpočátku dobrovolně. Co však již nelze pominout je ten fakt, že vietnamská komunita pociťuje právo podílet se na politice našeho státu prostřednictvím volebního práva. Nechci domyslet, že by nám zde jednou vládla Vietnamská demokratická strana v čele s vietnamským prezidentem a čínskými ministry.         Nejsmutnější na celé věci je ten fakt, že řada českých občanů s podobnými kroky souhlasí a považuje Vietnamce za rovnoprávné občany. Osobně jsem se setkal i s názory, že právě Vietnamci vytvářejí novou českou vysoce inteligentní generaci(!), jež nám zde začas bude vládnout. Tito lidé tvrdí, že jim asiati nevadí, neboť se jich nikterak nedotýkají. Jsem ovšem zvědav co budou říkat, až tito „skvělí lidé“ skoupí nikoliv obchůdky se zeleninou, nýbrž celý barák a vyženou všechny partaje, aby zde mohli nastěhovat své rodiny. Cožpak nikdo nechápe, že se zde systematicky buduje čínská čtvrť a není místa, kde by na vás nevykoukl alespoň jeden šikmooký? Žijeme v zemi, která se stává jakýmisi  Spojenými státy asijskopostsovětskými, kdy český občan je nucen ustupovat vetřelcům ničících vše před sebou.      Jak dlouho ještě budeme podobný stav tolerovat? Jak dlouho ještě budeme naslouchat pseudonázorům různých humanistů, žijících v luxusních čtvrtích zbohatlických čecháčků o nutné asimilaci a vytváření jakési multikultury, kde české tradice jsou tolerovány, namísto toho aby dominovaly? Opravdu chceme, aby ideální budoucí Čech byl hnědé barvy a šikmých očí a čeština byla považována za mrtvý jazyk? Vždyť cizí řeči jsou dnes upřednostňovány před domovským jazykem a neobstojí názor, že jsme malá země, která se musí neustále přizpůsobovat! Proč bychom ve své vlasti měli pracovat v nadnárodních firmách a hovořit cizím jazykem? Ať se ti, co zde chtějí podnikat, naučí našemu jazyku, tak jak je to zvykem všude jinde! Lidé neovládající cizí jazyk jsou značně handicapováni při hledání pracovních míst a to je více než alarmující! Žijeme v zemi, kde vlastní řeč přestává mít hodnotu a jsme nuceni učit se řeči cizích příslušníků rozpínajících se ve všech vyšších ekonomických sférách!      Vietnamská otázka musí být proto jednoznačně řešena a proto nejen že nesmí být vietnamským přistěhovalcům poskytnuto volební právo, ale rovněž tak ani neudělovat státní občanství! Petr Kříž≡ 5. ledna  2007Vyšlo nové číslo Dělnických listů     V pátek 5. ledna vychází nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek o navrhované vládě Topolánkových „sobů“, na straně dvě rozhovor s Vlastimilem Pechancem, dále komentáře Mgr. Ladislava Malého či Jiřího Štěpánka, glosy nebo shrnutí uplynulého roku z pohledu Dělnické strany. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS≡ 3. ledna  2007Pseudoreformy     Reforma, reforma, reforma. To slovo se na nás valí ze všech stran. Reforma musí být důkladná, hluboká, opravdová, zásadní. Soudě podle terminologie parlamentních tlučhubů, reformovat musíme všechno: důchodový systém, daně, zdravotnictví, školství, justici, policii atd. Skoro se zdá, že nás zasáhla vlna jakési reformánie a nápadně to připomíná dobu Gorbačovovy perestrojky z poloviny osmdesátých let minulého století. I tehdy se hovořilo o tom, jak je nutné vše změnit, vylepšit, zmodernizovat, abychom se zase měli lépe.     Reformou se zaštiťuje vláda, ministři, poslanci. Všichni sice o ní hovoří, ale nikdo z nich  občanům neřekne, jaký bude mít dopad na jejich každodenní život. Že se v pomazaných parlamentních hlavách rodí opravdové „perly“, o tom jsme se za poslední roky přesvědčili nesčetněkrát. A podobné to je i s reformou. Kupříkladu reforma důchodového systému. Podle představy reformátorů budou lidé chodit do penze čím dál později (hranice sedmdesáti let je velice reálná), navíc si budou spořit, aby nějaký důchod vůbec dostali, ale stát jim stejně bude i nadále strhávat nemalé peníze v odvodech sociálního zabezpečení. Nebo zdravotnictví. Lidé odvádějí odvody na nemocenskou. A reforma bude spočívat v tom, že za návštěvu u lékaře, za léky, za recept, za pobyt v nemocnici a v budoucnu i za operace budou občané platit. Samozřejmě ale odvody zůstanou zachovány. Takže opět dvakrát platba za stejnou službu.     Skutečnou reformu bych si představoval poněkud jinak. V první řadě musí skončit mrhání peněz na nepotřebné účely. Obrněné transportéry za 25 miliard korun, vojenské zahraniční mise za stovky milionů, odvody do pokladny vojenského paktu NATO, nepotřebný Senát znamenající každoročně výdaje ve výši desítek miliard korun. To jen namátkou. Dále přebujelá byrokracie, přemrštěné platy manažerů ve státní sféře, financování projektů pro zvýhodňování menšin, dotování nadnárodních firem včetně daňových prázdnin, financování „demokratických“ opozicí v nejrůznějších státech (Bělorusko, Kuba atd.). Suma sumárum, jde o hodně peněz, které vyhazujeme oknem. A pokud by byly použity jen trochu rozumně, nemuseli bychom zápasit s tak obrovským deficitem a zadlužeností, která dnes činí na hlavu (včetně nemluvňat) zhruba sto tisíc korun.     Z pohledu vládnoucí elity je velmi jednoduché vyhlásit nutnost reforem, spočívající v obyčejném zdražováním (nájmů, elektřiny, plynu, vody, tepla) a odbourávání sociálních výdajů. V takovém případě se však nejedná o reformy, ale o obyčejnou zlodějnu, kdy mají lidé ze svých kapes zaplatit šlendriánské hospodaření svých zvolených zástupců. A recept na nápravu? Vyházet tyto darmošlapy z jejich vypolstrovaných kanceláří!        Tomáš Vandas≡ 1. ledna  2007Klaus: Každá země má takové politiky, jaké si zaslouží     Prezident Václav Klaus označil v novoročním projevu situaci v České republice připomínající studenou občanskou válku. „Spory nesmí přerůst ve studenou občanskou válku, kterou situace u nás mnohdy připomíná," řekl Klaus v reflexi na současnou situaci v politice. Volby prý obyvatele rozdělily na dva tábory. Na ty, kteří si reformy přejí a na ty, kteří se jich bojí. Vyzval, aby lidé byli vnitřně jednotní. V další části projevu, věnované zahraniční politice, kritizoval Klaus byrokratismus Evropské unie a její snahu dirigovat a regulovat občany. Rovněž varoval před snahami oživit přijetí evropské ústavy. V závěru projevu doplnil, že i v ČR platí, že každá země má takové politiky, jaké si zaslouží. Tiskový odbor DS

ROK 2006

Tisk Email
Vložil(a) Administrátor
Úterý, 23 únor 2010

≡ 30. prosince  2006Saddám Husajn popraven     Bývalý irácký prezident Saddám Husajn, kterého USA dopadly v prosinci roku 2003 při okupaci Iráku, zemřel. V sobotu za svítání ho popravily irácké úřady. Devětašedesátiletý Husajn zemřel kolem čtvrté hodiny ráno středoevropského času. Smrt potvrdil náměstek iráckého ministra zahraničí Labed Abawi.      Podle bezpečnostního poradce irácké vlády Muvafaka Rubájího vystoupal Saddám k šibenici s klidem, byl rozhodný a odvážný. Nepokoušel se klást odpor, nic nepožadoval. Držel v ruce Korán. „V jednu chvíli Saddám ke mně pootočil hlavu, jako by mi chtěl říct 'žádný strach'. Byl to velmi zvláštní pocit," uvedl Rubájí.      Samotný soudní proces s Husajnem probíhal velice podivně. Procesní chyby, nemožnost obhajoby, zastrašování či vraždy svědků. K vymazání pochybností nepřispěl ani narychlo vynesený rozsudek a jeho velmi spěšné vykonání. Naopak. Vyvolává to podezření, že Saddám Husajn musel být co nejdříve umlčen. Tiskový odbor DS≡ 21. prosince  2006Topolánek dostal padáka     Premiér Mirek Topolánek se svou druhou vládou u prezidenta Klause nepochodil. Prezident totiž odmítl jím navrženou vládu jmenovat. Jako důvod uvedl, že nechce, aby se kabinet opíral o hlasy přeběhlíků a neskrýval ani výhrady k některým navrženým jménům.     Nutno říci, že Topolánkův výběr je snad jednou z nejhorších, ne-li vůbec nejhorší vládou v celém polistopadovém období. Nabízet v roce 2006 Parkanovou, Schwarzenberga, Kalouska, Svobodu a Vondru svědčí o jediném. O vyčpělosti polistopadového režimu, který už nemá občanům co nabídnout. Je jen dobře, že prezident zachoval soudnost a podle toho jednal: Topolánek dostal padáka i se svojí sebrankou. Tiskový odbor DS≡ 18. prosince  2006Školství očima studentky     Jako studentka 2. ročníku střední školy bych se měla dokázat k tomuto tématu vyjádřit a mít určitý postoj k věcem, které se ve školství provozují. V první řadě by si měl každý student uvědomit, že to opravdu nedělá pro své rodiče, ale jen a jen pro sebe. Dnes se totiž alespoň trochu dobře placená práce shání těžko (jako např. u nás na Mostecku) s vyučením, natož bez vyučení.     Určitě by ale mělo školství studentům dávat určité podmínky, za kterých by mohli patřičně studium uskutečňovat. Hlavní věc podle mě je, aby si žáci byli rovni a jejich oceňování bylo založeno na schopnostech, aktivitě a snaze. Což v našem školství bohužel neplatí. Naše školství uplatňuje způsob tzv. pozitivní diskriminace, čímž studentům poskytuje finanční příspěvky na ubytování, stravování, školní pomůcky (mezi které ovšem patří třeba i počítač). Nebylo by na tom nic špatného, kdyby tu nebyl háček, že na tyto příspěvky mají nárok jen cikánské rodiny. A v tomto případě už se nehodnotí schopnosti určitého žáka. Tento fakt je pro bílé studenty dost diskriminující, protože jsou rodiny, které jsou na tom opravdu špatně a tyto příspěvky by jim určitě pomohly.     Další věci našeho školství, s kterými nemohu souhlasit, jsou např. státní maturity nebo výmysl toho, že žák 9. třídy má možnost podat si přihlášku jen na jednu školu. Náš ročník si toto vyzkoušel jako první a je to opravdu hloupý nápad. Když si žák může vybrat jen jednu školu, tak co bude dělat, když ho na ni nevezmou? Bude muset na nějakou horší školu, kde na něj zbude místo i přesto, že by tento žák měl na víc. Dokud se směli podávat dvě přihlášky, měl určitý žák alespoň nějakou zálohu.Takhle jen riskuje, jestli ho na tu školu vezmou. A někteří žáci se právě tohoto bojí, tak se radši nechtějí přeceňovat a dají si sami přihlášku na horší školu než na kterou by opravdu chtěli. Naší ministryni školství to, ale naopak připadá jako skvělý nápad a nevidí v tom jediný problém.      A státní maturity jsou další hloupost našeho školství. Nechápu proč by studenti měli absolvovat dvě maturitní zkoušky. Doteď každému stačila jedna. Pro mě sice státní maturita ještě není jistá, protože se politici rozhodují jestli a jak jí udělají, ale upřímně doufám,že tento návrh naprosto zavrhnou. Lucie Šlégrová≡ 16. prosince  2006Problémy města Kladna     Máme po komunálních volbách a vyhrála je opět ODS. Na první pohled se zdá být její panování ve městě ku prospěchu občanů. Opravily se chodníky, zrekonstruoval stadion, podporuje se sport a tělovýchova. Tyto a další novinky ze světa lepších zítřků nám přináší plátek „Kladno 2006", vydávaný kladenskou radnicí. Jenže město má i jiný obraz než ten, jaký můžeme vidět na stránkách měsíčníku.      Stálým a neutuchávajícím problémem je v určitých částech města menšinové násilí. Dopouštějí se ho příslušníci cikánského etnika, zvláště mladšího věku a v organizovaných skupinách. V městské části Rozdělov provokují konflikty s lidmi jiné barvy pleti než je ta jejich. Rodiče se bojí i za dne pustit své děti ven. Obsadili také okolí místního nákupního střediska a benzinové pumpy, kde se srocují ve velkém počtu, žebrají a slovně urážejí nakupující občany. Každý občan, který má tu smůlu, že zde bydlí, je zděšen při vyslovení slova "Dallas", což je lidový název oblasti, kam není radno chodit ani za bílého dne. O tom, kdo tyto skupiny živí, snad není třeba psát. Co dělá naše policie? Nic! A pokud vůbec něco, je jejich postup benevolentní. S naší diskriminovanou menšinou se musí přeci zacházet v rukavičkách!     Stejná situace, ne-li dokonce horší, je i v jiných částech města. Švermov, Dříň, Dubí, Vrapice, Sídliště u Mety, Rabasova ulice. Jejich teroru neunikl ani obchodní dům Kaufland, kde dvacítka násilníků z řad cikánů napadla ochranku OD před desítkami svědků. Ti museli být poté ošetřeni záchranou službou. Myslíte si, že byli útočníci potrestáni? Ne. Neunikli jim ani žáci a studenti, jedoucí autobusem MHD do školy, kteří byli organizovanými gangy systematicky okrádáni. Na případ sice upozornila TV NOVA a městská policie posílila v autobusech hlídky. Jakmile však mediální zájem o kauzu opadl, ochota problémy řešit se náhle vytratila.      Aby toho nebylo málo, město a jeho obchodní sféra je postupně zabírána vietnamskými obchodníky. Znáte to. Jdete kolem vietnamského obchodu a zboží zabírá ještě polovinu, ne-li větší část chodníku, takže se musíte jejich zboží ještě vyhýbat. Slušnosti na rozdávání asi nemají a chodník v pronájmu jistě také ne. Zvláštní také je, že v jednom místě je vedle sebe 4 nebo 5 asijských obchodů s naprosto stejným sortimentem. Bistro či oblečení. Každého rozumného člověka napadne, že za normálních podmínek to přeci nemůže produkovat legální zisk. A teď přijde otázka. Myslíte si, že se policie či magistrát se pídí, z čeho jsou tito „obchodníci" ve skutečnosti živi? Ne! Park v centru města vedle budovy gymnázia, který byl zbudován jako místo odpočinku, jím již dávno není. Během let byl zdevastován narkomany, kteří se v něm scházejí. Dochází zde velmi často k dealerství drog, vandalismu a výtržnictví. Obzvláště v letních měsících jsou zde vidět postavy asociálních živlů s krabicovým vínem, jak pod vlivem alkoholu obtěžují procházející občany. Ani zde nebylo město schopno udělat přítrž řádění, tentokrát narkomanů.     Toto je jen několik řádků k problémům města, které by vydaly na knihu. Nabízí se otázka. Kdy jsou státní orgány v Kladně aktivní? Bohužel jen při setkáních vlastenecké mládeže ve městě. Magistrát, který má vždy na všechno dost času, se mění v hyperaktivní instituci a zakazuje a zakazuje, stejně jako policie, která zde zbytečně demonstruje svoji sílu stovkami příslušníků v akci. Kde ale jsou ty stovky policistů ve chvíli, kdy je potřebuje napadený či okradený občan?  Miroslav Novotný≡ 14. prosince  2006Stát  si  za  svým  názorem?     Čas od času se stane, že se na náš sekretariát ve Valašském Meziříčí obrátí občané s prosbou o pomoc v nejrůznějších záležitostech. Většinou to jsou věci, které již nikoho jiného nezajímají a ti, kteří před volbami tvrdili že tady jsou pro lidi, v tom nevidí ani žádné zviditelnění, ani zvýšení volebních preferencí.      A tak se k nám dostal případ jednoho podvodníka, který se pod zřejmě smyšleným jménem Lukáš seznamuje prostřednictvím rozhlasové seznamky valašského rádia Čas s osamělými ženami a pod různými záminkami z nich láká peníze na dobití kreditu svého mobilního telefonu  nebo zaplacení splátky leasingu na své auto. Peníze samozřejmě nevrací. A když je o to požádán, tak začíná vyhrožovat, že si to s dotyčným vyřídí jeho známí policisté, ukrajinští kamarádi nebo strýček advokát.     Na naše písemné oznámení a dotaz, jaká opatření budou učiněna, aby se tento podvodník už nemohl znovu dostat do rozhlasové seznamky, zatím rádio Čas nijak nereagovalo. Krajské státní zastupitelství v Ostravě zatím také mlčí. A tak se mi zdá, že jsem jediný koho zajímá, že osamělá maminka na mateřské dovolené se svým 3,5letým synem přišla o peníze, které pro ni mají daleko větší hodnotu než pro většinu ostatních lidí. Proč mám pocit, že není správné, aby tento podvodník zůstal nepotrestán? Nebo mám dělat to, co všichni ostatní: že mě to nezajímá? Zavírat oči před malými lumpárnami? Kde je vlastně hranice mezi malým a velkým podvodem? A kde je hranice mezi politickými aktivitami a obyčejnou lidskou slušností?      Nevím, asi jdu v tomto případě hlavou proti zdi. Nezískám žádnou popularitu u voličů, ani se nijak nezviditelním. Zatím jsem získal pouze sprosté urážky a výhrůžky, že mi tento podvodník udělá z mozku sekanou, pokud o něm budu informovat policii. Mám divný pocit, když jsem neudělal to, co všichni ostatní. Když tady stojím a biji se za něco, co nikoho nezajímá. Když jsem ochoten si udělat z mozku sekanou pouze kvůli mému osobnímu přesvědčení, že dělám správnou věc. Já byl prostě vždycky trochu jiný: stál jsem si za svým názorem. Antonín Navrátil≡ 11. prosince  2006Charta 77 a třicet let poté     Mám před sebou knihu s názvem Charta 77 – Od morální k demokratické revoluci. Je to kniha dokumentů o Chartě 77, uspořádal ji historik V. Prečan. Kniha vyšla při příležitosti prvního sjezdu chartistů v březnu 1990 v Obecním domě v Praze, kde jsem ji také za 49,-Kčs koupil. Kniha je obsáhlá, má přes pět set stránek, a je v ní zhruba všecko – včetně kompletního seznamu signatářů Charty 77 a jejich mluvčích – co by se mělo k posouzení problematiky kolem hnutí Charty 77 a  tehdejší doby znát, včetně reakce státní moci i občanů na ni.      Existuje takové přísloví, že totiž voda po kapkách dopadající na kámen tento časem rozruší  natolik, až kámen nakonec pukne. Po pádu bolševismu konečně i v Československu se  protagonisté převratu snažili v analogii s tímto příslovím občanům vsugerovat, jakože to byli právě chartisté a Charta 77, kteří neustále režim „hlodali“ až nakonec padnul. Je to zásadní a hluboký omyl, režim totiž se sám díky své notorické neschopnosti dostal na lopatky; skupina předem vytipovaných intelektuálů z Charty 77 zde byla jakýmsi předvojem sionisticko zednářských vládnoucích sil na Západě, s nimiž se počítalo po pádu bolševismu při obsazování vlivných míst vládního a mocenského aparátu.     Už v samotné ideové koncepci bolševismu, jak byla vymodelována Marxem a posléze aplikována na národy Ruska zločinci Leninem, Stalinem a posléze i ostatními „vůdci světového proletariátu“ v jiných částech Evropy, je zakomponována zásadní chyba, která se stala bolševickému režimu osudovou, bez které by ovšem nebyl režim tím, jak jsme ho znali. Především to bylo podcenění ekonomických zákonitostí, které mají hodnotu přírodních zákonů; dále pak dušení legitimních náboženských, mravních a kulturních práv a svobod jednotlivců i porobených národů. (celý článek naleznete v sekci …komentáře) Mgr. Ladislav Malý≡ 10. prosince  2006Zemřel Augusto Pinochet     Ve věku 91 let dnes zemřel bývalý chilský nejvyšší představitel, generál Augusto Pinochet. Ve své zemi vládl od roku 1973, kdy se vojenským převratem dostal k moci a zabránil tak realizaci komunistických experimentů. U moci zůstal až do roku 1990, kdy dobrovolně předal moc demokraticky zvolené vládě. Když slavil dne 25. listopadu své 91. narozeniny, přijal politickou odpovědnost za činy, které se dály za jeho vlády, nicméně zdůraznil, že tak činil v zájmu vlasti. Tiskový odbor DS≡ 9. prosince  2006DS jednala v Praze     V sobotu 9. prosince se v Praze uskutečnila výroční konference Dělnické strany (DS). Za přítomnosti předsedy Tomáše Vandase, 1. místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších funkcionářů, bilancovali delegáti právě končící rok. Ve svém projevu Tomáš Vandas zhodnotil stranickou práci, výsledky parlamentních a komunálních voleb a přednesl zprávu o hospodaření. Vyjádřil uspokojení nad nárůstem členské základny a zakládáním místních organizací. Za hlavní cíl v nadcházejícím roce označil větší propagaci strany formou mítinků a besed s občany a zvýšení nákladu Dělnických listů. Tiskový odbor DS≡ 4. prosince  2006Nová konsolidace     Ve společnosti by mělo existovat cosi jako předvídatelnost a jistota. Nelze přijmout program  politického a  hospodářského smíru za každou cenu, na úkor této země. To bychom došli jen k uspořádání, které se v  r. 1938 v podobné formě narýsovalo v Mnichově v podobě  bývalého Protektorátu.     Veřejné mínění z neznalosti současných, resp. blízce budoucích poměrů, si neuvědomuje, že jde o nic méně než o suverenitu tohoto státu, a to nejen v oblasti ekonomické. Proto je nutno podpořit vědomí a svědomí tohoto národa. Najít k němu cestu, aby si každý uvědomil, kde je jeho místo, zda je Čech či není, a pokud se považuje především za Evropana, ujasnit si otázku: „Co je Evropa“.     Je proto třeba dát příslušníkům národa prostor k bytí se všemi jeho zájmy bez korupce, hlavně s jeho účastí na rozhodování ve věcech veřejných, dát mu injekci proti ospalosti, kterou nyní prožívá. Proveďme znovu defenestraci, zatím psychologickou, aby si lidé uvědomili závažnost otázky bytí tohoto státu.        V zásadě by si každý měl uvědomit úctu k sobě a odpovědnost jednoho k druhému. Na každém postu ve společnosti musí ten který odpovědný jedinec znát své místo, kam může dojít a ze svého jednání se zodpovídat občanům. Demokracie musí získat své mantinely. Tedy již žádný kompromis na úkor základních neboli konzervativních zásad, které nelze měnit. JUDr. Stanislav Zeman≡ 2. prosince  2006Dělnická strana chce pomoci obnovit Mariánský sloup     Historická fakta nám pomáhají pochopit současnost a zároveň se vyvarovat chyb v budoucnu. Je tedy jen a jen na nás, jak budeme historickým faktům naslouchat. Zároveň máme i jedinečnou šanci při pochopení určitých historických událostí napravit křivdy z minulosti. A že jich česká historie má. Jednou z křivd a ostud je stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí v listopadu 1918. Tento ničím neomluvitelný čin čeká dodnes na svojí nápravu. Není omluvou fakt, že vše se dělo v hektických dnech po získání národní a státní samostatnosti v říjnu 1918. Obrazoborectví zůstane barbarstvím i přes ty nejušlechtilejší pohnutky.       Vše začalo manifestací na Bílé Hoře, kde se konala vzpomínková akce na památnou bitvu z roku 1620. Po plamenných projevech řečníků táhl dav manifestantů směrem ku Praze. Když došel na staroměstský rynek, tak si slovo vzala nechvalně známá postavička žižkovských výčepů Franta Sauer, jinak známý povaleč, bolševik, alkoholik a též i věrný kumpán dalšího opilce, bývalého rudého komisaře, spisovatele Jaroslava Haška. Ukázal prstem na Mariánský sloup a údernými lživými větami, ve kterých hovořil o sloupu jako o symbolu bývalé podřízenosti k Habsburkům a jako o připomínce císařského vítězství na bělohorské pláni, zpečetil osud tohoto pražského symbolu.     Je neoddiskutovatelným faktem, že Mariánský sloup nebyl žádným symbolem habsburského vítězství nad českými stavy, ale plnil funkci daleko prozaičtější. Byl postaven na paměť vítězství Pražanů nad Švédy roku 1648. Tehdy Prahu bránili spolu s pravidelnou posádkou i samotní Pražané, z nichž vynikl obzvláštní statečností a zápalem jezuita Plachý, který stál na barikádě na Karlově mostě a povzbuzoval pražské obránce. V kolika jen českých a moravských městech byl postaven podobný sloup, který připomínal odvrácení katastrofy vojenské či morové.      Shodou nešťastné náhody stál u sloupu hasičský vůz s dlouhým žebříkem a Sauer přesvědčil hasiče, že má svolení tehdejšího Národního výboru. Žebřík byl vysunut až na samý vrchol pomníku, Panně Marii byla potupně uvázána oprátka okolo krku a celý pomník byl svalen na staroslavnou pražskou dlažbu. Při pádu se rozbil na několik kusů, nad nimiž křepčila anarchisticko–bolševická lůza, která využila nabyté svobody a svezla na vlně primitivních antigermánských a antikatolických vášní, které tehdy tu a tam vyplouvaly na povrch. Ale již při dopadu sloupu si mnozí z přítomných uvědomili, že to je asi příliš a rychle vystřízlivěli z revolučního nadšení. Bohužel, podstatné části davu toto nestačilo a proto se vydal na další pochod.     K uvázání oprátky Panně Marii se traduje jedna historka, kterou jsem slyšel vyprávět, že oprátku vázala tehdejší mladičká studentka Milada Horáková, o 32 let později popravená Klementem Gottwaldem. Nevím, jestli to celé není legenda, tradovaný omyl, ale je faktem, že Milada Horáková byla v době svržení sloupu na Staroměstském náměstí. A hlava Panny Marie se skoulela k nohám mladého básníka Jaroslava Seiferta.       Dalším zkázonosným dílem zfanatizovaného davu měl být Karlův most, ze kterého chtěl do Vltavy svrhnout všechna jeho sousoší. Této hnusotě se postavili maďarští vojáci z lazaretu u Karlova mostu. Neozbrojená hrstka zraněných vojáků se stočenými opasky v rukou zabránila této bandě vyvrhelů v dalším řádění. Poté se dav pomalu rozešel do zaplivaných krčem a náleven staré Prahy. V té chvíli ke Karlovu mostu dobíhají první příslušníci policejních složek mladého státu... Kde by se dav až zastavil? Táhl by až na Hrad?     Po vzniku ČSR se razilo heslo (z nejvyšších míst, ale úplně z těch nejvyšších – tatíčkovských) „Pryč od Říma“, takže bylo, řečeno dnešní mluvou, celkem „in“ zaútočit na katolickou církev. I když, není dnes ta doba stejná? „Pokrokoví“ učitelé odstraňovali ze škol kříže, které potupně končily na smetišti, odkud je vykupovaly náboženské spolky, aby je uchránily od nedůstojného konce. Byla to doba úpadku mravů, zvýšila se trestná činnost, počet vražd byl daleko vyšší než ve válečných letech. První republikou se začal rozlézat mor liberalismu, avantgardy a levičáctví. Jen vzpomeňme, jak ti různí čapkové, e.f. burianové a další levičáci útočili na vlastence typu senátora Mareše, Karla Kramáře, spisovatele Medka či Dyka, kteří vystupovali proti zničujícímu internacionalismu.     Myslíme si, že Mariánský sloup by měl opět stát na Staroměstském náměstí, aby se napravila křivda a špatnost z minulosti. Napravováním chyb minulosti dnes, se vyhneme stejným chybám zítra. Dělnická strana plně podporuje snahy o znovupostavení Mariánského sloupu, protože kromě jiného prosazujeme návrat ke konzervativním hodnotám života a ke křesťanským základům Evropy. Jiří Štěpánek≡ 30. listopadu  2006Prohlášení MO DS Praha: K případu policisty Čermáka versus Kateřina Jacques      Místní organizace Dělnické strany v Praze, po seznámení se skutečnostmi týkajícími se případu trestního stíhání bývalého policisty Tomáše Čermáka, jednoznačně vyslovuje podporu rozhodnutí státní zástupkyně Martiny Ševčíkové zastavit trestní stíhání.     Je zřejmé a nezpochybnitelné, že jmenovaný policista jednal ve smyslu zákona a pro udržení pořádku při manifestaci. Jelikož použil několikerých výzev vůči Kateřině Jacques, nemohl se dopustit trestného jednání.     Jelikož bylo pravomocně rozhodnuto v jeho prospěch s tím, že se nedopustil trestného činu, apelujeme na Ministerstvo vnitra ČR, aby v tomto smyslu přehodnotilo jednání Tomáše Čermáka jako řádného policisty, který bránil veřejný pořádek a byl znovu povolán do služebního poměru.     Dále poukazujeme na skutečnost, že usnesení Městského státního zastupitelství se stalo pravomocným, a proti němu jako takovému nelze nic namítat. Pakliže se tedy advokát Kateřiny Jacques obrací s celou záležitostí na ombudsmana Otakara Motejla, činíme tak tímto prohlášením i my a s tím, aby bylo posouzeno, zda v jednání Kateřiny Jacques nemůžeme spatřovat za daného právního stavu podezření z trestných činů křivého obvinění a pomluvy s následky na okolí nyní již poškozeného Tomáše Čermáka.     Naše veřejnost by se měla také zamýšlet nad tím, zda v pozadí jednání Kateřiny Jacques nebyl patrný předvolební zájem o zviditelnění jmenované. Za MO DS PrahaJUDr. Stanislav Zeman, předsedaMgr. Ladislav Malý, tajemník≡ 26. listopadu  2006Nové odznaky DS     Pro všechny zájemce jsou již k dostání nové stranické odznaky Dělnické strany. Jsou vyrobeny v elegantním provedení na zlatém kovu, tříbarevné logo s upínáním na pusetu, velikost 11 mm. Cena je pouhých 20 Kč za 1 ks (+ poštovné). Objednávat lze telefonicky nebo e-mailem. Tiskový odbor DS≡ 25. listopadu  2006Ustanovena pražská organizace DS     V sobotu 25.11.2006 proběhla ustavující schůze Místní organizace Dělnické strany (DS) v Praze. Doposud byl vedením organizace pověřen JUDr. Stanislav Zeman. Ten byl také oficiálně na schůzi zvolen řádným předsedou. Tajemníkem se stal Mgr. Ladislav Malý a pokladníkem Petr Kříž. Schůze se rovněž zúčastnili předseda DS Tomáš Vandas a 1. místopředseda Jiří Štěpánek. Tomáš Vandas ve svém příspěvku vyjádřil přesvědčení, že ustanovená místní organizace bude ze své pozice důležitým pilířem činnosti celé strany a za prioritu označil přípravu na další parlamentní a komunální volby. Tiskový odbor DS≡ 19. listopadu  2006Stížnost na volby ve Spáleném Poříčí zamítnuta     Krajský soud v Plzni rozhodl, že komunální volby ve Spáleném Poříčí proběhly regulérně. Zamítavým verdiktem tak reagoval na stížnost Dělnické strany (DS), která společně s politickým hnutím Právo a Spravedlnost vytvořila volební kandidátku. Zajímavé je odůvodnění soudního rozhodnutí: zmíněné subjekty prý ve volbách nekandidovaly a nemají tak oprávnění stížnost podat! Na zveřejněný soudní paskvil reagovali pro MF Dnes předseda DS Tomáš Vandas a volební lídr ve Spáleném Poříčí Václav Prokůpek (článek naleznete zde). Tomáš Vandas uvedl, že další kroky budou učiněny po konzultacích s právním odborem strany. Tiskový odbor DS≡ 17. listopadu  200617. listopad     Den boje za svobodu a demokracii. Tak je dnes zapsán v kalendáři 17. listopad, datum, které v roce 1989 vstoupilo nesmazatelně do československých a českých dějin.      Dlouhých 17 let uplynulo od chvíle, kdy byl sametovou pseudorevolucí odstraněn komunistický režim a padla železná opona, oddělující východní blok od západní Evropy. Je to již dostatečně dlouhá doba na to, abychom mohli střízlivě hodnotit éru tzv. demokracie. Rozčarování a rezignace občanů jsou výmluvnou odpovědí na otázku, co nám nová éra přinesla. Na jedné straně možnost podnikání, uplatnění talentu, cestování, svobodného rozhodování bez dohledu matičky strany. Na druhé straně ale rozkrádání státního majetku, korupci, kriminalitu, masivní příliv imigrantů, ztrátu jistot, které neodmyslitelně patřily k běžnému životu. Společnost se změnila, ale paradoxně narůstá nostalgie po časech minulých. Lze se tomu ale divit? Myslím, že ani ne. Většina lidí totiž na to špatné zapomíná a s úsměvem si vybavuje dobu, kdy se stála fronta na banány či na toaletní papír.     Závažnější je však jiná věc. Především nedůvěra lidí v politiku, neochota aktivně se podílet na směřování společnosti a státu. Národ se stal rukojmím vyvolené elity, která si uzurpovala veškerou moc, postupně ovládla mocenské struktury a drží se zuby nehty koryt. Apatie lidí těmto podvodníkům plně vyhovuje. Nemusí se bát, že by občané svým verdiktem vystavili stop jejich slastnému chrochtání. Je to naprosto shodná situace jako před listopadem 1989, kdy se většina lidí zajímala jen o své chalupy a zahrádky a komunisté nerušeně vládli.     Pomalu se nám blíží dvacetiletá perioda, znamenající vždy převratnou událost. Mám však obavu, že nyní ta pauza bude o něco delší, že si ještě budeme muset nějakou dobu počkat, než nastane čas radikální změny politického kurzu. Rád bych se ale mýlil. Tomáš Vandas≡ 10. listopadu  2006Vyhoštění pedofilové     Skandální soudní verdikt. Jedině tak se dá hodnotit vynesený rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih. Za sexuální orgie s českými dětmi budou dva němečtí pedofilové pouze vyhoštěni z České republiky. Šedesátiletému Johanu Reinholdovi Weisemu a o dvanáct let mladšímu Kurtu Schmitzemu udělil soud tresty vyhoštění na dobu neurčitou, respektive na 10 let. Uznal je vinnými z pohlavního zneužívání několika dětí na Klatovsku. Nejmladšímu z nich bylo teprve sedm let. Žádný trest vězení však mužům neudělil. Státní zástupkyně se na místě odvolala, považuje trest za nepřiměřeně nízký.     Soudkyně Drahomíra Regnerová vysvětlila proč byli potrestáni jen vyhoštěním: „Nepodmíněné tresty, které navrhovala žaloba, by byly neúčelné, s ohledem na to, že by se oddálila doba nástupu obou obžalovaných na sexuologické léčení." Jak by se paní soudkyně asi zachovala, kdyby se jednalo o její děti?     Cizinci si vybírali ratolesti rodičů ze sociálně slabých rodin. Oba mají movité zázemí a za ukájení různými sexuálními praktikami platili dětem penězi, nebo je různě obdarovávali. Policie je zatkla v červnu v Radkovicích u Klatov. Tam měli také odstavený obytný přívěs, kde děti zneužívali. Obžalovaní se před soudem doznali, ale tvrdili, že sexuální aktivita byla ze strany dětí, které je prý k tomu vybízely. Tiskový odbor DS≡ 6. listopadu  2006Volby ve Spáleném Poříčí zpochybněny     Dělnická strana (DS) podala dne 3. listopadu protest proti regulérnosti komunálních voleb ve Spáleném Poříčí (Plzeňský kraj). Ve stížnosti odeslané ke krajskému soudu v Plzni a podepsané předsedou Tomášem Vandasem je jako důvod uvedeno závažné porušení zákona, za něž lze považovat rozpor v názvu kandidující strany při registraci kandidátní listiny a hlasovacím lístkem. O kauze informovala MF Dnes a celý článek naleznete zde. Tiskový odbor DS≡ 6. listopadu  2006Otevřený dopis senátorovi Čunkovi Senátore Čunku, Děkuji!Vážený pane senátore,                                         navzdory pomlouvačné kampani ze strany sdělovacích prostředků a i některých Vašich kolegů, Vám vyslovuji dík a vážím si Vás za Váš jasný, břitký a nekompromisní postoj ve věci neplatičů nájemného ve Vsetíně.      Vyčítají Vám nedostatek humanity a tolerance, že jste  - jak říkají – hromadně vystěhoval Romy, jinak neplatiče nájemného z domu (což se taktně zamlčuje), kteří předtím tento dům barbarským způsobem vybydlili. Všichni ti Vaši kritici ale nenabízejí alternativu, jak by v takovém  případě jednali oni – kvadraturu kruhu totiž nelze provést. Jediný Vy – a s Vámi celé zastupitelstvo a Rada města Vsetína - jste si zachoval zdravý rozum a podle toho jste také jednal. Zde se vůbec nejednalo a nejedná o tzv. rasovou diskriminaci. V prvém plánu šlo o vyřešení bytového problému neplatičů nájemného - ať to jsou Češi, Němci, Cikáni nebo Židé, všichni musejí nájemné platit. Pakliže platit nechtějí nebo nemohou, je jim nabídnuto jiné ubytování a musejí se z dosavadního vystěhovat;  takový už je život – anebo je snad určitá skupina obyvatelstva v našem státě privilegovaná jenom proto, že má jinou barvu kůže a jinou kulturu? Jich by se neměl týkat tvrdý tržní ekonomický zákon?     Za druhé šlo o odstranění vybydleného činžovního domu. Že to není jediný případ „vybydlování“, o tom svědčí sídliště Chánov u Mostu. A takových případů by byla jistě celá řada, ale veřejnost v rámci politické korektnosti není o tomto pravdivě informována, lépe řečeno: není informována vůbec. Zrovna tak, jako není uváděná u zločinců jejich národnost, aby snad náhodou někoho nenapadlo cosi srovnávat.     Dnes a denně média vytrubují, že prý my Češi nejsme dostatečně připraveni na život v „západní vyspělé společnosti“, jsme prý příliš xenofobní a cosi kamsi. Jestli si někdo myslí, že lidem, kteří byli ve Vsetíně vystěhovaní a jim podobným je třeba se neustále podbízet, pomáhat  či dokonce uplatňovat pozitivní diskriminaci, sklidí akorát takovou bouři, jakou právě zažívá Francie. Opak je pravdou: lidé tohoto typu považují každou bezbřehou liberalizaci a humanizaci života za změkčilost majoritní společnosti, v které si mohou dělat co chtějí, a také se tak chovají. Obyčejní a prostí lidé majoritní společnosti, ti pravidelní plátci daní a tvůrci národního důchodu, z kterého jsou placeni  a dobře placeni i ti tak zvaní Rómové – ti už  toho mají dost! Zcela jasně se ukazuje, že onen tolik vychvalovaný  projekt multikulturní evropské společnosti, založený na tzv. humanitě a toleranci, zkrachoval na celé čáře. Pro každého totiž musí platit stejný metr, výjimky přiznává jen zákon!         Proč ti humanisté typu pánů Rychlíků, Pithartů, Schwarzenbergů takto vehementně neprotestují v případech statisíců českých penzistů, kteří celý život dřeli na bolševické pány, v současné době převlečených do kabátů velkých demokratů a humanistů – a kterým po zaplacení činže a inkasa zbude z jejich ubohé penzičky sotva tak na horkou polévku a chleba? V tisku nedávno vyšla zpráva, že denní finanční náklad na jednoho vězně v ČR činí 800 Kč. Násobeno třiceti dostaneme sumu dvaceti čtyř tisíc korun. Statisíce penzistů v ČR má s bídou osm tisíc za měsíc – tedy třetinu toho, co v ČR dostávají zločinci -  a  musejí s tím vyjít, a nikdo se o ně nestará, žádná humanitní organizace.  Mají ale smůlu – nejsou Cikáni.      Ve Vaší osobě, vážený pane senátore, přišel do Prahy politik neotřelý, člověk s přirozeným  zdravým rozumem, nezkažený prázdným tlacháním v pražských  televizních studiích a nezmlsaný z poslaneckých kaváren.      Modlím se, aby Vám Váš postoj zůstal i nadále. Mgr. Ladislav Malý≡ 5. listopadu  2006Nebojme se al-Kájdy, ale ODS!     Běžný konzument sdělovacích prostředků je zahrnován lavinou katastrofických zpráv od americké okupace Iráku, přes „zlého“ Lukašenka v Bělorusku až po jaderný program KLDR. Ano uznávám, nejsou to příjemné věci, ale nás a naše rodiny ohrožuje jiná hrozba. Hrozba, jenž vznikla instalací Topolánkovy loutkové vlády. Je smutné, že většinu obyvatel z oné poloviny nevolící ODS to nevzrušuje a nedochází jim, jaký to bude mít dopad na jejich budoucí život. Ono to možná nedochází ani mnohým z té poloviny volící ODS, protože jak známo, ODS volil bohatý nebo hlupák.      Zmodrání republiky může znamenat drastické omezení všech sociálních zákonů (snížení nemocenské, vyšší věk na odchod do důchodu, snadnější propouštění z práce, hladší vystěhování z bytu) a ze Zákoníku práce se stane zbytečná kniha. Již první kroky ministra sociálních věcí Nečase směřovaly k podpoře novely (či spíše okleštění) Zákoníku práce. Lobbisté ze svazů zaměstnavatelů či průmyslníků ožívají a kují železo dokud je žhavé. Chtějí zmrazit minimální mzdu a vehementně prosazují zlodějský „švarcsystém“, na kterém vydělají oni, nájemci tzv. živnostníků či spíše zaměstnanců se živnostenským listem. Rozhodně na tom nevydělají najímané síly a stát.     Je smutné, jak se ke všemu postavily odbory či spíše špičky odborových bossů sedících dílem v Senátu a dílem v pohodlných kancelářích odborových svazů. Vyhlásily jakýsi protest na podporu stávajícího Zákoníku práce. Což znamená, jak je známo z minulosti, že se před nějakou státní budovou sejde dav odborářů, na hlavách erární čepičky s odborovým logem a v ústech vyfasované píšťalky, začne rachot a do toho budou zaznívat „konstruktivně radikální projevy“. Za dvě, tři hodiny zaměstnanci městských služeb zametou prostor po demonstraci, ve zprávách na všech třech kanálech bude maximálně tříminutová reportáž z akce a tím to končí.      Jestliže chtěli odborářští bossové pomoci Zákoníku práce, tedy vystoupit proti ODS, tak proč nevyhlásili před druhým senátním kolem, aby odboráři volili vždy kandidáta proti zástupci ODS. Toho by se možná ODS zalekla. Jenže to by to nesměli být naši „tátové pracujících“, kteří takhle proti  ODS nevystoupí, protože nevědí, jak to vše dopadne a vzhledem ke svým prebendám si nechtějí znepřátelit nejsilnější stranu v republice. Řadoví odboráři však nejsou to, co jejich nejvyšší předáci. To by si měli uvědomit všichni odboráři a šéfové odborů v jednotlivých závodech, protože bude to především ODS, která k velké radosti zaměstnavatelů zákonným nařízením „vymete“ odbory za brány závodů. To chcete odboráři?      Dělnická strana se od svých počátků snaží získat pro svou myšlenku všechny poctivé odboráře, kteří jsou nespokojení s korytářstvím svých nejvyšších a chtějí aktivně vystupovat na ochranu práv svých kolegů zaměstnanců. Dělnická strana je reálná politická síla mající ve svých řadách první prozřevší odboráře.      Naším cílem je zastavit stále více se rozvírající nůžky sociálních rozdílů mezi lidmi. Chceme společnost, kde všichni budou mít ze své práce užitek a všichni budou společně pracovat pro národ a stát. Stát, který bude přívětivý ke svým členům a nebude trpět přistěhovalecké parazity a nemilosrdně bude vymetat železným koštětem všechny vši ze svého kožichu. Nechceme zde zavádět levicové a pro společnost zabíjející rovnostářství, ale chceme vytvořit symbiózu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, protože tato spolupráce bude ku prospěchu všem. Odmítáme kapitalismus 19. století, kam nás žene ODS a její přisluhovači a sponzoři. Náš program je národní a sociální.      Dnes není za pět minut dvanáct, ale minuta po dvanácté, kdy můžeme zastavit pochod modrých asociálů. Tyto moje řádky nejsou žádnou podporou ČSSD, která se zjednodušeně dá považovat za jedinou reálnou hráz proti ODS. Jenže se ptám, nebyla to především sociální demokracie, která rozdává sociálních slibů plné lopaty, ale na druhou stranu jí není zatěžko koketovat s ODS na vytvoření velké koalice. My nejsme stranou salónních „tátů zaměstnanců“ či politických kramářů a šíbrů. Nebojíme se moci a peněz parlamentních pseudodemokratů, protože na naší straně je nezničitelná síla naší ideje a přesvědčení. Jsme stranou skutečných dělníků politiky, statečných synů a dcer tohoto národa, kteří se postavili do první linie boje o duši českého národa. Jiří ŠtěpánekMístopředseda DS≡ 30. října  2006Národní korporativisté demonstrovali v Ostravě     V den výročí vzniku samostatné Československé republiky – 28. října – se sešli v Ostravě příznivci občanského sdružení Národní korporativismus. Akce byla nejen připomínkou historické události, ale i kritikou současného režimu. S projevem vystoupil i člen vedení Dělnické strany Mgr. Ladislav Malý. Upozornil nejen na porušování zákonů ze strany vládnoucí garnitury vůči svým oponentům, ale i na nebezpečí přílivu imigrantů a ztráty identity našeho národa.      V projevu mimo jiné řekl: „Kamarádi, žádejme na svých zákonných zástupcích, tedy poslancích, aby v parlamentu přijali zákon zamezující jakýkoliv příliv tzv. uprchlíků do naší republiky, leda ze zemí s podobnými kulturními a historickými zkušenostmi. Rovněž požadujme zavedení zákona o národní příslušnosti a její povinnost uvádění v průkazech totožnosti občanů. Když neznemožníme, tak aspoň znechutíme přistěhovalcům příchod do naší vlasti. Náš stát chceme národní, nezávislý, svobodný a sociální! Vzkazujeme bruselským mocipánům a jejich domácím kolaborantům: Pánové, tu vaši občanskou společnost si vetkněte za klobouk a táhněte pryč z naší republiky!“ (celé znění projevu najdete zde)     Na akci byly rovněž k dispozici Dělnické listy a jiné propagační materiály. Tiskový odbor DS≡ 26. října  200628. říjen v Ostravě     Na den vzniku Československé republiky pořádá Národní korporativismus vzpomínkové shromáždění v Ostravě na Prokešově náměstí. Akce začíná ve 14 hodin. Za Dělnickou stranu vystoupí s projevem člen vedení DS Mgr. Ladislav Malý.  Tiskový odbor DS≡ 25. října  2006Ohlédnutí za komunálními volbami     Komunální volby skončily pro Dělnickou stranu ziskem tří mandátů. Své zastupitele máme v Ústeckém kraji (Výsluní) a v Královéhradeckém kraji (Rokytnice v Orlických horách). Už z tohoto pohledu můžeme hodnotit právě skončené volby jako úspěšné. Byť se určitě našlo mnoho takových, co věřili ve výsledek ještě lepší.      Musíme si ale uvědomit několik věcí. Předně, kandidovali jsme v komunálních volbách poprvé a předpokladem úspěchu je široká základna místních organizací. My jsme stále ještě na začátku dlouhé cesty, kdy trpělivě, krůček po krůčku, postupujeme dopředu. Začínáme pracovat s novými lidmi, kteří sice často nemají mnoho politických zkušeností, o to víc však disponují odhodláním a vůlí něco změnit. Navíc, systém hlasování v komunálních volbách zcela logicky nahrává v malých obcích místním, povětšinou nezávislým kandidátům, zatímco ve velkých městech se lidé spíše rozhodují podle stranického dresu. A z toho zase těží parlamentní subjekty, které si za státní peníze mohou dovolit nákladnou reklamu.     Berme tedy komunální volby jako další zkoušku, kterou jsme sice nesložili s vyznamenáním, ale uspěli jsme. Děkuji proto všem, kteří se podíleli na předvolební kampani, neváhali obětovat svůj volný čas a peníze pro společný cíl. Věřím také, že zvolení zastupitelé budou důstojnými reprezentanty Dělnické strany a našeho národně-sociálního programu. Tomáš VandasPředseda DS≡ 23. října  2006Pravičák     „…no to sem blázen, proč do mě ten Franta Vozáblo furt rejpá, jako včera v hospodě?  Dyť mě přeci zná takovejch let…! Jezdili sme spolu na čundry, vožírali se, za holkama spolu chodili, a co let sme spolu makali na Kladně ve valcverku! A futr si nedá pokoj. Jó tenkrát, to byly jiný časy, tenkrát nám bylo dobře, aspoň mě. Och, to byly časy…, člověk byl taky mladej!     Ráno všude tma jako v pytli, a já v očích eště vospalky a honem do vrátnice k píchačkám. A nebyl sem sám – tisíce lidí každý ráno stáli u píchaček, aby mohli píchnout svůj příchod do továren socialismu. A pak hurá do šaten; pravda byli tam švábi a rusové, někteří vtipálkové říkali, že prej ´dočasně umístněný´ – aby je huba nebolela, jako kdyby těm volům za Husáka bylo zle! A šup… montérky na sebe. Hergot! Vod včerejška eště neuschly, a taky pěkně sou prosolený. No, zejtra na šichtu nejdu, tak to uschne. Pak navlíknout špínou nasmolený smradlavý ponožky - ty už sem asi půl roku neměnil, musím si přinést z domova nový – a šup do zašmachťanejch, špinavejch a propocenejch bagančat. Tak a teď už sem připravenej vydat ze sebe sádlo pro Husáka a stranu…! To sou ale už dneska vzpomínky…       No ano, drátovna, tam sem se cejtil nejlíp, to byl můj domov! Ale vůbec nejlíp sem se cejtil na štrece na svým fleku, u válcovací stolice na fertiku. Panečku, stál sem zády ke stolicím, v rukách kleště-lapačky a čekal až z pravejch válců vyletí žhavej provalek drátu – a já ho chytil do kleští, otočil se o 180 stupňů a píchnul ho do píšťaly u běžících válců vlevo, zatímco žhavej drát kolem mě dělal na podlaze smyčku. A tak sem tam v předklonu, v horku, prachu, v průvanu a v ohlušujícím randálu chytal žhavej drát a tak makal  nepřetržitě dvě hodiny, než mě kamarád vystřídal, abych měl hybec. Pak sem celej propocenej do sebe vrhnul studenej tuplák buštěhradskejch patoků, a to byla lahoda…A za chvíli to šlo nanovo. Z práce domu sem se vždycky vracel příjemně znavenej, ale spokojenej. Je fakt, že se tam stalo spousta úrazů. Kolikrát to klukům projelo skrz lejtko, nebo to jednoho celýho vobalilo žhavym drátem. Tenkrát sem u toho byl, kluk řval jako túr, byl nedávno ženatej. No, manželka si pomohla, dostala pár desítek tisíc, poplakala si, a dneska už má co vím třetího amanta. Jó, život už je takovej…      Dneska už sem v důchodu. Víte, ale sem strašně šťastnej, že sem se dočkal týhle doby. Pravda, důchod velkej nemám, z kladenskýho valcverku sem si v plicích přines akorát cundr, takže se mi těžce dejchá, a teď eště k tomu ty cigarety! Na nohách mám vystouplý žíly jako zauzlovaný provazy, v kloubech revma, to z tý zkurvený kladenský haly, kde to foukalo ze všech stran. Ale zaplaťpánbůh mi eště chutná, i pivečko si někdy dám, dyž na něj zbyde.      Ale víte, mám strašnou radost z těch našich milionářů. Já sám moc peněz nemám, a to sem celej život makal jako barevnej; sotva zaplatím činži a inkaso, nějakej hadr na sebe si taky musím koupit, a pak to žrádlo je strašně drahý. Ale ti naši milionáři…! Je to stejně, řeknu vám, blahej pocit, když víte, že váš žaludek se plní dobrotama skrze dršky těch jejich vyžranejch papul! Tuhle sem minulou zimu musel vypnout topení, to víte – musím šetřit. Ale přeju těm naším polistopadovejm zbohatlíkům, aby měli pořádně vyhřátý bazény u svejch vil, aby svoje zdravý milionářský těla mohli pěkně relaxovat a vodpočinout si; a já zase mám dobrej pocit, že konečně žijeme v tý správný spravedlivý společnosti; a že oni to sou přesně ty lidi, který sou zárukou našeho současnýho blahobytu. Však taky proto sem pravičák! Proto mě nasral Franta Vozáblo, že mi to porád vytýká, že prej sem pravičák! A vlastně von těm lidem závidí! Že prej sem bolšánům lez do zadku, a teď prej zase bych nejradši lez do zadku Havlovi. No a co? Člověk přece musí pochopit dobu, no ne? Jako kdyby ten blbec nechápal, v jaký krásný svobodný době žijeme. Můžeme cestovat, a né jako za soudruhů z Horní do Dolní, ale třeba do Mnichova nebo do Španělska, anebo dokonce do Ameriky. No, řekněte, mohli sme tohle někdy? Anebo máme parlament, kde ti nejlepší z nás pro naše dobro a dobro našich dětí vymakávají zákony. Dokonce máme senát jako pojistku demokracie!  No neni tohle vymoženost? Tohle ten Franta Vozáblo nevidí. Sám je pitomec v nějaký tý levičácký Dělnický straně a na mě bude dělat chytrýho…     Ale co, zejtra je neděle, tak se trochu rozšoupnu. Ráno si nakrájím do bílýho kafe z melty ten kus chleba vod včerejška. Vodpoledne si uvařím česnečku; dám do ní víc česneku, ne jako posledně. Upeču ty dvě  kuřecí stehna co sem koupil v sámošce v Akci. Pravda, byly už modrý a taky trochu zasmrádly, ale když je víc popeču, přidám koření, tak mi budou chutnat jako lahůdky ze stolu u Havlů. A pak se vodpoledne vydám do volebního stánku ODS, přečtu si nějaký ty letáky a bude mi u srdce hřát ten pravej pocit spokojenýho člověka…“ Mgr. Ladislav Malý≡ 22. října  2006Výsledky DS v komunálních volbách     Dělnická strana má za sebou účast v prvních komunálních volbách ve své historii. Kandidovali jsme v devíti obcích a městech, tedy zejména tam, kde naše kandidatura nebyla pouhou symbolikou. V hlavním městě Praze byli naši zástupci na kandidátce politického hnutí PaS. Po celkovém sečtení výsledků lze konstatovat, že DS získala 3 mandáty a bude mít své zastupitele v Ústeckém kraji – obec Výsluní, a v Královéhradeckém kraji – Rokytnice v Orlických horách. Zde porazila DS i trojici parlamentních stran: komunisty, lidovce i zelené. Ve větších městech, jako je Chomutov, Kadaň a Jirkov, byl zaznamenán zisk mezi 1-1,5%. V Kadani však došlo v předvolební kampani k poškození DS, když jako jediné kandidující straně nám bylo znemožněno z vedení města vylepení plakátů. Z tohoto důvodu podává místopředseda DS Petr Kotáb stížnost na Státní volební komisi pro porušení zákona s požadavkem na zrušení výsledků voleb v Kadani.     Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas poblahopřál zvoleným zastupitelům a poděkoval všem členům a příznivcům za jejich obětavost v předvolební kampani.  Konečné výsledky:Výsluní (Ústecký kraj) – 13,55%, 135 hlasů – 1 zastupitelRokytnice (Královéhradecký kraj) – 11,71%, 1396 hlasů  - 2 zastupiteléSpálené Poříčí (Plzeňský kraj) – 3,86%, 552 hlasůÚdlice (Ústecký kraj) – 2,93%, 96 hlasůVysoké Mýto (Pardubický kraj) – 2,15%, 343 hlasůKadaň (Ústecký kraj) – 1,5%, 1369 hlasůChomutov (Ústecký kraj) – 1,01%, 3498 hlasůJirkov (Ústecký kraj) – 1%, 889 hlasůHavířov (Moravskoslezský kraj) – 0,5%, 1050 hlasůPraha (zástupci DS na kandidátce PaS) – 0,15%, 52556 hlasů Pozn.: Počet hlasů není odpovídající počtu voličů, ale jeden voličský hlas se násobí počtem kandidátů na příslušné kandidátce. Tiskový odbor DS      ≡ 17. října  2006Zastavme černé násilníky!     Mnoho občanů naší země již na vlastní kůži zažilo fyzický útok ze strany cikánské menšiny. Cikáni, vědomi si zastání u různých pseudohumanistů a směšně nízkých trestů, neváhají napadat bílou většinu i za bílého dne a na ulicích plných lidí. Nyní však protěžování, nekonečné tolerování a omlouvání neschopnosti cikánů přizpůsobit se normálnímu životu dospělo do takového stádia, že ti již neváhají napadnout i policisty, pokud se je pokusí zadržet při páchání trestného činu nebo přestupku.
     Posledním ukázkovým případem je brutální útok na policistu skupinou cikánů jen z toho důvodu, že ten jednoho z nich zadržel při útěku od jím způsobené dopravní nehody. Ti jej neváhali napadnout přímo na policejní služebně takovým způsobem, že policista musel být poté hospitalizován v nemocnici s otřesem mozku. Ještě předtím cikán zadržený při útěku policistům vyhrožoval zabitím a vyvražděním jejich rodin.
     Jak dlouho ještě chtějí „naši“ mocipáni cikánům tolerovat jejich řádění? Budou je i nadále omlouvat odlišnou mentalitou a nutností pomoci jim začlenit se do normální společnosti? Vždyť na přizpůsobení se našemu životu měli již času opravdu dost. A jestliže žít a chovat se podle našich pravidel nechtějí, nechť jdou zpátky tam, odkud přišli. U nás je nikdo držet nebude a věřím, že by se našel opravdu jen málokdo, komu by se po jejich přítomnosti v naší zemi stýskalo.
 Petr Kotáb≡ 14. října  2006DS podala trestní oznámení na město Kadaň     Volební kampaň k blížícím se komunálním volbám je v plném proudu a plakátovací plochy měst a obcí plní plakáty politiků a programy politických stran. Také místní organizace Dělnické strany (DS) v Kadani podala v zákonné lhůtě plnou kandidátní listinu a uchází se o hlasy voličů. Byly vytištěny plakáty s volebním programem, které zmocněnec DS pro komunální volby v Kadani odnesl do kanceláří výlepové služby s objednávkou k vylepení. Jelikož starosta města Kadaně vyhradil pro volební plakáty osm výlepových ploch, má každá z kandidujících stran zákonné právo nechat si je na nich nechat vyvěsit. Bohužel však došlo k tomu, že Kadaň zdobí plakáty všech kandidujících politických stran s výjimkou jediné – Dělnické strany. Té bylo vylepení předvolebních plakátů odmítnuto. Vzhledem k tomu, že tímto jednáním došlo k porušení zákona č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí, podal místopředseda Dělnické strany a zároveň volební lídr v Kadani Petr Kotáb na město Kadaň trestní oznámení, ze kterého citujeme:     „V současné době probíhá předvolební kampaň a já jako místopředseda Dělnické strany a současně kandidát do městského zastupitelstva Kadaně jsem včerejšího dne 12.10.2006 v 8.00 hod. vyslal zmocněnce Dělnické strany pro komunální volby v Kadani na výlepovou službu. Měl domluvit a nechat vylepit předvolební plakáty. Zde mu to bylo odmítnuto s tím, že už plakáty vylepili jiným stranám a mají již plné výlepové plochy. Po tomto zjištění navštívil zmocněnec DS osobně týž den hned poté tajemníka Městského úřadu v Kadani, který má na starosti záležitosti týkající se voleb, a sdělil mu k čemu došlo při jednání s výlepovou službou. Pan tajemník mu odpověděl, že mu bohužel nemůže pomoci, jelikož Kabelová televize Kadaň, která zajišťuje výlep plakátů, je soukromá společnost a do jejich činnosti nemůže mluvit. K tomuto bych chtěl já uvést, že tvrzení pana tajemníka se nezakládá na pravdě, neboť Kabelová televize a.s. je v majetku města Kadaň. Tím, že naší straně bylo odmítnuto vylepení plakátů tak došlo k našemu poškození před volbami a došlo k porušení volebního zákona číslo 491/2001 §30 – Volební kampaň, a dále k znevýhodnění vůči ostatním kandidujícím stranám.“     Tolik citace z trestního oznámení. Je vidět, že určité osoby z vedení města se evidentně bojí zvolení zástupců Dělnické strany do městského zastupitelstva, a neváhají jejich volebnímu úspěchu zabránit i za cenu porušování zákona! Tiskový odbor DS≡ 13. října  2006Senátorské vyžírky     Do zahájení senátních voleb zbývá poslední týden. Volební obvody jsou zaplaveny portréty kandidátů, kteří v touze po dobře placeném křesle slibují cokoliv. Některé výtečníky již známe z doby minulé, jiní se za asistence „té správné“ stranické  legitimace teprve derou na výsluní.     Do předvolební kampaně chce zasáhnout i politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). A to podporou některých kandidátů, z nichž převažují zástupci ODS a lidovců. Vzhledem k tomu, že Dělnická strana kandidovala v parlamentních volbách na kandidátce PaS, považuji za logické sdělit, proč jsme se k takové podpoře odmítli připojit.     Především je to otázka samotné podstaty existence senátu. Tato instituce není „pojistkou demokracie“, jak se někteří mylně domnívají, a ani jí být nemůže. Už z toho důvodu, že zakotvení senátu v ústavě je de facto v podřízené pozici vůči Poslanecké sněmovně. Stačí zmínit minimální vliv při schvalování zákonů. Horní komora parlamentu je dlouhodobě drahou a neefektivní „černou dírou“, v níž mizí obrovské peníze ze státního rozpočtu. Nabízí se proto dvě možnosti. Buď senát zrušit, nebo přeměnit členství v neplacenou a čestnou funkci.     V odmítavém postoji Dělnické strany hraje nezanedbatelnou roli fakt, že kandidáti do senátu (s podporou PaS) jsou většinou členy politických stran, které zde vládly po celá devadesátá léta minulého století. Právě ony nesou plnou odpovědnost za veškeré zločiny, podvody, machinace a rozkrádání majetku. Dnes se pochopitelně ke své odpovědnosti nehlásí, ale pod „hezkou“ fasádou je špína a korupce. A takové vyžírky my podporovat nechceme a nebudeme! Tomáš VandasPředseda DS≡ 9. října  2006Divná doba          Čas od času je vhodné zamyslet se, jaký je vlastně život kolem nás. Zda naplňuje naše očekávání, touhy a představy. Ty má samozřejmě každý poněkud jiné. Někomu ke štěstí stačí plná lednička, vychlazená desítka a křepčící Gondíci na televizní obrazovce. Jiný se emocionálně vybije při sledování hokejových přenosů z mistrovství světa, kdy v sobě drtivá většina národa náhle objeví vlastenectví, navlékne dresy a šály, aby pak tyto módní doplňky skončily ve skříni v zapomnění.     Pokud se podíváme na současné dění ve společnosti poněkud podrobněji a do detailů, nečeká nás zjištění nikterak radostné. Stručně řečeno, žijeme v poněkud divné době. Podvodníci a zloději se spokojeně povalují na Bahamách nebo na Seychelách. Co bylo kdysi naše rodinné stříbro je najednou pomocí tzv. privatizace majetkem nadnárodních korporací, zadluženost je tak obrovská, že za chvíli již nebudeme schopni splácet ani úroky z půjček. Do toho neustále posloucháme, že průměrná mzda stoupá, životní úroveň také, lidé jsou nadšení, spokojení. Velmi to připomíná, a doporučuji všem si přečíst, román George Orwella „1984“. V něm také existovalo jakési ministerstvo hojnosti, které chrlilo čísla o překročení plánu ve všech oblastech, nicméně lidé chodili ve špinavých hadrech, děravých botách a zaštupovaných ponožkách.     Vezměme si takové zdravotnictví. V tomto resortu protéká obrovské množství peněz. Něco schlamstnou nenasytné pojišťovny, dále ministerstvo na svůj přebujelý aparát a vedení nemocnic. A pacient pláče. Nejsme ani schopni zajistit našim postiženým spoluobčanům důstojnou péči, kdy například zdravotní pojišťovna odmítá zaplatit speciální dýchací přístroje sedmi(!) pacientům v republice, aby nemuseli být upoutáni na lůžku. A tak se ke slovu dostává veřejná sbírka. Ale na druhé straně zde léčíme zadarmo kdejaké přivandrovalce z Afriky. Tak kdo má mít přednost? Naši občané nebo cizí? Myslím, že odpověď je jednoznačná.     Štve mě, když nám vládní korytáři s úsměvem oznamují, co se bude o kolik zdražovat. Jejich úsměv je vcelku pochopitelný. Jich se takové opatření nedotkne. Žijí si spokojeným životem v luxusních rezidencích, handrkují se naoko mezi sebou, jejich jediným cílem je po usazení do nových funkcí obklopit se kamarádíčky, kteří jim budou mazat med kolem úst.     Nedivím se, že jsou lidé z toho všeho znechuceni a nemají o politiku a věci veřejné zájem. Není však řešením zalézt do ulity a doufat, že nějak bylo a bude. Dokud budeme lhostejní a de facto tolerovat špínu kolem nás, nic se nezmění. A oni se nám budou smát i nadále. Tomáš Vandas≡ 7. října  2006Celorepubliková konference DS     V sobotu 7. října se v Praze uskutečnila celorepubliková konference Dělnické strany (DS). Za přítomnosti předsedy Tomáše Vandase, prvního místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších funkcionářů diskutovali zástupci jednotlivých krajů o probíhající kampani ke komunálním volbám, o vnitrostranické činnosti a o způsobu účasti v případných předčasných parlamentních volbách. V této souvislosti Tomáš Vandas uvedl, že DS by se takových voleb zcela určitě zúčastnila, jde jen o to, zda by šlo o kandidaturu na kandidátce jiného politického subjektu, v koalici či samostatně. Účastníci konference pak v diskusi přednesli řadu zajímavých návrhů a podnětů k činnosti strany. Tiskový odbor DS≡ 6. října  2006Nové číslo Dělnických listů již k dostání     V pátek 6. října vychází nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek k možnému umístění americké základy na českém území, na straně 2 zpravodajství týkající se komunálních voleb, dále komentáře Ladislava Malého či Jiřího Štěpánka, nebo historické připomenutí slavného legionáře J. Švece. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS≡ 5. října  2006Práce a činy!     Politika je běh na dlouhou trať. O tom jsme se přesvědčili my všichni, kdo jsme se vydali na politickou cestu, která není vyšlapaná, je křivolaká, vine se nad srázy a může se stát, že po úmorném výšlapu skončíte ve slepém kaňonu. Tak se musíte vrátit o nějaký kus cesty zpět a začít s pochodem znovu – bohatší o zkušenosti z chyb, které nás dovedly do mrtvého ramene politiky. Rozhodně nejdeme po dobře značené, mírně zvlněné turistické stezce, jejíž okraje lemují směrovky ukazující cestu k lukrativním postům.      Na naší těžké pouti potkáváme dva druhy lidí. Jedni si ťukají na čelo a říkají nám, ať neblázníme, ať raději sejdeme na onu turistickou dálnici, kde se nám půjde lépe. Když trváme na svém a oni zvolí cestu pohodlnou a změkčilou, tak se mnozí v koutku své duše zastydí. Ale místo toho, aby se přidali, tak nás za naši odvahu a vlastní slabost začnou nenávidět a začnou dělat všechno proto, aby nám cestu ztížili.     To druzí nás vyslechnou a přidají se k nám. Pravda, není jich zatím mnoho, ale jsou o to odhodlanější a zapálenější. My nepotřebujeme prospěchářské slabochy, jenž couvnou při první nebezpečí. S nimi do cíle nedojdeme. O to víc si vážíme a považujeme všech těch, kdož se k nám přidávají a sebemenším činem nám pomáhají.     Od počátků Dělnické strany vyznáváme jediné dvě zbraně, s nimiž bojujeme na politickém kolbišti. Práce a činy. Po letech zkušeností víme, že jedině práce trpělivá a poctivá vede k úspěchu. To platí jak v životě, tak i v politice. Trvá to sice déle, ale výsledek je pevnější a prakticky z vnějšku nezničitelný. Chceme práci navrátit ztracenou důstojnost a smysl. Jsou lidé, kteří když slyší, že někdo mluví o práci, jako o součásti politické náplně, tak okamžitě vytahují nálepky s názvy marxismus, II. Internacionála či komunismus. Naše strana nejenom že odmítá komunismus a třídní boj, ale hlavně chce očistit díky komunistům zprofanovaná a zdiskreditovaná slova, jako je např. práce či práva zaměstnanců.        Jsme stranou radikální, ale nikdy nebude těžištěm naší politické práce ulice. Ano, půjdeme do ulic, ale budeme se snažit, aby s námi šly všechny vrstvy obyvatel. Náš radikalismus musí oslovovat veškeré sociální a věkové vrstvy obyvatel. Nikdy jsme se nebáli konfrontace se státní mocí a nebojíme se nastolovat témata, která jsou pro „oficiální politickou scénu“ tabu. Své požadavky a řešení problémů budeme zveřejňovat v Dělnických listech, internetových serverech či je přednášet ze zastupitelských, a dá-li osud i z parlamentních lavic.      Naši představitelé spolupracují ze zdravou a radikální částí české mládeže a zúčastnili se několika jejich akcí. Rozhodně nejsme ti, kdož by chtěli sedět za pecí a ustrašeně zdvihat prstík, že to či ono je příliš radikální. Ale dávat státní mašinérii a tisku záminku ke kriminalizaci a skandalizaci hnutí, na to jsme příliš zodpovědní vůči svým členům a příznivcům.       Pro někoho nebyl dosažený výsledek naší strany v parlamentních volbách valný, ale já si myslím, že byl v rámci možností a klimatu ve společnosti dobrý. Po těchto volbách nastal poměrně slušný příliv přihlášek do strany, srovnatelný s obdobím vzniku Dělnické strany. Kdyby občany neoslovila naše kampaň či se cítili zklamáni z výsledku červnového klání, tak by nám svými přihláškami a dopisy nevyjadřovali sympatie a nenabízeli by pomoc. A tady sklízíme první plody naší činnosti, nyní se nám začíná vycházet naše politická sázka. Sázka na práci a čin. Se stejným vkladem jdeme do říjnových komunálních voleb a k nim hledíme s odhodláním a s důvěrou ve vlastní síly. Jiří Štěpánek≡ 3. října  2006Konec „ptákodnů"     Měsíční vláda Mirka Topolánka je na konci svého krátkého působení. Důvěru od Sněmovny nedostala. Ještě že tak. Sekretariát ODS se ve Strakově akademii rychle zabydlel, o čemž svědčily manévry a čistky v resortech státu. Nikdo z modré kliky si přece nemohl nechat uniknout příležitost konečně vystoupit ze stínu "papa" Klause a alespoň chvíli, opravdu jen chvíli, vládnout. I když ono "vládnout" mělo ke skutečnému reprezentování státu na hony daleko.      Svou vypovídací hodnotu ale Topolánkův trapný miniexperiment přece jen měl. Je varováním do budoucna, jak by to mohlo dopadnout, kdyby se strana modrého ptáka opravdu chopila moci na delší dobu než jeden měsíc. Jan Salava≡ 1. října  2006Informace pro čtenáře DL     Dělnické listy jsou v Havířově k dostání v ulici Dělnická, trafika před hlavním vchodem do polikliniky.MO DS Havířov≡ 28. září  2006Mumie se vrací      Bývalá ministryně a poslankyně ODA Vlasta Parkanová je zpátky na výsluní. Podle „zaručeně pravdivých“ průzkumů veřejného mínění je zčista jasna nejoblíbenějším politikem v zemi. Možná tak bude předsedkyní KDU-ČSL, jehož volba se – samozřejmě opět čirou náhodou - zanedlouho uskuteční.       Trochu tento zázračný třesk připomíná mediální zrod Strany zelených v únoru tohoho roku, kdy se také „zcela náhodně“ objevilo toto jinak nevýrazné a nevolené seskupení mezi parlamentními stranami v předvolebních průzkumech. Přání myšlenky se díky hlouposti některých voličů stalo brzy skutečností.     A jak tento rychlý vzestup staronové paní Vlasty hodnotí politologové? Tak například z televize Nova všem známý Bohumil Doležal pro Mladou frontu uvedl, že Parkanová je typem politika, který lidem nejde ničím na nervy. „Nebyla zatím v centru žádné aféry, která by poškodila její pověst,“ připomíná Doležal. Jinými slovy – v ničem se milá paní Vlasta nenamočila, tak je přece důvod ji volit.     Mediální manipulace v ČR nejen nezná mezí, ale poslední dobou už jaksi ztrácí na profesionalitě. Její marketingové produkty, viz například zmíněná lidovecká konzerva s trvanlivostí dávno za zenitem, přestávají nejen chutnat, ale svou věrohodností nemají daleko k masným výrobkům z hypermarketu.      Však se lidovecká kandidátka bude ještě hodit, tak proč ji trochu neopravit a s novou fasádou neposlat do světa vysoké politiky. Rozhovory, talkshow, sem tam i nějaká písnička, zdůraznění absence ženského ega v politice…, a máme oblíbenou političku jaksepatří!      Nezvolit takovou zasloužilou osobnost do čela strany se rovná hříchu. Po Kalouskově pádu zřejmě s těžkými důsledky pro existenci KDU. Jiné tváře – kromě Kasala a Cyrila - totiž tato strana nabídnout neumí, protože je ani nemá. Martin Kněžický≡ 24. září  2006NPD uspěla v zemských volbách     BERLÍN -  Národně demokratická strana (NPD) pokračuje úspěšně ve svém volebním tažení do německých zemských parlamentů. Byť si o účasti v zemské vládě může NPD zatím nechat jen zdát, už její vstup do zemského sněmu v Meklenbursku-Předním Pomořansku je obrovským úspěchem. A také ráznou odpovědí všem pochybovačům. Strana, která je častována přívlastkem neonacistická, extremistická atd, ukázala svoji přitažlivost pro nespokojené Němce.     Před dvěma lety NPD uspěla ve volbách v taktéž „východoněmeckém“ Sasku, sesterské DVU se zase už v roce 1999 podařilo dostat do zemského parlamentu v Braniborsku. Tiskový odbor DS≡ 18. září  2006Politické spektrum na ČT24     Předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas vystoupil v sobotu 16.9.2006 v diskusním pořadu Politické spektrum, vysílaném na ČT24. Záznam vysílání najdete zde. Tiskový odbor DS≡ 17. září  2006České dálnice     Zřejmě každý,  kdo používá české dálnice, se setkal s tím, že se dostal na dálnici do dopravní zácpy. Naše dálnice jsou v katastrofálním stavu a jsou přeplněné kamiony, které tuto dopravu zdržují a komplikují. Není snad dne, aby se nestala na dálnici havárie kamionu. Ovšem nedávná havárie rumunského kamionu, ze kterého unikl na dálnici D1 palmový olej a dálnice byla na 2 dny téměř zavřena, mě vyprovokovala k tomuto článku.     Já osobně se českým dálnicím vyhýbám a v pátek, když jedu na víkend, volím raději okresní silnice a silnice 1. třídy, přestože mám dálniční známku. V zimě jsem raději jezdil až v sobotu ráno, kdy se po dálnici nechalo ještě relativně jet. Ale od té doby, co kamiony mohou jezdit i o víkendech, po dálnici raději nejezdím. Na služební cesty jezdím raději vlakem.      Je dobré se podívat na mezinárodní značky kamionů, které na dálnici potkáváte. 70-80 % jsou to vesměs  kamiony, které přes ČR pouze projíždí (turecké, maďarské, rumunské, slovenské …). A ČR volí jako tranzit proto, že je to pro ně daleko levnější než přes jiné státy, mohou jezdit přetížené a navíc si teď mohou najet kilometry i přes víkend – vše na úkor naší bezpečnosti. A že jsou řidiči kamionů bezohlední a jezdí z pozice síly, asi každý řidič zažil.     V jedné televizní besedě mě rozesmál a zároveň i rozzlobil předseda Senátu Sobotka. Na dotaz redaktora, proč nevrátili zákon o jízdě kamionů o víkendech zpátky Sněmovně, odpověděl, že tento zákon zřejmě přehlédli, ale že si na druhé straně naši občané zvykli mít čerstvé pečivo i o víkendech, a proto považuje tento zákon za dobrý. Nevím, jestli si z nás dělal legraci nebo jestli tomu, co říkal, věřil.      Zřejmě se k nám dováží o víkendech pečivo v kamionech(!) z Maďarska, Rumunska a Bulharska. Možná, že Senát se zásobuje houskami a chlebem až z Turecka, kdo ví? Ale v naší prodejně mají pečivo z Michle a kamion s pečivem jsem před prodejnou ještě neviděl.     Nechápu proč si naši „chytří“ politici nevezmou příklad ze Švýcarska. Tam mohou jezdit po silnicích a dálnicích pouze kamiony, které vezou zboží do Švýcarska. Ostatní kamiony musí na vlak.      Proč to nejde u nás? Dálnice by byly bezpečnější a ještě by vydělala dráha, která je soustavně ztrátová a daňoví poplatníci na ni musí doplácet. Poslance toto asi moc nezajímá, když do Ostravy létají letadly a nyní znovu létají i do Brna. Takže proč by je dálnice zajímala, když po ní jezdí minimálně. Josef Hendrych≡ 14. září  2006Tomáš Vandas na ČT24     Předseda Dělnické strany (DS) a člen Koordinačního výboru PaS Tomáš Vandas vystoupí v sobotu 16.9.2006 v pořadu České televize Politické spektrum. Pořad začíná v 20,30 hodin a je vysílán na ČT24. Spolu  s předsedou DS usednou do studia Věra Valterová za Politiku 21 a Radoslav Štědroň za Koalici pro Českou republiku. Moderátorem pořadu je Vladimír Kučera. Tiskový odbor DS≡ 14. září  2006Právo národního cítění      V poslední době je jakýkoliv projev národního cítění a uvědomování považován za extrémistický počin, jímž by se měly zabývat příslušné orgány. Řeknu-li, že jsem hrdý že jsem Čech, miluji svou vlast a nekouřím marihuanu, vysloužím si rázem nálepku hajlujícího neonacisty, xenofoba či utlačovatele národnostních menšin. Hlásit se k češství se dnes rovná takřka hrdelnímu zločinu a zástupci české politické scény a médií tento nehorázný pseudonázor striktně podporují.      Co je však špatného na tom, že vyjadřuji své národní cítění vždy a všude a nejen při vítězných zápasech českých fotbalistů a hokejistů. Mám snad vychvalovat béčkové hollywoodské krváky či stupidní latinskoamerické telenovely, nebo dokonce převzaté reality show, kde se banda lemplů a flákačů neváhá ztrapnit před zraky celého národa? Mám doporučovat stravování v McDonalds a KFC a nechat se obsluhovat od novodobých otroků? Mám být vděčen za všelijaké přivandrovalce, kteří se vedle toho, že berou práci českému člověku, značně podílejí na zdejší kriminalitě? Mám zavírat oči albánskými dealery drog, kteří prodávají svůj produkt našim dětem přímo na ulici? A mám být vděčen za laciné boty u Vietnamce, které se stejně do měsíce rozpadnou? A mám snad schvalovat sociální dávky pro věčná nemakačenka o nichž vím, že nikdy dělat nebudou?     Ne, tvrdím já! Nehodlám se již nadále skrývat za hradbou věčných frází o demokracii a humanitě a soužití s příslušníky menšin a cizích národů. Nehodlám ani vytvářet podmínky pro tuto asimilaci, jako například stavět mešity, aby si zde muslimové mohli spřádat své teroristické plány. A nehodlám ani nadále přihlížet, kterak je naše země a její tradice znásilňována bandou zkorumpovaných politiků a mafiánských grázlů činících z naší země páchnoucí žumpu všemožného lidského odpadu a jakýsi Klondike, kde se účty vyřizují na ulici za bílého dne!     Já naopak tvrdím jedno: „Jsem Čech a miluji svou vlast, jsem hrdý na naší kulturu, tradice a odkaz našich předků! Neberu drogy, neuznávám homosexuální svazky a nechci, aby se z mé země stala východoalbánská kolonie! Především chci žít v krásné zemi, kde se budu já a mé děti cítit bezpečně, a kde slušnost a pracovitost je zárukou důstojného života a nikoliv trvalé chudoby a otroctví!     Osobně se domnívám, že Dělnická strana je jedinou neparlamentní stranou, která je schopna zaručit výše uvedené body a která neváhá bojovat za práva českých občanů. Je třeba vylézt ze svých ulit a okovů rádoby kapitalistického systému a zasazovat se za lepší život pro nás všechny. Půjde-li to takto nadále, dočkáme se za chvíli vietnamských policistů, ázerbájdžánských chirurgů či rumunských soudců, a to je dost děsivá představa rovna globální katastrofě! Je v zájmu českého národa, aby se tak nestalo, proto by lidé měli konečně procitnout a začít hájit svá práva! Nezbývá než doufat, že se tomu dočkáme již v nejbližší době! Petr Kříž≡ 11. září  2006Le Pen: Bush je zločinec      Paříž - Vůdce francouzských nacionalistů Jean-Marie Le Pen označil na tiskové konferenci ve Vichy amerického prezidenta George W. Bushe kvůli jeho postupu v Iráku za válečného zločince. Reagoval tak na zveřejnění zprávy amerického Senátu, která vyzněla jako odmítnutí Bushových argumentů pro rozpoutání útoku na Irák.  „Jsem nucen konstatovat, že George Bush je válečný zločinec - je to pán, který napadl jinou zemi bez jakéhokoli opodstatnění,“ řekl Le Pen.     Jean-Marie Le Pen si za svůj celoživotní boj ve prospěch svého národa zaslouží obdiv. Českou republiku navštívil na podzim 1999, kdy zde strávil několik dnů. Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas byl tehdy účastníkem osobních rozhovorů a doprovázel šéfa francouzské Národní fronty po celou dobu jeho návštěvy. Tiskový odbor DS≡ 7. září  2006Jak herec našel svůj bod     Kdo sleduje naši českou postkomunistickou politickou scénu jistě mi dá za pravdu, že podle papírové Ústavy máme u nás otevřenou, pluralitní, svobodnou demokratickou společnost, kde všechna moc pochází z lidu, a politická strana, která ve svobodných volbách dostala od lidu mandát, vládne skrze tento lid a pro lid. Tolik papírová Ústava.     Už od devadesátých let říkáme, že papírová Ústava je jen pro zacpání úst českým občanům, že ve skutečnosti v tomto státě vládne vlivná skupina lidí, samozvanců, jež se nadřadili nad ostatní národ, kteří jsou spojeni s nadnárodním finančním kapitálem, kde hlavní slovo mají sionisté a naši domácí V.I.P. kolaboranti lokajsky splňují v České republice jejich globalizující cíle.      Podívejme se na jednoho z našich V.I.P. globalizátorů, současného ministra kultury Martina Štěpánka.     České energetické závody jsou monopolní podnik, jeden z nejbohatších v republice. Každoročně vykazují zisky mnoha desítek miliard korun. To ovšem ČEZu nebrání, aby neustále zvyšoval drobným odběratelům cenu za odběr el. energie, naplňujíc tak pravou filosofii tržní ekonomiky. Podnik vydává svůj časopis Zpravodaj; ten vychází na hlazeném křídovém papíře – už z toho je vidět jak podnik je bohatý. V lednu roku 2000 přinesl Zpravodaj ČEZu rozhovor s hercem M. Štěpánkem, v jehož  závěru na str. 5 je odstavec, který stojí za to celý odcitovat:      Otázka: Kdysi jste na sebe prozradil, že jste svobodný zednář…     Odpověď: „Ano, to platí stále. Ale jde o téma, o kterém se ve zkrácené formě hovořit příliš nedá. A pak – o svobodném zednářství toho bylo za tu dobu, kdy se u nás znovu objevilo, obecně řečeno tolik, že snad není co dodat. Jde o uzavřenou hermetickou společnost, která je však pro vyvolené otevřena. Pro ty má samozřejmě vnitřní specifický význam.  Třeba v poznání, že – jak říkali templáři – síla vychází z jednoho bodu. Stačí ho najít.“     V pondělí 4. září složila nová vláda Mirka Topolánka, jejímž členem je i M. Štěpánek, na pražském Hradě do rukou presidenta republiky slib věrnosti. V té souvislosti mně napadají různé otázky. Tak kupř., který slib u nového ministra kultury Štěpánka má větší validitu: ten na pražském Hradě, nebo ten u zednářů? Jak je možné, že v otevřené demokracii existuje tajné, hermeticky uzavřené sdružení lidí, kteří se navzájem mediálně a kariérně prosazují?  Komu ti lidé vlastně slouží: své vlasti, nebo nadnárodním globalizujícím organizacím? Jak je zaručena průhlednost politiky této vlády, když v ní sedí lidé typu zednáře Štěpánka? Mgr. Ladislav Malý≡ 6. září  2006Ukrajinec českým policistou?     V posledním vydání Dělnických listů mne zaujala glosa Tomáše Vandase s názvem „Vietnamec českým policistou?“. Zaujalo mne to především z toho důvodu, že tato otázka se mne osobně dotýká a v poslední době se mne na podobné záležitosti ptá spousta lidí. I když pro mne osobně by tato otázka měla znít: Ukrajinec českým policistou?     Na takovéto otázky většinou slyším záporné odpovědi. Občas jsou odpovědi dost jednoduché až primitivní a ti, kteří je zastávají, nejsou schopni svůj postoj dost dobře zdůvodnit.     Podívejme se na tuto otázku z druhé strany. Z mého pohledu. Já sám mám za manželku Ukrajinku a o samotné Ukrajině si myslím, že to je krásná a osobitá země a mám ji rád. A jaký mám názor na Ukrajince v řadách českých policistů?     Ukrajina je nejenom krásná země, ale vládne tam totalitní režim s ostnatými dráty na hranicích, které střeží vojáci s ostře nabitými samopaly. Ukrajinu ovládá stoprocentně zkorumpovaný státní systém. Chybí zde mnoho potřebných zákonů a ty, které existují, jen málokdo dodržuje. O tom, zda a jakým způsobem se bude dodržovat mezinárodní právo a mezinárodní úmluvy mezi Ukrajinou a Českou republikou, rozhodují úředníci na těch nejnižších stupních státní správy a rozhodují výlučně na základě množství dolarů v obálce.     Korupce je národní vlastností Ukrajinců. Jedni - z titulů svých funkcí - přijímají, a druzí, kteří potřebují cokoli vyřídit, poskytují. Korupci na všech úrovních státní správy již na Ukrajině všichni berou jako zcela běžnou, normální a všudypřítomnou věc. I když u nás se také najde spousta negativních jevů, přece jenom mám pocit, že čeští úředníci zde jsou pro občany. Po mém pobytu na Ukrajině jsem si začal situace v naší zemi opravdu vážit. Právo a zákony se na Ukrajině totiž dodržují podle množství dolarů nebo eura v potřebných obálkách.     Na Ukrajině mám rodinu, manželku, dceru a spoustu přátel. Ukrajina se mi líbí a mám ji rád. Děsím se ale doby, kdy bych u sebe kromě platných dokladů musel nosit i obálku s americkými dolary, na základě kterých by byla akceptována platnost mých platných dokladů. To by nastalo v případě, že by se Ukrajinci dostali do řad české policie. Tento krok by naši zemi vrhnul o několik desetiletí nazpět, do totalitního režimu padesátých let. Potom nikdo, ani samotní Ukrajinci, by se v této zemi nemohli cítit bezpeční.      Takže pokud mi někdo položí otázku z úvodu, musím odpovědět jednoznačně: To snad NE! Antonín Navrátil≡ 4. září  2006Černá invaze     Katastrofy začínají nenápadně a pozvolna. Dá se to přirovnat k postupnému prosakování přehrady, ze které nejdříve prosakují první kapky, objevují se první trhlinky, až najednou se hráz protrhne a vlna smete vše živé ve svém dosahu. Tak tohle přesně dnes připomíná situaci na Kanárských ostrovech, kam na bárkách a vorech připlouvají černoši z Afriky, aby se usídlili na evropském kontinentu. Uprchlické tábory na ostrovech jsou přeplněné a další uprchlíci zaplavují pobřeží.  Španělsko volá o pomoc a odpovědí je ticho. Ticho alibistické, ticho vražedné.        Nechci působit panikářsky, ale tento ostrovní exodus může být začátkem konce evropské civilizace, která bude převálcována invazí divochů, kteří nebudou schopni využít výdobytků naší civilizace, ale samozřejmě ji sníží na svou úroveň, která je u některých afrických obyvatel z doby lovců mamutů. Nezapomínejme zdravotní stránku, vždyť je všeobecně známo, jakými smrtelnými chorobami, se kterými se Evropa díky svým vědeckým velikánům rozloučila, trpí obyvatelé afrického kontinentu. Kupř. AIDS vznikl podle některých vědců právě v Africe. Nechci domyslet, co by se stalo, když by se prolomily ploty uprchlických táborů. To není žádný projev rasismu, ale pouhé konstatování skutečnosti a obava o budoucnost.      Uvědomme si, že tento problém doutná již mnoho let. A co je horší, někteří spletení liberálové a pseudodemokraté tento smrtící požár ještě rozdmýchávají svými požadavky, aby se Evropa rozmělnila řízeným přistěhovalectvím. Tito přistěhovalci budou jakousi pátou kolonou či spíše dýkou vraženou do zad národním státům. A to je hlavní cíl věrozvěstů nové Evropy – Evropy tavícího, škvířícího se kotle ras. Jedinou překážkou pro toto jejich zničující dílo jsou právě národní státy. Aby národní státy mohly plnit úlohu strážce odkazu evropské civilizace, musíme být připraveni i my, věrní synové a dcery české lípy. I u nás se zvyšuje počet přistěhovalců – 170 tisíc je zde legálně a minimálně stejný počet je zde ilegálně.      Žádné integrační programy, ale deportace domů. Stejně většina uprchlíků jsou ekonomičtí utečenci, kterým se doma nechce dělat a dozvěděli se, že kdesi v Evropě je země, kde se o vás zadarmo postarají. Dají vám střechu nad hlavou, budou vám vařit jídla jaké chcete a když se vám tam nebude líbit, můžete ještě dál na Západ, kde je skutečný ráj, o kterém mluvil kmenový šaman.      Evropa musí neprodyšně uzavřít své hranice, hlavně pobřeží a za použití zbraní bránit vylodění jakýchkoliv uprchlíků. A když už se na pobřeží dostanou, budou obratem odesláni do svých domovských států. To stejné by se mělo dít na hranici pevninské. Neukážeme-li sílu dnes, zítra zde máme vlnu, která se přes španělské Pyreneje přelije na zámky na Loiře a čarokrásným rýnským údolí bude pokračovat na českou kotlinu. Zasažena bude i Skandinávie plná pracovitých lidí a krásné přírody. Zkrátka svět bude chudší o jeden kontinent – Evropu.     Nepřipusťme zkázu evropské civilizace a její odkaz budovaný našimi předky, jenž bránili Evropu se zbraní v ruce proti nájezdníkům, ať to byli Avaři, Tataři či Osmané. Jiří Štěpánek≡ 1. září  2006Otevřený dopis policejnímu řediteli     Člen vedení Dělnické strany Mgr. Ladislav Malý se otevřeným dopisem obrátil na ředitele Policie ČR pro Prahu 1, plk. Jiřího Sellnera. V dopise se ohrazuje proti postupu policejních složek při demonstraci před izraelskou ambasádou, což mělo rovněž za následek skandalizování osoby pana Milana Tobiáše, příslušníka Městské policie Hl. m. Prahy. Ten byl dokonce vyhozen ze zaměstnání, aniž se provinil vůči zákonům této země. V dopise Ladislav Malý uvádí: Vážený pane řediteli,     v neděli 27.8. t.r. skupina asi čtyřiceti mladých lidí chtěla u budovy izraelského velvyslanectví v Praze demonstrovat svoji nechuť proti válce v Libanonu. Postupovali přesně podle platných právních předpisů, demonstrace byla příslušným úřadem Magistrátu povolena.     Nicméně než došli na jim povolené místo demonstrace, tj. před budovu zmíněného velvyslanectví, byla tato skupinka demonstrantů přepadena policejními těžkooděnci a brutálním protiprávním způsobem vyšacována, a  jako zločinci pak odvezena do policejních vyšetřoven.      Celou „akci“ policajtů fotografoval nezúčastněný, nezávislý fotograf Milan Tobiáš, který byl posléze policajty násilím odvlečen do skupinky demonstrujících; jeho zločin spočíval v tom, že byl mladý a podobně oblečený jako demonstranti. A protože M. Tobiáš je povoláním strážník Městské policie, bylo policejními informačními kanály a novináři České televize – aniž si ověřili skutečnosti – toto zneužito k nenávistné kampani a šikaně vůči p. Tobiášovi a vlastně proti všem nekonformním mladým lidem.         Vážený pane řediteli, ve svém životě jsem zažil v bolševickém režimu policejní i soudní šikanu, rovněž tak mediální terorismus novinářů, zejména televize, vytvářející umělý obraz společnosti. Při srovnání toho, co se stalo 27.8. t.r. v Badeniho ul. s bolševickými policejními praktikami minulého režimu a televizním komentováním podobných „akcí“, musím konstatovat,  že násilí a zvůle policejní moci a mediální terorismus proti lidem jinak smýšlejícím než je přípustné zůstávají stejné.     Jako loajálního občana demokratického státu mně tyto okolnosti nenechávají lhostejným, silně mně pobuřují a co nejdůrazněji proti těmto a podobným neslýchaným zásahům policie a komentováním novinářů protestuji. S pozdravem Vlasti zdar!Mgr. Ladislav Malý≡ 27. srpna  2006Akce „Důvěrné Izrael“     „…bez československé pomoci bychom nemohli vyhrát válku!“ Prohlásil David Ben Gurion, první ministerský předseda státu Izrael.     V současné době probíhá v Armádním muzeu v Praze zajímavá výstava o prvních měsících zřízení státu Izrael a krátké období, jež tomuto vyhlášení předcházelo. V několika panelech jsou k vidění dobové lehké zbraně naší výroby, které byly součástí masivních dodávek našeho státu tehdy ještě ilegální polovojenské, z hlediska tehdejšího anglického vnímání teroristické organizaci, nesoucí název Hagana. Anglické vnímání proto, poněvadž Palestina – tedy území od Golan až po Negevskou poušť, od pobřeží Středozemního moře až po hranici s Jordánskem – byla tzv. mandátním územím Velké Británie. V sionistických kruzích zřejmě po druhé světové válce nebo během ní padlo rozhodnutí o vytvoření státu Izrael. K tomuto cíli vyvinuli sionisté veškerou snahu a důvtip. Značně jim k tomu pomohla poválečná propaganda a klima v Evropě, jež jim hrálo do noty: celá Evropa tehdy litovala židovský národ za utrpení prožité v nacistických koncentrácích.     Už před válkou se do Palestiny stěhovalo velké množství Židů z celého světa, rovněž tak během války, ale zejména po válce, z čehož Angličanům „bolela hlava“. A už také začaly první rozmíšky se zde po staletí usedlými Araby. Židé na území Palestiny vytvořili tajnou polovojenskou organizaci Haganu - dneska bychom ji směle prohlásili za organizaci teroristickou - která měla za úkol provádět podvratné akce jak proti Angličanům, tak proti Arabům. K tomu jsou potřebné tři věci: odhodlání, peníze a zbraně. Odhodlání Židé měli, peníze rovněž (až Židé nebudou mít peníze, bude to znamenat konec světa!) a zbraně se snažili agenti Hagany koupit v evropských zemích. Hlavně v evropských zemích, neboť v USA přijala vláda embargo na vývoz zbraní do tohoto citlivého území; k embargu se krátce na to přidala i Anglie a Francie.     Součástí výstavy je dvoudílný izraelský film, který velice dobře – podle mého názoru – ukazuje, jakými způsoby se Izraelci dostávali ke zbraním, zejména ke zbraním z tehdejšího Československa.      Tak kupř. už v lednu 1948, tedy v době kdy existovalo embargo na vývoz zbraní, uzavřela zbrojovka Brno s Haganou (tedy s teroristickou organizací!) kontrakt v hodnotě 1mil. US dolarů, přirozeně v tehdejší hodnotě. Kontrakt mezi zbrojovkou Brno a Haganou zprostředkoval jistý Abramovič, agent Hagany, dobře obeznámený situací na československém Ministerstvu zahraničí, rovněž tak na Ministerstvu vnitra. A protože zbraně neputovaly do suverénního státu, tak Robert Abramovič alias Adam, vybavil smlouvu falešnými doklady státu Etiopie a sionista Jan Masaryk, ačkoliv dobře věděl oč se jedná, smlouvu kryl svým podpisem.      Smlouvu s Haganou – a ne jednu – musel také podepsat a odsouhlasit jistý Zoltán Toman, šéf Státní bezpečnosti a pravá ruka ministra vnitra Noska. Ve filmu osobně vypovídá, že se nikdy nestalo, že by odmítl zbraně pro Haganu.     A tak se stalo, že ještě v době embarga na vývoz zbraní dostala Hagana do rukou 600 tun československých zbraní a střeliva, vesměs pušek a lehkých kulometů. Díky tomuto vyzbrojení mohla Hagana splnit svůj úkol: dobýt Jeruzalém. Stalo se tak ještě v dubnu 1948, kdy stát Izrael ještě nebyl vyhlášen.     Do Izraele jsme rovněž, nehledíc na embargo, vyvezli 10 německých Messerschmidtů 109. Tyto letouny u nás po válce zůstaly i s náhradními díly a výzbrojí. Naši technici je demontovali, složili do amerického letounu Skymaster – ten si soukromě vypůjčil jeden americký sionista v USA – a byly odvezeny do Palestiny. V plánu bylo vyvést do Palestiny Židům tímto způsobem více letounů, leč akce byla prozrazena a tak od ní bylo upuštěno. Další typy letounů vyvezených z Československa do Palestiny byly anglické Spitfairy a Avie S 199.     Tentokrát letělo 20 Spitairů takříkajíc po vlastní ose, ovšem pod jugoslávskými výsostnými znaky. Sionisté měly a mají svoje lidi všude: tenkrát se dohodli s maďarskou a jugoslávskou vládou o průjezd jejich územím s dodávkami zbraní po železnici i vzduchem.      Můj článek nemá být nějakou recenzí, chci jenom upozornit vnímavé lidi na informace, jež je možno získat zadarmo v Armádním muzeu, a které jsou podle mého názoru pouhou špičkou ledovce – jak známo dvě třetiny ledovce je našim očím ukryto.       Zejména pro lidi, kteří se stále domnívají, že slova jako sionismus a svobodné zednářství jsou prázdné výmysly zapšklých lidí a nelze tedy jim věnovat pozornost, má výstava svou cenu. Neboť aspoň částečně odkrývá tvář sionistů a svobodných zednářů a říká, že mají svůj plán s cíl.      V Armádním muzeu v Praze výstava „Důvěrné Izrael“ potrvá do 30.září 2006. Mgr. Ladislav Malý≡ 18. srpna  2006Dělnická strana chce uspět v komunálních volbách     V požadovaném termínu do 15. srpna odevzdala Dělnická strana (DS) kandidátní listiny pro volby do obecních zastupitelstev, které se uskuteční 20. a 21. října 2006. Program Dělnické strany bude hájit na 150 kandidátů, kteří se o zvolení ucházejí v několika městech a obcích, mimo jiné v Havířově, v Chomutově, kde v čele kandidátky stojí bývalý místostarosta Ladislav Tůma, v Kadani, v Jirkově, v Rokytnici v Orlických horách,  v obci Výsluní, kde bude DS obhajovat pozici starosty, a v mnoha dalších. V Praze budou kandidáti DS na společné kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě.     Předseda DS Tomáš Vandas vyjádřil přesvědčení, že v nadcházejících komunálních volbách rozšíří strana  počet svých zastupitelů a s uspokojením konstatoval, že vzrůstá zájem o členství v DS a o zasílání Dělnických listů. Tiskový odbor DS≡ 16. srpna  2006Katolíci a vlastenectví     V poslední době se často v různých textech a článcích setkávám s jevem, který bych nazval jako zásadní nepochopení otázky náboženské na jedné straně, na straně druhé pak nepochopení vlastenectví a jeho každodenní vyjadřování.     Nejdříve si ujasněme pojem náboženství. Jsem praktikující katolík a hned dodávám, že nikoliv katolík liberální – můj pohled na věc bude ze strany konzervativní.     Stav současné katolické církve není dobrý, ostatně o tom si už cvrlikají vrabci na střeše.  Vedení církve, tj. biskupové jednotlivých církevních provincií, podlehlo po II. Vatikánském koncilu, který bez nadsázky můžeme nazvat velkou francouzskou revolucí z roku 1789 v církvi – tu více či někde méně - tehdy v 60. letech XX. století moderním liberalizačním tendencím, jako je ekumenismus, tolerance, humanita resp. pseudohumanita. Za neustálého žvanění o lásce a dialogu se na mnoha místech do církve dostali zednáři a vyložení nepřátelé církve, aby splnili svou dávnou strategii. Církev se dokonce v některých zemích sama vzdávala své role státního náboženství. A tak se stalo, že tam, kde katolická církev kdysi kvetla jako košatý strom, najednou začala chřadnout a odumírat; zploštěná a zdeformovaná církev nemohla a nemůže svým duchovním posláním stačit na dynamické dění ve světě a jeho společenských přeměnách. Společnost se tak stále více sekularizovala: lidé náboženství přestali potřebovat, jejich duševní prostor zaplnily americké filmy a líbivé, leč bezduché seriály, Boha lidé vytěsnili na okraj svých zájmů; z církve se pomalu stala popelka sedící v koutě. Zatímco její draví konkurenti, jako je buddhismus přepasovaný přes západní konzum, nebo tzv. svědci Jehovovy a jiné a jiné nesmyslné a zdraví škodlivé sekty, slaví v naší sionisticko-liberální společnosti zejména u mladých lidí nevídané úspěchy. Čili krize v církvi existuje a my, upřímní katolíci, ji nezastíráme, nýbrž ji konstatujeme; nesmiřujeme se s ní, ale nejsme jejími původci, natož pak jejími aktéry: je to zjevně krize katolických biskupů, nikoliv nás, laiků.     Třeba ovšem říci důležitou věc: krize v katolické církvi se týká zejména její liturgie a dále pastorace, tj. její působení ve světě a s tím je spojená evangelizace národů. Nikoliv jejího dogmatického základu, tedy učení Andělského učitele Tomáše Akvinského, který spolu s jinými církevními učiteli a světci mistrně interpretoval zjevené Boží Slovo. Každý věřící katolík mně potvrdí, že svátosti v církvi jejími členy přijímané a pro život věřících nezbytné, jsou dovolené, platné a plnohodnotné tak, jak je ustanovil zakladatel církve Ježíš Kristus spolu se svými Apoštoly. V tomto směru je v církvi netknutá kontinuita. Útok na samu podstatu katolické církve, tj. její teologickou dogmatiku, mají zřejmě její nepřátelé - sionisté a zednáři – až v druhém plánovaném sledu, až pro ně bude jasné, že si to s úspěchem mohou dovolit. Zda-li k němu vůbec dojde – nevíme. Nevíme proto, poněvadž ve světě dochází doslova k eruptivním událostem, jejichž směřování nelze s jistotou určit. (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Mgr. Ladislav Malý≡ 13. srpna  2006Dvě zkušenosti ze současné společnosti     Chtěl bych se podělit o dvě zkušenosti, které je možné zažít snad jen v naší společnosti nebo někde na Balkáně.První zkušenost:     Před několika lety jsem byl na vícedenní služební cestě mimo Prahu. Manželka byla doma sama s dětmi ve věku 1 a 4 roky. Bohužel syn (4 roky) dostal večer vysoké horečky a bolesti krku. Manželka proto volala na pohotovost, zda by mohli přijet. Pan doktor jí sdělil, že pohotovost kvůli horečce a bolesti krku nevyjíždí a doporučil jí, aby přišla se synem na pohotovost sama. Když mu řekla, že má doma ještě dceru (1 rok), která spí, tak jí řekl, ať počká do rána a nebo ať si zavolá do nemocnice.     Manželka tedy zavolala do jisté pražské nemocnice a vysvětlila celý problém. Tam jí řekli, ať se synem přijede do nemocnice. Když jim opět vysvětlila, že vedle v pokoji spí malá dcera a auto nám před týdnem ukradli, tak jí odvětili, ať si vezme taxi. Manželka byla zoufalá, protože horečku nemohla srazit a syn stále plakal. Ještě, že máme hodné sousedy. Naše sousedka dceru pohlídala a soused vzal manželku i syna do nemocnice, kde konstatovali, že syn má silnou angínu a že je dobře, že okamžitě přijela.     Po návratu ze služební cesty jsem byl velice rozzlobený na přístup našeho zdravotnictví, proto jsem napsal dotaz a zároveň stížnost na ministerstvo zdravotnictví, proč ani k dětem nepřijede pohotovostní lékař nebo sanita z nemocnice.Odpověď z ministerstva mě ohromila. Napsali mi, že na výjezd pohotovosti nejsou peníze a že si náš případ prověřili v uvedené pražské nemocnici a zjistili, že  v uvedený den nikdo našeho jména v  nemocnici nebyl ošetřen, takže vše odkládají!     Stále si od té doby kladu otázku, proč není poskytnuta lékařská pomoc dítěti, přestože platíme pravidelně zdravotní pojištění, a proč několik sanitek okamžitě vyjede ke každému feťákovi, cikánovi, Ukrajinci a dalším příživníkům, kteří si určitě zdravotní pojištění neplatí a jsou ošetřeni z našich peněz. Občas ještě stačí zdemolovat sanitu a zmlátit lékaře.Druhá zkušenost:     Na začátku června se v noci do našeho domu snažili dostat 2 feťáci. Protože dům se zamyká, snažili se vylomit zámek. Několik lidí z našeho domu tento hluk probudil a snažili jsme se feťáky od našich dveří odehnat. Protože však byli agresivní, zavolali jsme policii. Když policie přijela, byli feťáci již u druhého vchodu a snažili se vylomit zámek tam.     Policie je legitimovala a to bylo vše. Předseda bytového družstva se proto policistů zeptal, kdo bude platit škodu. Policisté se na něj nechápavě podívali a řekli mu, že tito dva feťáci určitě ne, že nemají peníze a že z nich nikdy nic nedostaneme a že jsou „sjetí“, že ani neví co dělají a pustili je bez sebemenšího záznamu nebo sepsání protokolu.     Tak mě napadlo, co by se asi stalo, kdyby takto vylamoval zámky normální občan. Jak mají lidé důvěřovat policii, když chrání takovéto živly?     Chyba je v systému celé společnosti, která je příliš liberální a takovéto živly podporuje, jen aby náhodou nebyla naše vláda pokárána z Bruselu, že je u nás málo demokracie nebo že naše společnost je rasistická .      Je jedno jestli bude vládnout ODS nebo ČSSD, těmto lidem nejde o obyčejné lidi, pouze o vlastní koryta. Slibuje se jen před volbami. Bohužel většina lidí toto ještě neprohlédla nebo nechce prohlédnout. Proto podporuji Dělnickou stranu, s jejíž programem do poslední tečky souhlasím. Josef Hendrych≡ 4. srpna  2006Probuďme sílu zaměstnanců!     Již několikrát jsem psal, že komunisté a jejich rétorika zdiskreditovala a zesměšnila mnoho slovních obratů, které když se použijí dnes, vyvolávají nežádoucí reakce posluchačů, kteří vinou této profanace v nich nevidí ten pravý smysl. Psal jsem o slůvkách dělník, dělnický, a nyní bych se zastavil u výrazu, který byl hojně nadužíván za minulého režimu – sebeuvědomění dělnické třídy. Pamatujete se?     Jenže „učešeme-li“ si tento výraz do dnešní mluvy a situace, najednou zjišťujeme, že to tak strašně nezní. Předně nahraďme výraz dělnická třída slovem zaměstnanci a vyjde nám sebeuvědomění zaměstnanců. Ať mě nikdo neříká, že to zaměstnanci nepotřebují. Sebeuvědomění určité společenské vrstvy je normální a přirozené. Je na omylu ten, kdo si myslí, že v dnešní České republice není žádné takové sebeuvědomění. Je a velmi silné. Jsou to voliči ODS – zaměstnavatelé, tuneláři, korupčníci či majitelé domů. A ten zbytek? Vždyť víte, že jsem napsal článek, že ODS volí bohatý nebo hlupák…     Právě ony zmíněné skupiny jsou modelovým příkladem onoho sebeuvědomění. Semkly se dohromady a podporují stranu, která jim zaručí jejich zisky, čachry a beztrestnost na úkor těch, kdož u nich pracují a jsou odkázáni na průměrnou a ve většině případů podprůměrnou mzdu. A nikoho to nepřekvapí a považuje to za normální. Takže když se mohou semknout oni, jichž je méně než nás, tím spíše se musí semknout všichni zaměstnanci.     Uvědomme si naši sílu a podle toho jednejme. U někoho tyto řádky mohou vzbudit dojem, že chci nějaké rozdělení společnosti na třídy, z nichž jedna by se snažila získal vrch na druhou. To je ale omyl. My nejdeme cestou bolševiků a ani těch, kdož chtějí vrátit zaměstnance do první poloviny 19. století. Naším cílem je spolupráce všech vrstev obyvatelstva na společném díle – rozvoji a zesílení naší vlasti. Abychom ale takové spolupráce dosáhli, tak musíme spolu jednat jako rovný s rovným, silný se silným. A to v tuto chvíli dost dobře nejde, protože silný a jednotný je pouze blok zaměstnavatelů. Na straně druhé vidíme apatii, rozhádanost a mnohdy i snahu za pár stokorun navíc jít proti svým kamarádům tím, že pan šéf bude vědět, co se ve firmě povídá.     Čeká nás nelehký úkol, jak to celé dát dohromady. Každý z členů a sympatizantů Dělnické strany musí vysvětlovat svým známým, spolupracovníkům či spolustolovníkům z hostince nutnost jednoty a spolupráce mezi zaměstnanci. Musíme je přesvědčovat, že druhá strana nám zadarmo nic nedá, že zaměstnavatelé budou respektovat zaměstnance jen když jim bude ukázána síla a odhodlání. A ruku na srdce, zaměstnavatel ničemu jinému nerozumí.     Vy všichni, kteří prstíkem ukazujete na Západ a plačtivým hláskem poukazujete na to, že se tam mají lépe, že mají více sociálních práv, delší dovolenou, více rekvalifikací, více úlev v zaměstnání pro ženy s dětmi a nemocenskou, že nemusí přecházet chřipku, si uvědomte, že jim tam nic nespadlo do klína z libovůle zaměstnavatelů, ale všechno si museli vybojovat. Stávkami, demonstracemi, ale hlavně sebeuvědoměním si své síly a vůlí po změně. A to je přesně to, co potřebujeme tady a na čem musíme začít pracovat. To je úkol pro nás všechny okolo Dělnické strany. Vždyť spolupráce zaměstnanců a zaměstnavatelů přinese užitek oběma stranám a odstraní se současný stav, kdy vzájemné rozpory utlumují podnikatelskou kreativitu a odhodlání zaměstnanců pracovat pro firmu, neboť mají pocit, že nepracují pro sebe ale pro hrstku vyvolených, kteří jimi mnohdy i pohrdají. Jiří Štěpánek≡ 28. července  2006Nenažraná Kafková     Policie zadržela členku představenstva České konsolidační agentury (ČKA) Radku Kafkovou při přebírání úplatku. Ten se měl pohybovat v řádech stovek tisíc korun. Kafková a její dva komplicové společně prodávali podhodnocené pohledávky, přičemž způsobená škoda se odhaduje na stovky milionů korun. Vysoká státní úřednice, jejíž měsíční plat činí 340 tisíc korun(!), tak zřejmě vymění pohodlí luxusně zařízené kanceláře za vězeňskou pryčnu.     Celá aféra je nepochybně citelnou ranou pro sociální demokracii. Právě ministr financí Sobotka, Paroubkův to věrný Hujer, jmenoval Kafkovou do vedení ČKA. A byl to on, kdo do vysoké pozice stejného úřadu jmenoval i Mojmíra Hampla a Jiřího Juráně, kterým zase podřízení vyfoukli „drobnou částku“ půl miliardy korun a převedli jí do zahraničí. Tyto peníze samozřejmě již nikdo nikdy neuvidí a škodu uhradí daňoví poplatníci. Osmileté vládnutí ČSSD je poznamenáno obrovským nárůstem korupce, která prorostla až do nejvyšších pater státní správy. Vysocí úředníci v barvě růže mnohdy propadli pocitu beztrestnosti a opájejíc se vlastní důležitostí začali se chovat jako hejno nenažraných kobylek. Kauza Kafková je to názorným důkazem. Ani nadstandardní plat (průměrný občan by na něj pracoval dva roky) zřejmě neuspokojoval její požadavky.     Zcela jistě nelze korupci z naší společnosti vytěsnit okamžitě. Můžeme ale přijmout taková opatření, která by korupci silně postihovala. Vysoké tresty vězení, propadnutí majetku, zákaz výkonu povolání. To jsou možnosti, které nebyly doposud plně využity a obávám se, že v nejbližší době ani nebudou. Není k tomu totiž vůle. Vládní elita by tím pádem ohrozila své mocenské pozice. Tomáš Vandas≡ 23. července  2006K dostání nové číslo Dělnických listů     Od pondělí 24.7.2006 je k dostání nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany (DS) se mohou těšit na článek Václava Prokůpka o poslaneckých prebendách nebo na komentář Ladislava Malého o parlamentních volbách, rovněž na glosy, programové body DS či názory čtenářů. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS≡ 13. července  2006Prezident stanovil termín komunálních a senátních voleb     Prezident Václav Klaus stanovil konání voleb do Senátu, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do Zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí na 20. a 21. října. Od toho je odvozen i termín odevzdání kandidátních listin, a to nejpozději 15. srpna do 16. hodin. Tiskový odbor DS≡ 11. července  2006Brusel se bojí polského nacionalismu     Polsko pokračuje v nastoupeném kurzu radikální politické změny. Prezident Lech Kaczynski přijal demisi šéfa vlády Kazimierze Marcinkiewicze a na jeho místo dosadil svého bratra Jaroslawa.     Jak si představuje zahraniční politiku své vlády, naznačil 57letý šéf strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczynski v rozhovoru pro časopis Wprost. Vláda by podle něho měla především v Evropské unii více hájit polské národní zájmy: „Nenecháme se přesvědčit, že v Evropě nejsou národní státy ani národní politiky,“ řekl Kaczynski s tím, že Polsko už nepřistoupí na žádná řešení, která by ho v Evropě znevýhodňovala. Nový polský premiér také nesdílí v Evropě populární názor, že národní stát je něco špatného: „Chceme využít naší přítomnosti v Evropě k tom u, abychom národní stát posílili.“     Rozpaky vyvolávají Kaczynského slova i v Bruselu: „Nacionalismus přinesl Evropě mnohá utrpení a je potřeba ho neutralizovat. Teprve uvidíme, jak se slova premiéra Kaczynského projeví v praxi, ale pokud se konzervativci rozhodli úzce sledovat situaci na Slovensku, bylo by přinejmenším fér, aby tak udělali v případě polské vlády,“ řekl nizozemský socialista Jan Marinus Wiersma. Tiskový odbor DS≡ 4. července  2006Karel IV. se musí obracet v hrobě     Pavel a Janis se konečně vzali. Pokud nevíte, o kom je řeč, jde o zpěváka Pavla Vítka a manažera Janise Sidovského, kteří uzavřeli „sňatek“ na nádvoří hradu Karlštejn. Oba „novomanželé“ sice odmítli prstýnky a družičky, ale jinak to byla svatba velkolepá, na které nechyběl ani hlavní iniciátor homosexuálních svazků, dosluhující premiér Paroubek.     Homosvazky se staly skutečností. Co dál? Nyní bude za nějakou dobu následovat požadavek na adopci dětí. A pak budou následovat další zvrácenosti. Vždyť například v Nizozemsku byla nerušeně zaregistrována politická strana prosazující sexuální styk s dětmi od 12. let a propagující dětskou pornografii. Tak to zanedlouho máme i zde.     Karlštejn byl svědkem něčeho, co odporuje zdravým základům společnosti, morálce a tradičním hodnotám. A Karel IV. se musí v hrobě obracet…    Vladimír Svoboda≡ 28. června  2006Američany zde nechceme!     Někdy si s námi hraje doba podivnou hru. Hru poučnou, nabádající k zamyšlení. V těchto dnech si připomínáme 15 let od doby, kdy území tehdejšího Československa opustil poslední sovětský voják okupačního kontingentu, který zde byl dislokován po srpnovém obsazení republiky v  roce 1968. A právě v této chvíli se začíná jednat o vybudování americké raketové základny. Nic není rozhodnuto, ale jestliže bude ministrem zahraniční disidentský povaleč Vondra, který je známý svou proamerickou vstřícností, tak tato základna získá významného lobbistu.        Již se objevily první komentáře v tisku, které postavení základny vítají a někteří pisálci (např. pan Joch v MfD) jdou tak daleko, že když zde nebudou americké raketové základny, tak za pár let budou naše ženy chodit zahalené, naše oblíbené pivečko bude zakázané a homosexuálové budou v ghettech. Vedro někdy dělá divy. To chce hodně pít minerálky a být ve stínu, pane Jochu.     Právě íránská hrozba je tím pravým důvodem, proč zde chtějí mít Američané rakety. Americký raketový deštník nás má chránit před teheránskými raketami. Nevím, proč by se měli čeští občané stát součástí americké velmocenské hry proti Íránu. Americká administrativa se snaží svrhnout legálně zvolenou íránskou vládu, těšící se podpoře veřejnosti, i když pár intelektuálů a emigrantů v americkém žoldu tvrdí opak. Česká vláda by měla spíše s Íránem obchodovat, než mít na svém území rakety. Ono na druhé straně není o čem diskutovat, protože když jsme členem NATO, tak jsme s podobnou alternativou museli počítat. Členství v NATO a cizí vojska na území republiky jsou spojené nádoby. Takže jestliže nám Američané dávají možnost se rozhodnout, je to od nich jistým způsobem velkomyslnost. Také nám to mohli nařídit. Kde je ale psáno, že zůstane jen u konvenčních raket, protože ty se dají lehce vyměnit za jaderné!     Vzpomínám si, jak v polovině osmdesátých letech minulého století se do Československa navážely sovětské rakety SS 20 a SS 25, a jak disidenti z Charty 77 proti tomu protestovali a ani Washington nezůstal v protestech pozadu. Nehledě na to, že umístění sovětských raket bylo reakcí na dříve instalované americké Pershingy v tehdejší NSR. Sovětské rakety na českém území vadily, ale americké dnes ne? Dalším argumentem, proč mít tyto základny v českých vojenských prostorech, je ekonomický přínos pro místní obyvatele. To je bezesporu pravda, ale ekonomická prosperita jednoho okresu nemůže vyvážit ztrátu státní suverenity. Bude to znamenat nejenom ekonomický přínos pro místní obyvatele, ale i etnické obohacení, protože v mnoha českých chalupách by se mohl narodit černoušek, jehož otcem by mohl být tam pobývající černý Boby z Georgie…     Dělnická strana rozhodně odmítá americké vojenské základny na českém území, jejichž přítomnost považuje za ztrátu státní suverenity a národní svébytnosti. Podporujeme vypsání referenda k této otázce a naše volba je jasná: Ne americkým vojenským základnám! Jiří Štěpánek≡ 27. června  2006Cíl satanistů – New Age          A hned také si odpovězme, kdože ti satanisté jsou: především zednáři, potom sionisté a judaisté, kterým asistují bolševici, liberálové a socialisté.     Poté co jsem letos v únoru napsal úvahu „Svobodní zednáři jako inspirátoři levice“, pociťoval jsem nutnost poukázat také na vzdálené cíle zednářů a tím úvahu dokončit. Tím hlavním operačním cílem zednářů je bezpochyby likvidace katolické církve, což se jim za pomoci „užitečných idiotů“, tj. katolických liberálů v samotné církvi, úspěšně daří plnit. Vzdáleným operačním cílem zednářů, sionistů a judaistů je – poté co vojensky, ekonomicky a politicky ovládnou celý svět – uskutečnění jejich utopických představ tzv. nové doby v celosvětovém měřítku, anglicky New Age.       K tomu, abychom aspoň tušili, jaká že to ta nová doba bude, čím se bude vyznačovat, co v ní bude největší prioritou a zda-li v ní budou vůbec lidé šťastni, k tomu nám stačí si uvědomit ona známá Kristova slova o stromu a ovoci. Sionisté, judaisté a zednáři tvrdí, že když nebude existovat katolické náboženství, jež prý člověka svazuje svými středověkými poučkami a názory, bude lidstvo šťastné. Je tomu opravdu tak?     Mám před sebou jeden málo známý dokument, jakési Vyznání Emila Zoly, které napsal v roce 1896 a adresoval arcibiskupovi v Chalcedonu. Emil Zola totiž po zázračném uzdravení trojnásobné fraktury nohy, kterou lékaři tenkrát chtěli amputovat, prožil obrácení. Známý spisovatel Zola psal své romány v duchu naturalismu, např. román Zabiják, Nana a jiné. Také se literárně věnoval sociální problematice liberálního kapitalismu v 19. století. Třicet let, jak píše, byl členem zednářské lóže a ke stáru byl Bohem osvícen a z řádu vystoupil - a doufejme, že byl Bohem i omilostněn a spasen. Zemřel v roce 1902. Vyznání E. Zoly je o to vzácnější, že skutečně patří k ojedinělým dokumentům svého druhu, neboť  každý zednář ví, že uveřejňovat závažné informace o lóžích je pod trestem smrti.  (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Mgr. Ladislav Malý≡ 26. června  2006ODS chce americkou základnu v ČR     Předseda ODS a kandidát na funkci premiéra Mirek Topolánek podpořil případné umístění protiraketové základny na českém území. „Nejen v rámci plnění našich smluvních závazků, ale i v rámci bezpečnosti České republiky je to varianta, kterou budu podporovat," prohlásil doslova. Topolánek rovněž uvedl, že je proti vypsání referenda k takové otázce, dostačující je prý rozhodnutí parlamentu.     Podle posledních informací by do několika týdnů mělo být jasné, zda v tuzemsku vznikne americká raketová základna. Američané prý do konce září čekají jasnou odpověď. Oficiálně žádost o řízení základny v Česku ještě USA nepodaly. Učiní tak ale jen v případě, že by měly jistou odpověď ano. Technické zkoumání, zda základna v České republice, Polsku či Maďarsku vůbec může být, spěje ke konci a Američané chtějí znát politické rozhodnutí.     Američané, kteří touží po takzvaném protiraketovém štítu, chtějí mít ve střední Evropě základnu s obrannými střelami země-vzduch. Jejich otázka však přichází v době, kdy stále není jasné, kdo bude v České republice vládnout. Nová česká vláda však zřejmě půjde ve šlépějích vlády komunistické, která dovolila sovětům pobyt na dobu „dočasnou“. Tiskový odbor DS≡ 21. června  2006Blahopřání Slovenské národní straně     Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas poblahopřál osobním dopisem šéfovi Slovenské národní strany Jánu Slotovi k vynikajícímu výsledku jeho strany v parlamentních volbách na Slovensku. Tomáš Vandas rovněž  vyjádřil potěšení nad návratem slovenských národovců do slovenského parlamentu, který podle něj bude znamenat výrazné posílení nacionalistických sil v celé Evropě. Tiskový odbor DS≡ 17. června  2006Předsedou DS opět zvolen Tomáš Vandas      Dne 17.6.2006 proběhl v Praze II. sjezd Dělnické strany (DS). Hlavními body jednání byla volba ústředních orgánů strany, zhodnocení výsledku parlamentních voleb a příprava na komunální volby.     Do čela Dělnické strany byl delegáty sjezdu jednomyslně zvolen Tomáš Vandas, který při volbě neměl protikandidáta. Prvním místopředsedou byl zvolen Jiří Štěpánek, dalším místopředsedou Petr Kotáb. V předsednictvu jsou dále Jindřich Nestler a Václav Prokůpek. Rozhodčí komise byla zvolena ve složení Jan Blaško, Ladislav Malý a Pavel Procházka, Revizní komise DS: Ladislav Tůma, Vladimír Pelák, Martina Pecinová. Sjezd rovněž přijal usnesení, ve kterém vyjádřil ochotu i nadále spolupracovat s politickými subjekty angažujících se v politickém hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), avšak na bázi suverénní politické strany. Jednání se také zúčastnili hosté z Národního korporativismu.     Tomáš Vandas zastává funkci předsedy DS od 31.5.2003. V roce 2004 vedl kandidátku Dělnické strany do evropských voleb a v letošních parlamentních volbách byl lídrem v Pardubickém kraji na kandidátce politického hnutí PaS. Tiskový odbor DS≡ 16. června  2006Kdo se raduje z vítězství ODS?     Parlamentní volby skončily jak skončily. Vyhrála ODS, která se už dala do sestavování vlády s mocichtivými Zelenými (spíše je to Bursík než členská základna, kdo chce příklon k ODS) a prostituujícími lidovci v čele s šíbrem Kalouskem. První náznaky toho, co nás v případě vlády ODS čeká, jsou už zde. Lídři těchto tří stran se již shodli na platbách za návštěvu u lékaře a za poplatek za recept. Vida, první asociální vlašťovky jsou tu a přijdou další a nebudou to už vlašťovky, ale pořádní supi, jenž se vrhnou na zaměstnance jako na bezmocnou prérijní oběť.     Je smutné, že o výsledku těchto voleb rozhodlo pár set „krajanů“, no vlastně emigrantů, žijících si v pohodlí newyorských bytů, ve stínu losangeleských bulvárů, či floridských bungalovů. Nežijí zde skoro čtyřicet let, mnozí ještě déle, neznají zdejší situaci a přesto rozhodli o osudu těch, kdož tady žili, nikdy nikam neutekli za lepším bydlem a budou zde muset žít a ještě poslouchat zámořské emigrantské chytrosti o tom, jak nebojovali proti komunistům. Ono se to v závětří Sochy svobody bojovalo lehce než u nás doma.     Dovedu si živě představit, jaké veselí vypuklo u majitelů domů, když se dozvěděli o vítězství ODS. To asi hned běželi přepisovat nájemní smlouvy na tržní nájemné a vybírali jména nájemníků, které vystěhují, aby z jejich bytů byly kanceláře zahraničních firem.     Jistě radostně juchali někteří živnostníci u zkyslých salátů a zelených salámů, sami sebe hrdě se titulující slůvkem podnikatel, že nebudou muset platit skoro žádné daně. Neuvědomují si, že až je dostihne revma z průvanu nedovírajících dveří jejich krcálků, tak si celou léčbu zaplatí sami a v tom jim žádný Tlustý či Topolánek nepomůže, protože oni pomohou spíše nadnárodnímu Tescu, než českému živnostníkovi. Ale to jim, potomkům pana Bajzy z Poláčkova románu Bylo nás pět, nedochází.     Jak asi muselo bouchat šampaňské a kaviár se nabíral polévkovou lžící u tunelářů, finančních gangsterů či zkorumpovaných magistrátních a ministerských úředníků. Vědí, že budou beztrestní – vytunelování firmy už nebude zločin, ale špatný podnikatelský záměr, přesně jako za Klause, Ježka, Dlouhého a Kočárníka, zkrátka za vlády ODS. Možná si někteří spletení zaměstnanci drbou hlavu, jak vlastně volili a nyní je pozdě něco řešit.      Dělnická strana neúnavně před volbami varovala před asociální modrou šancí ODS a servilní proevropskou politikou ČSSD, snažili jsme se zastavit občany před úprkem do národní a sociální propasti. Povedlo se to jen částečně, ale přesto jsme poznali, že náš nastoupený směr k politice sociální, národní a lidové je správný. Nesázíme na nafouknuté bubliny hvězdiček showbyznysu, či od reality odtržené intelektuály stojící v čele spolků, jejichž vliv nepřesáhne stůl v hostinci, kde scházejí, nehrajeme na notu primitivního pivního tričkového antikomunismu. Naše sázka, a do banku jsme dali vše, je sázkou na každého poctivého Čecha, který stojí v závodě za strojem, dře na poli či sedí za stolem v úřadě.      Všem těm nabízíme ruku ke spolupráci v nadcházejících komunální volbách, aby na kandidátce Dělnické strany vymetli radnice českých a moravských měst od korupčních a příživnických vší. Náš politický boj o duši českého národa pokračuje. Nechceme samozřejmě stavět zaměstnance a zaměstnavatele proti sobě, ale vždy budeme stát na straně zaměstnanců, když je bude někdo chtít obrat o jejich nezadatelná práva a důstojnost člověka 21. století. Chceme, aby zaměstnanci a zaměstnavatelé existovali vedle sebe ve shodě, protože jak jedni, tak druzí bez sebe nemohou existovat a všichni by měli pracovat ku prospěchu národního celku. Protože silný národ znamená silný zaměstnanec a silný zaměstnavatel. Jiří Štěpánek≡ 16. června  2006Skutečná tvář Jaroslava Haška     Autor známého románu Osudy dobrého vojáka Švejka je u širší veřejnosti znám jako velký humorista a spisovatel. Jako člověk prý nezkazil žádnou legraci a vždycky v dobrém s každým vycházel. V různých písemných pramenech se poukazuje i na jeho údajnou laskavost a dobrotu: že by prý ani mouše neublížil. Někteří „haškologové“  dokonce tvrdí, že Haškova povaha je prototypem  povahy české.      Hašek byl publicista a novinář. Po vystudování Českoslovanské obchodní akademie – v čase Rakousko-Uherské říše - oddal se bohémskému a tuláckému životu. V roce 1907 byl krátce za svou anarchistickou činnost vězněn. Po roce 1911 spolu s F. Langrem, E.A. Longenem, E.E. Kischem a jinými podobnými intelektuály židovského původu byl autorem řady kabaretních vystoupení, jež svým břitkým jazykem a celkovým zaměřením podrývaly autoritu státu a monarchie; předmětem jejich humoru byla především katolická církev.     Po vypuknutí světové války byl Hašek odveden na frontu do Haliče, kde se krátce na to nechal zajmout. Později vstoupil do Československých legií, odtud však přešel v roce 1918 do tzv. rudé armády, tedy k bolševikům. Zde udělal kariéru: v městě Ufě se stal „načálnikem“ pro práci s cizinci. V roce 1920 se vrátil do Prahy se zřejmým úkolem podvracet mladý Československý stát. Zemřel v roce 1923.     Z doby jeho působení v „rudé armádě“ se zachoval jeho článek v bolševickém časopise „Naš puť“ z roku 1919. Vyjadřuje v něm svoje názory na odluku církve od státu a naprosto schvaluje sovětský brutální postup proti církevním institucím. Pro katolíky naší současnosti by nemělo být nijak překvapující, že Haškovy tehdejší názory na pravoslavnou, ale i na katolickou  církev, se shodují s názory dnešních liberálů a zednářů. I když postup současných zednářských mocenských orgánů proti katolické církvi nemá tak vyhrocující osten, jako tomu bylo za vlády zločinné KSČ, nicméně šestnáct let po převratu nebyly naše vládnoucí liberalisticko-zednářské kruhy schopny církvi vrátit komunisty ukradený majetek, ujednat Konkordát s Vatikánem - abych jmenoval aspoň ty nejkřiklavější „resty“. Přečtěme si Haškovu „lahůdku“. Jaroslav Hašek: Odluka církve od státu.Odluka církve od státu je taková forma vzájemných vztahů církve a státu, v níž se stát neváže na žádné náboženství, žádnou věrouku a žádnou církev.Sovětská republika se ani v jediném bodě nepodřizuje církevní autoritě.Pro sovětskou republiku není žádnou autoritou nějaké boží zjevení, vymyšlené popy.V republice jsou si všechna náboženství rovna a nedělá se mezi nimi rozdílu.Proletářská moc nepovažuje za nutné prosit církev, aby se modlila při různých státních slavnostech, ani nepotřebuje církevního požehnání a pomoci boží ve svém boji s buržoazií.Dobrá puška, bodák nebo kulomet v rukou bojujícího lidu je tím nejlepším požehnáním.V sovětské republice jsou zrušeny všechny církevní úkony, které se prováděly při narození, úmrtí a sňatku a které měly význam jenom pro kapsy popů.Narození, úmrtí a svatba se teď prostě registrují v komunách.Církevní sňatek je neplatný – zákonný podklad má pouze sňatek občanský.Církevní a farní školy jsou zrušeny. Tím, že byli ze škol vyhnáni zaostalí negramotní popi a že se přestalo vyučovat náboženství, se školy osvobodily.Místo vykládání báchorek o ráji a pekle učí sovětská škola děti žít a připravuje je k boji.Bývalá církevní škola pěstovala farní ovečky, ze kterých popi dřeli kůži.Sovětská škola dá republice svobodné děti.Při odluce církve od státu se náboženství stává soukromou záležitostí, o kterou se republika nestará, pokud se ovšem za ní neskrývají kontrarevoluční úmysly.V takovém případě se osoby využívající náboženství ke kontrarevoluční propagandě předávají Mimořádné vyšetřovací komisi. (Jak humánně s takovými „zločinci“ Mimořádná vyšetřovací komise – ČEKA – zacházela, o tom vypráví A. Solženicyn v knize Souostroví Gulag – pozn. L.M.)Všechny náboženské a církevní organizace v republice jsou soukromými společnostmi a podléhají kontrole sovětské moci.Rozumí se samo sebou, že republika při odluce církve od státu zbavuje církev jako privátní spolek prostředků na plat a penzi popů, nesubvencuje chrámy a neposkytuje náklady na vzdělávání duchovních.Proto je třeba zkonfiskovat veškerý církevní majetek, movitý i nemovitý, který církevní paraziti získali z mozolů pracujících mas.Církev systematicky udržuje lid v temnotě, v poddanství boháčů.Církev byla druhou vládou; opírala se přitom o všechny kontrarevoluční živly a zároveň je podporovala.Proto vláda pracujících rozdrtila vládu církve tím, že ji oddělila od republiky.Naš puť – 9.2.1919      Tolik velký český a světově uznávaný spisovatel Jaroslav Hašek. V třicátých letech dvacátého století měl Josef Goebbels, říšský ministr propagandy nacistického Německa, na stránkách nacistického tisku pronést větu, že prý Češi jsou smějící se bestie. Jestliže čerpal pro svoje tvrzení jenom informace z postavy Jaroslava Haška, nemohl říci výstižnější větu.       Mgr. Ladislav Malý≡ 14. června  2006Odpovědi Tomáše Vandase na otázky Parlamentních listů     Redakce Parlamentních listů oslovila po volbách všechny parlamentní a některé mimoparlamentní politické strany. Odpovědi předsedy Dělnické strany (DS) Tomáše Vandase přinášíme našim čtenářům a příznivcům: 1/ Jak hodnotíte letošní předvolební kampaň? Domníváte se, že byla vedena korektně či nikoli?     Zcela určitě ji nemohu hodnotit pozitivně, neboť mimoparlamentní politické subjekty byly diskriminovány omezeným přístupem do sdělovacích prostředků. Výjimkou byla jen Strana zelených, která díky účelově nadhodnoceným preferencím nahradila umírající Unii svobody. A co se týká nejrůznějších afér a osočování mezi socialisty a občanskými demokraty, jednalo se pouze o divadlo před občany. Nyní se dohodnou a budou se navzájem tolerovat a společně vládnout. 2/ Jaké byly priority vaší strany v parlamentních volbách?     Zástupci Dělnické strany kandidovali za politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě a mezi naše programové priority patřilo především znovuzavedení trestu smrti, podpora tradiční rodině, boj proti korupci, snížení kriminality, radikální omezení imigrace, snížení daňové zátěže a podpora českých podnikatelů a živnostníků. 3/ Jste spokojen s dosaženým výsledkem? Pokud ne, v čem spatřujete příčiny neúspěchu vaší strany?     Vzhledem k tomu, že náš národní a sociální program podpořilo bezmála 13 tisíc občanů, nepovažuji to při naší volební premiéře za špatný výsledek, naopak nás motivuje do další práce, i když víme, že bude dlouhodobá a bude vyžadovat mnoho trpělivosti.  4/ Jakým směrem se teď bude vaše strana ubírat?     Naší prioritou bude nyní příprava na komunální volby. V nich se chceme zaměřit nejen na obhajobu našich výsledků v některých obcích, ale chceme zvětšit počet svých zastupitelů v dalších městech, abychom program Dělnické strany více rozšířili mezi občany. Zvažujeme také účast v senátních volbách.  Tiskový odbor DS≡ 9. června  2006Svolán II. sjezd Dělnické strany     Předsednictvo Dělnické strany (DS) rozhodlo o svolání II. řádného sjezdu DS, který se uskuteční dne 17.6.2006 v Praze. Hlavními body sjezdového jednání budou volba předsedy strany a celého předsednictva, volba revizní a rozhodčí komise, hodnocení výsledků parlamentních voleb a příprava na komunální volby. Tiskový odbor DS≡ 6. června  2006Volby po česku     Výsledky z právě proběhnuvších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR mnoho vypovídají o stavu a povaze naší národní pospolitosti, a nemám teď na mysli onen nepříjemný patový výsledek. Člověka hned praští do očí, že se národ ve své většině polarizoval. Výsledky voleb jasně ukázaly, že se lidé bohužel zabydleli v liberálně  konzumní společnosti a změna je pro ně nežádoucí. Naopak: lidé chtějí víc konzumu, mít se tzv.dobře, a nevadí jim globalizační tendence Evropy, nevadí jim jejich trvalé vymírání, ani jim nevadí, že se ponenáhlu mění v konzumní stádo. Část jich chce více sociálního státu a tzv. jistot, řekněme socdemácký, kryptobolševický socialismus, druhá část –  ukázalo se že o málo větší - chce tzv. více svobody v podnikání, menší a rovné daně;  čili také konzum, ale v klasickém liberálním duchu, v kterém morálka a solidarita nemají místo; konzum pokud možno co největší a s nikým se moc nedělit. K té první části zhruba patří zaměstnanci všeho druhu a různých oborů, především pak starší lidé a důchodci, kteří už znají život a jeho zákeřná úskalí. Druhou část voličstva většinou tvoří mladší lidé, zejména prvovoliči, jejichž vidina života je neustálé prožívání „lehkosti bytí“ a dá se přirovnat k tanečnímu reji v rytmu rocku. Rozhodně od lidí tohoto typu nemůžeme očekávat hlubší filosofické reflexe o životě, natož pak víru v cosi transcendentálního; s tím je ovšem spojeno i jejich mravní nazírání, jež je vždycky utilitaristické. Právě na tyto mladé lidi sázela ODS a její sázka vyšla. Rodiče těchto mladých lidí před šestnácti lety plni divokého nadšení skandovali pro Havla a OF; posléze zvolili v očekávání blížícího se slibovaného blahobytu ODS a pana Klause, který „to vzal do svých rukou“: Za osm let ne špatnou ekonomiku našeho státu přivedl málem „zu grunt“ a u svých voličů se stal proklínanou osobou. Avšak tenkrát ještě všechno nestačil ekonomický establishment ODS rozprodat a vytunelovat: jsou zde ještě nemocnice, ČEZ, pošta…  A to jsou hodnoty, jež čekají na „konečné řešení“ dětí právě těch rodičů, kteří „bourali“ bolševismus. Bez nadsázky lze spolu s klasikem říci o ODS:  poprvé jejich vystoupení byla fraška, podruhé to bude tragédie.      V červnových volbách voličům ani trochu nešlo o možný výběr politických idejí a vizí – z výsledků voleb je patrné, že jednoznačně manifestovali svůj nezájem o politickou změnu, jasně dali přednost ekonomickým prioritám. Příkladem – a v tomto ohledu radostným - může sloužit KSČM, která hluboce propadla na zhruba 13%, i když pro národ „měla své řešení“. Anebo Cibulkova přímá demokracie, která byla voliči vnímána jako „oživení v sále“; podobně dopadla i Koruna Česká.  Rovněž tak Národní strana, která se před volbami holedbala svým „rozkročením na 5%“; veřejně tajné bylo i tvrzení vedení této strany o údajných deseti milionech, jež je ochotno poskytnout na volební kampaň, aby nakonec strana dostala svých 0,17% a skousla tak hořkou porážku se svým rivalem Právem a Spravedlností, jemuž voliči v České republice dali o 3 451 hlasů více.     Neslavně dopadlo i politické hnutí Právo a Spravedlnost, jež je složeno ze čtyř politických subjektů, kde dominantní roli hraje Dělnická strana. I když toto hnutí mělo obsazeno všech čtrnáct volebních krajských obvodů, téměř celou republiku kandidáti tohoto hnutí pokryli svými centrálně vytvořenými letáky, proběhly diskuze v televizi i rozhlase, voliči mu odmítli dát své hlasy. Proč? Jsou zde nejméně dvě příčiny: Práce kandidátů PaS v jednotlivých volebních krajích měla být více profesionální, tj. konat v obcích schůze s občany, soustředit se na menší města a vesnice, rozdat více letáků, vylepit více plakátů. To ovšem předpokládá osobní nasazení kandidáta, triviálně řečeno: kandidát musí aspoň měsíc před volbami zapomenout na svou rodinu a své zájmy a cele se věnovat nadcházejícím volbám.     Druhá příčina je neméně závažná: lidé-voliči nechtějí jiné politické řešení ve své zemi, než právě to, která je ovládá. Jakákoliv změna politického systému jim nahání hrůzu. Je to i psychologicky zřejmé a pochopitelné. Vždyť lidé, aniž by se ztotožnili se zrůdnou dobou bolševismu, přesto se v něm zabydleli. Přestáli bolestný čas sovětské okupace i tzv.normalizace, ztrátu svých iluzí. Sotva si zvykli na ty různé modifikace bolševismu, už tu byl rok osmdesátý devátý a s ním známé „kopnutí do mraveniště“. Uplynulo šestnáct let těžké doby pro občany tohoto státu: starost o chleba a bydlení, o práci a rodinu. Horko těžko si lidé začínají budovat své nové životy a zvykat si, vznikla nová mnohovrstevná struktura společnosti; a tu zase přicházejí politické strany s návrhy na další zásadní změnu jejich života. Na jednu generaci je to trochu příliš. Proto už lidé nechtějí nic slyšet o politicko-filosofické změně ve své zemi, o zlepšení morálního stavu národa, o vyrovnání se s bolševismem, které je stejně sionisticko-zednářskými kruhy zakázáno, o restituci majetku exulantů, a už vůbec ne o restituci majetku Církvi. Lidé chtějí klidně žít, pokud možno bez politických poryvů a změn,  jak už shora řečeno; chtějí konzum a co nejvíc tělových požitků, chtějí urvat ze života co se dá - jedině to pro ně má cenu a význam. Poslední volby v České republice jsou toho dokladem.     Je tedy možná zásadní změna politického systému v naší zemi? I když moje řádky jsou na první pohled plné pesimismu, tak přesto tvrdím, že ano. Národ - a s ním i celá Evropa -  musí ovšem sám k zásadní politické změně dozrát. V Evropě musí nastat doba, kdy politická změna bude tak říkajíc na spadnutí. Je to samotná liberální demokracie, na kterou tolik zednáři sázejí, která je už v rozkladu, a jež má v sobě zakomponováno mnoho zásadních chyb, na které zednáři dojedou; objevují se zde nepřekonatelné rozpory ve volebním systému např., a pomalu a jistě se ukazuje, že tento typ demokracie jde „ke dnu“. A potom je tu zásadní „šídlo“ v pytli liberální politiky zednářů a sionistů; tím je multikulturalismus a multietnicita Evropy, spojená s akcentací tzv. tolerance a pseudohumanismu. Až sem k nám, totiž do Čech a na Moravu, začnou ve stále větší míře proudit masy černochů z Afriky, Arabové z muslimských zemích a stavět za státní peníze svoje mešity, a i jiní příslušníci z různých neevropských etnik, bude velká radost a potěšení pozorovat obličeje našich maloměšťáků a jejich reakce. Potom teprve pro nás nastane vhodná doba k nastolení našich zásadních požadavků na změnu politického systému a jejich případné odhlasování ve volbách. Proto neházejme flintu do žita, raději se „cvičme ve zbrani“, a mějme trpělivost. Mgr. Ladislav Malý≡ 4. června  2006Prohlášení Předsednictva DS k výsledkům voleb     Předsednictvo Dělnické strany (DS) děkuje všem voličům, kteří odevzdali svůj hlas společné kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Téměř 13 tisíc občanů podpořilo národně orientovaný program i přes nepřízeň médií, jíž byly mimoparlamentní subjekty po celou dobu předvolební kampaně vytrvale vystaveny.      Dělnická strana udělala pro volební úspěch maximum. Postavili jsme lídry v polovině krajů, přispěli nemalou měrou na zaplacení kaucí, distribuovali Dělnické listy, přesvědčovali naše voliče o podpoře nového volebního projektu. I díky naší poctivé práci se PaS stalo v právě skončených volbách suverénně nejsilnějším národoveckým hnutím na české politické scéně. Výsledek parlamentních voleb je sice pro některé z nás zklamáním, ale rozhodně je dalším krokem v naší dlouhodobé práci. A i z neúspěchů je třeba si brát ponaučení a poznatky, které nás obohatí.      Za několik měsíců nás čekají podzimní komunální volby. Volby neméně důležité, neboť od poctivé práce v obcích a městech se rodí úspěch celostátní. Dělnická strana začne s přípravou na tyto volby téměř okamžitě, abychom své kandidáty prezentovali v co nejširším možném měřítku. Vyzýváme proto všechny, kteří doposud stáli mimo dění, zklamané politikou republikánů a tzv. národních sil , aby již neváhali. Pro skutečné vlastence a poctivé občany je u nás místo! Za Předsednictvo DS:Tomáš Vandas, předsedaJiří Štěpánek, místopředseda≡ 4. června  2006PaS obdrželo 0,23% - 12 756 hlasů     V parlamentních volbách 2006 obdrželo politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) 0,23%, což znamená 12 756 hlasů. Ze všech 25. kandidujících subjektů skončil PaS na 12. místě, z neparlamentních stran pak na sedmé příčce. Výsledky v jednotlivých krajích (v %):Praha: 0,14 (937 hlasů)Středočeský kraj: 0,32 (1992 hlasů)Jihočeský kraj: 0,20 (694 hlasů)Plzeňský: 0,37 (1084 hlasů)Karlovarský: 0,29 (404 hlasů)Ústecký: 0,37 (1387 hlasů)Liberecký: 0,21 (460 hlasů)Pardubický: 0,23 (637 hlasů)Královéhradecký: 0,23 (688 hlasů)Vysočina: 0,26 (724 hlasů)Jihomoravský: 0,16 (1015 hlasů)Moravskoslezský: 0,17 (1044 hlasů)Olomoucký: 0,32 (1073 hlasů)Zlínský: 0,19 (617 hlasů) Tiskový odbor DS≡ 1. června  2006Prohlášení předsedy DS     Již jen několik hodin nás dělí od otevření volebních místností. Po čtyřech letech máme opět možnost rozhodnout o složení Poslanecké sněmovny a vlády. Cítím povinnost v této chvíli poděkovat vám všem, členům Dělnické strany (DS), příznivcům, aktivistům, za vaše odhodlání a úsilí. Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), na jehož kandidátkách jsou zástupci DS, prokázalo v předvolební kampani i díky vaší obětavé práci svou životaschopnost, programovou srozumitelnost a deklarovalo jasný cíl: Uspět!     Chci také poděkovat za velké množství telefonátů, dopisů a e-mailů, které jsem v uplynulém období obdržel. Věřte mi, že mě těší, když vím, že i v tak těžkém boji, v zápase o národ a o jeho budoucnost, jsou lidé, kteří mi důvěřují a vyjadřují podporu. Chci všem vzkázat: Jdeme po správné cestě a věřím, že nadcházející parlamentní volby budou dalším významným krokem k budoucímu vítězství!   Váš Tomáš Vandas≡ 29. května  2006Cirkusové představení ČSSD a ODS     Předvolební boj spěje ke svému vyvrcholení, zbývá už jen pár dní, než se otevřou volební místnosti, kde lidé budou moci svobodně volit novou vládu. Koho volit? Tuto otázku si jistě pokládá každý. Do parlamentu nyní kandiduje dvacet šest politických stran a hnutí. Každé seskupení oslovuje voliče programem a především sliby, jak se voliči bude dařit po vítězství jejich strany. Volič je pak ze všech stran obklopen pohádkami o vysokých platech řadových zaměstnanců, rovných daních a nebo ještě lépe žádných daních. Jedna strana předhání stranu druhou svými utopickými sliby. Připomíná mi to volbu miss, kde mladá dívka pózující na molu hlásá světu onen pověstný „světový mír“. Stejně nereálná myšlenka jako předvolební slib některého z našich politiků. A stejně jako jsou nesplnitelné sny o míru na světě, jsou nesplnitelné sliby politiků. Někdo na jejich pohádky skočí, jiný ne a k volbám raději nechodí.     A není se čemu divit. Když už voliče strana neosloví ničím rozumným, přichází na scénu jiné představení. Jedna strana hází špínu na stranu konkurenční a naopak.  Billboardy jsou na každém kroku, někdy není ani jasné, co je obsahem myšleno. Sám jsem svědkem pochodu modrých cirkusáků po historickém centru Prahy, volajících po volbě ODS. Cirkusáci hopsají, skákají a to vše dělají pro volbu jejich strany. V průvodu už chyběl jenom modrý slon. Nevím, zda-li tímto veselým průvodem ODS přesvědčí nerozhodnuté voliče.     Soupeření dvou rivalů Paroubek vs. Topolánek je pak soubojem dvou českých lvů, korigovaný ostrým bičem krotitele v podobě redaktora. Z celkové diskuse se toho volič příliš nedoví, ale divák se při takové ostré diskusi rozhodně nenudí.      Pověstná Mackova facka uštědřená ministru zdravotnictví Davidu Rathovi je vyvrcholením předvolebního cirkusového představení a lidé vstávají ze židlí k jásotu a velkému potlesku.      Výrazné soupeření dvou nesmiřitelných stran splnilo svůj účel. Rozdělilo především voliče na dva tábory a tím si obě strany zajistily velký počet hlasů na úkor všech ostatních stran. Po volbách si s úsměvem podají všichni ruce a na drobné předvolební roztržky zapomenou. Bude před nimi stát další složitý úkol: čím oslovit lidi v příštích volbách. Ale obávám se, že dojde opět na rozdání několika facek.     Jedno je jisté. Cirkusové představení volbami rozhodně nekončí a nám bude jistě umožněno už brzy vše shlédnout na obrazovkách našich televizních přijímačů, až se poslanci pohodlně usadí na svých otlačených lavicích a vyznačí si tam další čárku. Květoslav Ravik≡ 27. května  2006PaS odsoudilo útoky euronadšenců na prezidenta ČR     Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) odsoudilo vyjádření skupiny „nezávislých osobností“ na adresu prezidenta Václava Klause v souvislosti s jeho výroky vůči  Evropské unii. V prohlášení PaS, ke kterému připojil svůj podpis i předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas, se mimo jiné praví:     „Politické hnutí Právo a Spravedlnost je znechuceno nátlakovými akcemi zdánlivě nepolitických „občanských“ iniciativ a domácích i zahraničních „nezávislých osobností“, které nevybíravým způsobem ovlivňují společenskou atmosféru v zemi v předvolebním období. V posledních dnech se jedná zejména o koordinované útoky na osobu prezidenta republiky Václava Klause, jež jsou zřetelně motivovány snahou umlčet jakoukoli kritiku ducha a struktur současné EU a dehonestovat (či dokonce kriminalizovat) každého, kdo odmítá koncept evropského superstátu. Že se do těchto útoků zapojují krajně levicoví aktivisté a bulvární novináři je obvyklé, angažmá osobností vědeckého světa v těchto akcích je ovšem podle našeho názoru smutným zneužitím úcty a společenského kreditu, jemuž se u nás vědci tradičně těší.“ Celé znění prohlášení PaS najdete zde. Tiskový odbor DS≡ 25. května  2006Kdo bude volit ODS?     V čase předvolebního boje a přesvědčování voličů narazím chtě nechtě na příznivce ODS. Debata s těmito lidmi je pro mě vždy událostí dne. Z toho, co od nich slyším, proč máme volit tuto stranu, mám plnou hlavu a důkladně o tom přemýšlím.      Když poukazuji na asociálnost programu ODS, který navrhuje výpovědi z práce bez udání důvodu, vystěhování ze soukromého domu před rozhodnutím soudu, rovnou daň, jež zvýší ceny základních potravin a ušetří peníze  majetným, oni mi umanutě vykládají: „Co byste dělal Vy, kdybyste měl podnik, tak ty lidi taky propustíte, když je nepotřebujete, tak co jim vysvětlovat. Vžijte se do pozice majitele domu, který má dům plný nájemníků a chce tam mít kanceláře zahraniční firmy. A Vy chcete ze svých vysokých daní platit ty, kteří jsou na pracáku a nechce se jim dělat?“     Takové a podobné argumenty vám snášejí podnikatelé a živnostníci, rozhodnutí volit ODS. Ano, ODS jim hraje rajskou hudbu – lidi si budete moci propouštět jak chcete, budete je moci zaměstnávat na vykořisťovatelský a zločinný „švarc systém“ a hlavně nebudete muset rok platit daně. Zaměstnanci to zaplatí, těm ODS daňové prázdniny nenabízí.     To je zvláštní. My, zaměstnanci, se máme vžít do situace podnikatelů a majitelů domů, musíme pochopit jejich strasti a tím se vzdát svých zákonných práv? A já se jich ptám: Vžijí se majitelé firem, páni domácí, do kůže a situace zaměstnanců a nájemníků? Nevžijí, protože co je jim do toho. Oni hájí prospěch svého stavu a proto bezvýhradně podporují ODS, která je jejich politickou silou. Což v podstatě chápu.  Přece nebudou volit ty, kteří se zastávají zaměstnanců a nájemníků, jak to bezvýhradně činí Dělnická strana.      Co ale absolutně nechápu, jak může poctivý zaměstnanec volit ODS, když si tím řeže pod sebou větev. Zaměstnanec volící ODS hlasuje proti sobě a své budoucnosti. Hlasuje pro ty, kdo chtějí platby u lékaře a když jim onemocní vlastní dítě, tak jeho léčba bude záležet na obsahu jeho peněženky. Co bude zaměstnanci platné, když bude mít chytré a schopné dítě, když mu nebude schopen zaplatit školné.      Ať si každý zaměstnanec uvědomí, že ODS prosazuje zavedení systému, ve kterém bude on pouhým nástrojem na vytváření hodnot, které mu ale patřit nebudou. ODS se pokouší zavádět kapitalismus, jenž zde panoval v druhé polovině 19. století, kdy z výsledků práce měli prospěch jen majitelé podniků, což plodilo sociální rozdíly a napětí, jenž se stalo živnou půdou pro komunistické myšlenky, jejichž realizace se stala zhoubou jak pro podnikatele, tak i pro zaměstnance.     Dělnická strana samozřejmě podporuje tržní systém, ve kterém budou spolupracovat zaměstnanci i zaměstnavatelé, protože jedině na vzájemné spolupráci a respektu se dosáhne sociálního klidu a prosperity celého národa. Realizace programu ODS by znamenala, že bohatí se stanou ještě bohatšími a zaměstnanci ještě nemajetnějšími. A k tomu by neměl žádný zaměstnanec přihlížet, protože nemůže volit toho, kdo ho chce ještě více přidusit. Dnešní ODS volí buďto boháč nebo hlupák. Jiří Štěpánekmístopředseda DS≡ 23. května  2006Vietnamec českým policistou?     Když jsem před dvaceti lety nastupoval do svého prvního zaměstnání, v podniku pracovali tehdy v rámci bratrské spolupráce mezi socialistickými zeměmi i Vietnamci. Působili na mě poněkud exoticky, ale chovali se slušně, byli skromní, pracovití a docela šikovní. Byli rádi, že mohou v Československu žít a svým rodinám posílali kola, motocykly zn. Babeta, šicí stroje a jiné věci.     Po změně režimu se Vietnamci rychle přizpůsobili novým ekonomickým podmínkám  a nejrůznějším sortimentem postupně ovládli tržiště měst a obcí. Jen asi málokdo nepodlehl vábení nízkých cen a nekoupil si boty, triko či bundu. Avšak dotyčný kupující brzy zjistil, že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci. Vietnamská komunita se postupně stále více rozšiřovala, Babety byly nahrazeny luxusními auty, plachtové stánky jsou minulostí. Usměvaví Vietnamci na nás pokukují z klasických obchodů, jejich děti hlídají Češi.     Proč to všechno zmiňuji? V minulých dnech se objevila informace, že ministerstvo vnitra chce do řad policie přibírat zástupce menšin. Tedy cikánů, Ukrajinců a Vietnamců. Přiznám se, že v té chvíli mi zamrazilo. Už jsem si pomalu zvykl, že když si chci koupit noviny, prodá mi je Vietnamec. Bohužel. Ale na to, aby mě při silniční kontrole požádal o doklady vietnamský policista? To je něco tak hrozného a nepředstavitelného, a doufám že nejen pro mě. Docela by mě zajímalo, jak budou nastavena kritéria pro přijímání takových „policistů“. Bude stačit, že aspirant zadrmolí „umim cesky“? Asi ano, vždyť snaha dnešního režimu prosadit kvóty na všechno, je více než zřetelná.      Kde to skončí? Kde bude ta hranice, kdy konečně lidé řeknou dost? Co si všechno necháme líbit? Až bude vláda složená z cikánů, Ukrajinců, Vietnamců a na Hradě bude prezidentem albánský dealer drog? Pro někoho možná absurdní představa. Kolik ale absurdních věcí se již proměnilo v děsivou přítomnost. I proto na titulek tohoto článku odpovídám: To snad NE! Tomáš Vandas≡ 19. května  2006Tomáš Vandas odpovídal čtenářům serveru ČeskéNoviny.cz     Dnes byl od 11 hodin hostem zpravodajského serveru ČTK ČeskéNoviny.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru mimo jiné podpořil přímou volbu prezidenta a radikální omezení imigrace, rovněž se vyslovil proti euroústavě. Záznam celého rozhovoru naleznete zde. Tiskový odbor DS≡ 18. května  2006Tomáš Vandas odpovídal na portálu ČT24     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj Tomáš Vandas byl hostem dnešního pořadu České televize Dobré ráno, kde odpovídal na otázky moderátora Jakuba Železného, týkající se programových priorit PaS. Po skončení pořadu následoval  on-line rozhovor na webu ČT24. Záznam chatu naleznete zde. Tiskový odbor DS ≡ 18. května  2006Strana zelených schvaluje zmlácení těhotné ženy!     Kauza zmlácení Kateřiny Jacques je dnes již všeobecně známa. Jednak proto, že jde o úřednici Úřadu vlády ČR, jednak proto, že byl připraven filmař, a také proto, že se Strana zelených těší - v rozporu s jakoukoliv dřívější zkušeností – zcela výjimečné podpoře většiny médií. Ve světle této události je však nutno vzpomenout dávnou moudrost: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!“ Proč?      Téměř přesně před rokem totiž významný člen Strany zelených Jan Wünsch zmlátil do krve těhotnou ženu. Ačkoliv vnitrostranická veřejnost opakovaně žádala jeho vyloučení za tento trestný čin nebo alespoň potrestání z titulu porušení stanov a základních norem slušnosti, současné vedení strany veškeré podněty zametlo pod koberec; jedná se totiž o člena Uhl-Bursíkovy mocenské skupiny, který významně napomáhal k rozvrácení strany a zvolení Bursíkovců na posledním mimořádném a krajně podivném sjezdu. Když byli Bursíkovi lidé na jednání republikové rady veřejně dotázáni, co si o zmíněném činu myslí, právě Martin Bursík zavelel: „Neodpovídejte!“ A členka jeho dnešního předsednictva se dokonce rozohnila, že ptát se na něco takového je svinstvo; čin sám se jí však svinstvem nejevil ani náhodou. Dokonce i obhájce lidských práv Petr Uhl hájil pachatele nesmyslným výkladem stanov a tím, že se tak stalo až těsně po schůzi. Dotyčného zeleného násilníka nepotrestaly ani revizní orgány, ani republiková rada, ani předsednictvo. Ve jménu účelu, který světí prostředky, Strana zelených schvaluje tedy i mlácení těhotných žen!     A tak nezbývá, než obdivovat vyšší moc zákonů života. Neboť právě surový policista, který bezdůvodně zmlátil nevinnou Kateřinu, nastavil Straně zelených, jakkoliv o tom nemá nejmenší tušení, dokonalé zrcadlo jejích vnitrostranických praktik; zrcadlo s nápisem „Co činíš jiným, to učiní jiní tobě!“ Snad Strana zelených konečně pochopí, že (a)morálnost nezačíná venku, ale uvnitř jí samé. Než jí to dojde, povedou ji i nadále bezohlední političtí žraloci, kteří nám všem dnes káží o tom, jak prospěšné je být ohleduplným vegetariánem. O. Lukáš, člen SZ≡ 17. května  2006Tomáš Vandas na serveru ČeskéNoviny.cz     Dne 19.5.2006 v 11 hodin bude hostem zpravodajského serveru ČTK ČeskéNoviny.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru bude odpovídat na dotazy čtenářů. Tiskový odbor DS≡ 16. května  2006Tomáš Vandas v pořadu Dobré ráno s Českou televizí     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupí dne 18.5.2006 v pořadu České televize Dobré ráno. Předpokládaný začátek předvolebního rozhovoru je v 8,15 hod. Tiskový odbor DS≡ 16. května  2006Česká televize kádruje již i diváky     Již delší dobu je Česká televize v průběhu předvolebního období kritizována, že nepřistupuje vyváženě k jednotlivým kandidujícím subjektům při rozdělování prostoru ve vysílání a snaží se tímto způsobem manipulovat průběhem nejdůležitějšího politického klání. Václav Moravec a další lidé spojení s organizací volebního vysílání ČT pak argumentují průzkumy různých agentur na výzkum veřejného mínění a tím, že jednotlivá kandidující uskupení dostanou prostor ve spotech, „Dobrém ránu s ČT“ či „Událostech, komentářích". Jejich argumenty znějí na první poslech logicky, při jenom trochu hlubším zamyšlení v konfrontaci s výslednou podobou předvolebního vysílání však berou rychle za své.     Příkladem tohoto tvrzení budiž i dvouhodinový pořad „Otázky Václava Moravce" vysílaný (dne 14.5.2006) poprvé celý na prvním programu ČT, tedy v čase nepoměrně více sledovaném, než čtyřicetiminutové pořady s představiteli ostatních „malých stran", vysílané na málo sledovaném kanálu ČT24. ČT tím porušila vlastní, již tak samu o sobě silně diskriminační koncepci tohoto pořadu, neboť všem kandidujícím subjektům bez rozdílu původně slibovala pouze účast v oné výše zmíněné málo sledované druhé části pořadu, do níž měli původně být zástupci tzv. „malých stran" zváni na základě abecedního pořadí jejich názvů. A najednou je tu abeceda neabeceda pořad s úplně jiným formátem. Neobstojí ani argumentace volebními průzkumy. Dle posledního od společnosti Factum Invenio, publikovaného v pátek 12.5., by např. Nezávislí demokraté získali jenom 0,2% hlasů a skončili hluboko v poli poražených. Další anomálií celého volebního vysílání ĆT je pak to, že v rámci „malých stran" je stejně prostoru poskytováno těm, které kandidují ve všech krajích i těm, které kandidují třeba jenom v jednom.     Všechny dosud vyřčené argumenty usvědčující vedení ČT z manipulace parlamentními volbami však blednou ve srovnání se způsobem, jaký tato veřejnoprávní instituce zvolila při výběru diváků zvaných do studia. Vřele čtenářům těchto stránek doporučuji navštívit oficiální web čt24 a přečíst si dotazník, na základě jehož vyplnění jsou lidé v publiku vybíráni. Za zvláště „výživné" považuji otázky č. 6 a 8, dotazující se na to, koho hodlá potenciální divák volit a je-li členem nějaké strany. ČT tímto způsobem evidentně pokročilo do druhé etapy manipulování živě vysílaných předvolebních pořadů, v níž nejsou již diskriminováni jenom vybrané kandidující subjekty, ale i potenciální návštěvníci. Předesílám, že nemohou obstát možné námitky typu, že odpovědi na dotazy v tomto formuláři nemají žádnou souvislost s pozváním či nepozváním do natáčení. Proč by tam takové otázky tedy jinak byly?     Svým „běloruským" pojetím nezávislosti veřejnoprávní televize, a to nejen v předvolebním období, náš moloch na Kavčích horách tak připomíná fotbalové rozhodčí v Gambrinus lize, kteří se očividně rovněž zpronevěřili svému poslání „strážních psů" dodržování pravidel a čistoty hry. Parlamentní strany pro jejich nečinnost a trapné odkazy na nepřípustnost vměšování se do práce „nezávislých médií" pak v této souvislosti bezpochyby připomínají vedení ČMFS, které má přece také „důvěru" v podobně „nezávislou" komisi rozhodčích. Oni si přeci, jak praví staré české přísloví, kapři rybník nevypustí. Fotbaloví rozhodčí však mají přeci jenom v něčem smůlu, jejich dvojníky z ČT nikdo veřejně pranýřovat nebude, kolegové z ostatních médií totiž s nimi drží basu.Miroslav Červenka≡ 13. května  2006Purpurový ministr     Salónní anarchista Němec, ministr spravedlnosti ČR, zapojil svůj resort do marihuanové kampaně ještě několik dní parlamentní Unie svobody. Mele z posledního, takže nepřekvapí skutečnost, že se nejnověji angažuje jako ochránce feťáků na středních školách. Jeden z nich byl v těchto dnech vyhozen, protože přinesl do třídy marihuanu. Ředitel školy s ním rázně zametl, bez ohledu na to, že měl krátce před maturitou.      V době, kdy se mládež utápí v drogách, je to rozhodnutí správné a příkladné. Na jeho stranu se postavil i krajský úřad, ne však rudí „humanisté" v čele státu, např. právě levicový extremista Němec. S jeho podporou mohou zřejmě počítat všichni „purpurového" ražení: homosexuálové, pedofilové a feťáci. Ministerstvo spravedlnosti, nyní volební štáb nevolitelné Unie svobody, tak ještě několik dní zůstane na okraji ústavního spektra, bohužel ke škodě jeho pověsti a poslání. Jan Salava≡ 11. května  2006Tomáš Vandas na ČT1 v pořadu Události, komentáře     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupí dne 15.5.2006 v pořadu České televize Události, komentáře. Spolu s ním budou ve studiu zástupci těchto stran: Strana zdravého rozumu, České hnutí za národní jednotu, Balbínova poetická strana, Liberální reformní strana a Nezávislí. Pořad začíná ve 22,30 hod. Tiskový odbor DS≡ 11. května  2006Zbavme se imunity!     Za velký úspěch, ne-li přímo vítězství, je považováno úterní hlasování poslanců, kterým si „tak trochu" omezili imunitu, tři neděle do voleb. Osm let jednali, v jeden okamžik hlasovali. S takovou pracovní morálkou našich zákonodárců by se nemohla pochlubit ani předlistopadová elita.  Přepočteno na měnu jsou však současní reprezentanti státu mnohem náročnější, a těžko by se spokojili s jedním šedým oblekem a čestnou funkcí. O výletech na druhý konec světa, který si z našich daní zvesela dopřávají, už ani nehovořím. Pěkně drahá imunita!      Doufejme, že lidé, které za nicnedělání nikdo neplatí (zcela podle logiky) svou imunitu proti drzosti politiků omezí rovněž, a konečně zvolí právo a spravedlnost, tedy kladivo na všechny zloděje! Martin Kněžický≡ 10. května  2006Zelená „Žak" píská...     ...a tzv. nezávislá média řvou hysterií: „Zlý policista vztáhl ruku na nezbrannou ženu, matku od dětí". Od 1.  května neuplyne den, kdy by nám tato porůznu modifikovaná informace nebyla připomenuta.     Jeden okamžik, krátký záběr, stále to samé... Televize se doslova předhánějí ve vysílání amatérského šotu. Policie je démonizována, bývalý prezident Havel varuje před neonacismem, a Strana zelených, letošní produkt agentur veřejného mínění a propojených sdělovacích prostředků, celému představení vesele tleská. Lepší zviditelnění své kandidátky, jejímž programem se stalo „myší pískání" na třech TV kanálech, si přece nemohla přát.     Co k tomu dodat? Reality show vstoupila do politiky a tu zcela zpřízemnila na rovinu „intelektu" figurek z VyVolených. Nedivme se, že na voliče je podle stejného scénáře pohlíženo jako na hloupou masu odesílatelů sms, v tomto případě „házečů lístků" do volební urny - v televizi volte teplého Vladka, ve volební místnosti zelenou „Žak"! Stejně jednoduché, shodně ubohé! Martin Kněžický≡ 6. května  2006Polská vláda naděje     V sousedním Polsku se ujala moci nová vládní koalice. K doposud vládnoucí straně Právo a spravedlnost (PiS) se přidaly Liga polských rodin a Sebeobrana známého odpůrce EU Andrzeje Leppera. Polsko se tak konečně od parlamentních voleb dočkalo většinové vlády, jejíž vznik lze bezesporu označit za přelomovou a historickou událost. Poprvé v některé z členských zemí Evropské unie totiž vládnou lidé, kteří se netají svým odporem k Bruselu, odmítají vizi jednotného evropského státu a euroústavu, a naopak jsou silně nacionalisticky orientováni. A to samozřejmě musí působit na tvůrce Nového světového řádu jako červený hadr na býka.     I proto se bezprostředně po jmenování nové polské vlády objevily hlasy, že v Polsku vládnou extremisté, nacionalisté, populisté atd., že jejich účast výrazně poškodí obraz Polska v zahraničí, sníží jeho prestiž ve světě, neboť se jedná o smlouvu s ďáblem. Dokonce to  jiným zemím – Maďarsku a České republice – údajně přinese více zahraničních investic.     Podobné reakce se daly a dají čekat. Budou mluvit o nespokojenosti Poláků s novou vládou, budou vytvářet dojem, jak se v Polsku špatně žije. Avšak ani urážky a pomluvy by neměly Poláky odradit od nastoupené cesty. Vybrali si totiž dobře. A i když bude ještě chvíli trvat, než nový kabinet vymete veškerou špínu a korupci jako pozůstatky  postkomunistů, socialistů a tzv. demokratů, lze Polákům jejich vládu naděje závidět. Můžeme si jen přát, abychom je následovali v co nejbližší době. Tomáš Vandas ≡ 4. května  2006Tomáš Vandas hostem iDNES      Dnes byl hostem internetového portálu iDNES.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. Celé znění rozhovoru můžete přečíst zde. Tiskový odbor DS≡ 2. května  2006Írán má na jaderný program právo!     Zdá se, že v posledních letech má americká zahraniční blízkovýchodní politika jediný cíl. Ještě více destabilizovat tento citlivý region. Americká umanutost prosazovat západní model demokracie za pomoci bomb a okupace způsobila, že se Irák propadl do zmatků občanské války a jeho území se stalo eldorádem všech militantních islámských bojůvek, pro něž bylo irácké území díky vládě prezidenta Husajna zapovězené. Zmatek v Iráku může přeskočit i do okolních zemí, jako je Sýrie či Jordánsko, mající také problémy s militantními islamisty.     Když USA zničily Irák, obrátily svojí pozornost na Írán, který obvinily, že vyvíjí jaderné zbraně. Irák měl pro změnu vyrábět chemické zbraně, které se tam hledají dodnes. Hysterie okolo íránských jaderných bomb zesílila, když do funkce nastoupil současný íránský prezident, který v řádných volbách vystřídal představitele reformistů. Dá se ale říci, že současný prezident Íránu se dostal k moci tak trochu díky Američanům. Americká administrativa se začala do Íránu navážet kvůli jadernému programu ještě za vlády reformistů, což logicky posílilo protiamerické tendence a obrat v íránské politice byl usnadněn. Místo, aby se ulehčila pozice íránských reformistů, umožnili tak Američané nástup ideovým žákům zemřelého ajatolláha Chomejního.     Írán má nezadatelné právo na vývoj svého vlastního jaderného programu, protože když má vlastní jaderný program i Izrael, který podle všech propozic má i jadernou bombu (což je ale předmětem spekulací, Izrael se nikdy k tomu nepřiznal), tak proč bránit Íránu. Tady jsme opět u dvojího metru panujícího ve světě, kdy Spojené státy určují, kdo je hodný a kdo zlý.      Proč USA nevyhrožují Izraeli, aby zastavil svůj samostatný jaderný program, tak jak to činí v otázce Íránu? Byl to přeci Izrael, který před mnoha lety začal jako první v regionu vyvíjet jaderná zařízení, a když o tom přinesl na Západ zprávu izraelský technik, byl izraelským soudem odsouzen k mnohaletému trestu. Možná, že Izrael má jadernou bombu, možná nemá. Ale sama nejistota tohoto faktu chránila Izrael před útoky okolních států. Izrael tak mohl nerušeně pokračovat v genocidě Palestinců, aniž by se musel obávat odvety od svých sousedů. Teď, když možná, podtrhuji slůvko možná, bude mít svoji bombu i Írán, nebude moci Izrael provádět svoji imperiální politiku.     Je smutně úsměvné, jak světová média spolu s americkými vazaly mají jasno. Když má Izrael jaderný program, tak jedině k mírovým účelům a i kdyby nakrásně vyrobil nějakou tu jadernou pumičku, tak ji samozřejmě nikdy nepoužije, protože ji má jen a jen ke své obraně. Zato Írán má podle nich jediný cíl, že ve svých továrnách obohacuje uran k výrobě jaderných hlavic, které samozřejmě použije k vojenské  expanzi.     Takže jak z tohoto bludného kruhu jaderného zbrojení ven? Jednoduše. Ať USA, EU a OSN vyvinou soustředěný diplomatický tlak současně na Izrael a Írán, aby ukončily výrobu jaderných hlavic. Protože co jiného má Írán dělat, když je na mušce amerického Pentagonu. Írán má nezadatelné právo hájit svoje zřízení a územní suverenitu. Jiří Štěpánek≡ 29. dubna  2006Tomáš Vandas na iDNES.cz     Dne 4.5.2006 od 11. hodin bude hostem internetového portálu iDNES.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru bude odpovídat na dotazy čtenářů. Tiskový odbor DS≡ 29. dubna  2006Katolíci a politika     Když jsem v osmdesátých letech chodil do víceméně utajených náboženských kroužků za účelem modliteb a různých přednášek na téma katolictví a křesťanství vůbec, seznámil jsem se při té příležitosti s mnoha lidmi. Tehdejší doba je nijak neuspokojovala, nicméně nebyli schopni připojit svůj podpis na žádnou petici proti bolševické zlovůli a manifestovat tak svůj odpor. Na můj dotaz těchto povětšinou starších lidí – jinak bezesporu poctivých katolíků - po jejich náhledu na současnou politickou situaci, mně bylo vždycky důrazně řečeno, že my – tedy jako věřící katolíci – s politikou nemáme nic společného, my si na politiku nehrajeme: my máme svého Krista, modlitby a vůbec realizujeme svoji víru v kostele a mezi sebou, a to by nám mělo k životu v Krista stačit: ne, ne, my se o politiku nestaráme! No hlavně že se politika stará o vás, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem neřekl nic.     České dějiny od roku 1918 až po současnost jsou samá malost, ubohost, křiváctví a zbabělost. Zkažená doba se jak známo promítá do duše lidí; katolíci mají mít ale víru, která jim dodává imunitu proti zkaženosti doby.To je ovšem teorie.     Potom přišel rok osmdesátý pátý a s ním jedenáctisté oslavy úmrtí sv. Metoděje, moravského věrozvěsty. Se svými přáteli jsem byl účasten oslav na Velehradě; bylo tam tenkrát nezvykle mnoho lidí, tisíce a tisíce poutníků z Čech, Moravy, Slovenska a i z ciziny. Krátce po zahájení – přítomen byl Státní sekretář Vatikánu kardinál A. Casarolli jako alter ego papeže Jana Pavla II., jež vyznamenal Baziliku minor Nanebevzetí P.M. Zlatou růží – promluvil „zástupce státu“ ministr kultury Klusák. Jakmile řekl jméno Metoděj bez přívlastku svatý, začal mnohatisícový dav řvát a pískat. To ovšem bolševický ministr nepochopil, dále hovořil ve svém slovníku, což zavdalo nám, lidem, kteří najednou svobodně zvedli svou hlavu, možnost prosazovat svoje cítění nahlas a dožadovat se vyslovení slova svatý z úst ministra kultury. Klusákův projev byl mnohokrát přerušen, horko těžko ho dokončil. Kdo tam tenkrát nebyl, těžko může pochopit jakou zvláštní, nadnášející a osvobozující radost jsme cítili, jaká úžasná síla se v nás urážených a ponižovaných katolících najednou probudila, že jsme s odvahou dokázali neohroženě vmést pyšnému bolševickému panáku do tváře co si skutečně myslíme; nejenom o něm, ale i o celém tom zrůdném systému.  A vůbec nám nevadilo, že nás ze všech stran fotografuje a filmuje bolševická StB. Od roku 1968 to byl skutečně první důstojný veřejný protest proti bolševické zločinné moci uspořádaný věřícími katolíky. (celý článek naleznete v sekci „Komentáře“)Mgr. Ladislav Malý≡ 27. dubna  2006PaS podpoří na 1. máje soukromé zemědělce     Politické hnutí Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) podpoří na 1. máje protestní akci soukromých zemědělců před ministerstvem zemědělství v Praze na Těšnově. Akce pořádaná Asociací soukromých zemědělců začíná od 9. hodin ráno. Soukromí rolníci z celé republiky přijdou vyjádřit před budovu ministerstva zemědělství svou nespokojenost s pomalým vyřizováním svých oprávněných restitučních nároků a se zemědělskou politikou ČSSD, která vede k likvidaci soukromých zemědělců.      Právo a Spravedlnost, na jehož kandidátkách kandidují i členové Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, má jako jednu z priorit i požadavek na vypořádání dosud sporných vlastnických vztahů vůči zemědělské půdě, urychlení průběhu pozemkových úprav a úplné vyřízení všech restitucí. Po skončení akce se účastníci vydají průvodem na Letenskou pláň, kde hodlají podpořit akci politických vězňů, kteří budou protestovat proti zločinné ideologii komunismu Tiskový odbor DS≡ 24. dubna  2006Podvodníci z Unie svobody     Vládní parazitující přísavka Unie svobody – DEU se rozhodla bojovat o své zmrtvýchvstání. Plakáty purpurové barvy s anglickým nápisem „It's legal“ (Je to legální) podepsané pentagramem, které se už před několika týdny objevily v ulicích měst, jsou  jejím dílem a podle unionistů má tato „partyzánská pouliční kampaň“ veřejnosti představit liberální program strany poněkud netradičně.     US-DEU, která je od roku 2002 součástí vládní koalice, je prý znovu stranou protestu. V předvolební kampani bude vystupovat jako Nová Unie svobody. Unie na plakátech dala jednoznačně najevo, že podporuje registrované partnerství, dekriminalizaci uživatelů drog a další liberální zvěrstva. Pentagram, který je spojen s anarchistickým hnutím, je podle unionistů  symbolem volnosti a odporu proti stávajícím pořádkům. „Arogance moci, šikanování obyvatel úředníky, nespravedlnost, korupce, politické a ekonomické čachry, vše vymeteme z chléva, aby se lidem zbaveným špíny a smradu začalo žít lépe. Jsme opět stranou protestu,“ uvedl vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Němec.      Jsou to paradoxy. US-DEU se zde po celé volební období podílí na vytváření korupčního prostředí plného zlodějen a kriminality. Sám ministr Němec neváhal bojovat za propuštění pedofilního katarského prince s takovou urputností, že o jeho „nezaujatosti“ nemohlo být pochyb. A nyní chtějí titíž zkorumpovaní lidé „vymetat chlév“. Ano, budeme vymetat. Ale ten unionistický smrad zmizí mezi prvními! Vladimír Svoboda≡ 18. dubna  2006PaS jde do voleb pod číslem 5!     Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) jde do volebního  klání o poslanecké mandáty pod číslem 5! Pokud tedy chcete podpořit jedinou a skutečnou národní opozici, volte číslo 5!Tiskový odbor DS≡ 17. dubna  2006V čase předvolebním…     …lze zaslechnout z úst vládních politiků cokoliv. Počítače pro každé dítě, daňové prázdniny pro živnostníky, zvýšení průměrné mzdy, snížení daní, porodné do výše až sto dvacet tisíc korun. Je toho hodně, co nám, voličům, s vážnou tváří slibují. Dávají najevo zájem o naše problémy a starosti, začnou cestovat městskou hromadnou dopravou, nasadí lidový úsměv. Pod touto falešnou maskou se však skrývá jediné. Udržet se za každou cenu u korýtka, zachovat si své prebendy. A pokud se záměr podaří, maska letí do kouta, dotyčný poslanec nalezne zpět svou obvyklou sebejistotu a jeho vystupování se vrací do normálních kolejí. Sliby jsou zapomenuty, opět se objeví arogance a lhostejnost.     Volby jsou bezesporu možností, jak vystavit vládnoucím politikům účet. Účet za jejich špatné hospodaření, skandály, neřešenou korupci a kriminalitu. A pokud má mít tento účet skutečnou váhu, musí jej podepsat co nejvíce voličů. Bohužel, mnozí lidé si pod vlivem skepse a zklamání důležitost voleb neuvědomují. Nechávají se odradit neustálým hašteřením parlamentních tlachalů, kteří samozřejmě o vysokou účast ve volbách nestojí. Proč také. Jejich věrní vždy k volbám dojdou, a je jim proto jedno, že volební účast je tragicky nízká a stále klesá (například v senátních volbách pouhých 20%!). Ještě halasně vytrubují, že mají podporu nadpoloviční většiny národa. Opak je však pravdou. Parlamentní strany nemají důvěru občanů, neboť většina z nich je nevolí.      Nyní máme po čtyřech letech opět šanci na změnu. Předchozí tři možnosti jsme nevyužili, také z toho důvodu, že jsme se nechali ošálit předvolebními sliby. Své (ne)schopnosti vládnout nám ukázali vyjma komunistů všechny parlamentní strany. A komunisté? Ti jsou dnes věrnými bratry oranžových socialistů. Všechno je to zkorumpovaná banda, která preferuje jánabráchismus. Řešením, jak z této šlamastiky ven, je volit neparlamentní stranu. Nikoliv však tu, kterou nám ve spolupráci se sdělovacími prostředky podsouvají zmanipulované průzkumy veřejného mínění, jako je to v případě Strany zelených. Tento neekologický odpad všehoschopných kariéristů by byl jistě vítanou náhražkou za umírající Unii svobody. Alespoň pro ty, kteří podporují adopci dětí homosexuály, legalizaci drog a jiná zvěrstva.     V nabídce mimoparlamentních stran však jednu přijatelnou alternativu najdeme. Je to politické hnutí Právo a Spravedlnost – Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě. Politické uskupení vycházející z tradičních hodnot křesťanské civilizace, stojící na principech národních a  sociálních. Tedy něco, co je na naší politické scéně vzácností. Je to poctivá šance, kterou bychom neměli znovu promarnit. A to už stojí za chvíli zamyšlení v čase předvolebním. Tomáš Vandas≡ 14. dubna  2006Dělnické listy ve zvýšeném nákladu     Příznivci Dělnické strany (DS) a čtenáři Dělnických listů se opět dočkali nového čísla, které vychází v pátek 14.4.2006. Dělnické listy přinášejí zajímavý rozhovor s olympijským vítězem ve vzpírání Otou Zarembou, dále v nich najdeme profily lídrů DS na kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, komentáře, glosy a názory čtenářů. Nové číslo je distribuováno ve zvýšeném nákladu a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS≡ 14. dubna  2006O předvolebních slibech     Tak se nám ty letošní parlamentní volby nezadržitelně přibližují. S tím se také stupňují sliby politiků a řeči o blahobytu a bezstarostném životu se na nás sypou ze všech stran. Mnohé z nich by bylo spíše možné zařadit do říše pohádek, neboť státní pokladna zeje prázdnotou a stále rostoucí dluhy budou splácet ještě naši pravnuci. To však nikoho nezajímá. Naši občané přeci poslouchají pohádky rádi.     Představitelé vládnoucí ČSSD v čele s kápem Paroubkem neúnavně brázdí republiku a shlíží k občanům z oken dvoupatrového popelářského vozu, který s velkou slávou převzali z rukou britského premiéra Tonyho Blaira. Vydatně jim v tom pomáhá známý důchodce z Vysočiny Miloš Zeman se svým pojízdným knihkupectvím. Slibují nám ráj na zemi a porodné až ve výši 120 000 korun.     Pozadu nezůstává ani ODS, která přesvědčuje, že s jejich rovnou daní ušetří každý z nás. Zapomíná však říci, že úspora se bude týkat především těch majetnějších. Normální občan z podprůměrným platem (a těch je u nás většina) prakticky žádnou změnu nezaznamená. Také ostatní parlamentní strany se nenechávají zahanbit a slibují nemožné. To však již nebudu dále rozebírat. Blahobyt v podání komunistů jsme u nás zažívali dlouhých čtyřicet let a KDU-ČSL bude podporovat třeba ďábla, když za to dostane nějaké to korýtko ve vládě.     Vynechám US-DEU, která již prakticky neexistuje a po volbách zanikne docela, a zmíním ještě Stranu zelených. Ta sice není stranou zastoupenou v Poslanecké sněmovně, ale podle (zaplacených) průzkumů veřejného mínění má šanci v jejích lavicích zasednout. Co ale můžeme čekat od strany, která veřejně prohlásila, že bude říkat občanům pouze to co chtějí slyšet, a ty nepopulární kroky, které se chystá podniknout, zamlčí. Tento slepenec bývalých komunistů a podporovatelů cikánů, imigrantů a homosexuálů by v žádném případě neměl dostat šanci ovlivňovat náš budoucí život. Pokud se tak stane, běda nám.     Komu tedy dát hlas? Myslím, že volba je jasná. Přeci právo a spravedlnost pro všechny slušné lidi! Navštivte internetové stránky politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (www.pas-strana.cz) a udělejte si názor sami. Nedisponujeme sice milionovými částkami na volební kampaň a nehodláme ohlupovat voliče nesplnitelnými sliby.  V žádném případě nám ale nechybí síla a chuť vyvést náš národ z propasti, do které se pomalu, ale jistě propadá. Petr Kotáb≡ 12. dubna  2006Tomáš Vandas v diskusním pořadu Českého rozhlasu     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas byl hostem dnešního diskusního pořadu Radiofórum, vysílaném na vlnách Českého rozhlasu 1 – Radiožurnál.     Na téma justice s Tomášem Vandasem diskutovali předseda Liberálně reformní strany Milan Hamerský a poslankyně Jana Hamplová, reprezentující hnutí Nezávislých. V pořadu Tomáš Vandas mimo jiné požadoval zpřísnění kontroly práce soudců, důsledné odpolitizování justice, zrušení městské policie či zrušení Senátu, jako zbytečné a drahé instituce. Tiskový odbor DS≡ 10. dubna  2006LN o politickém hnutí PaS   V dnešním vydání informují Lidové noviny o politickém hnutí Právo a Spravedlnost - Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), na jehož kandidátkách do parlamentních voleb 2006 figurují i čelní představitelé Dělnické strany. Tiskový odbor DS≡ 10. dubna  2006Vzhůru ke korytům     Se zájmem jsem zaznamenal opětovné založení základní organizace Strany zelených v Děčíně. Hned mne napadlo, co asi tak způsobilo, že se právě v této době dalo dohromady několik lidí, kteří akutně pocítili potřebu chránit životní prostředí a jako nejlepší způsob této aktivity si zvolili členství v politické straně. Co je spojuje se Stranou zelených, které její programové priority? Jsou to ty marxistické Uhlovy, nebo ty antikomunistické Hutkovy či Dědečkovy?      Ale ne, jenom žertuji. Samozřejmě stejně jako každý druhý v zemi dobře vím, co tento nesourodý ideový spletenec spojuje. Jsou to stoupající preference médii protěžované strany a představa, že členství v ní by mohlo napomoci k osobní kariéře zúčastněných. Uvidíme. Volby ukážou, jak tento chladný kalkul vyšel. Po volbách, zejména oněch podzimních -  komunálních, pak bude jistě zajímavé sledovat, zda tato základní organizace bude fungovat i v případě neúspěchu, nebo jejím členům opět nebudou problémy ochrany životního prostředí až do příštích voleb připadat dostatečně důležité. Miroslav Červenka≡ 8. dubna  2006Odbory: Nic nového pod Štěchem     Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS) povede i v příštích čtyřech letech její dosavadní předseda Milan Štěch. Do čela největší odborové centrály v České republice ho v Praze zvolili delegáti sjezdu ČMKOS.     Co to znamená? Především to, že odboráři zůstanou i nadále politicky napojeni na sociální demokracii. Tuto linii zastával již bývalý šéf ČMKOS Richard Falbr, který nyní spokojeně usíná při jednání Evropského parlamentu ve Štrasburku. A Milan Štěch v ní aktivně pokračuje i ze své pozice senátora, kam jej dosadili právě socialisté, a člena ČSSD, kam poté jako výraz díků vstoupil.      Odborářská centrála tak zůstane i nadále paralyzována a neschopná dát najevo nespokojenost s vývojem v naší zemi, neschopná hájit obyčejné občany. Jen tu a tam se zmůže na divadelní protesty, které mají nabudit dojem životaschopnosti a zakrýt shnilé vedení. Vladimír Svoboda≡ 2. dubna  2006Předsednictví EU nás přijde pěkně draho     Na předsednictví České republiky v Evropské unii, plánované na první pololetí roku 2009, půjde ze státní pokladny nejméně 1,8 miliardy korun (60 miliónů eur), přičemž tuto sumu bude zřejmě nutné ještě navýšit. Výdaje jsou rozložené na léta 2007 až 2009. Už příští rok se totiž začne financovat zejména personální zajištění, činnost koordinačního týmu, investovat se bude i do rozšíření kapacit Stálého zastoupení (SZ) v Bruselu, rozjedou se postupně také organizační přípravy.     V roce 2008 se pak nejvíce utratí za přípravu konferenčních prostor doma i v zahraničí, pokračovat bude personální zabezpečení, na SZ budou vysíláni noví lidé. S výdaji se počítá už i na prezentaci předsednictví. Nemalou položku budou představovat i cestovní výdaje mezi Prahou a Bruselem. Ve finále - tedy v roce 2009 - připadne nejvíce peněz na zajištění bezpečnosti a konání neformálních akcí v České republice. Naše země bude řídit unii již o 27 členských zemích - členy totiž již bude i Bulharsko a Rumunsko.       Výdaje na předsednictví nejsou v každé zemi stejné, záleží také na tom, jestli země Evropské unii předsedá poprvé, či zda už má nějaké zkušenosti a prostorové i administrativní kapacity. Podle britských diplomatů stálo vládu loňské šéfování v čele EU zhruba přes deset miliónů liber, tedy asi 420 miliónů korun. Zato Finové si pro letošní druhé pololetí už naplánovali nepřekročitelný rozpočet 52 miliónů eur (1,5 miliardy korun). Už teď je tedy patrné, že Česká republika utratí peněz daleko nejvíc a tato „prestižní“ funkce nás přijde pěkně draho. Tiskový odbor DS≡ 31. března  2006DS odevzdala výroční zprávu o hospodaření     Dělnická strana (DS) splnila povinnost vyplývající ze zákona o politických stranách a hnutích a odevzdala dne 30.3.2006 do Poslanecké sněmovny výroční zprávu o hospodaření za rok 2005, včetně zprávy auditora. Tiskový odbor DS≡ 30. března  2006Štafeta předána     Celkem 26 politických subjektů či koalic bude usilovat o vstup do Poslanecké sněmovny. Reálnou šanci na volební úspěch však mají pouze ty, které kandidují ve všech volebních krajích. A těch je již podstatně méně: osmnáct. Je mezi nimi i politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS).  Na kandidátkách PaS jsou mimo zástupců jiných stran i členové Dělnické strany (DS), kteří povedou kandidátky v šesti krajích.     Dělnická strana vznikla před více než třemi roky a mezi zakladateli je mnoho bývalých význačných činitelů Republikánské strany. Právě oni, roztrpčeni politikou Miroslava Sládka, byli základním kamenem nového národně-sociálního uskupení. Tehdy byli vysmíváni, uráženi a označeni za zrádce. Čas jim však dal za pravdu.     Republikáni Miroslava Sládka nebyli schopni odevzdat nejen audit svého účetnictví za předloňský rok (jak to vyžaduje zákon), ale dokonce ani podat kandidátní listiny do nadcházejících voleb, čímž dovršili svůj definitivní pád do temnot zapomnění. Štafeta, kterou začala v minulých letech DS postupně přebírat, byla nyní s konečnou platností převzata. Vyzýváme proto poslední zbytky republikánů či spíše jednotlivce, aby vstoupili do našich řad a podíleli se na realizaci opravdové národní a sociální politiky. Tiskový odbor DS  ≡ 28. března  2006PaS jde do voleb ve všech krajích     Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) podalo ve stanovené lhůtě kandidátní listiny ve všech 14. krajích, zároveň provedlo úhradu volebních kaucí. Z volebních lídrů PaS je šest členů Dělnické strany, čtyři jsou bez politické příslušnosti, dva členové Národního sjednocení a po jednom členové Demokratické strany sociální spravedlnosti a Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Celkově se na kandidátkách PaS objevilo na 220 kandidátů, předpokládá se, že tento počet bude ještě v následujících dnech rozšířen. Tiskový odbor≡ 28. března  2006Neznámému příteli do Běloruska Můj drahý neznámý příteli z Běloruska,     jistě se divíš, kdo Ti píše dopis, a proč vůbec Ti někdo píše až z daleké Prahy. Abych Tě zbavil znepokojení, tak hned v úvodu Ti oznamuji, že jsem byl k psaní tohoto dopisu vyprovokován událostmi v Tvé vlasti, jež se v Minsku odehrály před několika dny, a které ještě odeznívají. Vím, co chceš říct, že co je mi vlastně do toho, ať se starám o dění u nás doma a nepletu se do cizích věcí. Možná, že máš pravdu. Ale podívej, kamaráde, události v Tvé zemi se více či méně dotknou celé Evropy; a potom: je mi líto těch zbloudilých mladých lidí, kteří demonstrují, aniž vůbec vědí proč; a ti, kteří vědí proč demonstrují, vědomě zaprodávají svou vlast zednářům a sionistům, tj. současným vládcům západního světa. A tady jsme vlastně u samotné příčiny, proč Ti píši.      Píšu Ti hlavně proto, abych Tě varoval. Abych Tebe a Tvé známé a přátele varoval před režimem liberální demokracie, která po pádu bolševismu ovládla téměř celou Evropu. Liberální demokracie, řízená sionisty a zednáři, má především za úkol občana duchovně vyprázdnit, zbavit ho vší národní tradice a víry otců a připravit ho na život v multikulturní společnosti. Promiň, jistě víš co to znamená, ale zhruba si to zopakujme: aspoň tak, jak nám to sionisté a zednáři prezentují - že totiž v obcích, ve městech, v nájemních domech apod. budou žít v klidu a míru, šťastně a spokojeně společně vedle sebe např. Zulukafři, běloši, Arabové, Cikáni a různá jiná etnika se svým náboženstvím a kulturními tradicemi. Fantastické, co? Je to zrovna tak nereálné jako bolševické sny o komunismu. Výsledkem úporného snažení zednářů, tj. lámání duše bílého Evropana na jedné straně, na druhé pak nezasloužené sociální zvýhodňování barevných na úkor bílých, hrozí v Evropské unii v dohledné době krvavá občanská válka. Proto Tebe a Tvé přátele prosím, abyste se nenechali ohlupovat všelijakými těmi rádci ze Západu a spoléhali na svůj rozum.         Veškeré sdělovací prostředky v naší zemi, ale vlastně v celé Evropě, ovládají tajná bratrstva, jak už jsem zmínil, která na podkladě vědeckých psychologických metod „masírují“ mozky dnes a denně miliónům lidí. O politickém systému v Tvé zemi se jinak nevyjadřují, než že je to tzv. Lukašenkův režim. Už ale zamlčují co vlastně ten „zlý“ Lukašenko skutečně dělá pro svůj národ, jaká je ve skutečnosti ta jeho diktatura.      „Lukašenkův režim“ není žádné budování komunismu. Jistě, na vedoucích místech státního, politického a hospodářského aparátu jsou bývalí soudruzi. Podobná situace je všech postkomunistických zemích; je to na základě dohody mezi sionisty, zednáři a bolševiky, přičemž výkonou roli zde sehrál Reagan, Gorbačov; za pomoci tajných služeb došlo k tzv. revolucím, ať už u nás či v bývalé NDR. Potom se postupně rozdrobil i Sovětský svaz; vládci světa si spokojeně mnuli ruce a brousili zuby na kořist. Ruský národ může děkovat Putinovi, že ho zachránil od hladu a duchovní devastace, všeobecného zmatku a rozkradení národního majetku ve velkém.     „Lukašenkův režim“ je bezesporu autoritativní režim, nikoliv ale režim komunistický – jak se ho nám snaží vykreslit zednářská média. V současném světě, kdy Evropa vymírá – a to i tam, kde bolševici nevládli - liberální demokracie se stává se svojí parlamentní žvanírnou stále větším přežitkem a překážkou v obraně národů a Evropy vůbec. Hlavním vnějším nebezpečím pro Evropu, tedy i pro vás, je a bude v příštích letech zcela nepochybně Islám s jeho expanzivní politikou. Evropské zednářské vlády dělají, jakoby to neviděly; dokonce se islámským duchovním omlouvají za banální marginality. Poníženě škemrají o přízeň u vlád islámských zemí a slibují, že už příště budou hodní. To jenom dokazuje, že nejen vlády, ale i celá politická struktura vládnoucích sionisticko-zednářských kruhů v Evropské unii jsou slabé, prohnilé, proto se vyhýbají otevřené konfrontaci se zlem; vůči svým protivníkům ztrácejí drive. Co bude následovat? Stále větší požadavky muslimů, stále větší drzost jejich duchovních, stále ostřejší krvavé útoky mladých muslimů na bílé Evropany a jejich majetek. Evropu nezachrání prohnilá a zkorumpovaná sionisticko-zednářská demokracie, nýbrž autoritativní režim, postavený na upřímném vlastenectví a křesťanské víře, jež bude naplňovat sociální a kulturní požadavky svého národa a bude odhodlaný se zbraní v ruce bránit svůj národ a tedy Evropu. Od nás z Prahy se mi takovým režimem jeví Putinovo Rusko a vaše Lukašenkovo Bělorusko.      „Lukašenkův režim“ dává svému národu svobodu, práci, chléb, teplo do domovů. Brání svůj národ před záplavou té špíny – ať už jsou to drogy, pornografie, prostituce, speciální ochranné zákony pro homosexuály a lesby, systematické rozbíjení rodin, masová nezaměstnanost, rozkradení a rozprodání národního majetku a jiné a jiné -  která by se na Bělorusko ze Západu vylila, pakliže byste si zvolili zednářskou pluralitní liberální demokracii.     Moje země byla a je rdoušena hrabivými prsty sionistických globalizátorů a nemá naději na únik. Národní bohatství, které jsme za desetiletí často otrockou prací vydupali ze země, bylo ve velkém prodáno do zahraničí a z velké části rozkradeno – pro ilustraci Ti musí stačit, že jsme, my Češi, obohatili světový slovník o slovo vytunelovat/tunelování – znamená to, že kdosi tajně převedl finanční aktiva ze státního podniku či banky na svůj účet nebo svoji firmu, přičemž šikovným způsobem obešel stávající zákonnou džungli. Taková je bohužel hořká pravda. A máme svobodu? Ano, můžeme říkat téměř cokoliv, leč nic si nepomůžeme; můžeme demonstrovat, leč nic nedosáhneme; můžeme cestovat kamkoliv, leč nemáme na cestování peníze. V mé vlasti se všecko točí kolem peněz; ty ovšem prostý člověk nemá a mít nikdy nebude. Otrok nemusí být jen na galejích či v Gulagu, ale může sedět i doma a s obavami očekávat exekutora.     Můj příteli z Běloruska, snažil jsem se Ti – možná nedostatečně a zmateně, ale zato upřímně – v krátkosti vyjádřit svůj pohled na poměry v mé vlasti a vysvětlit důvody mého dopisu Tobě; současně vyjádřit překvapení a obavy z demonstrací Tvých krajanů proti zajisté autoritativnímu režimu panujícímu u vás doma. U nás ale – po zkušenostech z liberální demokracie - má váš autoritativní režim zdravého rozumu mnoho a mnoho sympatizantů.     Nedopusťte, Ty a Tví přátelé v Bělorusku, aby vaši zem ovládli sionisticko-zednářští globalizátoři ze západní Evropy a USA; mocné Rusko spojené s Tvou zemí, stojící na národních tradicích a vlastenectví, křesťanských duchovních hodnotách a kultuře, je do budoucna jedinou nadějí Evropy.     Přeji vše dobré národu Běloruska, braňte svou suverenitu!  Tvůj přítel z Prahy. Mgr. Ladislav Malý                                  Pozn.: Dopis by zaslán na vědomí Velvyslanectví Běloruské republiky≡ 26. března  2006Zlínský kraj: V čele PaS Bohumil Šuléř     Bohumil Šuléř povede kandidátku politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) ve Zlínském kraji do parlamentních voleb. Rozhodli tak delegáti krajské konference, která se uskutečnila v sobotu 25.3.2006 v Kroměříži. Jednání se také zúčastnili předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas a předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka. Na druhém místě kandidátky je Mgr. Alena Vlčková, podnikatelka ze Vsetína a členka Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, na třetím místě figuruje ing. Josef Drda, generální ředitel podniku ze Slušovic.      Bohumil Šuléř (62) je politický činný již od počátku devadesátých let minulého století. Dlouhá léta byl členem Republikánské strany, kde zastával nejrůznější funkce v krajské organizaci a následně i ve vedení strany. Od roku 2003 je členem Předsednictva DS. Vyučil se v oboru zámečník - opravář. Po vyučení pracoval jako strojní dělník do nástupu voj. zákl. služby. Po ukončení vojenské zákl. služby nastoupil jako zámečník do STS Kroměříž. Později byl jmenován do funkce technologa. Při zaměstnání studoval na SZTŠ ve Strážnici, kde také získal maturitní vysvědčení.Po listopadu1989 začal podnikat. Jeho záliby jsou střelectví, automobily a udržování si fyzické kondice. Je ženatý, má dvě děti a jednu vnučku. Tiskový odbor DS≡ 23. března  2006PaS: Podána kandidátka Jihočeského kraje     Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) dnes zahájilo v Jihočeském kraji odevzdávání kandidátních listin pro parlamentní volby, které se uskuteční ve dnech 2.-3.  června 2006. Lídrem PaS v Jihočeském kraji je místopředseda Dělnické strany (DS) Jiří Štěpánek. Nyní budou následovat v dalších dnech i ostatní kraje, aby byl dodržen požadovaný termín 28.3.2006 do 16. hodin. PaS rovněž již provedlo úhradu volebních kaucí ve všech 14. krajích. Tiskový odbor DS≡ 22. března  2006Fémová vražda     Občanský institut v Praze v roce 2005 vydal knihu amerického autora Whittakera Chamberse „Svědek“; volně na ní navazuje kniha maďarské historičky Mária Schmidt  „Zákulisní taje“. V této nesmírně zajímavé knize autorka popisuje svoje bádáni v budapešťských archivech o politických procesech ve střední Evropě z doby bolševické zvůle. Když popisuje praktiky komunistických tajných služeb, tak cituje z výpovědi jednoho sovětského důstojníka KGB: „…při likvidaci politických nepřátel s oblibou (KGB) používá takové techniky, které donutí oběť k sebevraždě anebo jako sebevražda vypadají.“ (str. 57 cit. knihy). Na téže stránce autorka uvádí pořekadlo KGB: Vraždu dokáže spáchat kdejaký pitomec, ale zařídit přirozenou smrt, to si žádá umělce! A potom autorka uvádí z archivů několik známých případů „uměleckého tvoření“ důstojníků KGB. Ovšem je třeba upozornit, že rozvědky zemí sovětských satelitů nezůstávaly ve své „umělecké tvořivosti“ za svými učiteli pozadu, viz např. „sebevražda“ Jana Masaryka z března roku 1948.     Pořekadlo KGB mně napadlo hned po té, co jsem slyšel zprávu o smrti Slobodana Miloševiče. Několik dní před jeho smrtí v haagském vězení „spáchal sebevraždu“ i bývalý president Srbské Krajiny Babič. Celkem bylo zesebevražděno v haagském kriminále šest významných politických a vojenských představitelů srbského národa! A to před očima světové veřejnosti, v záři reflektorů televizních společností, na mezinárodním soudu proti tzv. zločinům na lidských právech!     Není pochyb o tom – aspoň pro mne - že Slobodan Miloševič byl „uměleckým výkonem“ kata sprovozen ze světa. Kdo stál za jeho „záhadnou“ smrtí? I když si položíme onu známou otázku Qui bono? odpověď není snadná. Osobně se domnívám, že na něm a na jeho druzích byla vykonána poprava iniciovaná radikálními kruhy z řad bohatých muslimů žijících v arabských zemích – neboť to byli oni, tito lidé, kteří vydatně pomáhali, penězi, zbraněmi a vším možným, zejména pak mediálně, albánským zločincům z UCK vyhánět Srby z území Kosova, jež odjakživa patřilo a patří Srbům. Navíc v boji proti srbskému národu stáli muslimové v jednom šiku se sionisty a zednáři z USA a Evropské unie. Téměř celý svět se spiknul proti malému srbskému národu v tom roce 1999. Stydím se za českou vládu, že i ona tenkrát stála na straně agresorů!     Mučednická smrt S. Miloševiče – podle mého názoru – bude mít paradoxně jeden pozitivní aspekt, totiž že lidé, kteří ukrývají a pomáhají hrdinnému generálovi srbské armády Ratko Mladiči a básníku Karadžičovi, budou více motivováni ve svém úsilí o záchranu jejich života, vědomi si faktu, že jejich zatčení se rovná smrti.     Svou smrtí se tak Slobodan Miloševič zařadil mezi mučedníky hrdinného národa Srbů, kteří bojovali za svobodu svého národa proti turecké agresi, proti nacistickým okupantům i proti té poslední islámsko-sionisticko-zednářské agresi USA a Evropské unie.       S. Miloševič a vize jeho socialistické strany o politickém uspořádání státu je na hony vzdálená představám uspořádání křesťanského státu, nicméně je třeba vyzdvihnout jeho lásku k vlasti a národu, statečnost v obraně spravedlivých požadavků Srbů a Černohorců, i jeho pozdější návrat do srbské pravoslavné církve. Skláním se před Vaší památkou, pane presidente svobodné Jugoslávie, Slobodane Miloševiči! Ladislav Malý≡ 21. března  2006Poslanecké komedie     Daleko lépe než poslanecký nebo senátorský průkaz by drtivé většině našich zákonodárců slušel divadelní kostým. Přesvědčili mne o tom další ze svých komedií, kterou sehráli občanům České republiky. Na potkání totiž za zoufalého lomení rukama kdekomu vyprávějí báchorky o tom, jak se jim příčí nesmyslné výhody, které poslanecký či senátorský mandát poskytuje, a jak strašně moc rádi by se jich zbavili. Div, že při těchto výstupech neroní slzy a neprosí pána boha, aby s tím konečně něco udělal. Jeden by je snad až politoval.     Že to myslí opravdu vážně se snaží dokázat tím, že po dlouhých průtazích schválili návrh na odejmutí alespoň jedné ze svých výsad - možnosti jízdy zdarma městskou hromadnou dopravou. Mnoho našich spoluobčanů jim za to tleská, netušíce, že z toho opět jako vždy nic nebude. Poslanci totiž odmítli zkrátit lhůtu na projednání tohoto návrhu, což v praxi znamená, že jej do voleb v žádném případě nemohou stihnout projednat. Ten tak po volbách automaticky skončí v koši, neboť nově zvolené obsazení Poslanecké sněmovny se již návrhy toho minulého obsazení nezabývá.     Pěkně vymyšlené to mají. Nemám pravdu? Přesně podle rčení o vlku, který se nažere a koza při tom zůstane celá.     Dělat z občanů České republiky blbce je ale pro naše zákonodárce věc naprosto běžná a normální. Jestlipak si ještě vzpomínáte na údajně nedopatřením zvýšené platy, které slíbili v co nejkratší době snížit zpět na původní výši? Kde je těmto jejich slibům konec? Platy nejsou sníženy na původní úroveň dodnes, a co víc, od letošního ledna byly opět zvýšeny.     Jsem přesvědčen, že je již načase učinit přítrž těmto trapným hrám, kterými se nám všem bez jakýchkoliv  okolků vysmívají. Možnost tak učinit nám dávají letošní volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých musíme zvolit takové zástupce, pro které nebudou královské výsady a naditá prkenice tím nejhlavnějším a nejdůležitějším.     Znamená to nevolit žádnou ze stávajících parlamentních stran, ale vybrat subjekt nový, pro který nebude na prvním místě vlastní prospěch, ale bude mu ležet na srdci především blaho naší země a našeho národa. Záruku takového jednání nám skýtají zástupci politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, kteří jsou připraveni začít ihned pracovat ku prospěchu nás všech. Petr Kotáb≡ 21. března  2006PaS ve Středočeském kraji povede František Červenka      Kladno – Lídrem Středočeského kraje za politické hnutí Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, Ne korupci a kriminalitě (PaS) pro parlamentní volby 2006 byl dne 17.3. na krajské konferenci v Kladně zvolen předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka.      František Červenka pracuje jako knihkupec, je mu 40 let a je otcem tří malých dětí. Před listopadem 1989 působil v prostředí křesťanského samizdatu a za tuto činnost byl mnohokrát vyslýchán a perzekvován StB. Po listopadu 1989 patřil k zakládajícím členům Demokratické unie (DEU). Působil rovněž ve vedení Strany konzervativní smlouvy a Pravého bloku, kde byl místopředsedou. Je rovněž členem předsednictva Akce Národní Obnovy (A.N.O.) a místopředsedou Svatováclavského národního sněmu. V současné době je předsedou politické strany Národní sjednocení (NSJ), která se spolu s dalšími čtyřmi stranami podílí na projektu Právo a Spravedlnost.         Na druhém místě bude kandidovat předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jan Broj (75 let), který celý svůj život věnoval boji proti komunismu, za což byl komunisty vězněn a jeho otec byl za svoji odbojovou činnost proti bolševikům popraven. Jan Broj rovněž působil jako předseda Agrární strany a poradce prezidenta Václava Havla pro otázky zemědělských restitucí. Broj dodnes pracuje jako soukromý zemědělec na svém statku ve Zdicích u Berouna. Na třetí místo byl zvolen předseda PaS Bc. Petr Valeš, který působí jako ekonomický poradce. Na dalších místech budou kandidovat členové Dělnické strany, která se na projektu spolu s Republikánskou (agrární) stranou zemědělského a malorolnického lidu rovněž podílí. Kromě těchto pěti stran se na projektu podílí i řada občanských sdružení a nezávislých osobností vlastenecké a konzervativní scény. Národní tisková agentura≡ 18. března  2006Tomáš Vandas lídrem PaS v Pardubickém kraji     Předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas byl na jednání krajské konference v Pardubicích zvolen lídrem politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) pro nadcházejících parlamentní volby  v Pardubickém kraji. Konference se rovněž zúčastnili předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka a předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jan Broj.     Po svém zvolení poděkoval Tomáš Vandas přítomným delegátům za projevenou důvěru a vyjádřil přesvědčení, že PaS, ve volbách podporovaný DS, NSJ, DSSS a  Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu, dosáhne ve volbách výrazné podpory zejména u těch občanů, kteří jsou znechuceni politikou a hledají důvěryhodnou alternativu vůči stávajícím zkorumpovaným parlamentním stranám. Tiskový odbor DS≡ 15. března  2006Stanovisko DS ke schválení homosexuálních svazků     Dělnická strana (DS) považuje přijatý zákon o registrovaném partnerství homosexuálů za první krok k totální likvidaci tradiční rodiny jako zdravého základu každé civilizované společnosti. Tatínek Karel a maminka Josef - to bude za nějaký čas nový model „rodiny“, prosazovaný pseudohumanisty, liberály a dalšími pochybnými zastánci občanské společnosti.     Lze očekávat, že za krátkou dobu vznesou homosexuálové svůj další požadavek: adopce dětí. Zvrácenosti a nechutné perverznosti jsou nyní posvěceny Poslaneckou sněmovnou a paradoxně mají pečeť zákona.  Tiskový odbor DS ≡ 11. března  2006Stanovisko DS k úmrtí Slobodana Miloševiče     Dělnická strana (DS) přijala zprávu o úmrtí bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče s velkým zármutkem. Odešel člověk, syn hrdého srbského národa, jenž do poslední chvíle odmítal rozpad své vlasti, s odvahou čelil vojenské agresi NATO a nikdy nezradil svůj národ.     Vinu na smrti Slobodana Miloševiče nese jednoznačně Mezinárodní soudní tribunál v Haagu (ICTY), který ho věznil nemocného více než čtyři roky, aniž soud vynesl rozsudek. Na tuto skutečnost upozornila DS v otevřeném dopise vrcholným ústavním činitelům České republiky (14.12.2005) se žádostí, aby se zasadili o jeho propuštění z vazby. ICTY vědomě nechal Miloševiče zemřít, když zamítl jeho žádost o léčení v Rusku, i když věděl o jeho těžce podlomeném zdraví.     Slobodan Miloševič odešel se vztyčenou hlavou. Do poslední chvíle odmítal vznesená obvinění a pokládal je za politicky účelová a zmanipulovaná. Nedostatek důkazů v jeho neprospěch soudní řízení neustále protahovalo a verdikt se již nedozvíme. I proto je nutné pohlížet na jugoslávského exprezidenta jako na nevinnou osobu. Tomáš VandasPředseda DS≡ 11. března  2006V čele PaS Libereckého kraje Jindřich Nestler     V pátek 10.3.2006 se uskutečnila v libereckém Grandhotelu Zlatý lev krajská konference politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Hlavním bodem jednání, kterého se zúčastnili členové koordinačního výboru PaS, předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas a předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka, byla volba lídra pro parlamentní volby. Tím byl jednohlasně zvolen třicetiletý Jindřich Nestler z Harrachova, člen Předsednictva DS. Ten vzápětí ve svém proslovu poděkoval za projevenou důvěru a vyjádřil přesvědčení, že v nadcházejících parlamentních volbách dosáhne PaS velmi dobrého výsledu a že je nadějí pro zklamané občany, kteří nemají důvěru v současné parlamentní korytáře.     Po skončení jednání proběhla tisková konference, na níž byli přítomní novináři seznámeni s manifestem a hlavními programovými body PaS. Tiskový odbor DS≡ 10. března  2006Otevřený dopis předsedovi České biskupské konference Janu GraubneroviVážený otče biskupe,     ne že bych stůj co stůj vyhledával četbu Katolického Týdeníku; jako katolický křesťan vyznávající tradiční hodnoty Církve se naopak vyhýbám četbě všeho zavádějícího, škodlivého a rozkladného – už pro zachování svěžesti své duše a morální integrity. Leč život přihází různé události a k člověku se nechtěně dostanou různé informace, nad kterými jenom kroutí hlavou a ptá se, jak vůbec je toto možné.     Druhem takové informace je zpráva z KT č. 5 z letošního roku, že ČBK považuje za nepřijatelné tzv. přetahování věřících z jiné náboženské denominace do katolické Církve.     V praxi to znamená, že ČBK se staví proti laickému apoštolátu, tj. povinnosti nás věřících, kterou nám přikázal sám zakladatel Církve, evangelizovat – chcete-li i „přetahovat“-  naše odloučené bratry a spoluobčany a usilovat tak o jejich návrat do svaté katolické Církve. A nejen to: rozhodnutí ČBK odporuje i slovům Ježíše Krista, jakožto hlavy Církve, v které jste Vy biskupem, otče Graubnere: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium!“ (Mk 16, 15)  A  sv. Pavel, Apoštol národů, říká: „Hlásání evangelia (…) mně bylo uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal.“ (1.Kor 9.16)  V té samé knize a kapitole ve verši 19 – 23 názorně ukazuje nám, laikům, ale i vám klerikům, jak se takové získávání nových lidí pro církev v praxi provádí. A to všechno – ta slova Kristova, sv. Pavla, církevních Otců a mnohých jiných - máme na začátku 21.století z rozhodnutí ČBK odhodit jako nepotřebnou veteš?     Rozhodnutí ČBK, tak jak o něm informoval KT č. 5, je jeden z mnoha důkazů, že vedení katolické církve v Čechách, ale nejen zde, zavleklo Církev do hluboké krize s konečným cílem ji protestantizovat a demontovat z ní právě ty hodnoty, které byly po dva tisíce let pro lidstvo tak přitažlivé a jež vytvořily euroatlantickou civilizaci. Utěšují mne jen slova Kristova: „… a brány pekelné ji nepřemohou!“S úctou Váš Mgr. Ladislav Malý≡ 5. března  2006Redakce DL se setkala s Otou Zarembou     V sobotu 4. března se v Bohumíně uskutečnilo setkání redakce Dělnických listů s olympijským vítězem ve vzpírání Otou Zarembou. Setkání byl přítomen i předseda Dělnické strany Tomáš Vandas a předseda Výkonné rady Českého svazu vzpírání Emil Brzóska. Redakce DL položila panu Zarembovi několik otázek týkajících se jeho sportovní kariéry i období po skončení aktivní činnosti. Ze zajímavé akce byla pořízena fotoreportáž a celý rozhovor přineseme v novém číslem Dělnických listů, které vyjdou začátkem měsíce dubna. Tiskový odbor DS≡ 3. března  2006Zelení prý umožní homosexuálům adopci dětí     Vyloženě nechutné návrhy předkládá veřejnosti ve volebním programu pro letošní volby předseda Strany zelených Martin Bursík. Zelení se prý hodlají bít za „práva“ homosexuálů a chtějí podpořit nejenom registrované partnerství, ale navíc by rádi umožnili homosexuálním párům také adopci dětí.     Na to, že takové pokusy přijdou, upozorňují odpůrci svazků osob stejného pohlaví již delší dobu. Že se ale tyto zvrácené návrhy objeví tak brzy, nečekal asi nikdo z nás. Nakonec jsme se jich dočkali v podání tzv. ekologické strany, která se však více než o ochranu životního prostředí zajímá o zajištění všelijakých výhod homosexuálům, cikánům a imigrantům.     Nedej bože, aby tato strana uspěla v letošních volbách a zaujala pozice v lavicích Poslanecké sněmovny. Myslím, že by z jejich strany na sebe nenechala dlouho čekat snaha o zajištění „práv“ třeba pedofilům – ti přece také mají rádi děti, nekrofilům a dalším zvrhlíkům.     Zelení se hájí, že svými návrhy podporují zájmy a práva dítěte. Zapomínají však přitom na jednu věc. Že dítě má především právo žít v normálně fungující rodině, po boku otce a matky. Petr Kotáb≡ 2. března  2006Generále Mladiči, nedejte se!     Hon pořádaný na generála Mladiče je jasným důkazem nevyvážené politiky světového společenství – tzv. demokratického světa řízeného Spojenými státy. Zatímco jsou srbští představitelé zatýkáni a stíháni po celém Balkáně, tak kupříkladu v tzv. kosovské vládě zasedají albánští gangsteři, ovšem za plné podpory „demokratických“ politiků ostatního světa. Generál Ratko Mladič je jen pouhou částí mozaiky, jak se Evropská unie a USA snaží pošlapat Srbsko, jeho vlastenecký duch, silné náboženské cítění a touhu nezaprodat se.      Prezident Miloševič je držen několik let ve vazbě u „haagského mezinárodního soudu“ a jednání se neustále protahuje, neboť návrat osvobozeného prezidenta do vlasti by znamenal konec kolaborantské bělehradské vlády, která je držena u moci americkými dolary a zbraněmi. Tato „demokratická“ vláda nemá podporu skutečných srbských vlastenců a je si toho sama dobře vědoma. Má strach. Trest, který stihl rychlodemokrata Djindiče je pro ní varující.     Generál Mladič je prezentován jako odpudivá postava z béčkových amerických hororů, aby evropská veřejnost tolerovala jeho zatčení a následné odsouzení. Skutečnost je však jiná. Nejsou důkazy, které by jasně určovaly generálovu vinu. Pravda, mluvíme zde o skutečných důkazech, ne o podvrzích z dílen CNN či CIA. Uvědomme si, že Mladič pouze plnil svojí přísahu jako voják, který bránil celistvost země a snažil se ochránit srbské civilní obyvatelstvo žijící mimo srbské území před chorvatskými a bosenskými gardami. On byl velitelem pravidelné armády a polovojenskými jednotkami, které se dopouštěly zločinných excesů, opovrhoval.     Stejně jako Miloševič je i Mladič symbolem, a to velmi nebezpečným. Nebezpečným pro všechny, kdož chtějí zaprodat Srbsko, odnárodnit ho a začlenit do evropských bruselských struktur. Musíme si uvědomit, že valná většina Srbů nezapomněla na Kosovo. Současná vláda však zavírá oči nad okupací této nedílné součásti dnešní Jugoslávie.      Zatímco dnes je česká veřejnost zahlcována pofidérními Mladičovými činy, nikoho už nezajímá, co se dnes děje Srbům v Kosovu. Co se píše v českých novinách o zapálených pravoslavných kostelech a povražděných knězích albánskými bandami? Kdo zná, v jakém strachu žijí srbské enklávy obklopené Albánci, kteří moc dobře vědí, že „demokratický svět“ jim vše promine? Dnes je nad slunce jasné, že americká agrese proti Srbsku v roce 1999 (posvěcená kavárenskými liberály a tlachaly v čele s Havlem) byla motivována pouze ekonomickými zájmy nadnárodních monopolů, protože o nějaké „genocidě“ albánského obyvatelstva nemůže být řeči. Pravým cílem byla bohatá ložiska uhlí a lignitu, která byla konfiskována do amerických rukou. Bělehrad jen poslal do Kosova vojensko-policejní síly, aby tam obnovily ústavní pořádek a pozatýkaly albánské narkobarony, maskované pod pláštíkem tzv. Kosovské osvobozenecké armády.     Takže, kdyby se dnes do Bělehradu vrátil prezident Miloševič a generál Mladič, došlo by zřejmě brzy k velkým politickým změnám a současná srbská vláda by se asi uchýlila do exilu. Vládní vlastenecké síly by vyvíjely tlak na OSN, aby byl vyřešen status Kosova a tato posvátná srbská půda byla znovu navrácena pod bělehradskou správu.     Generále Mladiči, jistě nadejde doba, kdy se vrátíte domů jako hrdina a budete očištěn od všech účelových obvinění. Váš návrat by byl velkou posilou pro všechny srbské vlastence a smrtelnou ranou pro současné vládní zrádce. Jiří Štěpánek≡ 27. února  2006Bude humor cenzurován?     Českou republikou začíná otřásat další „rasistická“ aféra. Tentokrát k jejímu rozpoutání stačila maličkost – humorný dotazník týkající se cikánských výletů do Anglie, který kdosi vytvořil pro pobavení svých spoluobčanů. Přestože zmíněný dotazník koluje mezi občany již delší dobu, různí obhájci (nad)práv menšin se teprve nyní začínají probouzet a předhánět ve vylíčení údajné zrůdnosti a nebezpečnosti tohoto vtipu, a volají po co nejrychlejším odhalení a co nejtvrdším potrestání autora.     Češi si dokáží dělat legraci z čehokoliv a z kohokoliv. Vtipy o blondýnách, kominících, policajtech a dalších plní stránky novin a časopisů, a každý se jim rád zasměje. Pokud se však někde objeví vtip týkající se cikánské minority, je okamžitě zle, a začíná hon na čarodějnici, ohavu ohavnou a odpornou, která si dovolila udělat takovýto „nechutný“ a „zavrženíhodný“ skutek.     Není to zase tak dlouho, co byl z rasismu obviněn i premiér Jiří Paroubek, a to z toho důvodu, že se smál vtipům o cikánech v podání Jiřího Krampola. Pan premiér samozřejmě ihned přispěchal s prohlášením, že v žádném případě rasisticky nesmýšlí, a že pro něj samotného je nepřijatelné, urážlivé a rasistické i slovo černoch. Mnohem výstižnější je prý slovo afroameričan. Světe div se, černoch již tedy není černochem, ale afroameričanem, třebaže o existenci Ameriky nemá ani sebemenší tušení a nerušeně si žije v klidu svého pralesa. Když tedy černoch není černochem, znamená to, že já sám, ač bílé pleti, již nejsem bělochem? Kým tedy jsem, pane Paroubku?     Myslím, že je již konečně načase zanechat honu na bluda a přestat označovat humor za projev rasové nesnášenlivosti. Pánové a dámy ze všelijakých (pro)cikánských spolků by měli raději začít dělat něco užitečnějšího, než jen obviňovat kdekoho z nenávisti vůči cikánské menšině. Věřím, že košťata a lopaty by jim velmi slušely, a že jejich činnost s těmito nástroji by nám všem prospěla daleko více, než neustálé pokusy o hledání nepřítele tam, kde není a nikdy nebyl. Humor je kořením života a my si jej v žádném případě od nikoho cenzurovat nenecháme! Petr Kotáb≡ 26. února  2006PaS: Jihočechy povede do voleb Jiří Štěpánek     Tábor – V sobotu 25. února se v Táboře uskutečnila krajská konference politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS).  Konferenci byli přítomni členové Koordinačního výboru PaS - Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany (DS), František Červenka, předseda Národního sjednocení (NSJ) a Jan Broj, předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Po úvodních projevech následovala volba lídra Jihočeského kraje pro nadcházející parlamentní volby, kterým se stal Jiří Štěpánek, místopředseda Dělnické strany. Ten vzápětí poděkoval za důvěru a zdůraznil, že projet PaS má velkou naději oslovit nezanedbatelnou část nespokojených a zklamaných občanů.     Jiří Štěpánek se narodil 5. března 1972 v Praze, absolvoval Střední průmyslovou školu dopravní. V devadesátých letech postupně vykonával funkci mistra skladu, referenta nákupu a obchodního referenta prodeje. Od roku 1990 je politicky i publikačně činný, uveřejnil desítky článků a komentářů v několika politických týdenících (Republika, České listy, Dělnické listy), v nichž se věnoval jak domácím událostem, tak zahraničním otázkám. V letech 1996 – 1998 byl členem Zastupitelstva hl. města Prahy (ZHMP). Jako člen  Kulturního výboru ZHMP se spolupodílel na udělování grantů pražským kulturním zařízením. Je zakládajícím členem Dělnické strany.     Po skončení jednání následovala tisková konference, na níž byli přítomní novináři seznámeni s Manifestem PaS a programovými prioritami.Tiskový odbor DS  ≡ 25. února  2006Jak jsem šel pro vlnu a vrátil se ostříhán     Nechtělo se mi vstávat toho kalného rána 22. února, ale slíbil jsem, že se půjdu podívat na soudní proces Národního sjednocení (NSJ) versus týdeník Respekt a podpořit kamarády z politického apartheidu; a pak také kvůli sobě, neboť i já jsem v  inkriminované době byl v řadách žalující konzervativní strany. A tak jsem se přemohl a vyšel do ulic. A později jsem nelitoval, neboť jsem byl svědkem něčeho, co by jako vypadlo přímo z pera E. Ionesca.      Na chodbě před dveřmi č.155 Městského soudu v Praze se nás sešlo několik věrných bojovníků za pravdu; naši odpůrci, kteří nás loni v létě ve svém týdeníku napadli a urazili na cti, byli dva: advokát Ondra a jednatel společnosti PRESS, vydavatel Respektu, J. Spurný. Oč v procesu jde? Vloni nás týdeník Respekt  v souvislosti s dopisem presidenta V. Klause, jenž adresoval politické straně NSJ, označil za neonacisty, čili jakousi spodinu, s níž není radno vůbec hovořit. Proti tomuto jejich výroku podala NSJ v osobě svého předsedy na Respekt soudní žalobu. Podobně by se měl zachovat každý člověk, jemuž záleží na své cti a dobrém jménu, o to více, jedná-li se o politickou stranu, jež hájí konzervativní křesťanské hodnoty.     Proces začal přesně v devět hodin, předsedkyní soudu byla JUDr. D. Stamidisová, známá už z jiných podobných, řekněme politických procesů. Hned v úvodu, po ověření totožnosti obou stran, aniž předsedkyně soudu řádně poučila o právech a povinnostech jednajících stran, došlo k verbální potyčce mezi naším advokátem JUDr. V. Petrů a paní předsedkyní. Vyčítala nám formální chyby v žalobě, že nemáme podací lístek z pošty, a podivovala se, že původní žalobu rozšiřujeme o další apod. Jako důkazní materiál proti žalované straně paní předsedkyni ani nezajímal program strany NSJ, stačí prý stanovy. Jak lze ze stanov vyčíst, že se jedná o neonacistickou stranu..?     F. Červenka, předseda NSJ, si doma nastudoval řeč, v které chtěl dokonale vyvrátit a rozbít plivanec Respektu o neonacismu NSJ. Jeho pečlivá příprava však vyšla naprázdno, neboť doktorka obojího práva Stamidisová nechtěla vůbec slyšet jeho názory; dělalo to dojem, jakoby už měla předem ve věci jasno. Žádné důkazy, jež by vyvrátily nařčení Respektu, se nečetly; a navíc v rozsudku uvedla, že F. Červenka byl soudem napomenut pod pokutou padesáti tisíc korun za rušení soudního líčení.     Vše se odehrálo velmi rychle. Po krátké přestávce jsme šli vyslechnout rozsudek. Naše žaloba na Respekt byla zamítnuta. NSJ je a zůstává – podle rozhodnutí Městského soudu v Praze – neonacistickou politickou stranou. Pak je ale divné, že soud na NSJ vzápětí nepodal žalobu pro trestný čin podpory politického hnutí směřující k potlačení lidských práv občanů (§260 tr. zák.)! Navíc musíme advokátovi žalované strany, tj. JUDr. Ondrovi, zaplatit sedm a půl tisíc korun za jeho přítomnost u soudu. Sedm a půl tisíc…! Kolik důchodců musí za tuto sumu žít celý měsíc, a tady to vysedí za hodinu jeden advokát!     Doktorka obojího práva Stamidisová podala hotový rozsudek do rukou JUDr. Petrů a se slovy: „Soud skončil, můžete odejít!“,  spadla opona absurdního divadla. Ladislav Malý≡ 22. února  2006Projekt PaS získává podporu veřejnosti     Stále více občanů vyjadřuje podporu politickému hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě. Při našich setkáních, krajských konferencích a při rozdávání propagačních materiálů se čím dál častěji setkáváme s kladnými reakcemi na spojení pěti politických subjektů, které chtějí společnými silami, na principech konzervativních, národních a sociálních, zastavit devastaci a úpadek naší společnosti. I na adresu Dělnické strany docházejí dopisy, e-maily či telefonická přání na úspěch v nadcházejících parlamentních volbách. Děkujeme a vzkazujeme: Vaší důvěru nezklameme! Volte PaS – jedinou národní opozici! Tiskový odbor DS≡ 18. února  2006Ladislav Tůma povede PaS v Ústeckém kraji     Děčín – Bývalý místostarosta Chomutova Ladislav Tůma byl delegáty krajské konference politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) zvolen lídrem Ústeckého kraje pro nadcházející parlamentní volby. Ladislav Tůma je členem Dělnické strany a podle svého vyjádření chce své dlouholeté zkušenosti z komunální politiky využít i v politice parlamentní. V předvolební kampani se chce zaměřit na nerozhodnuté a zklamané voliče, kteří nemají důvěru v politikaření a rozdělování křesel v podání stávajících parlamentních stran.     Konference se rovněž zúčastnili představitelé stran, které kandidátku PaS plně  podporují: Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany (DS); František Červenka, předseda Národního sjednocení (NSJ); Jan Broj, předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Na projektu PaS se podílí i Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu v čele s docentem Josefem Poláchem. Tomáš Vandas ve svém příspěvku vyzdvihl programové priority, s jakými PaS do volebního klání půjde. Jde především o vymahatelnost práva a boj proti korupci, obnovení trestu smrti, podporu rodiny, radikální omezení imigrace a snížení daňové zátěže českým podnikatelům a živnostníkům. Předseda NSJ František Červenka přítomné seznámil se zněním memoranda u příležitosti návštěvy prezidenta Polské republiky pana Lecha Kaczyńského v České republice. Tiskový odbor DS≡ 16. února  2006Stanovisko Dělnické strany     Dělnická strana (DS) vítá rozhodnutí prezidenta České republiky Václava Klause vetovat zákon o registrovaném partnerství homosexuálů. Tento návrh zákona nejen nepřípustně kopíruje uspořádání obvyklé pro tradiční a odvěkou instituci manželství a rodiny, jak trefně pan prezident poznamenal, ale zároveň by byl prvním krokem k legalizaci amorálních zvráceností. Mezi ně můžeme  počítat nový model rodiny, podle představ homosexuálů, kdy tatínek bude Karel a maminka Josef.     Prezident republiky zaslouží poděkování za to, že nepodlehl tlaku nejrůznějších pseudohumanistů a (pro)homosexuálních spolků a nadále zachovává svůj neměnný postoj. Tiskový odbor DS≡ 16. února  2006Děkujeme, pane prezidente!     Prezident české republiky Václav Klaus odmítl podepsat zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Ten tak poputuje zpět k projednání do Poslanecké sněmovny, kde bude k jeho opětovnému schválení zapotřebí alespoň 101 hlasů. Ty se zde ale budou hledat jenom velice těžko. Zdá se tedy, že zastánci tradičních morálních hodnot a zdravý selský rozum nakonec přeci jenom zvítězí.     Nejvíce zklamán vetem prezidenta republiky je pravděpodobně premiér Jiří Paroubek. Ten prosazoval tuto zvrácenou normu tak zarputile, že se občané začínají ptát, zda jeho manželství není jenom kamufláží, a zda on sám také neuvažuje o rozvodu a následném uzavření registrovaného partnerství.  Samozřejmě nechci toto panu premiérovi nijakým způsobem podsouvat. Zmiňuji se o tom jen tak mimochodem, poté co jsem tento názor zaslechl v obchodě ve frontě nakupujících.     Také různí pseudoochránci lidských práv se začínají ozývat, odsuzujíce prezidentovo veto a volajíce po schválení tohoto nechutného zákona, který staví svazek osob stejného pohlaví na úroveň řádného manželství. Takový zákon však nemá v civilizované společnosti co dělat.     Prezident Klaus si tak sice tímto krokem znepřátelil představitele různých homosexuálních a lesbických spolků, na druhou stranu ale podpořil zachování tradičních hodnot a normální rodiny. Rodiny složené z matky, otce a dětí, která jediná zaručuje další pokračování existence našeho národa. Pane prezidente, děkujeme Vám! Petr Kotáb≡ 15. února  2006Bestie na svobodě     V minulých dnech byla z vězení propuštěna Helena Čermáková. Tragický příběh její pětileté dcerky Terezky otřásl snad všemi slušnými občany. Jen pro připomenutí. Čermáková oznámila v červnu 2001 zmizení své dcery na sídlišti v Kladně – Kročehlavech. Po dítěti pátrali neúspěšně několik dnů policisté a dobrovolníci, sama Čermáková emotivně vystupovala v médiích a nakonec se pokusila o demonstrativní sebevraždu. Až 9. července bylo tělo malé Terezky nalezeno v nedalekém lese. Při vyšetřování vyšlo najevo, že smrt dítěte zavinila „matka“, která ji prý udusila v opilosti. Poté tělo odnesla, pokusila se jej zapálit a naházela na něj zbytky dřeva, kamení a plechu. Odporné!      Nepodařilo se ale prokázat, že Čermáková zabila svoji dceru vědomě, byť jí prý překážela v milostném vztahu. Byla tak odsouzena pouze za zabití z nedbalosti a ke směšně nízkému trestu tří let nepodmíněně. Nyní je tato bestie v lidské podobě opět na svobodě. V souvislosti s touto kauzou jsou zcela jistě oprávněné návrhy na obnovení trestu smrti a na zpřísnění trestní sazby za další těžké zločiny spáchané na dětech či bezbranných lidech. Terezce již život bohužel nevrátíme. Ale mnoho dalších můžeme zachránit! Tomáš Vandas≡ 13. února  2006Na Vysočině bude lídrem PaS předseda Agrární strany Josef Polách      Jihlava – Účastníci krajské konference hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) zvolili dne 11. února v Jihlavě lídrem kandidátky v kraji Vysočina pro parlamentní volby 2006 předsedu Republikánské (Agrární) strany zemědělského a malorolnického lidu doc. Ing. JUDr. Josefa Polácha.  Docent Polách, který přítomné informoval o připojení Agrární strany k projektu PaS, patří mezi soukromé zemědělce, kteří byli pronásledováni komunistickým režimem a okradeni o svoji půdu a hospodářství. Je aktivním funkcionářem Svazu vlastníků půdy ČR a působí jako právní expert pro restituenty, kteří se ještě ani dnes nemohou domoci svého ukradeného majetku, zejména zemědělské půdy.      Docent Josef Polách je aktivní katolík a působil rovněž v Akci Národní Obnovy. Mezi jeho priority patří vymahatelnost práva včetně úplného vyřízení všech restitucí a nekompromisní postup vůči kriminalitě. Specializuje se na zemědělskou problematiku a kromě jiného požaduje rovněž zrušení akciových společností a jiných subjektů vzniklých po tzv. transformaci zemědělských družstev. Podporuje rovněž ekologické způsoby hospodaření, které se snaží se svými dětmi uplatňovat i na svém hospodářském statku v Krevlicích u Velké Bíteše.      Jak zdůraznil na krajské konferenci PaS v Jihlavě, chce rovněž zabránit výprodeji české půdy cizincům a podporovat tradiční mravní hodnoty, vycházející z křesťanské civilizace jako základu obnovy práva a spravedlnosti. Po skončení jednání proběhla tisková konference za účasti převážně regionálních médií.                    Tiskový odbor DS≡ 13. února  2006PAS v Jihomoravském kraji povede historik PhDr. Radomír Malý     Brno – Účastníci Jihomoravské krajské konference hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) zvolili dne 11. února lídrem kandidátky pro parlamentní volby 2006 člena Národního sjednocení (NSJ) PhDr. Radomíra Malého. Historik a publicista Radomír Malý ukončil vysokoškolská studia na Masarykově univerzitě v roce 1970. Pro své náboženské přesvědčení musel opustit místo historika v kroměřížském muzeu. Až do roku 1989 byl nucen vykonávat méně kvalifikované práce. Po celou tuto dobu se exponoval v katolickém samizdatu a působil rovněž jako signatář Charty 77. Po listopadu 1989 pracoval jako zástupce šéfredaktora  „Lidové demokracie“ v Brně. Od roku 1996  působí jako vysokoškolský pedagog na teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.      Radomír Malý kandidoval za NSJ v senátních volbách v obvodu Brno-venkov, je rozhodným zastáncem tradičních křesťanských hodnot a důsledným odpůrcem současného zkorumpovaného establishmentu. Doktor Radomír Malý, je autorem řady knih a publikací např. „Monografie o Alfrédu Fuchsovi“, „Humanisté nebo satanisté“, „Církevní dějiny“, „Religiozita v dramatu českého národního obrození“.a dalších. Radomír Malý žije v Brně, je vdovec a má tři děti.      Jako „dvojka“ na kandidátce PaS bude místopředseda NSJ Bohuslav Šimek, který má v Brně zázemí zejména mezi mladší a střední generací a bude zajišťovat   kontaktní předvolební kampaň, na které se shodli účastníci konference jako na rozhodující metodě oslovování veřejnosti.      Konference PaS se zúčastnili rovněž předsedové NSJ a DS František Červenka a Tomáš Vandas, kteří vyjádřili přesvědčení, že PaS má v tuto chvíli historickou možnost stát se skutečnou opoziční silou proti současným parlamentním stranám. Jednání se zúčastnil rovněž předseda Republikánské (Agrární) strany zemědělského a malorolnického lidu docent Josef Polách, který přítomné seznámil s připojením Agrární strany k projektu PaS. Rovněž informoval účastníky o historii Švehlovy agrární strany a historické kontinuitě s exilovou Agrární stranou. Po ukončení jednání proběhla tisková konference, o níž informoval deník Právo.                     Tiskový odbor DS≡ 10. února  2006Vzpoura „bezvýznamných“     V červnových parlamentních volbách máme jedinečnou šanci změnit politické rozložení sněmovních stran. Hrozí reálné nebezpečí, že se politický systém republiky zakonzervuje, kdy dění v zemi budou ovládat dvě nejsilnější politické strany – ČSSD a ODS - a jim budou přizvukovat a vypomáhat spřízněné duše – KDU-ČSL a KSČM. To by znamenalo, že veškeré zákony budou dílem politického kramaření a dohod stranických sekretariátů. Zájem občanů této země se stane vedlejší záležitostí.      Nastoluje se zde pochopitelná otázka, jak zabránit tomu, abychom se nedostali do bludného politického kruhu. Jedinou možností je vyburcovat onu polovinu voličů, jež nechodí z různých důvodů k volbám. Nejčastějším důvodem, proč tato masa zůstává doma, je permanentní znechucení korupčním prostředím české politiky. Tudíž musíme probudit tyto „bezvýznamné“. Proč jsem použil slůvko bezvýznamné? Z pohledu nás, aktivistů Dělnické strany, nikdo z občanů – zaměstnanců - není bezvýznamný. Jenže kupříkladu z pohledu elitářů z ODS jsou právě zaměstnanci těmi bezvýznamnými, které před volbami obalamutíme tlustou peněženkou a pak jim to po volbách za pomoci těch, kdož si vydržují ODS, spočítáme.     Pro tyto pseudoreprezentanty pravice jsou občané jenom stroje na hlasování, které jsou potřeba použít jednou za čtyři roky. Oni těmito lidmi pohrdají a neberou je vážně. Odpovídá to situaci před francouzskou revolucí, kdy se dvůr Ludvíka XVI. stejně koukal na poddané na statcích svých věrných podporovatelů. To musel být údiv, když v červenci roku 1789 se tato masa bezvýznamných a opovrhovaných vydala na pochod k Bastile a za pár dní vystavila konečný účet zpupnému systému.     Abych předešel varovnému pištění spletených liberálů, že volám po gilotinách a nějaké násilné cestě, tak odpovídám, že nejsem bystrá hlava české politiky Mirek Topolánek, abych volal po Noci dlouhých nožů. Hovořím o tom, že mnohdy v historii ti nejpřehlíženější zbořili režimy a trůny, jenž situaci podcenily, spoléhajíc na to, že se lidé nesjednotí a nepůjdou za změnou. I dnes vládnoucí parlamentní elita spoléhá na nejednotnost občanů, které mnohdy existenční nouze a závislost na zaměstnavatelích nutí být zticha a nechat si vše líbit.     Ale když se neozveme, nevydáme se na svůj vlastní pochod k Bastile, nic se nezmění, dále budeme muset trpět to, že v některých firmách dostane zaměstnanec 300 Kč za to, že nebude nemocný, jinými slovy, že bude přecházet nemoci, nebo že za něj nebude placeno zdravotní a sociální pojištění či bude propuštěn bez udání důvodu.     Proto se je naší povinností vůči budoucnosti této země podnítit vzpouru do dnešních dnů přehlížených a opovrhovaných. Bez vyburcování těchto „spících“ lidí se v naší zemi nic nezmění a bude ještě hůře. Proto je politická vzpoura životní nutností a národní potřebností! Jiří Štěpánek≡ 9. února  2006České školy cikány nediskriminují     Česká republika vyhrála u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku spor se skupinou cikánů, kteří si zde stěžovali na diskriminaci při vzdělávání. Nelíbilo se jim, že byli v letech 1996 – 1999 umístěni do zvláštních škol. Podle autorů stížnosti se vysoký podíl cikánských dětí na zvláštních školách nedá vysvětlit jinak, než rasovou diskriminací.     Skutečnost je však taková, že na zvláštní školy jsou děti přijímány pouze a jedině na základě svých (ne)schopností, a nikoliv podle barvy pleti, což nyní nezávisle na českých úřadech potvrdil i Evropský soud. Tvrzení různých (pro)cikánských spolků o rasové nesnášenlivosti a diskriminaci cikánů v naší zemi tak tímto rozhodnutím dostává další povážlivou trhlinu.     Zvláštní školy navštěvuje 50 – 95 % cikánských žáků. Díky rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva již nebudou moci cikáni nadále vydávat takto vysoký podíl za projev rasismu českých úřadů a vlastní neschopnost schovávat za bajkami o údajné diskriminaci a pronásledování. Naše úřady přistupují ke každému z dětí naprosto stejně, bez ohledu na jejich původ. A nyní to máme ze Štrasburku i černé na bílém! Petr Kotáb≡ 6. února  2006Necháme vymřít český národ?     Podle zjištění Českého statistického úřadu pravděpodobně během necelých 300 let nezbude v naší zemi ani jeden Čech. Počty dětí, které se v české republice narodí, jsou totiž mnohem menší než počty zemřelých obyvatel. V roce 2050 tak už prý podle ČSÚ zemře o více než 80 000 více občanů než se jich narodí, a roku 2300 se podle nejhorších prognóz nedožije jediný Čech.
     Pod taktovkou parlamentní sebranky tak naší zemi zaplavuje stále více přistěhovalců a český národ pomalu a nezadržitelně vymírá. Vládnoucí ČSSD sice před posledními parlamentními volbami slibovala podporu rodin s malými dětmi, ale skutečnost je úplně jiná. Zdražování čehokoliv je téměř na denním pořádku, občané živoří s minimálními platy, a pořídit a vychovat v dnešní nejisté době dítě se tak stává pomalu ale jistě luxusem dostupným pouze horním deseti tisícům, nebo všemi možnými i nemožnými dávkami podporovaným menšinám.
     Naši českou zem tak zatím zaplavují cizinci především z Asie, Vietnamu, Pákistánu, bývalého Sovětského svazu a arabských států, a větší počty dětí se rodí pouze ženám z tzv. pozitivně diskriminovaných etnik. Pro nás to znamená, že budoucí obyvatelé ČR budou snědé tváře, tmavých vlasů a pravděpodobně i zešikmených očí.
     Opravdu chcete, aby národ Praotce Čecha dopadl takto neslavně? Nebo vám záleží na budoucnosti našich dětí, našeho národa? Pokud jste jen malinko na svůj český původ hrdí, dejte mu šanci i do budoucnosti. Přečtěte si názory a program hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), které podporuje i Dělnická strana (DS). V jeho programu je mimo jiné právě omezení přistěhovalectví a podpora pro mladé rodiny s dětmi.
     Udělejte něco pro český národ a odevzdejte PaS svůj hlas v nadcházejících parlamentních volbách. Dáte tím možnost žít i našim nadcházejícím generacím. Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě – Jistota budoucnosti českého národa!
 Petr Kotábčlen Předsednictva DS≡ 5. února  2006Čeští vojáci budou chytat Bin Ládina     Česká republika znovu vyšle do Afghánistánu protiteroristickou jednotku. Návrh ministra obrany Karla Kühnla (US-DEU) schválila Poslanecká sněmovna. S misí vyslovil souhlas rovněž Senát. Pro vyslání jednotky hlasovalo 127 ze 169 přítomných poslanců. Kühnl ve Sněmovně misi obhajoval tím, že v Afghánistánu stále operují teroristické skupiny. „Stále ještě existují poměrně významné zbytky jak Talibanu, tak sítě Al-Kajda, které operují v oblasti Afghánistánu, a stále ještě odtud může vycházet nebezpečí terorismu i pro jiné země,“ uvedl.     Naše země pošle 120 vojáků, v operaci Trvalá svoboda budou půl roku působit po boku Američanů. Americká strana se zavázala zaplatit cestu jednotky, stravování, pohonné hmoty a další logistické záležitosti. Náklady pro českou stranu dosáhnou zhruba 132 milionů korun. Zřejmě máme peněz dostatek, když můžeme vyhazovat peníze na vyslání žoldáků do cizích zemí, které navíc o okupační jednotky nestojí.Tiskový odbor DS≡ 31. ledna  2006     Internetový zpravodaj aktuálně.cz a deník Právo informují o společném postupu pravicových neparlamentních stran  na kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) ve volbách do Poslanecké sněmovny 2.-3. června 2006.Tiskový odbor DS≡ 29. ledna  2006PaS povede v Plzeňském kraji Václav Prokůpek     Vymahatelnost práva, spravedlnost pro všechny a důsledné bránění národních zájmů České republiky si klade za cíl nově vzniklé politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), které se bude ucházet o přízeň voličů v červnových parlamentních volbách. Na kandidátce hnutí, jenž je zařazováno mezi krajně pravicové subjekty, se objeví i členové Národního sjednocení, Dělnické strany, Demokratické strany sociální spravedlnosti, Agrární strany a nestranické osobnosti.        „Vytvořili jsme společný projekt národních a konzervativních sil, kterým není cizí ani sociální aspekt,“ říká předseda Národního sjednocení František Červenka a jeho slova doplňuje šéf Dělnické strany Tomáš Vandas: „Řada nestraníků na našich kandidátkách jsou drobní a střední živnostníci, kteří trpí současnou asociální vládní politikou.“     „Našim cílem je navázat na ideály vlastenectví, tradiční rodiny jako základu národního státu,“ říká lídr kandidátky v Plzeňském kraji, navržený Dělnickou stranou. Třiatřicetiletý spisovatel a sportovní novinář Václav Prokůpek, známý veřejnosti například jako scénárista populárního televizního pořadu Tabu či jako šéfredaktor kontroverzního deníku Špígl.     Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě má ve svém programu zastavení přílivu imigrantů do České republiky, vystoupení naší země z Evropské unie, stejně tak i důsledný boj s kriminalitou, žádá dokonce obnovení trestu smrti. „Odmítáme rovněž sňatky homosexuálů,“ tvrdí „dvojka“ plzeňské kandidátky, dvaatřicetiletý mistr výroby a dlouholetý člen Národního sjednocení Vít Skalský. Na dalších místech kandidátní listiny pro parlamentní volby v Plzeňském kraji figurují živnostník a nestraník Ladislav Ječný, člen Národního sjednocení Petr Schiller či zástupce Dělnické strany Vladimír Pelák. Tiskový odbor DS≡ 29. ledna  2006Krach v Hranicích     Pamatujete? Když před sedmi lety přilákala investiční nabídka firmu Philips do České republiky, prezentovala to Zemanova vláda jako obrovský úspěch. Postavení továrny v Hranicích na Moravě ovšem předcházelo vyjednávání s vlastníky půdy, kteří nechtěli svůj majetek prodat za směšně nízké ceny. Asi nejznámějším se stal případ kadeřnice Markéty Regecové. Ta se rozhodla vzepřít aroganci mocných a trvala na svém. Odmítala ustoupit. Okamžitě se stala terčem nenávisti, psychického nátlaku a fyzických vyhrůžek. Dokonce i tehdejší premiér Zeman hovořil o tom, že je potřeba „více Philipsů a méně Regecových“.     Uběhlo jen několik let a z někdejší chlouby je katastrofa. Firma Philips oznámila, že spěje k bankrotu a nepočítá s výrobou ve ztrátových pobočkách. Továrna v Hranicích zastavila provoz. Hrozí, že bez práce se ocitne 1300 zaměstnanců, což by mělo negativní dopad na celý region. A když si k tomu připočteme, že investiční pobídky přišly v tomto případě stát na půldruhé miliardy korun, přijde nás „podnikání“ firmy Philips velmi draho. Smutné je, že případ Philipsu není ojedinělý. Stačí si připomenout firmu Flextronics v Brně. Ta vyinkasovala od státu 100 milionů a 50 hektarů půdy zdarma, aby po krátké době oznámila, že končí.     Nenastala již konečně doba, abychom upustili od nesmyslného klanění zahraničnímu kapitálu za každou cenu a zaměřili svojí pozornost především na podporu domácího podnikání? Proč musí na jedné straně cizí firmy dostávat desetileté daňové prázdniny, a na straně druhé jsou čeští podnikatelé a živnostníci doslova odíráni státem nesmyslně vysokým daňovým zatížením. Krach Philipsu je důkazem, že je něco špatně. Tomáš Vandas     ≡ 28. ledna  2006Malé pravicové strany budou kandidovat spolu      CHEB - Malé neparlamentní pravicové strany Národní sjednocení, Strana sociální spravedlnosti, Agrární strana a Dělnická strana budou v letošních parlamentních i komunálních volbách kandidovat společně jako hnutí Právo a Spravedlnost (PaS). Novinářům to řekli představitelé zakládajících stran v Chebu.      Společné body, se kterými uskupení předstoupí před voliče, se týkají zejména podpory tradiční rodiny, boje proti korupci a kriminalitě a omezení přistěhovalectví. „Zcela odmítáme sňatky homosexuálů nebo eutanazii, kterou vláda protlačila do trestního zákoníku," uvedl František Červenka z Národního sjednocení.      Rodinu chce uskupení podporovat například daňovými zvýhodněními, která by ale neměla sloužit jen pro „obživu asociálním skupinám obyvatelstva". Navrhuje například i vznik ministerstva pro rodinu. Jméno seskupení si zakladatelé půjčili od polské strany, která nedávno uspěla v tamních parlamentních volbách. S ní chce také spolupracovat.      Podle předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase by nové uskupení mělo oslovit nespokojené voliče, kteří chtějí návrat k tradičním rodinným hodnotám, zemědělce, ale i komunální politiky, jimž nevyhovuje současná práce velkých stran. „Cílem je samozřejmě dostat se do Poslanecké sněmovny. Je jasné, že pro neparlamentní strany to bude těžké, ale spoléháme na pomoc aktivistů v regionech," uvedl Vandas.      Právo a Spravedlnost, ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, jak zní celý název hnutí, bude kandidovat ve všech krajích. V Karlovarském kraji povede kandidátku bývalý dlouholetý chebský zastupitel Jan Blaško. Autor: ČTK≡ 26. ledna  2006Příběh stále aktuální     V Čechách a na Moravě jsme před dvanácti lety prožívali fázi gründerského kapitalismu se všemi průvodními jevy, jež k tomu patří. Zavírala se jedna továrna za druhou, lidé, neznajíc do té doby „dobro“ nezaměstnanosti, pocítili ji v její plné „rozkoši“; ekonomové z ODS a vláda, jež tato strana na základě voleb z roku 1992 sestavila, snažili se v národě, který  v důsledku komunistického režimu trvajícího dvě generace byl ekonomicky nivelizován, vytvořit v české společnosti – přesně podle pouček Karla Marxe a Fritze Engelse – dvou vousatých dobrodějů „šťastné budoucnosti“ – sociální třídu „horních deseti tisíc“ stůj co stůj. Přes noc se z bolševických správců/ředitelů národního majetku, tedy majetku, který jsme my všichni vytvářeli a rozmnožovali často otrockou prací, stávali vlastníci a majitelé -  široce se ujímalo slovo manažeři; jejich společným znakem je absence sebemenších ohledů na život svých zaměstnanců.      Pro dokreslení charakteru nových majitelů podniků a továren je třeba si uvědomit, že je na výsluní jejich ředitelských postů v dobách bolševického režimu vynesla vlna tzv. normalizace v 70.letech; aby se stali správci našeho majetku, tedy ředitelé (s nimi i všichni ti náměstci co jich bylo), museli se nejdříve stát členy zločinné Komunistické strany Československa; aby se stali členy KSČ museli plivnout na suverenitu svého státu a být zrádci svého vlastního českého národa: nic jiného totiž od nich bossové KSČ nechtěli, než aby nahlas a veřejně souhlasili s tzv. vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Jinak řečeno: za kus „žvance“, aniž se styděli, prohlásili se za zrádce národa a kolaboranty s okupační mocí! Ztráta morální čistoty ani zrada národa fyzicky nebolí a okolnost, že svým nechutným postojem se stali morálním bahnem společnosti, nebylo na nich ani znát, ani cítit; za to „kešeně“ byla plná. Tak čeho se bát?  (Celý článek najdete v sekci „Komentáře“)Ladislav Malý   ≡ 19. ledna  2006Vzpomínka na Jana Palacha     Členové Koordinačního výboru politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas a předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka, si dnes od 17 hodin v Praze na Václavském náměstí připomněli výročí tragické smrti studenta Jana Palacha. Položením kytice uctili památku člověka, který pro svoji zem neváhal obětovat to nejcennější – svůj život. Tiskový odbor DS≡ 14. ledna  2006Zasedal Koordinační výbor PaS     V sobotu 14. ledna 2006 se uskutečnilo zasedání Koordinačního výboru politického hnutí Právo a Spravedlnost, ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Jednání byli přítomni předseda PaS Petr Valeš, předseda Národního sjednocení (NSJ) František Červenka a předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas. Hostem byl rovněž předseda Demokratické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Jan Broj, který deklaroval ochotu připojit se ke společnému volebnímu projektu a kandidovat v parlamentních volbách za PaS. Další body jednání byly zaměřeny na způsob předvolební kampaně a potvrzení termínu jednotlivých krajských konferencí.     Na závěr jednání byla svolána tisková konference, na níž byli přítomní novináři seznámeni s otevřeným dopisem polskému prezidentovi Lechu Kaczynskému, který navštíví koncem ledna Českou republiku. V dopise se mimo jiné praví: „Jako čeští příznivci Práva a Spravedlnosti jsme upřímně potěšeni zprávou o Vaší zamýšlené oficiální návštěvě v naší vlasti. Jsme přesvědčeni, že Vaším zvolením se postavila do čela bratrského polského národa osobnost na výši doby, která dokáže reagovat na vážné existenční a existenciální výzvy současnosti. Ale nejen to. Věříme, že úspěch PiS v polských volbách je signálem nastupujících změn v celoevropském měřítku.“ Představitelé PaS rovněž informovali, že chtějí požádat oficiální cestou polského prezidenta o krátké setkání. Tiskový odbor DS≡ 13. ledna  2006Vychází nové Dělnické listy     V pondělí 16. ledna 2006 vychází nové číslo Dělnických listů. Na titulní straně najdete článek „Volte Právo a Spravedlnost!“, zaměřený na parlamentní volby, ve kterých budou představitelé Dělnické strany kandidovat za nové politické hnutí PaS. Dále v obsahu najdete článek Tomáše Vandase věnovaný výročí vzniku DS, komentáře Jiřího Štěpánka nebo Václava Prokůpka, glosy a programové priority PaS. Noviny jsou rovněž v elektronické verzi. Objednat si je můžete písemně na našich kontaktních adresách, telefonicky či e-mailem. Tiskový odbor DS≡ 10. ledna  2006Odpovědi předsedy DS na otázky Parlamentních listů     Redakce Parlamentních listů oslovila všechny parlamentní a některé mimoparlamentní politické strany. Odpovědi předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase přinášíme našim čtenářům a příznivcům: 1/ Jaké jsou priority vaší strany pro parlamentní volby v červnu tohoto roku?     Dělnická strana se bude účastnit parlamentních voleb vůbec poprvé. Naši zástupci budou na kandidátce nové založeného politického hnutí Právo a Spravedlnost – Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Prioritou je samozřejmě ve volbách uspět a to výrazným způsobem. Je důležité, aby se do Poslanecké sněmovny konečně po dlouhých letech dostali lidé, kteří nebudou odtrženi od reality všedního života zdmi svých rezidencí, ale budou schopni vnímat potřeby a přání obyčejných občanů. Představitelé Dělnické strany tato kritéria splňují.2/ Jaké máte největší obavy z nadcházející předvolební kampaně?     Největší obavu mám z ignorování mimoparlamentních stran, zejména těch, které stojí na principech národních a sociálních. Tedy jako Dělnická strana. Jejich zástupci mají vesměs nulový přístup do sdělovacích prostředků, veřejnost se nemůže seznámit s jejich názory a myšlenkami, a je zde vytvářeno zdání, že vyjma parlamentních stran zde žádná jiná politická strana už neexistuje. A protože jsou lidé již parlamentním hašteřením znechuceni a otráveni, raději nechodí k volbám, což současné vládní garnituře plně vyhovuje. Věřím ale, že tento stav nebude dlouho trvat a tuto blokádu se nám podaří částečně zlomit dobrým výsledkem ve volbách.3/ Jaký volební výsledek byste považoval za osobní neúspěch?     Na tuto otázku je těžké odpovědět. Jdeme do voleb poprvé, jdeme s velkým nasazením a odhodláním. Zároveň ale víme, že se můžeme spolehnout jen na naše vlastní síly, na příznivce a členy, kteří jsou s námi. Nemáme milionové sponzory a pochybné dárce, kteří by nás dotovali. Uděláme všechno abychom uspěli a výsledek byl povzbuzením do další práce. Jsem si jist, že ve spolupráci s Národním sjednocením a PaS půjde o výsledek pro mnohé překvapující. Tiskový odbor DS≡ 3. ledna  2006Tři roky     Titulek tohoto článku označuje dobu, kterou lze měřit z různých úhlů pohledu. V životě lidském jde o kratičký čas. Stejně tak můžeme hovořit v souvislosti s existencí politické strany. Dělnická strana oslaví 18. ledna tři roky své činnosti. Tohoto dne se v roce 2003 konal ustavující sjezd, který přijal název strany a zvolil své první vedení. Můžeme již tedy bilancovat, co se nám doposud podařilo a co nikoliv.     Jako plus lze považovat skutečnost, že ač bez milionových kont, dokázali jsme v evropských a krajských volbách v mnoha obcích a městech porazit strany nejen déle působící na naší politické scéně, ale i vládní (Unie svobody). Dále máme své zastupitele i starostu (obec Výsluní). Vydáváme stranické noviny Dělnické listy, které se staly velmi oblíbenými pro své otevřené a pravdivé názory a články.     Za mínus můžeme považovat fakt, že se nám nepodařilo v masovějším měřítku proniknout do povědomí veřejnosti. Zde narážíme na dlouholetou informační blokádu ze strany sdělovacích prostředků, které se snaží navodit dojem, že zde neexistuje nikdo kromě zkorumpovaných parlamentních stran. Jsme tak odkázáni na trpělivou mravenčí práci našich členů a příznivců.     V uplynulém období jsme celkem logicky hledali partnery pro užší spolupráci. Naše koncepce byla založena na rovnocenné spolupráci těch stran, které jsou názorově blízké a stojí na principech národních a sociálních. Jsem rád, že po prvotních neúspěších se nyní podařilo dohodnout spolupráci s Národním sjednocením (NSJ) a nově vzniklým politickým hnutím Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Právě zástupci DS a NSJ budou tvořit páteř kandidátních listin PaS. Věřím, že tato spolupráce bude korunována úspěšným výsledkem v parlamentních volbách, které se nezadržitelně blíží.     Čeká nás ještě hodně práce. To víme. Stejně tak, že naše práce vyžaduje odhodlání, pevnou vůli a vytrvalost. Čekání se založenýma rukama na jakýsi zázrak není k ničemu. Chtěl bych poděkovat všem, kteří to pochopili a dnes a denně obětavě pomáhají. Díky. Velice si toho vážím! Tomáš Vandaspředseda DS

ROK 2006

Tisk Email
Vložil(a) Administrátor
Úterý, 23 únor 2010
≡ 30. prosince  2006Saddám Husajn popraven     Bývalý irácký prezident Saddám Husajn, kterého USA dopadly v prosinci roku 2003 při okupaci Iráku, zemřel. V sobotu za svítání ho popravily irácké úřady. Devětašedesátiletý Husajn zemřel kolem čtvrté hodiny ráno středoevropského času. Smrt potvrdil náměstek iráckého ministra zahraničí Labed Abawi.      Podle bezpečnostního poradce irácké vlády Muvafaka Rubájího vystoupal Saddám k šibenici s klidem, byl rozhodný a odvážný. Nepokoušel se klást odpor, nic nepožadoval. Držel v ruce Korán. „V jednu chvíli Saddám ke mně pootočil hlavu, jako by mi chtěl říct 'žádný strach'. Byl to velmi zvláštní pocit," uvedl Rubájí.      Samotný soudní proces s Husajnem probíhal velice podivně. Procesní chyby, nemožnost obhajoby, zastrašování či vraždy svědků. K vymazání pochybností nepřispěl ani narychlo vynesený rozsudek a jeho velmi spěšné vykonání. Naopak. Vyvolává to podezření, že Saddám Husajn musel být co nejdříve umlčen. Tiskový odbor DS 
≡ 21. prosince  2006Topolánek dostal padáka     Premiér Mirek Topolánek se svou druhou vládou u prezidenta Klause nepochodil. Prezident totiž odmítl jím navrženou vládu jmenovat. Jako důvod uvedl, že nechce, aby se kabinet opíral o hlasy přeběhlíků a neskrýval ani výhrady k některým navrženým jménům.     Nutno říci, že Topolánkův výběr je snad jednou z nejhorších, ne-li vůbec nejhorší vládou v celém polistopadovém období. Nabízet v roce 2006 Parkanovou, Schwarzenberga, Kalouska, Svobodu a Vondru svědčí o jediném. O vyčpělosti polistopadového režimu, který už nemá občanům co nabídnout. Je jen dobře, že prezident zachoval soudnost a podle toho jednal: Topolánek dostal padáka i se svojí sebrankou. Tiskový odbor DS 
≡ 18. prosince  2006Školství očima studentky     Jako studentka 2. ročníku střední školy bych se měla dokázat k tomuto tématu vyjádřit a mít určitý postoj k věcem, které se ve školství provozují. V první řadě by si měl každý student uvědomit, že to opravdu nedělá pro své rodiče, ale jen a jen pro sebe. Dnes se totiž alespoň trochu dobře placená práce shání těžko (jako např. u nás na Mostecku) s vyučením, natož bez vyučení.     Určitě by ale mělo školství studentům dávat určité podmínky, za kterých by mohli patřičně studium uskutečňovat. Hlavní věc podle mě je, aby si žáci byli rovni a jejich oceňování bylo založeno na schopnostech, aktivitě a snaze. Což v našem školství bohužel neplatí. Naše školství uplatňuje způsob tzv. pozitivní diskriminace, čímž studentům poskytuje finanční příspěvky na ubytování, stravování, školní pomůcky (mezi které ovšem patří třeba i počítač). Nebylo by na tom nic špatného, kdyby tu nebyl háček, že na tyto příspěvky mají nárok jen cikánské rodiny. A v tomto případě už se nehodnotí schopnosti určitého žáka. Tento fakt je pro bílé studenty dost diskriminující, protože jsou rodiny, které jsou na tom opravdu špatně a tyto příspěvky by jim určitě pomohly.     Další věci našeho školství, s kterými nemohu souhlasit, jsou např. státní maturity nebo výmysl toho, že žák 9. třídy má možnost podat si přihlášku jen na jednu školu. Náš ročník si toto vyzkoušel jako první a je to opravdu hloupý nápad. Když si žák může vybrat jen jednu školu, tak co bude dělat, když ho na ni nevezmou? Bude muset na nějakou horší školu, kde na něj zbude místo i přesto, že by tento žák měl na víc. Dokud se směli podávat dvě přihlášky, měl určitý žák alespoň nějakou zálohu.Takhle jen riskuje, jestli ho na tu školu vezmou. A někteří žáci se právě tohoto bojí, tak se radši nechtějí přeceňovat a dají si sami přihlášku na horší školu než na kterou by opravdu chtěli. Naší ministryni školství to, ale naopak připadá jako skvělý nápad a nevidí v tom jediný problém.      A státní maturity jsou další hloupost našeho školství. Nechápu proč by studenti měli absolvovat dvě maturitní zkoušky. Doteď každému stačila jedna. Pro mě sice státní maturita ještě není jistá, protože se politici rozhodují jestli a jak jí udělají, ale upřímně doufám,že tento návrh naprosto zavrhnou. Lucie Šlégrová 
≡ 16. prosince  2006Problémy města Kladna     Máme po komunálních volbách a vyhrála je opět ODS. Na první pohled se zdá být její panování ve městě ku prospěchu občanů. Opravily se chodníky, zrekonstruoval stadion, podporuje se sport a tělovýchova. Tyto a další novinky ze světa lepších zítřků nám přináší plátek „Kladno 2006", vydávaný kladenskou radnicí. Jenže město má i jiný obraz než ten, jaký můžeme vidět na stránkách měsíčníku.      Stálým a neutuchávajícím problémem je v určitých částech města menšinové násilí. Dopouštějí se ho příslušníci cikánského etnika, zvláště mladšího věku a v organizovaných skupinách. V městské části Rozdělov provokují konflikty s lidmi jiné barvy pleti než je ta jejich. Rodiče se bojí i za dne pustit své děti ven. Obsadili také okolí místního nákupního střediska a benzinové pumpy, kde se srocují ve velkém počtu, žebrají a slovně urážejí nakupující občany. Každý občan, který má tu smůlu, že zde bydlí, je zděšen při vyslovení slova "Dallas", což je lidový název oblasti, kam není radno chodit ani za bílého dne. O tom, kdo tyto skupiny živí, snad není třeba psát. Co dělá naše policie? Nic! A pokud vůbec něco, je jejich postup benevolentní. S naší diskriminovanou menšinou se musí přeci zacházet v rukavičkách!     Stejná situace, ne-li dokonce horší, je i v jiných částech města. Švermov, Dříň, Dubí, Vrapice, Sídliště u Mety, Rabasova ulice. Jejich teroru neunikl ani obchodní dům Kaufland, kde dvacítka násilníků z řad cikánů napadla ochranku OD před desítkami svědků. Ti museli být poté ošetřeni záchranou službou. Myslíte si, že byli útočníci potrestáni? Ne. Neunikli jim ani žáci a studenti, jedoucí autobusem MHD do školy, kteří byli organizovanými gangy systematicky okrádáni. Na případ sice upozornila TV NOVA a městská policie posílila v autobusech hlídky. Jakmile však mediální zájem o kauzu opadl, ochota problémy řešit se náhle vytratila.      Aby toho nebylo málo, město a jeho obchodní sféra je postupně zabírána vietnamskými obchodníky. Znáte to. Jdete kolem vietnamského obchodu a zboží zabírá ještě polovinu, ne-li větší část chodníku, takže se musíte jejich zboží ještě vyhýbat. Slušnosti na rozdávání asi nemají a chodník v pronájmu jistě také ne. Zvláštní také je, že v jednom místě je vedle sebe 4 nebo 5 asijských obchodů s naprosto stejným sortimentem. Bistro či oblečení. Každého rozumného člověka napadne, že za normálních podmínek to přeci nemůže produkovat legální zisk. A teď přijde otázka. Myslíte si, že se policie či magistrát se pídí, z čeho jsou tito „obchodníci" ve skutečnosti živi? Ne! Park v centru města vedle budovy gymnázia, který byl zbudován jako místo odpočinku, jím již dávno není. Během let byl zdevastován narkomany, kteří se v něm scházejí. Dochází zde velmi často k dealerství drog, vandalismu a výtržnictví. Obzvláště v letních měsících jsou zde vidět postavy asociálních živlů s krabicovým vínem, jak pod vlivem alkoholu obtěžují procházející občany. Ani zde nebylo město schopno udělat přítrž řádění, tentokrát narkomanů.     Toto je jen několik řádků k problémům města, které by vydaly na knihu. Nabízí se otázka. Kdy jsou státní orgány v Kladně aktivní? Bohužel jen při setkáních vlastenecké mládeže ve městě. Magistrát, který má vždy na všechno dost času, se mění v hyperaktivní instituci a zakazuje a zakazuje, stejně jako policie, která zde zbytečně demonstruje svoji sílu stovkami příslušníků v akci. Kde ale jsou ty stovky policistů ve chvíli, kdy je potřebuje napadený či okradený občan?  Miroslav Novotný 
≡ 14. prosince  2006Stát  si  za  svým  názorem?     Čas od času se stane, že se na náš sekretariát ve Valašském Meziříčí obrátí občané s prosbou o pomoc v nejrůznějších záležitostech. Většinou to jsou věci, které již nikoho jiného nezajímají a ti, kteří před volbami tvrdili že tady jsou pro lidi, v tom nevidí ani žádné zviditelnění, ani zvýšení volebních preferencí.      A tak se k nám dostal případ jednoho podvodníka, který se pod zřejmě smyšleným jménem Lukáš seznamuje prostřednictvím rozhlasové seznamky valašského rádia Čas s osamělými ženami a pod různými záminkami z nich láká peníze na dobití kreditu svého mobilního telefonu  nebo zaplacení splátky leasingu na své auto. Peníze samozřejmě nevrací. A když je o to požádán, tak začíná vyhrožovat, že si to s dotyčným vyřídí jeho známí policisté, ukrajinští kamarádi nebo strýček advokát.     Na naše písemné oznámení a dotaz, jaká opatření budou učiněna, aby se tento podvodník už nemohl znovu dostat do rozhlasové seznamky, zatím rádio Čas nijak nereagovalo. Krajské státní zastupitelství v Ostravě zatím také mlčí. A tak se mi zdá, že jsem jediný koho zajímá, že osamělá maminka na mateřské dovolené se svým 3,5letým synem přišla o peníze, které pro ni mají daleko větší hodnotu než pro většinu ostatních lidí. Proč mám pocit, že není správné, aby tento podvodník zůstal nepotrestán? Nebo mám dělat to, co všichni ostatní: že mě to nezajímá? Zavírat oči před malými lumpárnami? Kde je vlastně hranice mezi malým a velkým podvodem? A kde je hranice mezi politickými aktivitami a obyčejnou lidskou slušností?      Nevím, asi jdu v tomto případě hlavou proti zdi. Nezískám žádnou popularitu u voličů, ani se nijak nezviditelním. Zatím jsem získal pouze sprosté urážky a výhrůžky, že mi tento podvodník udělá z mozku sekanou, pokud o něm budu informovat policii. Mám divný pocit, když jsem neudělal to, co všichni ostatní. Když tady stojím a biji se za něco, co nikoho nezajímá. Když jsem ochoten si udělat z mozku sekanou pouze kvůli mému osobnímu přesvědčení, že dělám správnou věc. Já byl prostě vždycky trochu jiný: stál jsem si za svým názorem. Antonín Navrátil 
≡ 11. prosince  2006Charta 77 a třicet let poté     Mám před sebou knihu s názvem Charta 77 – Od morální k demokratické revoluci. Je to kniha dokumentů o Chartě 77, uspořádal ji historik V. Prečan. Kniha vyšla při příležitosti prvního sjezdu chartistů v březnu 1990 v Obecním domě v Praze, kde jsem ji také za 49,-Kčs koupil. Kniha je obsáhlá, má přes pět set stránek, a je v ní zhruba všecko – včetně kompletního seznamu signatářů Charty 77 a jejich mluvčích – co by se mělo k posouzení problematiky kolem hnutí Charty 77 a  tehdejší doby znát, včetně reakce státní moci i občanů na ni.      Existuje takové přísloví, že totiž voda po kapkách dopadající na kámen tento časem rozruší  natolik, až kámen nakonec pukne. Po pádu bolševismu konečně i v Československu se  protagonisté převratu snažili v analogii s tímto příslovím občanům vsugerovat, jakože to byli právě chartisté a Charta 77, kteří neustále režim „hlodali“ až nakonec padnul. Je to zásadní a hluboký omyl, režim totiž se sám díky své notorické neschopnosti dostal na lopatky; skupina předem vytipovaných intelektuálů z Charty 77 zde byla jakýmsi předvojem sionisticko zednářských vládnoucích sil na Západě, s nimiž se počítalo po pádu bolševismu při obsazování vlivných míst vládního a mocenského aparátu.     Už v samotné ideové koncepci bolševismu, jak byla vymodelována Marxem a posléze aplikována na národy Ruska zločinci Leninem, Stalinem a posléze i ostatními „vůdci světového proletariátu“ v jiných částech Evropy, je zakomponována zásadní chyba, která se stala bolševickému režimu osudovou, bez které by ovšem nebyl režim tím, jak jsme ho znali. Především to bylo podcenění ekonomických zákonitostí, které mají hodnotu přírodních zákonů; dále pak dušení legitimních náboženských, mravních a kulturních práv a svobod jednotlivců i porobených národů. (celý článek naleznete v sekci …komentáře) Mgr. Ladislav Malý 
≡ 10. prosince  2006Zemřel Augusto Pinochet     Ve věku 91 let dnes zemřel bývalý chilský nejvyšší představitel, generál Augusto Pinochet. Ve své zemi vládl od roku 1973, kdy se vojenským převratem dostal k moci a zabránil tak realizaci komunistických experimentů. U moci zůstal až do roku 1990, kdy dobrovolně předal moc demokraticky zvolené vládě. Když slavil dne 25. listopadu své 91. narozeniny, přijal politickou odpovědnost za činy, které se dály za jeho vlády, nicméně zdůraznil, že tak činil v zájmu vlasti. Tiskový odbor DS 
≡ 9. prosince  2006DS jednala v Praze     V sobotu 9. prosince se v Praze uskutečnila výroční konference Dělnické strany (DS). Za přítomnosti předsedy Tomáše Vandase, 1. místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších funkcionářů, bilancovali delegáti právě končící rok. Ve svém projevu Tomáš Vandas zhodnotil stranickou práci, výsledky parlamentních a komunálních voleb a přednesl zprávu o hospodaření. Vyjádřil uspokojení nad nárůstem členské základny a zakládáním místních organizací. Za hlavní cíl v nadcházejícím roce označil větší propagaci strany formou mítinků a besed s občany a zvýšení nákladu Dělnických listů. Tiskový odbor DS 
≡ 4. prosince  2006Nová konsolidace     Ve společnosti by mělo existovat cosi jako předvídatelnost a jistota. Nelze přijmout program  politického a  hospodářského smíru za každou cenu, na úkor této země. To bychom došli jen k uspořádání, které se v  r. 1938 v podobné formě narýsovalo v Mnichově v podobě  bývalého Protektorátu.     Veřejné mínění z neznalosti současných, resp. blízce budoucích poměrů, si neuvědomuje, že jde o nic méně než o suverenitu tohoto státu, a to nejen v oblasti ekonomické. Proto je nutno podpořit vědomí a svědomí tohoto národa. Najít k němu cestu, aby si každý uvědomil, kde je jeho místo, zda je Čech či není, a pokud se považuje především za Evropana, ujasnit si otázku: „Co je Evropa“.     Je proto třeba dát příslušníkům národa prostor k bytí se všemi jeho zájmy bez korupce, hlavně s jeho účastí na rozhodování ve věcech veřejných, dát mu injekci proti ospalosti, kterou nyní prožívá. Proveďme znovu defenestraci, zatím psychologickou, aby si lidé uvědomili závažnost otázky bytí tohoto státu.        V zásadě by si každý měl uvědomit úctu k sobě a odpovědnost jednoho k druhému. Na každém postu ve společnosti musí ten který odpovědný jedinec znát své místo, kam může dojít a ze svého jednání se zodpovídat občanům. Demokracie musí získat své mantinely. Tedy již žádný kompromis na úkor základních neboli konzervativních zásad, které nelze měnit. JUDr. Stanislav Zeman 
≡ 2. prosince  2006Dělnická strana chce pomoci obnovit Mariánský sloup     Historická fakta nám pomáhají pochopit současnost a zároveň se vyvarovat chyb v budoucnu. Je tedy jen a jen na nás, jak budeme historickým faktům naslouchat. Zároveň máme i jedinečnou šanci při pochopení určitých historických událostí napravit křivdy z minulosti. A že jich česká historie má. Jednou z křivd a ostud je stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí v listopadu 1918. Tento ničím neomluvitelný čin čeká dodnes na svojí nápravu. Není omluvou fakt, že vše se dělo v hektických dnech po získání národní a státní samostatnosti v říjnu 1918. Obrazoborectví zůstane barbarstvím i přes ty nejušlechtilejší pohnutky.       Vše začalo manifestací na Bílé Hoře, kde se konala vzpomínková akce na památnou bitvu z roku 1620. Po plamenných projevech řečníků táhl dav manifestantů směrem ku Praze. Když došel na staroměstský rynek, tak si slovo vzala nechvalně známá postavička žižkovských výčepů Franta Sauer, jinak známý povaleč, bolševik, alkoholik a též i věrný kumpán dalšího opilce, bývalého rudého komisaře, spisovatele Jaroslava Haška. Ukázal prstem na Mariánský sloup a údernými lživými větami, ve kterých hovořil o sloupu jako o symbolu bývalé podřízenosti k Habsburkům a jako o připomínce císařského vítězství na bělohorské pláni, zpečetil osud tohoto pražského symbolu.     Je neoddiskutovatelným faktem, že Mariánský sloup nebyl žádným symbolem habsburského vítězství nad českými stavy, ale plnil funkci daleko prozaičtější. Byl postaven na paměť vítězství Pražanů nad Švédy roku 1648. Tehdy Prahu bránili spolu s pravidelnou posádkou i samotní Pražané, z nichž vynikl obzvláštní statečností a zápalem jezuita Plachý, který stál na barikádě na Karlově mostě a povzbuzoval pražské obránce. V kolika jen českých a moravských městech byl postaven podobný sloup, který připomínal odvrácení katastrofy vojenské či morové.      Shodou nešťastné náhody stál u sloupu hasičský vůz s dlouhým žebříkem a Sauer přesvědčil hasiče, že má svolení tehdejšího Národního výboru. Žebřík byl vysunut až na samý vrchol pomníku, Panně Marii byla potupně uvázána oprátka okolo krku a celý pomník byl svalen na staroslavnou pražskou dlažbu. Při pádu se rozbil na několik kusů, nad nimiž křepčila anarchisticko–bolševická lůza, která využila nabyté svobody a svezla na vlně primitivních antigermánských a antikatolických vášní, které tehdy tu a tam vyplouvaly na povrch. Ale již při dopadu sloupu si mnozí z přítomných uvědomili, že to je asi příliš a rychle vystřízlivěli z revolučního nadšení. Bohužel, podstatné části davu toto nestačilo a proto se vydal na další pochod.     K uvázání oprátky Panně Marii se traduje jedna historka, kterou jsem slyšel vyprávět, že oprátku vázala tehdejší mladičká studentka Milada Horáková, o 32 let později popravená Klementem Gottwaldem. Nevím, jestli to celé není legenda, tradovaný omyl, ale je faktem, že Milada Horáková byla v době svržení sloupu na Staroměstském náměstí. A hlava Panny Marie se skoulela k nohám mladého básníka Jaroslava Seiferta.       Dalším zkázonosným dílem zfanatizovaného davu měl být Karlův most, ze kterého chtěl do Vltavy svrhnout všechna jeho sousoší. Této hnusotě se postavili maďarští vojáci z lazaretu u Karlova mostu. Neozbrojená hrstka zraněných vojáků se stočenými opasky v rukou zabránila této bandě vyvrhelů v dalším řádění. Poté se dav pomalu rozešel do zaplivaných krčem a náleven staré Prahy. V té chvíli ke Karlovu mostu dobíhají první příslušníci policejních složek mladého státu... Kde by se dav až zastavil? Táhl by až na Hrad?     Po vzniku ČSR se razilo heslo (z nejvyšších míst, ale úplně z těch nejvyšších – tatíčkovských) „Pryč od Říma“, takže bylo, řečeno dnešní mluvou, celkem „in“ zaútočit na katolickou církev. I když, není dnes ta doba stejná? „Pokrokoví“ učitelé odstraňovali ze škol kříže, které potupně končily na smetišti, odkud je vykupovaly náboženské spolky, aby je uchránily od nedůstojného konce. Byla to doba úpadku mravů, zvýšila se trestná činnost, počet vražd byl daleko vyšší než ve válečných letech. První republikou se začal rozlézat mor liberalismu, avantgardy a levičáctví. Jen vzpomeňme, jak ti různí čapkové, e.f. burianové a další levičáci útočili na vlastence typu senátora Mareše, Karla Kramáře, spisovatele Medka či Dyka, kteří vystupovali proti zničujícímu internacionalismu.     Myslíme si, že Mariánský sloup by měl opět stát na Staroměstském náměstí, aby se napravila křivda a špatnost z minulosti. Napravováním chyb minulosti dnes, se vyhneme stejným chybám zítra. Dělnická strana plně podporuje snahy o znovupostavení Mariánského sloupu, protože kromě jiného prosazujeme návrat ke konzervativním hodnotám života a ke křesťanským základům Evropy. Jiří Štěpánek 
≡ 30. listopadu  2006Prohlášení MO DS Praha: K případu policisty Čermáka versus Kateřina Jacques      Místní organizace Dělnické strany v Praze, po seznámení se skutečnostmi týkajícími se případu trestního stíhání bývalého policisty Tomáše Čermáka, jednoznačně vyslovuje podporu rozhodnutí státní zástupkyně Martiny Ševčíkové zastavit trestní stíhání.     Je zřejmé a nezpochybnitelné, že jmenovaný policista jednal ve smyslu zákona a pro udržení pořádku při manifestaci. Jelikož použil několikerých výzev vůči Kateřině Jacques, nemohl se dopustit trestného jednání.     Jelikož bylo pravomocně rozhodnuto v jeho prospěch s tím, že se nedopustil trestného činu, apelujeme na Ministerstvo vnitra ČR, aby v tomto smyslu přehodnotilo jednání Tomáše Čermáka jako řádného policisty, který bránil veřejný pořádek a byl znovu povolán do služebního poměru.     Dále poukazujeme na skutečnost, že usnesení Městského státního zastupitelství se stalo pravomocným, a proti němu jako takovému nelze nic namítat. Pakliže se tedy advokát Kateřiny Jacques obrací s celou záležitostí na ombudsmana Otakara Motejla, činíme tak tímto prohlášením i my a s tím, aby bylo posouzeno, zda v jednání Kateřiny Jacques nemůžeme spatřovat za daného právního stavu podezření z trestných činů křivého obvinění a pomluvy s následky na okolí nyní již poškozeného Tomáše Čermáka.     Naše veřejnost by se měla také zamýšlet nad tím, zda v pozadí jednání Kateřiny Jacques nebyl patrný předvolební zájem o zviditelnění jmenované. Za MO DS PrahaJUDr. Stanislav Zeman, předsedaMgr. Ladislav Malý, tajemník 
≡ 26. listopadu  2006Nové odznaky DS     Pro všechny zájemce jsou již k dostání nové stranické odznaky Dělnické strany. Jsou vyrobeny v elegantním provedení na zlatém kovu, tříbarevné logo s upínáním na pusetu, velikost 11 mm. Cena je pouhých 20 Kč za 1 ks (+ poštovné). Objednávat lze telefonicky nebo e-mailem. Tiskový odbor DS 
≡ 25. listopadu  2006Ustanovena pražská organizace DS     V sobotu 25.11.2006 proběhla ustavující schůze Místní organizace Dělnické strany (DS) v Praze. Doposud byl vedením organizace pověřen JUDr. Stanislav Zeman. Ten byl také oficiálně na schůzi zvolen řádným předsedou. Tajemníkem se stal Mgr. Ladislav Malý a pokladníkem Petr Kříž. Schůze se rovněž zúčastnili předseda DS Tomáš Vandas a 1. místopředseda Jiří Štěpánek. Tomáš Vandas ve svém příspěvku vyjádřil přesvědčení, že ustanovená místní organizace bude ze své pozice důležitým pilířem činnosti celé strany a za prioritu označil přípravu na další parlamentní a komunální volby. Tiskový odbor DS 
≡ 19. listopadu  2006Stížnost na volby ve Spáleném Poříčí zamítnuta     Krajský soud v Plzni rozhodl, že komunální volby ve Spáleném Poříčí proběhly regulérně. Zamítavým verdiktem tak reagoval na stížnost Dělnické strany (DS), která společně s politickým hnutím Právo a Spravedlnost vytvořila volební kandidátku. Zajímavé je odůvodnění soudního rozhodnutí: zmíněné subjekty prý ve volbách nekandidovaly a nemají tak oprávnění stížnost podat! Na zveřejněný soudní paskvil reagovali pro MF Dnes předseda DS Tomáš Vandas a volební lídr ve Spáleném Poříčí Václav Prokůpek (článek naleznete zde). Tomáš Vandas uvedl, že další kroky budou učiněny po konzultacích s právním odborem strany. Tiskový odbor DS 
≡ 17. listopadu  200617. listopad     Den boje za svobodu a demokracii. Tak je dnes zapsán v kalendáři 17. listopad, datum, které v roce 1989 vstoupilo nesmazatelně do československých a českých dějin.      Dlouhých 17 let uplynulo od chvíle, kdy byl sametovou pseudorevolucí odstraněn komunistický režim a padla železná opona, oddělující východní blok od západní Evropy. Je to již dostatečně dlouhá doba na to, abychom mohli střízlivě hodnotit éru tzv. demokracie. Rozčarování a rezignace občanů jsou výmluvnou odpovědí na otázku, co nám nová éra přinesla. Na jedné straně možnost podnikání, uplatnění talentu, cestování, svobodného rozhodování bez dohledu matičky strany. Na druhé straně ale rozkrádání státního majetku, korupci, kriminalitu, masivní příliv imigrantů, ztrátu jistot, které neodmyslitelně patřily k běžnému životu. Společnost se změnila, ale paradoxně narůstá nostalgie po časech minulých. Lze se tomu ale divit? Myslím, že ani ne. Většina lidí totiž na to špatné zapomíná a s úsměvem si vybavuje dobu, kdy se stála fronta na banány či na toaletní papír.     Závažnější je však jiná věc. Především nedůvěra lidí v politiku, neochota aktivně se podílet na směřování společnosti a státu. Národ se stal rukojmím vyvolené elity, která si uzurpovala veškerou moc, postupně ovládla mocenské struktury a drží se zuby nehty koryt. Apatie lidí těmto podvodníkům plně vyhovuje. Nemusí se bát, že by občané svým verdiktem vystavili stop jejich slastnému chrochtání. Je to naprosto shodná situace jako před listopadem 1989, kdy se většina lidí zajímala jen o své chalupy a zahrádky a komunisté nerušeně vládli.     Pomalu se nám blíží dvacetiletá perioda, znamenající vždy převratnou událost. Mám však obavu, že nyní ta pauza bude o něco delší, že si ještě budeme muset nějakou dobu počkat, než nastane čas radikální změny politického kurzu. Rád bych se ale mýlil. Tomáš Vandas 
≡ 10. listopadu  2006Vyhoštění pedofilové     Skandální soudní verdikt. Jedině tak se dá hodnotit vynesený rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih. Za sexuální orgie s českými dětmi budou dva němečtí pedofilové pouze vyhoštěni z České republiky. Šedesátiletému Johanu Reinholdovi Weisemu a o dvanáct let mladšímu Kurtu Schmitzemu udělil soud tresty vyhoštění na dobu neurčitou, respektive na 10 let. Uznal je vinnými z pohlavního zneužívání několika dětí na Klatovsku. Nejmladšímu z nich bylo teprve sedm let. Žádný trest vězení však mužům neudělil. Státní zástupkyně se na místě odvolala, považuje trest za nepřiměřeně nízký.     Soudkyně Drahomíra Regnerová vysvětlila proč byli potrestáni jen vyhoštěním: „Nepodmíněné tresty, které navrhovala žaloba, by byly neúčelné, s ohledem na to, že by se oddálila doba nástupu obou obžalovaných na sexuologické léčení." Jak by se paní soudkyně asi zachovala, kdyby se jednalo o její děti?     Cizinci si vybírali ratolesti rodičů ze sociálně slabých rodin. Oba mají movité zázemí a za ukájení různými sexuálními praktikami platili dětem penězi, nebo je různě obdarovávali. Policie je zatkla v červnu v Radkovicích u Klatov. Tam měli také odstavený obytný přívěs, kde děti zneužívali. Obžalovaní se před soudem doznali, ale tvrdili, že sexuální aktivita byla ze strany dětí, které je prý k tomu vybízely. Tiskový odbor DS 
≡ 6. listopadu  2006Volby ve Spáleném Poříčí zpochybněny     Dělnická strana (DS) podala dne 3. listopadu protest proti regulérnosti komunálních voleb ve Spáleném Poříčí (Plzeňský kraj). Ve stížnosti odeslané ke krajskému soudu v Plzni a podepsané předsedou Tomášem Vandasem je jako důvod uvedeno závažné porušení zákona, za něž lze považovat rozpor v názvu kandidující strany při registraci kandidátní listiny a hlasovacím lístkem. O kauze informovala MF Dnes a celý článek naleznete zde. Tiskový odbor DS 
≡ 6. listopadu  2006Otevřený dopis senátorovi Čunkovi Senátore Čunku, Děkuji!Vážený pane senátore,                                         navzdory pomlouvačné kampani ze strany sdělovacích prostředků a i některých Vašich kolegů, Vám vyslovuji dík a vážím si Vás za Váš jasný, břitký a nekompromisní postoj ve věci neplatičů nájemného ve Vsetíně.      Vyčítají Vám nedostatek humanity a tolerance, že jste  - jak říkají – hromadně vystěhoval Romy, jinak neplatiče nájemného z domu (což se taktně zamlčuje), kteří předtím tento dům barbarským způsobem vybydlili. Všichni ti Vaši kritici ale nenabízejí alternativu, jak by v takovém  případě jednali oni – kvadraturu kruhu totiž nelze provést. Jediný Vy – a s Vámi celé zastupitelstvo a Rada města Vsetína - jste si zachoval zdravý rozum a podle toho jste také jednal. Zde se vůbec nejednalo a nejedná o tzv. rasovou diskriminaci. V prvém plánu šlo o vyřešení bytového problému neplatičů nájemného - ať to jsou Češi, Němci, Cikáni nebo Židé, všichni musejí nájemné platit. Pakliže platit nechtějí nebo nemohou, je jim nabídnuto jiné ubytování a musejí se z dosavadního vystěhovat;  takový už je život – anebo je snad určitá skupina obyvatelstva v našem státě privilegovaná jenom proto, že má jinou barvu kůže a jinou kulturu? Jich by se neměl týkat tvrdý tržní ekonomický zákon?     Za druhé šlo o odstranění vybydleného činžovního domu. Že to není jediný případ „vybydlování“, o tom svědčí sídliště Chánov u Mostu. A takových případů by byla jistě celá řada, ale veřejnost v rámci politické korektnosti není o tomto pravdivě informována, lépe řečeno: není informována vůbec. Zrovna tak, jako není uváděná u zločinců jejich národnost, aby snad náhodou někoho nenapadlo cosi srovnávat.     Dnes a denně média vytrubují, že prý my Češi nejsme dostatečně připraveni na život v „západní vyspělé společnosti“, jsme prý příliš xenofobní a cosi kamsi. Jestli si někdo myslí, že lidem, kteří byli ve Vsetíně vystěhovaní a jim podobným je třeba se neustále podbízet, pomáhat  či dokonce uplatňovat pozitivní diskriminaci, sklidí akorát takovou bouři, jakou právě zažívá Francie. Opak je pravdou: lidé tohoto typu považují každou bezbřehou liberalizaci a humanizaci života za změkčilost majoritní společnosti, v které si mohou dělat co chtějí, a také se tak chovají. Obyčejní a prostí lidé majoritní společnosti, ti pravidelní plátci daní a tvůrci národního důchodu, z kterého jsou placeni  a dobře placeni i ti tak zvaní Rómové – ti už  toho mají dost! Zcela jasně se ukazuje, že onen tolik vychvalovaný  projekt multikulturní evropské společnosti, založený na tzv. humanitě a toleranci, zkrachoval na celé čáře. Pro každého totiž musí platit stejný metr, výjimky přiznává jen zákon!         Proč ti humanisté typu pánů Rychlíků, Pithartů, Schwarzenbergů takto vehementně neprotestují v případech statisíců českých penzistů, kteří celý život dřeli na bolševické pány, v současné době převlečených do kabátů velkých demokratů a humanistů – a kterým po zaplacení činže a inkasa zbude z jejich ubohé penzičky sotva tak na horkou polévku a chleba? V tisku nedávno vyšla zpráva, že denní finanční náklad na jednoho vězně v ČR činí 800 Kč. Násobeno třiceti dostaneme sumu dvaceti čtyř tisíc korun. Statisíce penzistů v ČR má s bídou osm tisíc za měsíc – tedy třetinu toho, co v ČR dostávají zločinci -  a  musejí s tím vyjít, a nikdo se o ně nestará, žádná humanitní organizace.  Mají ale smůlu – nejsou Cikáni.      Ve Vaší osobě, vážený pane senátore, přišel do Prahy politik neotřelý, člověk s přirozeným  zdravým rozumem, nezkažený prázdným tlacháním v pražských  televizních studiích a nezmlsaný z poslaneckých kaváren.      Modlím se, aby Vám Váš postoj zůstal i nadále. 

Mgr. Ladislav Malý

 
≡ 5. listopadu  2006Nebojme se al-Kájdy, ale ODS!     Běžný konzument sdělovacích prostředků je zahrnován lavinou katastrofických zpráv od americké okupace Iráku, přes „zlého“ Lukašenka v Bělorusku až po jaderný program KLDR. Ano uznávám, nejsou to příjemné věci, ale nás a naše rodiny ohrožuje jiná hrozba. Hrozba, jenž vznikla instalací Topolánkovy loutkové vlády. Je smutné, že většinu obyvatel z oné poloviny nevolící ODS to nevzrušuje a nedochází jim, jaký to bude mít dopad na jejich budoucí život. Ono to možná nedochází ani mnohým z té poloviny volící ODS, protože jak známo, ODS volil bohatý nebo hlupák.      Zmodrání republiky může znamenat drastické omezení všech sociálních zákonů (snížení nemocenské, vyšší věk na odchod do důchodu, snadnější propouštění z práce, hladší vystěhování z bytu) a ze Zákoníku práce se stane zbytečná kniha. Již první kroky ministra sociálních věcí Nečase směřovaly k podpoře novely (či spíše okleštění) Zákoníku práce. Lobbisté ze svazů zaměstnavatelů či průmyslníků ožívají a kují železo dokud je žhavé. Chtějí zmrazit minimální mzdu a vehementně prosazují zlodějský „švarcsystém“, na kterém vydělají oni, nájemci tzv. živnostníků či spíše zaměstnanců se živnostenským listem. Rozhodně na tom nevydělají najímané síly a stát.     Je smutné, jak se ke všemu postavily odbory či spíše špičky odborových bossů sedících dílem v Senátu a dílem v pohodlných kancelářích odborových svazů. Vyhlásily jakýsi protest na podporu stávajícího Zákoníku práce. Což znamená, jak je známo z minulosti, že se před nějakou státní budovou sejde dav odborářů, na hlavách erární čepičky s odborovým logem a v ústech vyfasované píšťalky, začne rachot a do toho budou zaznívat „konstruktivně radikální projevy“. Za dvě, tři hodiny zaměstnanci městských služeb zametou prostor po demonstraci, ve zprávách na všech třech kanálech bude maximálně tříminutová reportáž z akce a tím to končí.      Jestliže chtěli odborářští bossové pomoci Zákoníku práce, tedy vystoupit proti ODS, tak proč nevyhlásili před druhým senátním kolem, aby odboráři volili vždy kandidáta proti zástupci ODS. Toho by se možná ODS zalekla. Jenže to by to nesměli být naši „tátové pracujících“, kteří takhle proti  ODS nevystoupí, protože nevědí, jak to vše dopadne a vzhledem ke svým prebendám si nechtějí znepřátelit nejsilnější stranu v republice. Řadoví odboráři však nejsou to, co jejich nejvyšší předáci. To by si měli uvědomit všichni odboráři a šéfové odborů v jednotlivých závodech, protože bude to především ODS, která k velké radosti zaměstnavatelů zákonným nařízením „vymete“ odbory za brány závodů. To chcete odboráři?      Dělnická strana se od svých počátků snaží získat pro svou myšlenku všechny poctivé odboráře, kteří jsou nespokojení s korytářstvím svých nejvyšších a chtějí aktivně vystupovat na ochranu práv svých kolegů zaměstnanců. Dělnická strana je reálná politická síla mající ve svých řadách první prozřevší odboráře.      Naším cílem je zastavit stále více se rozvírající nůžky sociálních rozdílů mezi lidmi. Chceme společnost, kde všichni budou mít ze své práce užitek a všichni budou společně pracovat pro národ a stát. Stát, který bude přívětivý ke svým členům a nebude trpět přistěhovalecké parazity a nemilosrdně bude vymetat železným koštětem všechny vši ze svého kožichu. Nechceme zde zavádět levicové a pro společnost zabíjející rovnostářství, ale chceme vytvořit symbiózu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, protože tato spolupráce bude ku prospěchu všem. Odmítáme kapitalismus 19. století, kam nás žene ODS a její přisluhovači a sponzoři. Náš program je národní a sociální.      Dnes není za pět minut dvanáct, ale minuta po dvanácté, kdy můžeme zastavit pochod modrých asociálů. Tyto moje řádky nejsou žádnou podporou ČSSD, která se zjednodušeně dá považovat za jedinou reálnou hráz proti ODS. Jenže se ptám, nebyla to především sociální demokracie, která rozdává sociálních slibů plné lopaty, ale na druhou stranu jí není zatěžko koketovat s ODS na vytvoření velké koalice. My nejsme stranou salónních „tátů zaměstnanců“ či politických kramářů a šíbrů. Nebojíme se moci a peněz parlamentních pseudodemokratů, protože na naší straně je nezničitelná síla naší ideje a přesvědčení. Jsme stranou skutečných dělníků politiky, statečných synů a dcer tohoto národa, kteří se postavili do první linie boje o duši českého národa. Jiří ŠtěpánekMístopředseda DS 
≡ 30. října  2006Národní korporativisté demonstrovali v Ostravě     V den výročí vzniku samostatné Československé republiky – 28. října – se sešli v Ostravě příznivci občanského sdružení Národní korporativismus. Akce byla nejen připomínkou historické události, ale i kritikou současného režimu. S projevem vystoupil i člen vedení Dělnické strany Mgr. Ladislav Malý. Upozornil nejen na porušování zákonů ze strany vládnoucí garnitury vůči svým oponentům, ale i na nebezpečí přílivu imigrantů a ztráty identity našeho národa.      V projevu mimo jiné řekl: „Kamarádi, žádejme na svých zákonných zástupcích, tedy poslancích, aby v parlamentu přijali zákon zamezující jakýkoliv příliv tzv. uprchlíků do naší republiky, leda ze zemí s podobnými kulturními a historickými zkušenostmi. Rovněž požadujme zavedení zákona o národní příslušnosti a její povinnost uvádění v průkazech totožnosti občanů. Když neznemožníme, tak aspoň znechutíme přistěhovalcům příchod do naší vlasti. Náš stát chceme národní, nezávislý, svobodný a sociální! Vzkazujeme bruselským mocipánům a jejich domácím kolaborantům: Pánové, tu vaši občanskou společnost si vetkněte za klobouk a táhněte pryč z naší republiky!“ (celé znění projevu najdete zde)     Na akci byly rovněž k dispozici Dělnické listy a jiné propagační materiály. Tiskový odbor DS 
≡ 26. října  200628. říjen v Ostravě     Na den vzniku Československé republiky pořádá Národní korporativismus vzpomínkové shromáždění v Ostravě na Prokešově náměstí. Akce začíná ve 14 hodin. Za Dělnickou stranu vystoupí s projevem člen vedení DS Mgr. Ladislav Malý.  Tiskový odbor DS 
≡ 25. října  2006Ohlédnutí za komunálními volbami     Komunální volby skončily pro Dělnickou stranu ziskem tří mandátů. Své zastupitele máme v Ústeckém kraji (Výsluní) a v Královéhradeckém kraji (Rokytnice v Orlických horách). Už z tohoto pohledu můžeme hodnotit právě skončené volby jako úspěšné. Byť se určitě našlo mnoho takových, co věřili ve výsledek ještě lepší.      Musíme si ale uvědomit několik věcí. Předně, kandidovali jsme v komunálních volbách poprvé a předpokladem úspěchu je široká základna místních organizací. My jsme stále ještě na začátku dlouhé cesty, kdy trpělivě, krůček po krůčku, postupujeme dopředu. Začínáme pracovat s novými lidmi, kteří sice často nemají mnoho politických zkušeností, o to víc však disponují odhodláním a vůlí něco změnit. Navíc, systém hlasování v komunálních volbách zcela logicky nahrává v malých obcích místním, povětšinou nezávislým kandidátům, zatímco ve velkých městech se lidé spíše rozhodují podle stranického dresu. A z toho zase těží parlamentní subjekty, které si za státní peníze mohou dovolit nákladnou reklamu.     Berme tedy komunální volby jako další zkoušku, kterou jsme sice nesložili s vyznamenáním, ale uspěli jsme. Děkuji proto všem, kteří se podíleli na předvolební kampani, neváhali obětovat svůj volný čas a peníze pro společný cíl. Věřím také, že zvolení zastupitelé budou důstojnými reprezentanty Dělnické strany a našeho národně-sociálního programu. Tomáš VandasPředseda DS 
≡ 23. října  2006Pravičák     „…no to sem blázen, proč do mě ten Franta Vozáblo furt rejpá, jako včera v hospodě?  Dyť mě přeci zná takovejch let…! Jezdili sme spolu na čundry, vožírali se, za holkama spolu chodili, a co let sme spolu makali na Kladně ve valcverku! A futr si nedá pokoj. Jó tenkrát, to byly jiný časy, tenkrát nám bylo dobře, aspoň mě. Och, to byly časy…, člověk byl taky mladej!     Ráno všude tma jako v pytli, a já v očích eště vospalky a honem do vrátnice k píchačkám. A nebyl sem sám – tisíce lidí každý ráno stáli u píchaček, aby mohli píchnout svůj příchod do továren socialismu. A pak hurá do šaten; pravda byli tam švábi a rusové, někteří vtipálkové říkali, že prej ´dočasně umístněný´ – aby je huba nebolela, jako kdyby těm volům za Husáka bylo zle! A šup… montérky na sebe. Hergot! Vod včerejška eště neuschly, a taky pěkně sou prosolený. No, zejtra na šichtu nejdu, tak to uschne. Pak navlíknout špínou nasmolený smradlavý ponožky - ty už sem asi půl roku neměnil, musím si přinést z domova nový – a šup do zašmachťanejch, špinavejch a propocenejch bagančat. Tak a teď už sem připravenej vydat ze sebe sádlo pro Husáka a stranu…! To sou ale už dneska vzpomínky…       No ano, drátovna, tam sem se cejtil nejlíp, to byl můj domov! Ale vůbec nejlíp sem se cejtil na štrece na svým fleku, u válcovací stolice na fertiku. Panečku, stál sem zády ke stolicím, v rukách kleště-lapačky a čekal až z pravejch válců vyletí žhavej provalek drátu – a já ho chytil do kleští, otočil se o 180 stupňů a píchnul ho do píšťaly u běžících válců vlevo, zatímco žhavej drát kolem mě dělal na podlaze smyčku. A tak sem tam v předklonu, v horku, prachu, v průvanu a v ohlušujícím randálu chytal žhavej drát a tak makal  nepřetržitě dvě hodiny, než mě kamarád vystřídal, abych měl hybec. Pak sem celej propocenej do sebe vrhnul studenej tuplák buštěhradskejch patoků, a to byla lahoda…A za chvíli to šlo nanovo. Z práce domu sem se vždycky vracel příjemně znavenej, ale spokojenej. Je fakt, že se tam stalo spousta úrazů. Kolikrát to klukům projelo skrz lejtko, nebo to jednoho celýho vobalilo žhavym drátem. Tenkrát sem u toho byl, kluk řval jako túr, byl nedávno ženatej. No, manželka si pomohla, dostala pár desítek tisíc, poplakala si, a dneska už má co vím třetího amanta. Jó, život už je takovej…      Dneska už sem v důchodu. Víte, ale sem strašně šťastnej, že sem se dočkal týhle doby. Pravda, důchod velkej nemám, z kladenskýho valcverku sem si v plicích přines akorát cundr, takže se mi těžce dejchá, a teď eště k tomu ty cigarety! Na nohách mám vystouplý žíly jako zauzlovaný provazy, v kloubech revma, to z tý zkurvený kladenský haly, kde to foukalo ze všech stran. Ale zaplaťpánbůh mi eště chutná, i pivečko si někdy dám, dyž na něj zbyde.      Ale víte, mám strašnou radost z těch našich milionářů. Já sám moc peněz nemám, a to sem celej život makal jako barevnej; sotva zaplatím činži a inkaso, nějakej hadr na sebe si taky musím koupit, a pak to žrádlo je strašně drahý. Ale ti naši milionáři…! Je to stejně, řeknu vám, blahej pocit, když víte, že váš žaludek se plní dobrotama skrze dršky těch jejich vyžranejch papul! Tuhle sem minulou zimu musel vypnout topení, to víte – musím šetřit. Ale přeju těm naším polistopadovejm zbohatlíkům, aby měli pořádně vyhřátý bazény u svejch vil, aby svoje zdravý milionářský těla mohli pěkně relaxovat a vodpočinout si; a já zase mám dobrej pocit, že konečně žijeme v tý správný spravedlivý společnosti; a že oni to sou přesně ty lidi, který sou zárukou našeho současnýho blahobytu. Však taky proto sem pravičák! Proto mě nasral Franta Vozáblo, že mi to porád vytýká, že prej sem pravičák! A vlastně von těm lidem závidí! Že prej sem bolšánům lez do zadku, a teď prej zase bych nejradši lez do zadku Havlovi. No a co? Člověk přece musí pochopit dobu, no ne? Jako kdyby ten blbec nechápal, v jaký krásný svobodný době žijeme. Můžeme cestovat, a né jako za soudruhů z Horní do Dolní, ale třeba do Mnichova nebo do Španělska, anebo dokonce do Ameriky. No, řekněte, mohli sme tohle někdy? Anebo máme parlament, kde ti nejlepší z nás pro naše dobro a dobro našich dětí vymakávají zákony. Dokonce máme senát jako pojistku demokracie!  No neni tohle vymoženost? Tohle ten Franta Vozáblo nevidí. Sám je pitomec v nějaký tý levičácký Dělnický straně a na mě bude dělat chytrýho…     Ale co, zejtra je neděle, tak se trochu rozšoupnu. Ráno si nakrájím do bílýho kafe z melty ten kus chleba vod včerejška. Vodpoledne si uvařím česnečku; dám do ní víc česneku, ne jako posledně. Upeču ty dvě  kuřecí stehna co sem koupil v sámošce v Akci. Pravda, byly už modrý a taky trochu zasmrádly, ale když je víc popeču, přidám koření, tak mi budou chutnat jako lahůdky ze stolu u Havlů. A pak se vodpoledne vydám do volebního stánku ODS, přečtu si nějaký ty letáky a bude mi u srdce hřát ten pravej pocit spokojenýho člověka…“ Mgr. Ladislav Malý 
≡ 22. října  2006Výsledky DS v komunálních volbách     Dělnická strana má za sebou účast v prvních komunálních volbách ve své historii. Kandidovali jsme v devíti obcích a městech, tedy zejména tam, kde naše kandidatura nebyla pouhou symbolikou. V hlavním městě Praze byli naši zástupci na kandidátce politického hnutí PaS. Po celkovém sečtení výsledků lze konstatovat, že DS získala 3 mandáty a bude mít své zastupitele v Ústeckém kraji – obec Výsluní, a v Královéhradeckém kraji – Rokytnice v Orlických horách. Zde porazila DS i trojici parlamentních stran: komunisty, lidovce i zelené. Ve větších městech, jako je Chomutov, Kadaň a Jirkov, byl zaznamenán zisk mezi 1-1,5%. V Kadani však došlo v předvolební kampani k poškození DS, když jako jediné kandidující straně nám bylo znemožněno z vedení města vylepení plakátů. Z tohoto důvodu podává místopředseda DS Petr Kotáb stížnost na Státní volební komisi pro porušení zákona s požadavkem na zrušení výsledků voleb v Kadani.     Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas poblahopřál zvoleným zastupitelům a poděkoval všem členům a příznivcům za jejich obětavost v předvolební kampani.  Konečné výsledky:Výsluní (Ústecký kraj) – 13,55%, 135 hlasů – 1 zastupitelRokytnice (Královéhradecký kraj) – 11,71%, 1396 hlasů  - 2 zastupiteléSpálené Poříčí (Plzeňský kraj) – 3,86%, 552 hlasůÚdlice (Ústecký kraj) – 2,93%, 96 hlasůVysoké Mýto (Pardubický kraj) – 2,15%, 343 hlasůKadaň (Ústecký kraj) – 1,5%, 1369 hlasůChomutov (Ústecký kraj) – 1,01%, 3498 hlasůJirkov (Ústecký kraj) – 1%, 889 hlasůHavířov (Moravskoslezský kraj) – 0,5%, 1050 hlasůPraha (zástupci DS na kandidátce PaS) – 0,15%, 52556 hlasů Pozn.: Počet hlasů není odpovídající počtu voličů, ale jeden voličský hlas se násobí počtem kandidátů na příslušné kandidátce. Tiskový odbor DS     
≡ 17. října  2006Zastavme černé násilníky!     Mnoho občanů naší země již na vlastní kůži zažilo fyzický útok ze strany cikánské menšiny. Cikáni, vědomi si zastání u různých pseudohumanistů a směšně nízkých trestů, neváhají napadat bílou většinu i za bílého dne a na ulicích plných lidí. Nyní však protěžování, nekonečné tolerování a omlouvání neschopnosti cikánů přizpůsobit se normálnímu životu dospělo do takového stádia, že ti již neváhají napadnout i policisty, pokud se je pokusí zadržet při páchání trestného činu nebo přestupku.
     Posledním ukázkovým případem je brutální útok na policistu skupinou cikánů jen z toho důvodu, že ten jednoho z nich zadržel při útěku od jím způsobené dopravní nehody. Ti jej neváhali napadnout přímo na policejní služebně takovým způsobem, že policista musel být poté hospitalizován v nemocnici s otřesem mozku. Ještě předtím cikán zadržený při útěku policistům vyhrožoval zabitím a vyvražděním jejich rodin.
     Jak dlouho ještě chtějí „naši“ mocipáni cikánům tolerovat jejich řádění? Budou je i nadále omlouvat odlišnou mentalitou a nutností pomoci jim začlenit se do normální společnosti? Vždyť na přizpůsobení se našemu životu měli již času opravdu dost. A jestliže žít a chovat se podle našich pravidel nechtějí, nechť jdou zpátky tam, odkud přišli. U nás je nikdo držet nebude a věřím, že by se našel opravdu jen málokdo, komu by se po jejich přítomnosti v naší zemi stýskalo.
 Petr Kotáb 
≡ 14. října  2006DS podala trestní oznámení na město Kadaň     Volební kampaň k blížícím se komunálním volbám je v plném proudu a plakátovací plochy měst a obcí plní plakáty politiků a programy politických stran. Také místní organizace Dělnické strany (DS) v Kadani podala v zákonné lhůtě plnou kandidátní listinu a uchází se o hlasy voličů. Byly vytištěny plakáty s volebním programem, které zmocněnec DS pro komunální volby v Kadani odnesl do kanceláří výlepové služby s objednávkou k vylepení. Jelikož starosta města Kadaně vyhradil pro volební plakáty osm výlepových ploch, má každá z kandidujících stran zákonné právo nechat si je na nich nechat vyvěsit. Bohužel však došlo k tomu, že Kadaň zdobí plakáty všech kandidujících politických stran s výjimkou jediné – Dělnické strany. Té bylo vylepení předvolebních plakátů odmítnuto. Vzhledem k tomu, že tímto jednáním došlo k porušení zákona č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí, podal místopředseda Dělnické strany a zároveň volební lídr v Kadani Petr Kotáb na město Kadaň trestní oznámení, ze kterého citujeme:     „V současné době probíhá předvolební kampaň a já jako místopředseda Dělnické strany a současně kandidát do městského zastupitelstva Kadaně jsem včerejšího dne 12.10.2006 v 8.00 hod. vyslal zmocněnce Dělnické strany pro komunální volby v Kadani na výlepovou službu. Měl domluvit a nechat vylepit předvolební plakáty. Zde mu to bylo odmítnuto s tím, že už plakáty vylepili jiným stranám a mají již plné výlepové plochy. Po tomto zjištění navštívil zmocněnec DS osobně týž den hned poté tajemníka Městského úřadu v Kadani, který má na starosti záležitosti týkající se voleb, a sdělil mu k čemu došlo při jednání s výlepovou službou. Pan tajemník mu odpověděl, že mu bohužel nemůže pomoci, jelikož Kabelová televize Kadaň, která zajišťuje výlep plakátů, je soukromá společnost a do jejich činnosti nemůže mluvit. K tomuto bych chtěl já uvést, že tvrzení pana tajemníka se nezakládá na pravdě, neboť Kabelová televize a.s. je v majetku města Kadaň. Tím, že naší straně bylo odmítnuto vylepení plakátů tak došlo k našemu poškození před volbami a došlo k porušení volebního zákona číslo 491/2001 §30 – Volební kampaň, a dále k znevýhodnění vůči ostatním kandidujícím stranám.“     Tolik citace z trestního oznámení. Je vidět, že určité osoby z vedení města se evidentně bojí zvolení zástupců Dělnické strany do městského zastupitelstva, a neváhají jejich volebnímu úspěchu zabránit i za cenu porušování zákona! Tiskový odbor DS 
≡ 13. října  2006Senátorské vyžírky     Do zahájení senátních voleb zbývá poslední týden. Volební obvody jsou zaplaveny portréty kandidátů, kteří v touze po dobře placeném křesle slibují cokoliv. Některé výtečníky již známe z doby minulé, jiní se za asistence „té správné“ stranické  legitimace teprve derou na výsluní.     Do předvolební kampaně chce zasáhnout i politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). A to podporou některých kandidátů, z nichž převažují zástupci ODS a lidovců. Vzhledem k tomu, že Dělnická strana kandidovala v parlamentních volbách na kandidátce PaS, považuji za logické sdělit, proč jsme se k takové podpoře odmítli připojit.     Především je to otázka samotné podstaty existence senátu. Tato instituce není „pojistkou demokracie“, jak se někteří mylně domnívají, a ani jí být nemůže. Už z toho důvodu, že zakotvení senátu v ústavě je de facto v podřízené pozici vůči Poslanecké sněmovně. Stačí zmínit minimální vliv při schvalování zákonů. Horní komora parlamentu je dlouhodobě drahou a neefektivní „černou dírou“, v níž mizí obrovské peníze ze státního rozpočtu. Nabízí se proto dvě možnosti. Buď senát zrušit, nebo přeměnit členství v neplacenou a čestnou funkci.     V odmítavém postoji Dělnické strany hraje nezanedbatelnou roli fakt, že kandidáti do senátu (s podporou PaS) jsou většinou členy politických stran, které zde vládly po celá devadesátá léta minulého století. Právě ony nesou plnou odpovědnost za veškeré zločiny, podvody, machinace a rozkrádání majetku. Dnes se pochopitelně ke své odpovědnosti nehlásí, ale pod „hezkou“ fasádou je špína a korupce. A takové vyžírky my podporovat nechceme a nebudeme! Tomáš VandasPředseda DS 
≡ 9. října  2006Divná doba          Čas od času je vhodné zamyslet se, jaký je vlastně život kolem nás. Zda naplňuje naše očekávání, touhy a představy. Ty má samozřejmě každý poněkud jiné. Někomu ke štěstí stačí plná lednička, vychlazená desítka a křepčící Gondíci na televizní obrazovce. Jiný se emocionálně vybije při sledování hokejových přenosů z mistrovství světa, kdy v sobě drtivá většina národa náhle objeví vlastenectví, navlékne dresy a šály, aby pak tyto módní doplňky skončily ve skříni v zapomnění.     Pokud se podíváme na současné dění ve společnosti poněkud podrobněji a do detailů, nečeká nás zjištění nikterak radostné. Stručně řečeno, žijeme v poněkud divné době. Podvodníci a zloději se spokojeně povalují na Bahamách nebo na Seychelách. Co bylo kdysi naše rodinné stříbro je najednou pomocí tzv. privatizace majetkem nadnárodních korporací, zadluženost je tak obrovská, že za chvíli již nebudeme schopni splácet ani úroky z půjček. Do toho neustále posloucháme, že průměrná mzda stoupá, životní úroveň také, lidé jsou nadšení, spokojení. Velmi to připomíná, a doporučuji všem si přečíst, román George Orwella „1984“. V něm také existovalo jakési ministerstvo hojnosti, které chrlilo čísla o překročení plánu ve všech oblastech, nicméně lidé chodili ve špinavých hadrech, děravých botách a zaštupovaných ponožkách.     Vezměme si takové zdravotnictví. V tomto resortu protéká obrovské množství peněz. Něco schlamstnou nenasytné pojišťovny, dále ministerstvo na svůj přebujelý aparát a vedení nemocnic. A pacient pláče. Nejsme ani schopni zajistit našim postiženým spoluobčanům důstojnou péči, kdy například zdravotní pojišťovna odmítá zaplatit speciální dýchací přístroje sedmi(!) pacientům v republice, aby nemuseli být upoutáni na lůžku. A tak se ke slovu dostává veřejná sbírka. Ale na druhé straně zde léčíme zadarmo kdejaké přivandrovalce z Afriky. Tak kdo má mít přednost? Naši občané nebo cizí? Myslím, že odpověď je jednoznačná.     Štve mě, když nám vládní korytáři s úsměvem oznamují, co se bude o kolik zdražovat. Jejich úsměv je vcelku pochopitelný. Jich se takové opatření nedotkne. Žijí si spokojeným životem v luxusních rezidencích, handrkují se naoko mezi sebou, jejich jediným cílem je po usazení do nových funkcí obklopit se kamarádíčky, kteří jim budou mazat med kolem úst.     Nedivím se, že jsou lidé z toho všeho znechuceni a nemají o politiku a věci veřejné zájem. Není však řešením zalézt do ulity a doufat, že nějak bylo a bude. Dokud budeme lhostejní a de facto tolerovat špínu kolem nás, nic se nezmění. A oni se nám budou smát i nadále. Tomáš Vandas 
≡ 7. října  2006Celorepubliková konference DS     V sobotu 7. října se v Praze uskutečnila celorepubliková konference Dělnické strany (DS). Za přítomnosti předsedy Tomáše Vandase, prvního místopředsedy Jiřího Štěpánka a dalších funkcionářů diskutovali zástupci jednotlivých krajů o probíhající kampani ke komunálním volbám, o vnitrostranické činnosti a o způsobu účasti v případných předčasných parlamentních volbách. V této souvislosti Tomáš Vandas uvedl, že DS by se takových voleb zcela určitě zúčastnila, jde jen o to, zda by šlo o kandidaturu na kandidátce jiného politického subjektu, v koalici či samostatně. Účastníci konference pak v diskusi přednesli řadu zajímavých návrhů a podnětů k činnosti strany. 

Tiskový odbor DS

 
≡ 6. října  2006Nové číslo Dělnických listů již k dostání     V pátek 6. října vychází nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany naleznou na titulní straně článek k možnému umístění americké základy na českém území, na straně 2 zpravodajství týkající se komunálních voleb, dále komentáře Ladislava Malého či Jiřího Štěpánka, nebo historické připomenutí slavného legionáře J. Švece. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS 
≡ 5. října  2006Práce a činy!     Politika je běh na dlouhou trať. O tom jsme se přesvědčili my všichni, kdo jsme se vydali na politickou cestu, která není vyšlapaná, je křivolaká, vine se nad srázy a může se stát, že po úmorném výšlapu skončíte ve slepém kaňonu. Tak se musíte vrátit o nějaký kus cesty zpět a začít s pochodem znovu – bohatší o zkušenosti z chyb, které nás dovedly do mrtvého ramene politiky. Rozhodně nejdeme po dobře značené, mírně zvlněné turistické stezce, jejíž okraje lemují směrovky ukazující cestu k lukrativním postům.      Na naší těžké pouti potkáváme dva druhy lidí. Jedni si ťukají na čelo a říkají nám, ať neblázníme, ať raději sejdeme na onu turistickou dálnici, kde se nám půjde lépe. Když trváme na svém a oni zvolí cestu pohodlnou a změkčilou, tak se mnozí v koutku své duše zastydí. Ale místo toho, aby se přidali, tak nás za naši odvahu a vlastní slabost začnou nenávidět a začnou dělat všechno proto, aby nám cestu ztížili.     To druzí nás vyslechnou a přidají se k nám. Pravda, není jich zatím mnoho, ale jsou o to odhodlanější a zapálenější. My nepotřebujeme prospěchářské slabochy, jenž couvnou při první nebezpečí. S nimi do cíle nedojdeme. O to víc si vážíme a považujeme všech těch, kdož se k nám přidávají a sebemenším činem nám pomáhají.     Od počátků Dělnické strany vyznáváme jediné dvě zbraně, s nimiž bojujeme na politickém kolbišti. Práce a činy. Po letech zkušeností víme, že jedině práce trpělivá a poctivá vede k úspěchu. To platí jak v životě, tak i v politice. Trvá to sice déle, ale výsledek je pevnější a prakticky z vnějšku nezničitelný. Chceme práci navrátit ztracenou důstojnost a smysl. Jsou lidé, kteří když slyší, že někdo mluví o práci, jako o součásti politické náplně, tak okamžitě vytahují nálepky s názvy marxismus, II. Internacionála či komunismus. Naše strana nejenom že odmítá komunismus a třídní boj, ale hlavně chce očistit díky komunistům zprofanovaná a zdiskreditovaná slova, jako je např. práce či práva zaměstnanců.        Jsme stranou radikální, ale nikdy nebude těžištěm naší politické práce ulice. Ano, půjdeme do ulic, ale budeme se snažit, aby s námi šly všechny vrstvy obyvatel. Náš radikalismus musí oslovovat veškeré sociální a věkové vrstvy obyvatel. Nikdy jsme se nebáli konfrontace se státní mocí a nebojíme se nastolovat témata, která jsou pro „oficiální politickou scénu“ tabu. Své požadavky a řešení problémů budeme zveřejňovat v Dělnických listech, internetových serverech či je přednášet ze zastupitelských, a dá-li osud i z parlamentních lavic.      Naši představitelé spolupracují ze zdravou a radikální částí české mládeže a zúčastnili se několika jejich akcí. Rozhodně nejsme ti, kdož by chtěli sedět za pecí a ustrašeně zdvihat prstík, že to či ono je příliš radikální. Ale dávat státní mašinérii a tisku záminku ke kriminalizaci a skandalizaci hnutí, na to jsme příliš zodpovědní vůči svým členům a příznivcům.       Pro někoho nebyl dosažený výsledek naší strany v parlamentních volbách valný, ale já si myslím, že byl v rámci možností a klimatu ve společnosti dobrý. Po těchto volbách nastal poměrně slušný příliv přihlášek do strany, srovnatelný s obdobím vzniku Dělnické strany. Kdyby občany neoslovila naše kampaň či se cítili zklamáni z výsledku červnového klání, tak by nám svými přihláškami a dopisy nevyjadřovali sympatie a nenabízeli by pomoc. A tady sklízíme první plody naší činnosti, nyní se nám začíná vycházet naše politická sázka. Sázka na práci a čin. Se stejným vkladem jdeme do říjnových komunálních voleb a k nim hledíme s odhodláním a s důvěrou ve vlastní síly. Jiří Štěpánek 
≡ 3. října  2006Konec „ptákodnů"     Měsíční vláda Mirka Topolánka je na konci svého krátkého působení. Důvěru od Sněmovny nedostala. Ještě že tak. Sekretariát ODS se ve Strakově akademii rychle zabydlel, o čemž svědčily manévry a čistky v resortech státu. Nikdo z modré kliky si přece nemohl nechat uniknout příležitost konečně vystoupit ze stínu "papa" Klause a alespoň chvíli, opravdu jen chvíli, vládnout. I když ono "vládnout" mělo ke skutečnému reprezentování státu na hony daleko.      Svou vypovídací hodnotu ale Topolánkův trapný miniexperiment přece jen měl. Je varováním do budoucna, jak by to mohlo dopadnout, kdyby se strana modrého ptáka opravdu chopila moci na delší dobu než jeden měsíc. Jan Salava 
≡ 1. října  2006Informace pro čtenáře DL     Dělnické listy jsou v Havířově k dostání v ulici Dělnická, trafika před hlavním vchodem do polikliniky.MO DS Havířov 
≡ 28. září  2006Mumie se vrací      Bývalá ministryně a poslankyně ODA Vlasta Parkanová je zpátky na výsluní. Podle „zaručeně pravdivých“ průzkumů veřejného mínění je zčista jasna nejoblíbenějším politikem v zemi. Možná tak bude předsedkyní KDU-ČSL, jehož volba se – samozřejmě opět čirou náhodou - zanedlouho uskuteční.       Trochu tento zázračný třesk připomíná mediální zrod Strany zelených v únoru tohoho roku, kdy se také „zcela náhodně“ objevilo toto jinak nevýrazné a nevolené seskupení mezi parlamentními stranami v předvolebních průzkumech. Přání myšlenky se díky hlouposti některých voličů stalo brzy skutečností.     A jak tento rychlý vzestup staronové paní Vlasty hodnotí politologové? Tak například z televize Nova všem známý Bohumil Doležal pro Mladou frontu uvedl, že Parkanová je typem politika, který lidem nejde ničím na nervy. „Nebyla zatím v centru žádné aféry, která by poškodila její pověst,“ připomíná Doležal. Jinými slovy – v ničem se milá paní Vlasta nenamočila, tak je přece důvod ji volit.     Mediální manipulace v ČR nejen nezná mezí, ale poslední dobou už jaksi ztrácí na profesionalitě. Její marketingové produkty, viz například zmíněná lidovecká konzerva s trvanlivostí dávno za zenitem, přestávají nejen chutnat, ale svou věrohodností nemají daleko k masným výrobkům z hypermarketu.      Však se lidovecká kandidátka bude ještě hodit, tak proč ji trochu neopravit a s novou fasádou neposlat do světa vysoké politiky. Rozhovory, talkshow, sem tam i nějaká písnička, zdůraznění absence ženského ega v politice…, a máme oblíbenou političku jaksepatří!      Nezvolit takovou zasloužilou osobnost do čela strany se rovná hříchu. Po Kalouskově pádu zřejmě s těžkými důsledky pro existenci KDU. Jiné tváře – kromě Kasala a Cyrila - totiž tato strana nabídnout neumí, protože je ani nemá. Martin Kněžický 
≡ 24. září  2006NPD uspěla v zemských volbách     BERLÍN -  Národně demokratická strana (NPD) pokračuje úspěšně ve svém volebním tažení do německých zemských parlamentů. Byť si o účasti v zemské vládě může NPD zatím nechat jen zdát, už její vstup do zemského sněmu v Meklenbursku-Předním Pomořansku je obrovským úspěchem. A také ráznou odpovědí všem pochybovačům. Strana, která je častována přívlastkem neonacistická, extremistická atd, ukázala svoji přitažlivost pro nespokojené Němce.     Před dvěma lety NPD uspěla ve volbách v taktéž „východoněmeckém“ Sasku, sesterské DVU se zase už v roce 1999 podařilo dostat do zemského parlamentu v Braniborsku. Tiskový odbor DS 
≡ 18. září  2006Politické spektrum na ČT24     Předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas vystoupil v sobotu 16.9.2006 v diskusním pořadu Politické spektrum, vysílaném na ČT24. Záznam vysílání najdete zde. Tiskový odbor DS 
≡ 17. září  2006České dálnice     Zřejmě každý,  kdo používá české dálnice, se setkal s tím, že se dostal na dálnici do dopravní zácpy. Naše dálnice jsou v katastrofálním stavu a jsou přeplněné kamiony, které tuto dopravu zdržují a komplikují. Není snad dne, aby se nestala na dálnici havárie kamionu. Ovšem nedávná havárie rumunského kamionu, ze kterého unikl na dálnici D1 palmový olej a dálnice byla na 2 dny téměř zavřena, mě vyprovokovala k tomuto článku.     Já osobně se českým dálnicím vyhýbám a v pátek, když jedu na víkend, volím raději okresní silnice a silnice 1. třídy, přestože mám dálniční známku. V zimě jsem raději jezdil až v sobotu ráno, kdy se po dálnici nechalo ještě relativně jet. Ale od té doby, co kamiony mohou jezdit i o víkendech, po dálnici raději nejezdím. Na služební cesty jezdím raději vlakem.      Je dobré se podívat na mezinárodní značky kamionů, které na dálnici potkáváte. 70-80 % jsou to vesměs  kamiony, které přes ČR pouze projíždí (turecké, maďarské, rumunské, slovenské …). A ČR volí jako tranzit proto, že je to pro ně daleko levnější než přes jiné státy, mohou jezdit přetížené a navíc si teď mohou najet kilometry i přes víkend – vše na úkor naší bezpečnosti. A že jsou řidiči kamionů bezohlední a jezdí z pozice síly, asi každý řidič zažil.     V jedné televizní besedě mě rozesmál a zároveň i rozzlobil předseda Senátu Sobotka. Na dotaz redaktora, proč nevrátili zákon o jízdě kamionů o víkendech zpátky Sněmovně, odpověděl, že tento zákon zřejmě přehlédli, ale že si na druhé straně naši občané zvykli mít čerstvé pečivo i o víkendech, a proto považuje tento zákon za dobrý. Nevím, jestli si z nás dělal legraci nebo jestli tomu, co říkal, věřil.      Zřejmě se k nám dováží o víkendech pečivo v kamionech(!) z Maďarska, Rumunska a Bulharska. Možná, že Senát se zásobuje houskami a chlebem až z Turecka, kdo ví? Ale v naší prodejně mají pečivo z Michle a kamion s pečivem jsem před prodejnou ještě neviděl.     Nechápu proč si naši „chytří“ politici nevezmou příklad ze Švýcarska. Tam mohou jezdit po silnicích a dálnicích pouze kamiony, které vezou zboží do Švýcarska. Ostatní kamiony musí na vlak.      Proč to nejde u nás? Dálnice by byly bezpečnější a ještě by vydělala dráha, která je soustavně ztrátová a daňoví poplatníci na ni musí doplácet. Poslance toto asi moc nezajímá, když do Ostravy létají letadly a nyní znovu létají i do Brna. Takže proč by je dálnice zajímala, když po ní jezdí minimálně. Josef Hendrych 
≡ 14. září  2006Tomáš Vandas na ČT24     Předseda Dělnické strany (DS) a člen Koordinačního výboru PaS Tomáš Vandas vystoupí v sobotu 16.9.2006 v pořadu České televize Politické spektrum. Pořad začíná v 20,30 hodin a je vysílán na ČT24. Spolu  s předsedou DS usednou do studia Věra Valterová za Politiku 21 a Radoslav Štědroň za Koalici pro Českou republiku. Moderátorem pořadu je Vladimír Kučera. Tiskový odbor DS 
≡ 14. září  2006Právo národního cítění      V poslední době je jakýkoliv projev národního cítění a uvědomování považován za extrémistický počin, jímž by se měly zabývat příslušné orgány. Řeknu-li, že jsem hrdý že jsem Čech, miluji svou vlast a nekouřím marihuanu, vysloužím si rázem nálepku hajlujícího neonacisty, xenofoba či utlačovatele národnostních menšin. Hlásit se k češství se dnes rovná takřka hrdelnímu zločinu a zástupci české politické scény a médií tento nehorázný pseudonázor striktně podporují.      Co je však špatného na tom, že vyjadřuji své národní cítění vždy a všude a nejen při vítězných zápasech českých fotbalistů a hokejistů. Mám snad vychvalovat béčkové hollywoodské krváky či stupidní latinskoamerické telenovely, nebo dokonce převzaté reality show, kde se banda lemplů a flákačů neváhá ztrapnit před zraky celého národa? Mám doporučovat stravování v McDonalds a KFC a nechat se obsluhovat od novodobých otroků? Mám být vděčen za všelijaké přivandrovalce, kteří se vedle toho, že berou práci českému člověku, značně podílejí na zdejší kriminalitě? Mám zavírat oči albánskými dealery drog, kteří prodávají svůj produkt našim dětem přímo na ulici? A mám být vděčen za laciné boty u Vietnamce, které se stejně do měsíce rozpadnou? A mám snad schvalovat sociální dávky pro věčná nemakačenka o nichž vím, že nikdy dělat nebudou?     Ne, tvrdím já! Nehodlám se již nadále skrývat za hradbou věčných frází o demokracii a humanitě a soužití s příslušníky menšin a cizích národů. Nehodlám ani vytvářet podmínky pro tuto asimilaci, jako například stavět mešity, aby si zde muslimové mohli spřádat své teroristické plány. A nehodlám ani nadále přihlížet, kterak je naše země a její tradice znásilňována bandou zkorumpovaných politiků a mafiánských grázlů činících z naší země páchnoucí žumpu všemožného lidského odpadu a jakýsi Klondike, kde se účty vyřizují na ulici za bílého dne!     Já naopak tvrdím jedno: „Jsem Čech a miluji svou vlast, jsem hrdý na naší kulturu, tradice a odkaz našich předků! Neberu drogy, neuznávám homosexuální svazky a nechci, aby se z mé země stala východoalbánská kolonie! Především chci žít v krásné zemi, kde se budu já a mé děti cítit bezpečně, a kde slušnost a pracovitost je zárukou důstojného života a nikoliv trvalé chudoby a otroctví!     Osobně se domnívám, že Dělnická strana je jedinou neparlamentní stranou, která je schopna zaručit výše uvedené body a která neváhá bojovat za práva českých občanů. Je třeba vylézt ze svých ulit a okovů rádoby kapitalistického systému a zasazovat se za lepší život pro nás všechny. Půjde-li to takto nadále, dočkáme se za chvíli vietnamských policistů, ázerbájdžánských chirurgů či rumunských soudců, a to je dost děsivá představa rovna globální katastrofě! Je v zájmu českého národa, aby se tak nestalo, proto by lidé měli konečně procitnout a začít hájit svá práva! Nezbývá než doufat, že se tomu dočkáme již v nejbližší době! Petr Kříž 
≡ 11. září  2006Le Pen: Bush je zločinec      Paříž - Vůdce francouzských nacionalistů Jean-Marie Le Pen označil na tiskové konferenci ve Vichy amerického prezidenta George W. Bushe kvůli jeho postupu v Iráku za válečného zločince. Reagoval tak na zveřejnění zprávy amerického Senátu, která vyzněla jako odmítnutí Bushových argumentů pro rozpoutání útoku na Irák.  „Jsem nucen konstatovat, že George Bush je válečný zločinec - je to pán, který napadl jinou zemi bez jakéhokoli opodstatnění,“ řekl Le Pen.     Jean-Marie Le Pen si za svůj celoživotní boj ve prospěch svého národa zaslouží obdiv. Českou republiku navštívil na podzim 1999, kdy zde strávil několik dnů. Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas byl tehdy účastníkem osobních rozhovorů a doprovázel šéfa francouzské Národní fronty po celou dobu jeho návštěvy. Tiskový odbor DS 
≡ 7. září  2006Jak herec našel svůj bod     Kdo sleduje naši českou postkomunistickou politickou scénu jistě mi dá za pravdu, že podle papírové Ústavy máme u nás otevřenou, pluralitní, svobodnou demokratickou společnost, kde všechna moc pochází z lidu, a politická strana, která ve svobodných volbách dostala od lidu mandát, vládne skrze tento lid a pro lid. Tolik papírová Ústava.     Už od devadesátých let říkáme, že papírová Ústava je jen pro zacpání úst českým občanům, že ve skutečnosti v tomto státě vládne vlivná skupina lidí, samozvanců, jež se nadřadili nad ostatní národ, kteří jsou spojeni s nadnárodním finančním kapitálem, kde hlavní slovo mají sionisté a naši domácí V.I.P. kolaboranti lokajsky splňují v České republice jejich globalizující cíle.      Podívejme se na jednoho z našich V.I.P. globalizátorů, současného ministra kultury Martina Štěpánka.     České energetické závody jsou monopolní podnik, jeden z nejbohatších v republice. Každoročně vykazují zisky mnoha desítek miliard korun. To ovšem ČEZu nebrání, aby neustále zvyšoval drobným odběratelům cenu za odběr el. energie, naplňujíc tak pravou filosofii tržní ekonomiky. Podnik vydává svůj časopis Zpravodaj; ten vychází na hlazeném křídovém papíře – už z toho je vidět jak podnik je bohatý. V lednu roku 2000 přinesl Zpravodaj ČEZu rozhovor s hercem M. Štěpánkem, v jehož  závěru na str. 5 je odstavec, který stojí za to celý odcitovat:      Otázka: Kdysi jste na sebe prozradil, že jste svobodný zednář…     Odpověď: „Ano, to platí stále. Ale jde o téma, o kterém se ve zkrácené formě hovořit příliš nedá. A pak – o svobodném zednářství toho bylo za tu dobu, kdy se u nás znovu objevilo, obecně řečeno tolik, že snad není co dodat. Jde o uzavřenou hermetickou společnost, která je však pro vyvolené otevřena. Pro ty má samozřejmě vnitřní specifický význam.  Třeba v poznání, že – jak říkali templáři – síla vychází z jednoho bodu. Stačí ho najít.“     V pondělí 4. září složila nová vláda Mirka Topolánka, jejímž členem je i M. Štěpánek, na pražském Hradě do rukou presidenta republiky slib věrnosti. V té souvislosti mně napadají různé otázky. Tak kupř., který slib u nového ministra kultury Štěpánka má větší validitu: ten na pražském Hradě, nebo ten u zednářů? Jak je možné, že v otevřené demokracii existuje tajné, hermeticky uzavřené sdružení lidí, kteří se navzájem mediálně a kariérně prosazují?  Komu ti lidé vlastně slouží: své vlasti, nebo nadnárodním globalizujícím organizacím? Jak je zaručena průhlednost politiky této vlády, když v ní sedí lidé typu zednáře Štěpánka? Mgr. Ladislav Malý 
≡ 6. září  2006Ukrajinec českým policistou?     V posledním vydání Dělnických listů mne zaujala glosa Tomáše Vandase s názvem „Vietnamec českým policistou?“. Zaujalo mne to především z toho důvodu, že tato otázka se mne osobně dotýká a v poslední době se mne na podobné záležitosti ptá spousta lidí. I když pro mne osobně by tato otázka měla znít: Ukrajinec českým policistou?     Na takovéto otázky většinou slyším záporné odpovědi. Občas jsou odpovědi dost jednoduché až primitivní a ti, kteří je zastávají, nejsou schopni svůj postoj dost dobře zdůvodnit.     Podívejme se na tuto otázku z druhé strany. Z mého pohledu. Já sám mám za manželku Ukrajinku a o samotné Ukrajině si myslím, že to je krásná a osobitá země a mám ji rád. A jaký mám názor na Ukrajince v řadách českých policistů?     Ukrajina je nejenom krásná země, ale vládne tam totalitní režim s ostnatými dráty na hranicích, které střeží vojáci s ostře nabitými samopaly. Ukrajinu ovládá stoprocentně zkorumpovaný státní systém. Chybí zde mnoho potřebných zákonů a ty, které existují, jen málokdo dodržuje. O tom, zda a jakým způsobem se bude dodržovat mezinárodní právo a mezinárodní úmluvy mezi Ukrajinou a Českou republikou, rozhodují úředníci na těch nejnižších stupních státní správy a rozhodují výlučně na základě množství dolarů v obálce.     Korupce je národní vlastností Ukrajinců. Jedni - z titulů svých funkcí - přijímají, a druzí, kteří potřebují cokoli vyřídit, poskytují. Korupci na všech úrovních státní správy již na Ukrajině všichni berou jako zcela běžnou, normální a všudypřítomnou věc. I když u nás se také najde spousta negativních jevů, přece jenom mám pocit, že čeští úředníci zde jsou pro občany. Po mém pobytu na Ukrajině jsem si začal situace v naší zemi opravdu vážit. Právo a zákony se na Ukrajině totiž dodržují podle množství dolarů nebo eura v potřebných obálkách.     Na Ukrajině mám rodinu, manželku, dceru a spoustu přátel. Ukrajina se mi líbí a mám ji rád. Děsím se ale doby, kdy bych u sebe kromě platných dokladů musel nosit i obálku s americkými dolary, na základě kterých by byla akceptována platnost mých platných dokladů. To by nastalo v případě, že by se Ukrajinci dostali do řad české policie. Tento krok by naši zemi vrhnul o několik desetiletí nazpět, do totalitního režimu padesátých let. Potom nikdo, ani samotní Ukrajinci, by se v této zemi nemohli cítit bezpeční.      Takže pokud mi někdo položí otázku z úvodu, musím odpovědět jednoznačně: To snad NE! Antonín Navrátil 
≡ 4. září  2006Černá invaze     Katastrofy začínají nenápadně a pozvolna. Dá se to přirovnat k postupnému prosakování přehrady, ze které nejdříve prosakují první kapky, objevují se první trhlinky, až najednou se hráz protrhne a vlna smete vše živé ve svém dosahu. Tak tohle přesně dnes připomíná situaci na Kanárských ostrovech, kam na bárkách a vorech připlouvají černoši z Afriky, aby se usídlili na evropském kontinentu. Uprchlické tábory na ostrovech jsou přeplněné a další uprchlíci zaplavují pobřeží.  Španělsko volá o pomoc a odpovědí je ticho. Ticho alibistické, ticho vražedné.        Nechci působit panikářsky, ale tento ostrovní exodus může být začátkem konce evropské civilizace, která bude převálcována invazí divochů, kteří nebudou schopni využít výdobytků naší civilizace, ale samozřejmě ji sníží na svou úroveň, která je u některých afrických obyvatel z doby lovců mamutů. Nezapomínejme zdravotní stránku, vždyť je všeobecně známo, jakými smrtelnými chorobami, se kterými se Evropa díky svým vědeckým velikánům rozloučila, trpí obyvatelé afrického kontinentu. Kupř. AIDS vznikl podle některých vědců právě v Africe. Nechci domyslet, co by se stalo, když by se prolomily ploty uprchlických táborů. To není žádný projev rasismu, ale pouhé konstatování skutečnosti a obava o budoucnost.      Uvědomme si, že tento problém doutná již mnoho let. A co je horší, někteří spletení liberálové a pseudodemokraté tento smrtící požár ještě rozdmýchávají svými požadavky, aby se Evropa rozmělnila řízeným přistěhovalectvím. Tito přistěhovalci budou jakousi pátou kolonou či spíše dýkou vraženou do zad národním státům. A to je hlavní cíl věrozvěstů nové Evropy – Evropy tavícího, škvířícího se kotle ras. Jedinou překážkou pro toto jejich zničující dílo jsou právě národní státy. Aby národní státy mohly plnit úlohu strážce odkazu evropské civilizace, musíme být připraveni i my, věrní synové a dcery české lípy. I u nás se zvyšuje počet přistěhovalců – 170 tisíc je zde legálně a minimálně stejný počet je zde ilegálně.      Žádné integrační programy, ale deportace domů. Stejně většina uprchlíků jsou ekonomičtí utečenci, kterým se doma nechce dělat a dozvěděli se, že kdesi v Evropě je země, kde se o vás zadarmo postarají. Dají vám střechu nad hlavou, budou vám vařit jídla jaké chcete a když se vám tam nebude líbit, můžete ještě dál na Západ, kde je skutečný ráj, o kterém mluvil kmenový šaman.      Evropa musí neprodyšně uzavřít své hranice, hlavně pobřeží a za použití zbraní bránit vylodění jakýchkoliv uprchlíků. A když už se na pobřeží dostanou, budou obratem odesláni do svých domovských států. To stejné by se mělo dít na hranici pevninské. Neukážeme-li sílu dnes, zítra zde máme vlnu, která se přes španělské Pyreneje přelije na zámky na Loiře a čarokrásným rýnským údolí bude pokračovat na českou kotlinu. Zasažena bude i Skandinávie plná pracovitých lidí a krásné přírody. Zkrátka svět bude chudší o jeden kontinent – Evropu.     Nepřipusťme zkázu evropské civilizace a její odkaz budovaný našimi předky, jenž bránili Evropu se zbraní v ruce proti nájezdníkům, ať to byli Avaři, Tataři či Osmané. Jiří Štěpánek 
≡ 1. září  2006Otevřený dopis policejnímu řediteli     Člen vedení Dělnické strany Mgr. Ladislav Malý se otevřeným dopisem obrátil na ředitele Policie ČR pro Prahu 1, plk. Jiřího Sellnera. V dopise se ohrazuje proti postupu policejních složek při demonstraci před izraelskou ambasádou, což mělo rovněž za následek skandalizování osoby pana Milana Tobiáše, příslušníka Městské policie Hl. m. Prahy. Ten byl dokonce vyhozen ze zaměstnání, aniž se provinil vůči zákonům této země. V dopise Ladislav Malý uvádí: Vážený pane řediteli,     v neděli 27.8. t.r. skupina asi čtyřiceti mladých lidí chtěla u budovy izraelského velvyslanectví v Praze demonstrovat svoji nechuť proti válce v Libanonu. Postupovali přesně podle platných právních předpisů, demonstrace byla příslušným úřadem Magistrátu povolena.     Nicméně než došli na jim povolené místo demonstrace, tj. před budovu zmíněného velvyslanectví, byla tato skupinka demonstrantů přepadena policejními těžkooděnci a brutálním protiprávním způsobem vyšacována, a  jako zločinci pak odvezena do policejních vyšetřoven.      Celou „akci“ policajtů fotografoval nezúčastněný, nezávislý fotograf Milan Tobiáš, který byl posléze policajty násilím odvlečen do skupinky demonstrujících; jeho zločin spočíval v tom, že byl mladý a podobně oblečený jako demonstranti. A protože M. Tobiáš je povoláním strážník Městské policie, bylo policejními informačními kanály a novináři České televize – aniž si ověřili skutečnosti – toto zneužito k nenávistné kampani a šikaně vůči p. Tobiášovi a vlastně proti všem nekonformním mladým lidem.         Vážený pane řediteli, ve svém životě jsem zažil v bolševickém režimu policejní i soudní šikanu, rovněž tak mediální terorismus novinářů, zejména televize, vytvářející umělý obraz společnosti. Při srovnání toho, co se stalo 27.8. t.r. v Badeniho ul. s bolševickými policejními praktikami minulého režimu a televizním komentováním podobných „akcí“, musím konstatovat,  že násilí a zvůle policejní moci a mediální terorismus proti lidem jinak smýšlejícím než je přípustné zůstávají stejné.     Jako loajálního občana demokratického státu mně tyto okolnosti nenechávají lhostejným, silně mně pobuřují a co nejdůrazněji proti těmto a podobným neslýchaným zásahům policie a komentováním novinářů protestuji. S pozdravem Vlasti zdar!Mgr. Ladislav Malý 
≡ 27. srpna  2006Akce „Důvěrné Izrael“     „…bez československé pomoci bychom nemohli vyhrát válku!“ Prohlásil David Ben Gurion, první ministerský předseda státu Izrael.     V současné době probíhá v Armádním muzeu v Praze zajímavá výstava o prvních měsících zřízení státu Izrael a krátké období, jež tomuto vyhlášení předcházelo. V několika panelech jsou k vidění dobové lehké zbraně naší výroby, které byly součástí masivních dodávek našeho státu tehdy ještě ilegální polovojenské, z hlediska tehdejšího anglického vnímání teroristické organizaci, nesoucí název Hagana. Anglické vnímání proto, poněvadž Palestina – tedy území od Golan až po Negevskou poušť, od pobřeží Středozemního moře až po hranici s Jordánskem – byla tzv. mandátním územím Velké Británie. V sionistických kruzích zřejmě po druhé světové válce nebo během ní padlo rozhodnutí o vytvoření státu Izrael. K tomuto cíli vyvinuli sionisté veškerou snahu a důvtip. Značně jim k tomu pomohla poválečná propaganda a klima v Evropě, jež jim hrálo do noty: celá Evropa tehdy litovala židovský národ za utrpení prožité v nacistických koncentrácích.     Už před válkou se do Palestiny stěhovalo velké množství Židů z celého světa, rovněž tak během války, ale zejména po válce, z čehož Angličanům „bolela hlava“. A už také začaly první rozmíšky se zde po staletí usedlými Araby. Židé na území Palestiny vytvořili tajnou polovojenskou organizaci Haganu - dneska bychom ji směle prohlásili za organizaci teroristickou - která měla za úkol provádět podvratné akce jak proti Angličanům, tak proti Arabům. K tomu jsou potřebné tři věci: odhodlání, peníze a zbraně. Odhodlání Židé měli, peníze rovněž (až Židé nebudou mít peníze, bude to znamenat konec světa!) a zbraně se snažili agenti Hagany koupit v evropských zemích. Hlavně v evropských zemích, neboť v USA přijala vláda embargo na vývoz zbraní do tohoto citlivého území; k embargu se krátce na to přidala i Anglie a Francie.     Součástí výstavy je dvoudílný izraelský film, který velice dobře – podle mého názoru – ukazuje, jakými způsoby se Izraelci dostávali ke zbraním, zejména ke zbraním z tehdejšího Československa.      Tak kupř. už v lednu 1948, tedy v době kdy existovalo embargo na vývoz zbraní, uzavřela zbrojovka Brno s Haganou (tedy s teroristickou organizací!) kontrakt v hodnotě 1mil. US dolarů, přirozeně v tehdejší hodnotě. Kontrakt mezi zbrojovkou Brno a Haganou zprostředkoval jistý Abramovič, agent Hagany, dobře obeznámený situací na československém Ministerstvu zahraničí, rovněž tak na Ministerstvu vnitra. A protože zbraně neputovaly do suverénního státu, tak Robert Abramovič alias Adam, vybavil smlouvu falešnými doklady státu Etiopie a sionista Jan Masaryk, ačkoliv dobře věděl oč se jedná, smlouvu kryl svým podpisem.      Smlouvu s Haganou – a ne jednu – musel také podepsat a odsouhlasit jistý Zoltán Toman, šéf Státní bezpečnosti a pravá ruka ministra vnitra Noska. Ve filmu osobně vypovídá, že se nikdy nestalo, že by odmítl zbraně pro Haganu.     A tak se stalo, že ještě v době embarga na vývoz zbraní dostala Hagana do rukou 600 tun československých zbraní a střeliva, vesměs pušek a lehkých kulometů. Díky tomuto vyzbrojení mohla Hagana splnit svůj úkol: dobýt Jeruzalém. Stalo se tak ještě v dubnu 1948, kdy stát Izrael ještě nebyl vyhlášen.     Do Izraele jsme rovněž, nehledíc na embargo, vyvezli 10 německých Messerschmidtů 109. Tyto letouny u nás po válce zůstaly i s náhradními díly a výzbrojí. Naši technici je demontovali, složili do amerického letounu Skymaster – ten si soukromě vypůjčil jeden americký sionista v USA – a byly odvezeny do Palestiny. V plánu bylo vyvést do Palestiny Židům tímto způsobem více letounů, leč akce byla prozrazena a tak od ní bylo upuštěno. Další typy letounů vyvezených z Československa do Palestiny byly anglické Spitfairy a Avie S 199.     Tentokrát letělo 20 Spitairů takříkajíc po vlastní ose, ovšem pod jugoslávskými výsostnými znaky. Sionisté měly a mají svoje lidi všude: tenkrát se dohodli s maďarskou a jugoslávskou vládou o průjezd jejich územím s dodávkami zbraní po železnici i vzduchem.      Můj článek nemá být nějakou recenzí, chci jenom upozornit vnímavé lidi na informace, jež je možno získat zadarmo v Armádním muzeu, a které jsou podle mého názoru pouhou špičkou ledovce – jak známo dvě třetiny ledovce je našim očím ukryto.       Zejména pro lidi, kteří se stále domnívají, že slova jako sionismus a svobodné zednářství jsou prázdné výmysly zapšklých lidí a nelze tedy jim věnovat pozornost, má výstava svou cenu. Neboť aspoň částečně odkrývá tvář sionistů a svobodných zednářů a říká, že mají svůj plán s cíl.      V Armádním muzeu v Praze výstava „Důvěrné Izrael“ potrvá do 30.září 2006. Mgr. Ladislav Malý 
≡ 18. srpna  2006Dělnická strana chce uspět v komunálních volbách     V požadovaném termínu do 15. srpna odevzdala Dělnická strana (DS) kandidátní listiny pro volby do obecních zastupitelstev, které se uskuteční 20. a 21. října 2006. Program Dělnické strany bude hájit na 150 kandidátů, kteří se o zvolení ucházejí v několika městech a obcích, mimo jiné v Havířově, v Chomutově, kde v čele kandidátky stojí bývalý místostarosta Ladislav Tůma, v Kadani, v Jirkově, v Rokytnici v Orlických horách,  v obci Výsluní, kde bude DS obhajovat pozici starosty, a v mnoha dalších. V Praze budou kandidáti DS na společné kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě.     Předseda DS Tomáš Vandas vyjádřil přesvědčení, že v nadcházejících komunálních volbách rozšíří strana  počet svých zastupitelů a s uspokojením konstatoval, že vzrůstá zájem o členství v DS a o zasílání Dělnických listů. Tiskový odbor DS 
≡ 16. srpna  2006Katolíci a vlastenectví     V poslední době se často v různých textech a článcích setkávám s jevem, který bych nazval jako zásadní nepochopení otázky náboženské na jedné straně, na straně druhé pak nepochopení vlastenectví a jeho každodenní vyjadřování.     Nejdříve si ujasněme pojem náboženství. Jsem praktikující katolík a hned dodávám, že nikoliv katolík liberální – můj pohled na věc bude ze strany konzervativní.     Stav současné katolické církve není dobrý, ostatně o tom si už cvrlikají vrabci na střeše.  Vedení církve, tj. biskupové jednotlivých církevních provincií, podlehlo po II. Vatikánském koncilu, který bez nadsázky můžeme nazvat velkou francouzskou revolucí z roku 1789 v církvi – tu více či někde méně - tehdy v 60. letech XX. století moderním liberalizačním tendencím, jako je ekumenismus, tolerance, humanita resp. pseudohumanita. Za neustálého žvanění o lásce a dialogu se na mnoha místech do církve dostali zednáři a vyložení nepřátelé církve, aby splnili svou dávnou strategii. Církev se dokonce v některých zemích sama vzdávala své role státního náboženství. A tak se stalo, že tam, kde katolická církev kdysi kvetla jako košatý strom, najednou začala chřadnout a odumírat; zploštěná a zdeformovaná církev nemohla a nemůže svým duchovním posláním stačit na dynamické dění ve světě a jeho společenských přeměnách. Společnost se tak stále více sekularizovala: lidé náboženství přestali potřebovat, jejich duševní prostor zaplnily americké filmy a líbivé, leč bezduché seriály, Boha lidé vytěsnili na okraj svých zájmů; z církve se pomalu stala popelka sedící v koutě. Zatímco její draví konkurenti, jako je buddhismus přepasovaný přes západní konzum, nebo tzv. svědci Jehovovy a jiné a jiné nesmyslné a zdraví škodlivé sekty, slaví v naší sionisticko-liberální společnosti zejména u mladých lidí nevídané úspěchy. Čili krize v církvi existuje a my, upřímní katolíci, ji nezastíráme, nýbrž ji konstatujeme; nesmiřujeme se s ní, ale nejsme jejími původci, natož pak jejími aktéry: je to zjevně krize katolických biskupů, nikoliv nás, laiků.     Třeba ovšem říci důležitou věc: krize v katolické církvi se týká zejména její liturgie a dále pastorace, tj. její působení ve světě a s tím je spojená evangelizace národů. Nikoliv jejího dogmatického základu, tedy učení Andělského učitele Tomáše Akvinského, který spolu s jinými církevními učiteli a světci mistrně interpretoval zjevené Boží Slovo. Každý věřící katolík mně potvrdí, že svátosti v církvi jejími členy přijímané a pro život věřících nezbytné, jsou dovolené, platné a plnohodnotné tak, jak je ustanovil zakladatel církve Ježíš Kristus spolu se svými Apoštoly. V tomto směru je v církvi netknutá kontinuita. Útok na samu podstatu katolické církve, tj. její teologickou dogmatiku, mají zřejmě její nepřátelé - sionisté a zednáři – až v druhém plánovaném sledu, až pro ně bude jasné, že si to s úspěchem mohou dovolit. Zda-li k němu vůbec dojde – nevíme. Nevíme proto, poněvadž ve světě dochází doslova k eruptivním událostem, jejichž směřování nelze s jistotou určit. (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Mgr. Ladislav Malý 
≡ 13. srpna  2006Dvě zkušenosti ze současné společnosti     Chtěl bych se podělit o dvě zkušenosti, které je možné zažít snad jen v naší společnosti nebo někde na Balkáně.První zkušenost:     Před několika lety jsem byl na vícedenní služební cestě mimo Prahu. Manželka byla doma sama s dětmi ve věku 1 a 4 roky. Bohužel syn (4 roky) dostal večer vysoké horečky a bolesti krku. Manželka proto volala na pohotovost, zda by mohli přijet. Pan doktor jí sdělil, že pohotovost kvůli horečce a bolesti krku nevyjíždí a doporučil jí, aby přišla se synem na pohotovost sama. Když mu řekla, že má doma ještě dceru (1 rok), která spí, tak jí řekl, ať počká do rána a nebo ať si zavolá do nemocnice.     Manželka tedy zavolala do jisté pražské nemocnice a vysvětlila celý problém. Tam jí řekli, ať se synem přijede do nemocnice. Když jim opět vysvětlila, že vedle v pokoji spí malá dcera a auto nám před týdnem ukradli, tak jí odvětili, ať si vezme taxi. Manželka byla zoufalá, protože horečku nemohla srazit a syn stále plakal. Ještě, že máme hodné sousedy. Naše sousedka dceru pohlídala a soused vzal manželku i syna do nemocnice, kde konstatovali, že syn má silnou angínu a že je dobře, že okamžitě přijela.     Po návratu ze služební cesty jsem byl velice rozzlobený na přístup našeho zdravotnictví, proto jsem napsal dotaz a zároveň stížnost na ministerstvo zdravotnictví, proč ani k dětem nepřijede pohotovostní lékař nebo sanita z nemocnice.Odpověď z ministerstva mě ohromila. Napsali mi, že na výjezd pohotovosti nejsou peníze a že si náš případ prověřili v uvedené pražské nemocnici a zjistili, že  v uvedený den nikdo našeho jména v  nemocnici nebyl ošetřen, takže vše odkládají!     Stále si od té doby kladu otázku, proč není poskytnuta lékařská pomoc dítěti, přestože platíme pravidelně zdravotní pojištění, a proč několik sanitek okamžitě vyjede ke každému feťákovi, cikánovi, Ukrajinci a dalším příživníkům, kteří si určitě zdravotní pojištění neplatí a jsou ošetřeni z našich peněz. Občas ještě stačí zdemolovat sanitu a zmlátit lékaře.Druhá zkušenost:     Na začátku června se v noci do našeho domu snažili dostat 2 feťáci. Protože dům se zamyká, snažili se vylomit zámek. Několik lidí z našeho domu tento hluk probudil a snažili jsme se feťáky od našich dveří odehnat. Protože však byli agresivní, zavolali jsme policii. Když policie přijela, byli feťáci již u druhého vchodu a snažili se vylomit zámek tam.     Policie je legitimovala a to bylo vše. Předseda bytového družstva se proto policistů zeptal, kdo bude platit škodu. Policisté se na něj nechápavě podívali a řekli mu, že tito dva feťáci určitě ne, že nemají peníze a že z nich nikdy nic nedostaneme a že jsou „sjetí“, že ani neví co dělají a pustili je bez sebemenšího záznamu nebo sepsání protokolu.     Tak mě napadlo, co by se asi stalo, kdyby takto vylamoval zámky normální občan. Jak mají lidé důvěřovat policii, když chrání takovéto živly?     Chyba je v systému celé společnosti, která je příliš liberální a takovéto živly podporuje, jen aby náhodou nebyla naše vláda pokárána z Bruselu, že je u nás málo demokracie nebo že naše společnost je rasistická .      Je jedno jestli bude vládnout ODS nebo ČSSD, těmto lidem nejde o obyčejné lidi, pouze o vlastní koryta. Slibuje se jen před volbami. Bohužel většina lidí toto ještě neprohlédla nebo nechce prohlédnout. Proto podporuji Dělnickou stranu, s jejíž programem do poslední tečky souhlasím. 

Josef Hendrych

 
≡ 4. srpna  2006Probuďme sílu zaměstnanců!     Již několikrát jsem psal, že komunisté a jejich rétorika zdiskreditovala a zesměšnila mnoho slovních obratů, které když se použijí dnes, vyvolávají nežádoucí reakce posluchačů, kteří vinou této profanace v nich nevidí ten pravý smysl. Psal jsem o slůvkách dělník, dělnický, a nyní bych se zastavil u výrazu, který byl hojně nadužíván za minulého režimu – sebeuvědomění dělnické třídy. Pamatujete se?     Jenže „učešeme-li“ si tento výraz do dnešní mluvy a situace, najednou zjišťujeme, že to tak strašně nezní. Předně nahraďme výraz dělnická třída slovem zaměstnanci a vyjde nám sebeuvědomění zaměstnanců. Ať mě nikdo neříká, že to zaměstnanci nepotřebují. Sebeuvědomění určité společenské vrstvy je normální a přirozené. Je na omylu ten, kdo si myslí, že v dnešní České republice není žádné takové sebeuvědomění. Je a velmi silné. Jsou to voliči ODS – zaměstnavatelé, tuneláři, korupčníci či majitelé domů. A ten zbytek? Vždyť víte, že jsem napsal článek, že ODS volí bohatý nebo hlupák…     Právě ony zmíněné skupiny jsou modelovým příkladem onoho sebeuvědomění. Semkly se dohromady a podporují stranu, která jim zaručí jejich zisky, čachry a beztrestnost na úkor těch, kdož u nich pracují a jsou odkázáni na průměrnou a ve většině případů podprůměrnou mzdu. A nikoho to nepřekvapí a považuje to za normální. Takže když se mohou semknout oni, jichž je méně než nás, tím spíše se musí semknout všichni zaměstnanci.     Uvědomme si naši sílu a podle toho jednejme. U někoho tyto řádky mohou vzbudit dojem, že chci nějaké rozdělení společnosti na třídy, z nichž jedna by se snažila získal vrch na druhou. To je ale omyl. My nejdeme cestou bolševiků a ani těch, kdož chtějí vrátit zaměstnance do první poloviny 19. století. Naším cílem je spolupráce všech vrstev obyvatelstva na společném díle – rozvoji a zesílení naší vlasti. Abychom ale takové spolupráce dosáhli, tak musíme spolu jednat jako rovný s rovným, silný se silným. A to v tuto chvíli dost dobře nejde, protože silný a jednotný je pouze blok zaměstnavatelů. Na straně druhé vidíme apatii, rozhádanost a mnohdy i snahu za pár stokorun navíc jít proti svým kamarádům tím, že pan šéf bude vědět, co se ve firmě povídá.     Čeká nás nelehký úkol, jak to celé dát dohromady. Každý z členů a sympatizantů Dělnické strany musí vysvětlovat svým známým, spolupracovníkům či spolustolovníkům z hostince nutnost jednoty a spolupráce mezi zaměstnanci. Musíme je přesvědčovat, že druhá strana nám zadarmo nic nedá, že zaměstnavatelé budou respektovat zaměstnance jen když jim bude ukázána síla a odhodlání. A ruku na srdce, zaměstnavatel ničemu jinému nerozumí.     Vy všichni, kteří prstíkem ukazujete na Západ a plačtivým hláskem poukazujete na to, že se tam mají lépe, že mají více sociálních práv, delší dovolenou, více rekvalifikací, více úlev v zaměstnání pro ženy s dětmi a nemocenskou, že nemusí přecházet chřipku, si uvědomte, že jim tam nic nespadlo do klína z libovůle zaměstnavatelů, ale všechno si museli vybojovat. Stávkami, demonstracemi, ale hlavně sebeuvědoměním si své síly a vůlí po změně. A to je přesně to, co potřebujeme tady a na čem musíme začít pracovat. To je úkol pro nás všechny okolo Dělnické strany. Vždyť spolupráce zaměstnanců a zaměstnavatelů přinese užitek oběma stranám a odstraní se současný stav, kdy vzájemné rozpory utlumují podnikatelskou kreativitu a odhodlání zaměstnanců pracovat pro firmu, neboť mají pocit, že nepracují pro sebe ale pro hrstku vyvolených, kteří jimi mnohdy i pohrdají. Jiří Štěpánek 
≡ 28. července  2006Nenažraná Kafková     Policie zadržela členku představenstva České konsolidační agentury (ČKA) Radku Kafkovou při přebírání úplatku. Ten se měl pohybovat v řádech stovek tisíc korun. Kafková a její dva komplicové společně prodávali podhodnocené pohledávky, přičemž způsobená škoda se odhaduje na stovky milionů korun. Vysoká státní úřednice, jejíž měsíční plat činí 340 tisíc korun(!), tak zřejmě vymění pohodlí luxusně zařízené kanceláře za vězeňskou pryčnu.     Celá aféra je nepochybně citelnou ranou pro sociální demokracii. Právě ministr financí Sobotka, Paroubkův to věrný Hujer, jmenoval Kafkovou do vedení ČKA. A byl to on, kdo do vysoké pozice stejného úřadu jmenoval i Mojmíra Hampla a Jiřího Juráně, kterým zase podřízení vyfoukli „drobnou částku“ půl miliardy korun a převedli jí do zahraničí. Tyto peníze samozřejmě již nikdo nikdy neuvidí a škodu uhradí daňoví poplatníci. Osmileté vládnutí ČSSD je poznamenáno obrovským nárůstem korupce, která prorostla až do nejvyšších pater státní správy. Vysocí úředníci v barvě růže mnohdy propadli pocitu beztrestnosti a opájejíc se vlastní důležitostí začali se chovat jako hejno nenažraných kobylek. Kauza Kafková je to názorným důkazem. Ani nadstandardní plat (průměrný občan by na něj pracoval dva roky) zřejmě neuspokojoval její požadavky.     Zcela jistě nelze korupci z naší společnosti vytěsnit okamžitě. Můžeme ale přijmout taková opatření, která by korupci silně postihovala. Vysoké tresty vězení, propadnutí majetku, zákaz výkonu povolání. To jsou možnosti, které nebyly doposud plně využity a obávám se, že v nejbližší době ani nebudou. Není k tomu totiž vůle. Vládní elita by tím pádem ohrozila své mocenské pozice. Tomáš Vandas 
≡ 23. července  2006K dostání nové číslo Dělnických listů     Od pondělí 24.7.2006 je k dostání nové číslo Dělnických listů. Čtenáři a příznivci Dělnické strany (DS) se mohou těšit na článek Václava Prokůpka o poslaneckých prebendách nebo na komentář Ladislava Malého o parlamentních volbách, rovněž na glosy, programové body DS či názory čtenářů. Nové číslo je distribuováno centrálním sekretariátem DS a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS 
≡ 13. července  2006Prezident stanovil termín komunálních a senátních voleb     Prezident Václav Klaus stanovil konání voleb do Senátu, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do Zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí na 20. a 21. října. Od toho je odvozen i termín odevzdání kandidátních listin, a to nejpozději 15. srpna do 16. hodin. Tiskový odbor DS 
≡ 11. července  2006Brusel se bojí polského nacionalismu     Polsko pokračuje v nastoupeném kurzu radikální politické změny. Prezident Lech Kaczynski přijal demisi šéfa vlády Kazimierze Marcinkiewicze a na jeho místo dosadil svého bratra Jaroslawa.     Jak si představuje zahraniční politiku své vlády, naznačil 57letý šéf strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczynski v rozhovoru pro časopis Wprost. Vláda by podle něho měla především v Evropské unii více hájit polské národní zájmy: „Nenecháme se přesvědčit, že v Evropě nejsou národní státy ani národní politiky,“ řekl Kaczynski s tím, že Polsko už nepřistoupí na žádná řešení, která by ho v Evropě znevýhodňovala. Nový polský premiér také nesdílí v Evropě populární názor, že národní stát je něco špatného: „Chceme využít naší přítomnosti v Evropě k tom u, abychom národní stát posílili.“     Rozpaky vyvolávají Kaczynského slova i v Bruselu: „Nacionalismus přinesl Evropě mnohá utrpení a je potřeba ho neutralizovat. Teprve uvidíme, jak se slova premiéra Kaczynského projeví v praxi, ale pokud se konzervativci rozhodli úzce sledovat situaci na Slovensku, bylo by přinejmenším fér, aby tak udělali v případě polské vlády,“ řekl nizozemský socialista Jan Marinus Wiersma. Tiskový odbor DS 
≡ 4. července  2006Karel IV. se musí obracet v hrobě     Pavel a Janis se konečně vzali. Pokud nevíte, o kom je řeč, jde o zpěváka Pavla Vítka a manažera Janise Sidovského, kteří uzavřeli „sňatek“ na nádvoří hradu Karlštejn. Oba „novomanželé“ sice odmítli prstýnky a družičky, ale jinak to byla svatba velkolepá, na které nechyběl ani hlavní iniciátor homosexuálních svazků, dosluhující premiér Paroubek.     Homosvazky se staly skutečností. Co dál? Nyní bude za nějakou dobu následovat požadavek na adopci dětí. A pak budou následovat další zvrácenosti. Vždyť například v Nizozemsku byla nerušeně zaregistrována politická strana prosazující sexuální styk s dětmi od 12. let a propagující dětskou pornografii. Tak to zanedlouho máme i zde.     Karlštejn byl svědkem něčeho, co odporuje zdravým základům společnosti, morálce a tradičním hodnotám. A Karel IV. se musí v hrobě obracet…    Vladimír Svoboda 
≡ 28. června  2006Američany zde nechceme!     Někdy si s námi hraje doba podivnou hru. Hru poučnou, nabádající k zamyšlení. V těchto dnech si připomínáme 15 let od doby, kdy území tehdejšího Československa opustil poslední sovětský voják okupačního kontingentu, který zde byl dislokován po srpnovém obsazení republiky v  roce 1968. A právě v této chvíli se začíná jednat o vybudování americké raketové základny. Nic není rozhodnuto, ale jestliže bude ministrem zahraniční disidentský povaleč Vondra, který je známý svou proamerickou vstřícností, tak tato základna získá významného lobbistu.        Již se objevily první komentáře v tisku, které postavení základny vítají a někteří pisálci (např. pan Joch v MfD) jdou tak daleko, že když zde nebudou americké raketové základny, tak za pár let budou naše ženy chodit zahalené, naše oblíbené pivečko bude zakázané a homosexuálové budou v ghettech. Vedro někdy dělá divy. To chce hodně pít minerálky a být ve stínu, pane Jochu.     Právě íránská hrozba je tím pravým důvodem, proč zde chtějí mít Američané rakety. Americký raketový deštník nás má chránit před teheránskými raketami. Nevím, proč by se měli čeští občané stát součástí americké velmocenské hry proti Íránu. Americká administrativa se snaží svrhnout legálně zvolenou íránskou vládu, těšící se podpoře veřejnosti, i když pár intelektuálů a emigrantů v americkém žoldu tvrdí opak. Česká vláda by měla spíše s Íránem obchodovat, než mít na svém území rakety. Ono na druhé straně není o čem diskutovat, protože když jsme členem NATO, tak jsme s podobnou alternativou museli počítat. Členství v NATO a cizí vojska na území republiky jsou spojené nádoby. Takže jestliže nám Američané dávají možnost se rozhodnout, je to od nich jistým způsobem velkomyslnost. Také nám to mohli nařídit. Kde je ale psáno, že zůstane jen u konvenčních raket, protože ty se dají lehce vyměnit za jaderné!     Vzpomínám si, jak v polovině osmdesátých letech minulého století se do Československa navážely sovětské rakety SS 20 a SS 25, a jak disidenti z Charty 77 proti tomu protestovali a ani Washington nezůstal v protestech pozadu. Nehledě na to, že umístění sovětských raket bylo reakcí na dříve instalované americké Pershingy v tehdejší NSR. Sovětské rakety na českém území vadily, ale americké dnes ne? Dalším argumentem, proč mít tyto základny v českých vojenských prostorech, je ekonomický přínos pro místní obyvatele. To je bezesporu pravda, ale ekonomická prosperita jednoho okresu nemůže vyvážit ztrátu státní suverenity. Bude to znamenat nejenom ekonomický přínos pro místní obyvatele, ale i etnické obohacení, protože v mnoha českých chalupách by se mohl narodit černoušek, jehož otcem by mohl být tam pobývající černý Boby z Georgie…     Dělnická strana rozhodně odmítá americké vojenské základny na českém území, jejichž přítomnost považuje za ztrátu státní suverenity a národní svébytnosti. Podporujeme vypsání referenda k této otázce a naše volba je jasná: Ne americkým vojenským základnám! Jiří Štěpánek 
≡ 27. června  2006Cíl satanistů – New Age          A hned také si odpovězme, kdože ti satanisté jsou: především zednáři, potom sionisté a judaisté, kterým asistují bolševici, liberálové a socialisté.     Poté co jsem letos v únoru napsal úvahu „Svobodní zednáři jako inspirátoři levice“, pociťoval jsem nutnost poukázat také na vzdálené cíle zednářů a tím úvahu dokončit. Tím hlavním operačním cílem zednářů je bezpochyby likvidace katolické církve, což se jim za pomoci „užitečných idiotů“, tj. katolických liberálů v samotné církvi, úspěšně daří plnit. Vzdáleným operačním cílem zednářů, sionistů a judaistů je – poté co vojensky, ekonomicky a politicky ovládnou celý svět – uskutečnění jejich utopických představ tzv. nové doby v celosvětovém měřítku, anglicky New Age.       K tomu, abychom aspoň tušili, jaká že to ta nová doba bude, čím se bude vyznačovat, co v ní bude největší prioritou a zda-li v ní budou vůbec lidé šťastni, k tomu nám stačí si uvědomit ona známá Kristova slova o stromu a ovoci. Sionisté, judaisté a zednáři tvrdí, že když nebude existovat katolické náboženství, jež prý člověka svazuje svými středověkými poučkami a názory, bude lidstvo šťastné. Je tomu opravdu tak?     Mám před sebou jeden málo známý dokument, jakési Vyznání Emila Zoly, které napsal v roce 1896 a adresoval arcibiskupovi v Chalcedonu. Emil Zola totiž po zázračném uzdravení trojnásobné fraktury nohy, kterou lékaři tenkrát chtěli amputovat, prožil obrácení. Známý spisovatel Zola psal své romány v duchu naturalismu, např. román Zabiják, Nana a jiné. Také se literárně věnoval sociální problematice liberálního kapitalismu v 19. století. Třicet let, jak píše, byl členem zednářské lóže a ke stáru byl Bohem osvícen a z řádu vystoupil - a doufejme, že byl Bohem i omilostněn a spasen. Zemřel v roce 1902. Vyznání E. Zoly je o to vzácnější, že skutečně patří k ojedinělým dokumentům svého druhu, neboť  každý zednář ví, že uveřejňovat závažné informace o lóžích je pod trestem smrti.  (celý článek naleznete v sekci …komentáře)Mgr. Ladislav Malý 
≡ 26. června  2006ODS chce americkou základnu v ČR     Předseda ODS a kandidát na funkci premiéra Mirek Topolánek podpořil případné umístění protiraketové základny na českém území. „Nejen v rámci plnění našich smluvních závazků, ale i v rámci bezpečnosti České republiky je to varianta, kterou budu podporovat," prohlásil doslova. Topolánek rovněž uvedl, že je proti vypsání referenda k takové otázce, dostačující je prý rozhodnutí parlamentu.     Podle posledních informací by do několika týdnů mělo být jasné, zda v tuzemsku vznikne americká raketová základna. Američané prý do konce září čekají jasnou odpověď. Oficiálně žádost o řízení základny v Česku ještě USA nepodaly. Učiní tak ale jen v případě, že by měly jistou odpověď ano. Technické zkoumání, zda základna v České republice, Polsku či Maďarsku vůbec může být, spěje ke konci a Američané chtějí znát politické rozhodnutí.     Američané, kteří touží po takzvaném protiraketovém štítu, chtějí mít ve střední Evropě základnu s obrannými střelami země-vzduch. Jejich otázka však přichází v době, kdy stále není jasné, kdo bude v České republice vládnout. Nová česká vláda však zřejmě půjde ve šlépějích vlády komunistické, která dovolila sovětům pobyt na dobu „dočasnou“. Tiskový odbor DS 
≡ 21. června  2006Blahopřání Slovenské národní straně     Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas poblahopřál osobním dopisem šéfovi Slovenské národní strany Jánu Slotovi k vynikajícímu výsledku jeho strany v parlamentních volbách na Slovensku. Tomáš Vandas rovněž  vyjádřil potěšení nad návratem slovenských národovců do slovenského parlamentu, který podle něj bude znamenat výrazné posílení nacionalistických sil v celé Evropě. Tiskový odbor DS 
≡ 17. června  2006Předsedou DS opět zvolen Tomáš Vandas      Dne 17.6.2006 proběhl v Praze II. sjezd Dělnické strany (DS). Hlavními body jednání byla volba ústředních orgánů strany, zhodnocení výsledku parlamentních voleb a příprava na komunální volby.     Do čela Dělnické strany byl delegáty sjezdu jednomyslně zvolen Tomáš Vandas, který při volbě neměl protikandidáta. Prvním místopředsedou byl zvolen Jiří Štěpánek, dalším místopředsedou Petr Kotáb. V předsednictvu jsou dále Jindřich Nestler a Václav Prokůpek. Rozhodčí komise byla zvolena ve složení Jan Blaško, Ladislav Malý a Pavel Procházka, Revizní komise DS: Ladislav Tůma, Vladimír Pelák, Martina Pecinová. Sjezd rovněž přijal usnesení, ve kterém vyjádřil ochotu i nadále spolupracovat s politickými subjekty angažujících se v politickém hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), avšak na bázi suverénní politické strany. Jednání se také zúčastnili hosté z Národního korporativismu.     Tomáš Vandas zastává funkci předsedy DS od 31.5.2003. V roce 2004 vedl kandidátku Dělnické strany do evropských voleb a v letošních parlamentních volbách byl lídrem v Pardubickém kraji na kandidátce politického hnutí PaS. Tiskový odbor DS 
≡ 16. června  2006Kdo se raduje z vítězství ODS?     Parlamentní volby skončily jak skončily. Vyhrála ODS, která se už dala do sestavování vlády s mocichtivými Zelenými (spíše je to Bursík než členská základna, kdo chce příklon k ODS) a prostituujícími lidovci v čele s šíbrem Kalouskem. První náznaky toho, co nás v případě vlády ODS čeká, jsou už zde. Lídři těchto tří stran se již shodli na platbách za návštěvu u lékaře a za poplatek za recept. Vida, první asociální vlašťovky jsou tu a přijdou další a nebudou to už vlašťovky, ale pořádní supi, jenž se vrhnou na zaměstnance jako na bezmocnou prérijní oběť.     Je smutné, že o výsledku těchto voleb rozhodlo pár set „krajanů“, no vlastně emigrantů, žijících si v pohodlí newyorských bytů, ve stínu losangeleských bulvárů, či floridských bungalovů. Nežijí zde skoro čtyřicet let, mnozí ještě déle, neznají zdejší situaci a přesto rozhodli o osudu těch, kdož tady žili, nikdy nikam neutekli za lepším bydlem a budou zde muset žít a ještě poslouchat zámořské emigrantské chytrosti o tom, jak nebojovali proti komunistům. Ono se to v závětří Sochy svobody bojovalo lehce než u nás doma.     Dovedu si živě představit, jaké veselí vypuklo u majitelů domů, když se dozvěděli o vítězství ODS. To asi hned běželi přepisovat nájemní smlouvy na tržní nájemné a vybírali jména nájemníků, které vystěhují, aby z jejich bytů byly kanceláře zahraničních firem.     Jistě radostně juchali někteří živnostníci u zkyslých salátů a zelených salámů, sami sebe hrdě se titulující slůvkem podnikatel, že nebudou muset platit skoro žádné daně. Neuvědomují si, že až je dostihne revma z průvanu nedovírajících dveří jejich krcálků, tak si celou léčbu zaplatí sami a v tom jim žádný Tlustý či Topolánek nepomůže, protože oni pomohou spíše nadnárodnímu Tescu, než českému živnostníkovi. Ale to jim, potomkům pana Bajzy z Poláčkova románu Bylo nás pět, nedochází.     Jak asi muselo bouchat šampaňské a kaviár se nabíral polévkovou lžící u tunelářů, finančních gangsterů či zkorumpovaných magistrátních a ministerských úředníků. Vědí, že budou beztrestní – vytunelování firmy už nebude zločin, ale špatný podnikatelský záměr, přesně jako za Klause, Ježka, Dlouhého a Kočárníka, zkrátka za vlády ODS. Možná si někteří spletení zaměstnanci drbou hlavu, jak vlastně volili a nyní je pozdě něco řešit.      Dělnická strana neúnavně před volbami varovala před asociální modrou šancí ODS a servilní proevropskou politikou ČSSD, snažili jsme se zastavit občany před úprkem do národní a sociální propasti. Povedlo se to jen částečně, ale přesto jsme poznali, že náš nastoupený směr k politice sociální, národní a lidové je správný. Nesázíme na nafouknuté bubliny hvězdiček showbyznysu, či od reality odtržené intelektuály stojící v čele spolků, jejichž vliv nepřesáhne stůl v hostinci, kde scházejí, nehrajeme na notu primitivního pivního tričkového antikomunismu. Naše sázka, a do banku jsme dali vše, je sázkou na každého poctivého Čecha, který stojí v závodě za strojem, dře na poli či sedí za stolem v úřadě.      Všem těm nabízíme ruku ke spolupráci v nadcházejících komunální volbách, aby na kandidátce Dělnické strany vymetli radnice českých a moravských měst od korupčních a příživnických vší. Náš politický boj o duši českého národa pokračuje. Nechceme samozřejmě stavět zaměstnance a zaměstnavatele proti sobě, ale vždy budeme stát na straně zaměstnanců, když je bude někdo chtít obrat o jejich nezadatelná práva a důstojnost člověka 21. století. Chceme, aby zaměstnanci a zaměstnavatelé existovali vedle sebe ve shodě, protože jak jedni, tak druzí bez sebe nemohou existovat a všichni by měli pracovat ku prospěchu národního celku. Protože silný národ znamená silný zaměstnanec a silný zaměstnavatel. Jiří Štěpánek 
≡ 16. června  2006Skutečná tvář Jaroslava Haška     Autor známého románu Osudy dobrého vojáka Švejka je u širší veřejnosti znám jako velký humorista a spisovatel. Jako člověk prý nezkazil žádnou legraci a vždycky v dobrém s každým vycházel. V různých písemných pramenech se poukazuje i na jeho údajnou laskavost a dobrotu: že by prý ani mouše neublížil. Někteří „haškologové“  dokonce tvrdí, že Haškova povaha je prototypem  povahy české.      Hašek byl publicista a novinář. Po vystudování Českoslovanské obchodní akademie – v čase Rakousko-Uherské říše - oddal se bohémskému a tuláckému životu. V roce 1907 byl krátce za svou anarchistickou činnost vězněn. Po roce 1911 spolu s F. Langrem, E.A. Longenem, E.E. Kischem a jinými podobnými intelektuály židovského původu byl autorem řady kabaretních vystoupení, jež svým břitkým jazykem a celkovým zaměřením podrývaly autoritu státu a monarchie; předmětem jejich humoru byla především katolická církev.     Po vypuknutí světové války byl Hašek odveden na frontu do Haliče, kde se krátce na to nechal zajmout. Později vstoupil do Československých legií, odtud však přešel v roce 1918 do tzv. rudé armády, tedy k bolševikům. Zde udělal kariéru: v městě Ufě se stal „načálnikem“ pro práci s cizinci. V roce 1920 se vrátil do Prahy se zřejmým úkolem podvracet mladý Československý stát. Zemřel v roce 1923.     Z doby jeho působení v „rudé armádě“ se zachoval jeho článek v bolševickém časopise „Naš puť“ z roku 1919. Vyjadřuje v něm svoje názory na odluku církve od státu a naprosto schvaluje sovětský brutální postup proti církevním institucím. Pro katolíky naší současnosti by nemělo být nijak překvapující, že Haškovy tehdejší názory na pravoslavnou, ale i na katolickou  církev, se shodují s názory dnešních liberálů a zednářů. I když postup současných zednářských mocenských orgánů proti katolické církvi nemá tak vyhrocující osten, jako tomu bylo za vlády zločinné KSČ, nicméně šestnáct let po převratu nebyly naše vládnoucí liberalisticko-zednářské kruhy schopny církvi vrátit komunisty ukradený majetek, ujednat Konkordát s Vatikánem - abych jmenoval aspoň ty nejkřiklavější „resty“. Přečtěme si Haškovu „lahůdku“. Jaroslav Hašek: Odluka církve od státu.Odluka církve od státu je taková forma vzájemných vztahů církve a státu, v níž se stát neváže na žádné náboženství, žádnou věrouku a žádnou církev.Sovětská republika se ani v jediném bodě nepodřizuje církevní autoritě.Pro sovětskou republiku není žádnou autoritou nějaké boží zjevení, vymyšlené popy.V republice jsou si všechna náboženství rovna a nedělá se mezi nimi rozdílu.Proletářská moc nepovažuje za nutné prosit církev, aby se modlila při různých státních slavnostech, ani nepotřebuje církevního požehnání a pomoci boží ve svém boji s buržoazií.Dobrá puška, bodák nebo kulomet v rukou bojujícího lidu je tím nejlepším požehnáním.V sovětské republice jsou zrušeny všechny církevní úkony, které se prováděly při narození, úmrtí a sňatku a které měly význam jenom pro kapsy popů.Narození, úmrtí a svatba se teď prostě registrují v komunách.Církevní sňatek je neplatný – zákonný podklad má pouze sňatek občanský.Církevní a farní školy jsou zrušeny. Tím, že byli ze škol vyhnáni zaostalí negramotní popi a že se přestalo vyučovat náboženství, se školy osvobodily.Místo vykládání báchorek o ráji a pekle učí sovětská škola děti žít a připravuje je k boji.Bývalá církevní škola pěstovala farní ovečky, ze kterých popi dřeli kůži.Sovětská škola dá republice svobodné děti.Při odluce církve od státu se náboženství stává soukromou záležitostí, o kterou se republika nestará, pokud se ovšem za ní neskrývají kontrarevoluční úmysly.V takovém případě se osoby využívající náboženství ke kontrarevoluční propagandě předávají Mimořádné vyšetřovací komisi. (Jak humánně s takovými „zločinci“ Mimořádná vyšetřovací komise – ČEKA – zacházela, o tom vypráví A. Solženicyn v knize Souostroví Gulag – pozn. L.M.)Všechny náboženské a církevní organizace v republice jsou soukromými společnostmi a podléhají kontrole sovětské moci.Rozumí se samo sebou, že republika při odluce církve od státu zbavuje církev jako privátní spolek prostředků na plat a penzi popů, nesubvencuje chrámy a neposkytuje náklady na vzdělávání duchovních.Proto je třeba zkonfiskovat veškerý církevní majetek, movitý i nemovitý, který církevní paraziti získali z mozolů pracujících mas.Církev systematicky udržuje lid v temnotě, v poddanství boháčů.Církev byla druhou vládou; opírala se přitom o všechny kontrarevoluční živly a zároveň je podporovala.Proto vláda pracujících rozdrtila vládu církve tím, že ji oddělila od republiky.Naš puť – 9.2.1919      Tolik velký český a světově uznávaný spisovatel Jaroslav Hašek. V třicátých letech dvacátého století měl Josef Goebbels, říšský ministr propagandy nacistického Německa, na stránkách nacistického tisku pronést větu, že prý Češi jsou smějící se bestie. Jestliže čerpal pro svoje tvrzení jenom informace z postavy Jaroslava Haška, nemohl říci výstižnější větu.       Mgr. Ladislav Malý 
≡ 14. června  2006Odpovědi Tomáše Vandase na otázky Parlamentních listů     Redakce Parlamentních listů oslovila po volbách všechny parlamentní a některé mimoparlamentní politické strany. Odpovědi předsedy Dělnické strany (DS) Tomáše Vandase přinášíme našim čtenářům a příznivcům: 1/ Jak hodnotíte letošní předvolební kampaň? Domníváte se, že byla vedena korektně či nikoli?     Zcela určitě ji nemohu hodnotit pozitivně, neboť mimoparlamentní politické subjekty byly diskriminovány omezeným přístupem do sdělovacích prostředků. Výjimkou byla jen Strana zelených, která díky účelově nadhodnoceným preferencím nahradila umírající Unii svobody. A co se týká nejrůznějších afér a osočování mezi socialisty a občanskými demokraty, jednalo se pouze o divadlo před občany. Nyní se dohodnou a budou se navzájem tolerovat a společně vládnout. 2/ Jaké byly priority vaší strany v parlamentních volbách?     Zástupci Dělnické strany kandidovali za politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě a mezi naše programové priority patřilo především znovuzavedení trestu smrti, podpora tradiční rodině, boj proti korupci, snížení kriminality, radikální omezení imigrace, snížení daňové zátěže a podpora českých podnikatelů a živnostníků. 3/ Jste spokojen s dosaženým výsledkem? Pokud ne, v čem spatřujete příčiny neúspěchu vaší strany?     Vzhledem k tomu, že náš národní a sociální program podpořilo bezmála 13 tisíc občanů, nepovažuji to při naší volební premiéře za špatný výsledek, naopak nás motivuje do další práce, i když víme, že bude dlouhodobá a bude vyžadovat mnoho trpělivosti.  4/ Jakým směrem se teď bude vaše strana ubírat?     Naší prioritou bude nyní příprava na komunální volby. V nich se chceme zaměřit nejen na obhajobu našich výsledků v některých obcích, ale chceme zvětšit počet svých zastupitelů v dalších městech, abychom program Dělnické strany více rozšířili mezi občany. Zvažujeme také účast v senátních volbách.  Tiskový odbor DS 
≡ 9. června  2006Svolán II. sjezd Dělnické strany     Předsednictvo Dělnické strany (DS) rozhodlo o svolání II. řádného sjezdu DS, který se uskuteční dne 17.6.2006 v Praze. Hlavními body sjezdového jednání budou volba předsedy strany a celého předsednictva, volba revizní a rozhodčí komise, hodnocení výsledků parlamentních voleb a příprava na komunální volby. Tiskový odbor DS 
≡ 6. června  2006Volby po česku     Výsledky z právě proběhnuvších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR mnoho vypovídají o stavu a povaze naší národní pospolitosti, a nemám teď na mysli onen nepříjemný patový výsledek. Člověka hned praští do očí, že se národ ve své většině polarizoval. Výsledky voleb jasně ukázaly, že se lidé bohužel zabydleli v liberálně  konzumní společnosti a změna je pro ně nežádoucí. Naopak: lidé chtějí víc konzumu, mít se tzv.dobře, a nevadí jim globalizační tendence Evropy, nevadí jim jejich trvalé vymírání, ani jim nevadí, že se ponenáhlu mění v konzumní stádo. Část jich chce více sociálního státu a tzv. jistot, řekněme socdemácký, kryptobolševický socialismus, druhá část –  ukázalo se že o málo větší - chce tzv. více svobody v podnikání, menší a rovné daně;  čili také konzum, ale v klasickém liberálním duchu, v kterém morálka a solidarita nemají místo; konzum pokud možno co největší a s nikým se moc nedělit. K té první části zhruba patří zaměstnanci všeho druhu a různých oborů, především pak starší lidé a důchodci, kteří už znají život a jeho zákeřná úskalí. Druhou část voličstva většinou tvoří mladší lidé, zejména prvovoliči, jejichž vidina života je neustálé prožívání „lehkosti bytí“ a dá se přirovnat k tanečnímu reji v rytmu rocku. Rozhodně od lidí tohoto typu nemůžeme očekávat hlubší filosofické reflexe o životě, natož pak víru v cosi transcendentálního; s tím je ovšem spojeno i jejich mravní nazírání, jež je vždycky utilitaristické. Právě na tyto mladé lidi sázela ODS a její sázka vyšla. Rodiče těchto mladých lidí před šestnácti lety plni divokého nadšení skandovali pro Havla a OF; posléze zvolili v očekávání blížícího se slibovaného blahobytu ODS a pana Klause, který „to vzal do svých rukou“: Za osm let ne špatnou ekonomiku našeho státu přivedl málem „zu grunt“ a u svých voličů se stal proklínanou osobou. Avšak tenkrát ještě všechno nestačil ekonomický establishment ODS rozprodat a vytunelovat: jsou zde ještě nemocnice, ČEZ, pošta…  A to jsou hodnoty, jež čekají na „konečné řešení“ dětí právě těch rodičů, kteří „bourali“ bolševismus. Bez nadsázky lze spolu s klasikem říci o ODS:  poprvé jejich vystoupení byla fraška, podruhé to bude tragédie.      V červnových volbách voličům ani trochu nešlo o možný výběr politických idejí a vizí – z výsledků voleb je patrné, že jednoznačně manifestovali svůj nezájem o politickou změnu, jasně dali přednost ekonomickým prioritám. Příkladem – a v tomto ohledu radostným - může sloužit KSČM, která hluboce propadla na zhruba 13%, i když pro národ „měla své řešení“. Anebo Cibulkova přímá demokracie, která byla voliči vnímána jako „oživení v sále“; podobně dopadla i Koruna Česká.  Rovněž tak Národní strana, která se před volbami holedbala svým „rozkročením na 5%“; veřejně tajné bylo i tvrzení vedení této strany o údajných deseti milionech, jež je ochotno poskytnout na volební kampaň, aby nakonec strana dostala svých 0,17% a skousla tak hořkou porážku se svým rivalem Právem a Spravedlností, jemuž voliči v České republice dali o 3 451 hlasů více.     Neslavně dopadlo i politické hnutí Právo a Spravedlnost, jež je složeno ze čtyř politických subjektů, kde dominantní roli hraje Dělnická strana. I když toto hnutí mělo obsazeno všech čtrnáct volebních krajských obvodů, téměř celou republiku kandidáti tohoto hnutí pokryli svými centrálně vytvořenými letáky, proběhly diskuze v televizi i rozhlase, voliči mu odmítli dát své hlasy. Proč? Jsou zde nejméně dvě příčiny: Práce kandidátů PaS v jednotlivých volebních krajích měla být více profesionální, tj. konat v obcích schůze s občany, soustředit se na menší města a vesnice, rozdat více letáků, vylepit více plakátů. To ovšem předpokládá osobní nasazení kandidáta, triviálně řečeno: kandidát musí aspoň měsíc před volbami zapomenout na svou rodinu a své zájmy a cele se věnovat nadcházejícím volbám.     Druhá příčina je neméně závažná: lidé-voliči nechtějí jiné politické řešení ve své zemi, než právě to, která je ovládá. Jakákoliv změna politického systému jim nahání hrůzu. Je to i psychologicky zřejmé a pochopitelné. Vždyť lidé, aniž by se ztotožnili se zrůdnou dobou bolševismu, přesto se v něm zabydleli. Přestáli bolestný čas sovětské okupace i tzv.normalizace, ztrátu svých iluzí. Sotva si zvykli na ty různé modifikace bolševismu, už tu byl rok osmdesátý devátý a s ním známé „kopnutí do mraveniště“. Uplynulo šestnáct let těžké doby pro občany tohoto státu: starost o chleba a bydlení, o práci a rodinu. Horko těžko si lidé začínají budovat své nové životy a zvykat si, vznikla nová mnohovrstevná struktura společnosti; a tu zase přicházejí politické strany s návrhy na další zásadní změnu jejich života. Na jednu generaci je to trochu příliš. Proto už lidé nechtějí nic slyšet o politicko-filosofické změně ve své zemi, o zlepšení morálního stavu národa, o vyrovnání se s bolševismem, které je stejně sionisticko-zednářskými kruhy zakázáno, o restituci majetku exulantů, a už vůbec ne o restituci majetku Církvi. Lidé chtějí klidně žít, pokud možno bez politických poryvů a změn,  jak už shora řečeno; chtějí konzum a co nejvíc tělových požitků, chtějí urvat ze života co se dá - jedině to pro ně má cenu a význam. Poslední volby v České republice jsou toho dokladem.     Je tedy možná zásadní změna politického systému v naší zemi? I když moje řádky jsou na první pohled plné pesimismu, tak přesto tvrdím, že ano. Národ - a s ním i celá Evropa -  musí ovšem sám k zásadní politické změně dozrát. V Evropě musí nastat doba, kdy politická změna bude tak říkajíc na spadnutí. Je to samotná liberální demokracie, na kterou tolik zednáři sázejí, která je už v rozkladu, a jež má v sobě zakomponováno mnoho zásadních chyb, na které zednáři dojedou; objevují se zde nepřekonatelné rozpory ve volebním systému např., a pomalu a jistě se ukazuje, že tento typ demokracie jde „ke dnu“. A potom je tu zásadní „šídlo“ v pytli liberální politiky zednářů a sionistů; tím je multikulturalismus a multietnicita Evropy, spojená s akcentací tzv. tolerance a pseudohumanismu. Až sem k nám, totiž do Čech a na Moravu, začnou ve stále větší míře proudit masy černochů z Afriky, Arabové z muslimských zemích a stavět za státní peníze svoje mešity, a i jiní příslušníci z různých neevropských etnik, bude velká radost a potěšení pozorovat obličeje našich maloměšťáků a jejich reakce. Potom teprve pro nás nastane vhodná doba k nastolení našich zásadních požadavků na změnu politického systému a jejich případné odhlasování ve volbách. Proto neházejme flintu do žita, raději se „cvičme ve zbrani“, a mějme trpělivost. Mgr. Ladislav Malý 
≡ 4. června  2006Prohlášení Předsednictva DS k výsledkům voleb     Předsednictvo Dělnické strany (DS) děkuje všem voličům, kteří odevzdali svůj hlas společné kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS). Téměř 13 tisíc občanů podpořilo národně orientovaný program i přes nepřízeň médií, jíž byly mimoparlamentní subjekty po celou dobu předvolební kampaně vytrvale vystaveny.      Dělnická strana udělala pro volební úspěch maximum. Postavili jsme lídry v polovině krajů, přispěli nemalou měrou na zaplacení kaucí, distribuovali Dělnické listy, přesvědčovali naše voliče o podpoře nového volebního projektu. I díky naší poctivé práci se PaS stalo v právě skončených volbách suverénně nejsilnějším národoveckým hnutím na české politické scéně. Výsledek parlamentních voleb je sice pro některé z nás zklamáním, ale rozhodně je dalším krokem v naší dlouhodobé práci. A i z neúspěchů je třeba si brát ponaučení a poznatky, které nás obohatí.      Za několik měsíců nás čekají podzimní komunální volby. Volby neméně důležité, neboť od poctivé práce v obcích a městech se rodí úspěch celostátní. Dělnická strana začne s přípravou na tyto volby téměř okamžitě, abychom své kandidáty prezentovali v co nejširším možném měřítku. Vyzýváme proto všechny, kteří doposud stáli mimo dění, zklamané politikou republikánů a tzv. národních sil , aby již neváhali. Pro skutečné vlastence a poctivé občany je u nás místo! Za Předsednictvo DS:Tomáš Vandas, předsedaJiří Štěpánek, místopředseda 
≡ 4. června  2006PaS obdrželo 0,23% - 12 756 hlasů     V parlamentních volbách 2006 obdrželo politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) 0,23%, což znamená 12 756 hlasů. Ze všech 25. kandidujících subjektů skončil PaS na 12. místě, z neparlamentních stran pak na sedmé příčce. Výsledky v jednotlivých krajích (v %):Praha: 0,14 (937 hlasů)Středočeský kraj: 0,32 (1992 hlasů)Jihočeský kraj: 0,20 (694 hlasů)Plzeňský: 0,37 (1084 hlasů)Karlovarský: 0,29 (404 hlasů)Ústecký: 0,37 (1387 hlasů)Liberecký: 0,21 (460 hlasů)Pardubický: 0,23 (637 hlasů)Královéhradecký: 0,23 (688 hlasů)Vysočina: 0,26 (724 hlasů)Jihomoravský: 0,16 (1015 hlasů)Moravskoslezský: 0,17 (1044 hlasů)Olomoucký: 0,32 (1073 hlasů)Zlínský: 0,19 (617 hlasů) Tiskový odbor DS 
≡ 1. června  2006Prohlášení předsedy DS     Již jen několik hodin nás dělí od otevření volebních místností. Po čtyřech letech máme opět možnost rozhodnout o složení Poslanecké sněmovny a vlády. Cítím povinnost v této chvíli poděkovat vám všem, členům Dělnické strany (DS), příznivcům, aktivistům, za vaše odhodlání a úsilí. Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), na jehož kandidátkách jsou zástupci DS, prokázalo v předvolební kampani i díky vaší obětavé práci svou životaschopnost, programovou srozumitelnost a deklarovalo jasný cíl: Uspět!     Chci také poděkovat za velké množství telefonátů, dopisů a e-mailů, které jsem v uplynulém období obdržel. Věřte mi, že mě těší, když vím, že i v tak těžkém boji, v zápase o národ a o jeho budoucnost, jsou lidé, kteří mi důvěřují a vyjadřují podporu. Chci všem vzkázat: Jdeme po správné cestě a věřím, že nadcházející parlamentní volby budou dalším významným krokem k budoucímu vítězství!   Váš Tomáš Vandas 
≡ 29. května  2006Cirkusové představení ČSSD a ODS     Předvolební boj spěje ke svému vyvrcholení, zbývá už jen pár dní, než se otevřou volební místnosti, kde lidé budou moci svobodně volit novou vládu. Koho volit? Tuto otázku si jistě pokládá každý. Do parlamentu nyní kandiduje dvacet šest politických stran a hnutí. Každé seskupení oslovuje voliče programem a především sliby, jak se voliči bude dařit po vítězství jejich strany. Volič je pak ze všech stran obklopen pohádkami o vysokých platech řadových zaměstnanců, rovných daních a nebo ještě lépe žádných daních. Jedna strana předhání stranu druhou svými utopickými sliby. Připomíná mi to volbu miss, kde mladá dívka pózující na molu hlásá světu onen pověstný „světový mír“. Stejně nereálná myšlenka jako předvolební slib některého z našich politiků. A stejně jako jsou nesplnitelné sny o míru na světě, jsou nesplnitelné sliby politiků. Někdo na jejich pohádky skočí, jiný ne a k volbám raději nechodí.     A není se čemu divit. Když už voliče strana neosloví ničím rozumným, přichází na scénu jiné představení. Jedna strana hází špínu na stranu konkurenční a naopak.  Billboardy jsou na každém kroku, někdy není ani jasné, co je obsahem myšleno. Sám jsem svědkem pochodu modrých cirkusáků po historickém centru Prahy, volajících po volbě ODS. Cirkusáci hopsají, skákají a to vše dělají pro volbu jejich strany. V průvodu už chyběl jenom modrý slon. Nevím, zda-li tímto veselým průvodem ODS přesvědčí nerozhodnuté voliče.     Soupeření dvou rivalů Paroubek vs. Topolánek je pak soubojem dvou českých lvů, korigovaný ostrým bičem krotitele v podobě redaktora. Z celkové diskuse se toho volič příliš nedoví, ale divák se při takové ostré diskusi rozhodně nenudí.      Pověstná Mackova facka uštědřená ministru zdravotnictví Davidu Rathovi je vyvrcholením předvolebního cirkusového představení a lidé vstávají ze židlí k jásotu a velkému potlesku.      Výrazné soupeření dvou nesmiřitelných stran splnilo svůj účel. Rozdělilo především voliče na dva tábory a tím si obě strany zajistily velký počet hlasů na úkor všech ostatních stran. Po volbách si s úsměvem podají všichni ruce a na drobné předvolební roztržky zapomenou. Bude před nimi stát další složitý úkol: čím oslovit lidi v příštích volbách. Ale obávám se, že dojde opět na rozdání několika facek.     Jedno je jisté. Cirkusové představení volbami rozhodně nekončí a nám bude jistě umožněno už brzy vše shlédnout na obrazovkách našich televizních přijímačů, až se poslanci pohodlně usadí na svých otlačených lavicích a vyznačí si tam další čárku. Květoslav Ravik 
≡ 27. května  2006PaS odsoudilo útoky euronadšenců na prezidenta ČR     Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) odsoudilo vyjádření skupiny „nezávislých osobností“ na adresu prezidenta Václava Klause v souvislosti s jeho výroky vůči  Evropské unii. V prohlášení PaS, ke kterému připojil svůj podpis i předseda Dělnické strany (DS) Tomáš Vandas, se mimo jiné praví:     „Politické hnutí Právo a Spravedlnost je znechuceno nátlakovými akcemi zdánlivě nepolitických „občanských“ iniciativ a domácích i zahraničních „nezávislých osobností“, které nevybíravým způsobem ovlivňují společenskou atmosféru v zemi v předvolebním období. V posledních dnech se jedná zejména o koordinované útoky na osobu prezidenta republiky Václava Klause, jež jsou zřetelně motivovány snahou umlčet jakoukoli kritiku ducha a struktur současné EU a dehonestovat (či dokonce kriminalizovat) každého, kdo odmítá koncept evropského superstátu. Že se do těchto útoků zapojují krajně levicoví aktivisté a bulvární novináři je obvyklé, angažmá osobností vědeckého světa v těchto akcích je ovšem podle našeho názoru smutným zneužitím úcty a společenského kreditu, jemuž se u nás vědci tradičně těší.“ Celé znění prohlášení PaS najdete zde. Tiskový odbor DS 
≡ 25. května  2006Kdo bude volit ODS?     V čase předvolebního boje a přesvědčování voličů narazím chtě nechtě na příznivce ODS. Debata s těmito lidmi je pro mě vždy událostí dne. Z toho, co od nich slyším, proč máme volit tuto stranu, mám plnou hlavu a důkladně o tom přemýšlím.      Když poukazuji na asociálnost programu ODS, který navrhuje výpovědi z práce bez udání důvodu, vystěhování ze soukromého domu před rozhodnutím soudu, rovnou daň, jež zvýší ceny základních potravin a ušetří peníze  majetným, oni mi umanutě vykládají: „Co byste dělal Vy, kdybyste měl podnik, tak ty lidi taky propustíte, když je nepotřebujete, tak co jim vysvětlovat. Vžijte se do pozice majitele domu, který má dům plný nájemníků a chce tam mít kanceláře zahraniční firmy. A Vy chcete ze svých vysokých daní platit ty, kteří jsou na pracáku a nechce se jim dělat?“     Takové a podobné argumenty vám snášejí podnikatelé a živnostníci, rozhodnutí volit ODS. Ano, ODS jim hraje rajskou hudbu – lidi si budete moci propouštět jak chcete, budete je moci zaměstnávat na vykořisťovatelský a zločinný „švarc systém“ a hlavně nebudete muset rok platit daně. Zaměstnanci to zaplatí, těm ODS daňové prázdniny nenabízí.     To je zvláštní. My, zaměstnanci, se máme vžít do situace podnikatelů a majitelů domů, musíme pochopit jejich strasti a tím se vzdát svých zákonných práv? A já se jich ptám: Vžijí se majitelé firem, páni domácí, do kůže a situace zaměstnanců a nájemníků? Nevžijí, protože co je jim do toho. Oni hájí prospěch svého stavu a proto bezvýhradně podporují ODS, která je jejich politickou silou. Což v podstatě chápu.  Přece nebudou volit ty, kteří se zastávají zaměstnanců a nájemníků, jak to bezvýhradně činí Dělnická strana.      Co ale absolutně nechápu, jak může poctivý zaměstnanec volit ODS, když si tím řeže pod sebou větev. Zaměstnanec volící ODS hlasuje proti sobě a své budoucnosti. Hlasuje pro ty, kdo chtějí platby u lékaře a když jim onemocní vlastní dítě, tak jeho léčba bude záležet na obsahu jeho peněženky. Co bude zaměstnanci platné, když bude mít chytré a schopné dítě, když mu nebude schopen zaplatit školné.      Ať si každý zaměstnanec uvědomí, že ODS prosazuje zavedení systému, ve kterém bude on pouhým nástrojem na vytváření hodnot, které mu ale patřit nebudou. ODS se pokouší zavádět kapitalismus, jenž zde panoval v druhé polovině 19. století, kdy z výsledků práce měli prospěch jen majitelé podniků, což plodilo sociální rozdíly a napětí, jenž se stalo živnou půdou pro komunistické myšlenky, jejichž realizace se stala zhoubou jak pro podnikatele, tak i pro zaměstnance.     Dělnická strana samozřejmě podporuje tržní systém, ve kterém budou spolupracovat zaměstnanci i zaměstnavatelé, protože jedině na vzájemné spolupráci a respektu se dosáhne sociálního klidu a prosperity celého národa. Realizace programu ODS by znamenala, že bohatí se stanou ještě bohatšími a zaměstnanci ještě nemajetnějšími. A k tomu by neměl žádný zaměstnanec přihlížet, protože nemůže volit toho, kdo ho chce ještě více přidusit. Dnešní ODS volí buďto boháč nebo hlupák. Jiří Štěpánekmístopředseda DS 
≡ 23. května  2006Vietnamec českým policistou?     Když jsem před dvaceti lety nastupoval do svého prvního zaměstnání, v podniku pracovali tehdy v rámci bratrské spolupráce mezi socialistickými zeměmi i Vietnamci. Působili na mě poněkud exoticky, ale chovali se slušně, byli skromní, pracovití a docela šikovní. Byli rádi, že mohou v Československu žít a svým rodinám posílali kola, motocykly zn. Babeta, šicí stroje a jiné věci.     Po změně režimu se Vietnamci rychle přizpůsobili novým ekonomickým podmínkám  a nejrůznějším sortimentem postupně ovládli tržiště měst a obcí. Jen asi málokdo nepodlehl vábení nízkých cen a nekoupil si boty, triko či bundu. Avšak dotyčný kupující brzy zjistil, že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci. Vietnamská komunita se postupně stále více rozšiřovala, Babety byly nahrazeny luxusními auty, plachtové stánky jsou minulostí. Usměvaví Vietnamci na nás pokukují z klasických obchodů, jejich děti hlídají Češi.     Proč to všechno zmiňuji? V minulých dnech se objevila informace, že ministerstvo vnitra chce do řad policie přibírat zástupce menšin. Tedy cikánů, Ukrajinců a Vietnamců. Přiznám se, že v té chvíli mi zamrazilo. Už jsem si pomalu zvykl, že když si chci koupit noviny, prodá mi je Vietnamec. Bohužel. Ale na to, aby mě při silniční kontrole požádal o doklady vietnamský policista? To je něco tak hrozného a nepředstavitelného, a doufám že nejen pro mě. Docela by mě zajímalo, jak budou nastavena kritéria pro přijímání takových „policistů“. Bude stačit, že aspirant zadrmolí „umim cesky“? Asi ano, vždyť snaha dnešního režimu prosadit kvóty na všechno, je více než zřetelná.      Kde to skončí? Kde bude ta hranice, kdy konečně lidé řeknou dost? Co si všechno necháme líbit? Až bude vláda složená z cikánů, Ukrajinců, Vietnamců a na Hradě bude prezidentem albánský dealer drog? Pro někoho možná absurdní představa. Kolik ale absurdních věcí se již proměnilo v děsivou přítomnost. I proto na titulek tohoto článku odpovídám: To snad NE! Tomáš Vandas 
≡ 19. května  2006Tomáš Vandas odpovídal čtenářům serveru ČeskéNoviny.cz     Dnes byl od 11 hodin hostem zpravodajského serveru ČTK ČeskéNoviny.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru mimo jiné podpořil přímou volbu prezidenta a radikální omezení imigrace, rovněž se vyslovil proti euroústavě. Záznam celého rozhovoru naleznete zde. Tiskový odbor DS 
≡ 18. května  2006Tomáš Vandas odpovídal na portálu ČT24     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj Tomáš Vandas byl hostem dnešního pořadu České televize Dobré ráno, kde odpovídal na otázky moderátora Jakuba Železného, týkající se programových priorit PaS. Po skončení pořadu následoval  on-line rozhovor na webu ČT24. Záznam chatu naleznete zde. Tiskový odbor DS  
≡ 18. května  2006Strana zelených schvaluje zmlácení těhotné ženy!     Kauza zmlácení Kateřiny Jacques je dnes již všeobecně známa. Jednak proto, že jde o úřednici Úřadu vlády ČR, jednak proto, že byl připraven filmař, a také proto, že se Strana zelených těší - v rozporu s jakoukoliv dřívější zkušeností – zcela výjimečné podpoře většiny médií. Ve světle této události je však nutno vzpomenout dávnou moudrost: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!“ Proč?      Téměř přesně před rokem totiž významný člen Strany zelených Jan Wünsch zmlátil do krve těhotnou ženu. Ačkoliv vnitrostranická veřejnost opakovaně žádala jeho vyloučení za tento trestný čin nebo alespoň potrestání z titulu porušení stanov a základních norem slušnosti, současné vedení strany veškeré podněty zametlo pod koberec; jedná se totiž o člena Uhl-Bursíkovy mocenské skupiny, který významně napomáhal k rozvrácení strany a zvolení Bursíkovců na posledním mimořádném a krajně podivném sjezdu. Když byli Bursíkovi lidé na jednání republikové rady veřejně dotázáni, co si o zmíněném činu myslí, právě Martin Bursík zavelel: „Neodpovídejte!“ A členka jeho dnešního předsednictva se dokonce rozohnila, že ptát se na něco takového je svinstvo; čin sám se jí však svinstvem nejevil ani náhodou. Dokonce i obhájce lidských práv Petr Uhl hájil pachatele nesmyslným výkladem stanov a tím, že se tak stalo až těsně po schůzi. Dotyčného zeleného násilníka nepotrestaly ani revizní orgány, ani republiková rada, ani předsednictvo. Ve jménu účelu, který světí prostředky, Strana zelených schvaluje tedy i mlácení těhotných žen!     A tak nezbývá, než obdivovat vyšší moc zákonů života. Neboť právě surový policista, který bezdůvodně zmlátil nevinnou Kateřinu, nastavil Straně zelených, jakkoliv o tom nemá nejmenší tušení, dokonalé zrcadlo jejích vnitrostranických praktik; zrcadlo s nápisem „Co činíš jiným, to učiní jiní tobě!“ Snad Strana zelených konečně pochopí, že (a)morálnost nezačíná venku, ale uvnitř jí samé. Než jí to dojde, povedou ji i nadále bezohlední političtí žraloci, kteří nám všem dnes káží o tom, jak prospěšné je být ohleduplným vegetariánem. O. Lukáš, člen SZ 
≡ 17. května  2006Tomáš Vandas na serveru ČeskéNoviny.cz     Dne 19.5.2006 v 11 hodin bude hostem zpravodajského serveru ČTK ČeskéNoviny.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru bude odpovídat na dotazy čtenářů. Tiskový odbor DS 
≡ 16. května  2006Tomáš Vandas v pořadu Dobré ráno s Českou televizí     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupí dne 18.5.2006 v pořadu České televize Dobré ráno. Předpokládaný začátek předvolebního rozhovoru je v 8,15 hod. Tiskový odbor DS 
≡ 16. května  2006Česká televize kádruje již i diváky     Již delší dobu je Česká televize v průběhu předvolebního období kritizována, že nepřistupuje vyváženě k jednotlivým kandidujícím subjektům při rozdělování prostoru ve vysílání a snaží se tímto způsobem manipulovat průběhem nejdůležitějšího politického klání. Václav Moravec a další lidé spojení s organizací volebního vysílání ČT pak argumentují průzkumy různých agentur na výzkum veřejného mínění a tím, že jednotlivá kandidující uskupení dostanou prostor ve spotech, „Dobrém ránu s ČT“ či „Událostech, komentářích". Jejich argumenty znějí na první poslech logicky, při jenom trochu hlubším zamyšlení v konfrontaci s výslednou podobou předvolebního vysílání však berou rychle za své.     Příkladem tohoto tvrzení budiž i dvouhodinový pořad „Otázky Václava Moravce" vysílaný (dne 14.5.2006) poprvé celý na prvním programu ČT, tedy v čase nepoměrně více sledovaném, než čtyřicetiminutové pořady s představiteli ostatních „malých stran", vysílané na málo sledovaném kanálu ČT24. ČT tím porušila vlastní, již tak samu o sobě silně diskriminační koncepci tohoto pořadu, neboť všem kandidujícím subjektům bez rozdílu původně slibovala pouze účast v oné výše zmíněné málo sledované druhé části pořadu, do níž měli původně být zástupci tzv. „malých stran" zváni na základě abecedního pořadí jejich názvů. A najednou je tu abeceda neabeceda pořad s úplně jiným formátem. Neobstojí ani argumentace volebními průzkumy. Dle posledního od společnosti Factum Invenio, publikovaného v pátek 12.5., by např. Nezávislí demokraté získali jenom 0,2% hlasů a skončili hluboko v poli poražených. Další anomálií celého volebního vysílání ĆT je pak to, že v rámci „malých stran" je stejně prostoru poskytováno těm, které kandidují ve všech krajích i těm, které kandidují třeba jenom v jednom.     Všechny dosud vyřčené argumenty usvědčující vedení ČT z manipulace parlamentními volbami však blednou ve srovnání se způsobem, jaký tato veřejnoprávní instituce zvolila při výběru diváků zvaných do studia. Vřele čtenářům těchto stránek doporučuji navštívit oficiální web čt24 a přečíst si dotazník, na základě jehož vyplnění jsou lidé v publiku vybíráni. Za zvláště „výživné" považuji otázky č. 6 a 8, dotazující se na to, koho hodlá potenciální divák volit a je-li členem nějaké strany. ČT tímto způsobem evidentně pokročilo do druhé etapy manipulování živě vysílaných předvolebních pořadů, v níž nejsou již diskriminováni jenom vybrané kandidující subjekty, ale i potenciální návštěvníci. Předesílám, že nemohou obstát možné námitky typu, že odpovědi na dotazy v tomto formuláři nemají žádnou souvislost s pozváním či nepozváním do natáčení. Proč by tam takové otázky tedy jinak byly?     Svým „běloruským" pojetím nezávislosti veřejnoprávní televize, a to nejen v předvolebním období, náš moloch na Kavčích horách tak připomíná fotbalové rozhodčí v Gambrinus lize, kteří se očividně rovněž zpronevěřili svému poslání „strážních psů" dodržování pravidel a čistoty hry. Parlamentní strany pro jejich nečinnost a trapné odkazy na nepřípustnost vměšování se do práce „nezávislých médií" pak v této souvislosti bezpochyby připomínají vedení ČMFS, které má přece také „důvěru" v podobně „nezávislou" komisi rozhodčích. Oni si přeci, jak praví staré české přísloví, kapři rybník nevypustí. Fotbaloví rozhodčí však mají přeci jenom v něčem smůlu, jejich dvojníky z ČT nikdo veřejně pranýřovat nebude, kolegové z ostatních médií totiž s nimi drží basu.Miroslav Červenka 
≡ 13. května  2006Purpurový ministr     Salónní anarchista Němec, ministr spravedlnosti ČR, zapojil svůj resort do marihuanové kampaně ještě několik dní parlamentní Unie svobody. Mele z posledního, takže nepřekvapí skutečnost, že se nejnověji angažuje jako ochránce feťáků na středních školách. Jeden z nich byl v těchto dnech vyhozen, protože přinesl do třídy marihuanu. Ředitel školy s ním rázně zametl, bez ohledu na to, že měl krátce před maturitou.      V době, kdy se mládež utápí v drogách, je to rozhodnutí správné a příkladné. Na jeho stranu se postavil i krajský úřad, ne však rudí „humanisté" v čele státu, např. právě levicový extremista Němec. S jeho podporou mohou zřejmě počítat všichni „purpurového" ražení: homosexuálové, pedofilové a feťáci. Ministerstvo spravedlnosti, nyní volební štáb nevolitelné Unie svobody, tak ještě několik dní zůstane na okraji ústavního spektra, bohužel ke škodě jeho pověsti a poslání. Jan Salava 
≡ 11. května  2006Tomáš Vandas na ČT1 v pořadu Události, komentáře     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas vystoupí dne 15.5.2006 v pořadu České televize Události, komentáře. Spolu s ním budou ve studiu zástupci těchto stran: Strana zdravého rozumu, České hnutí za národní jednotu, Balbínova poetická strana, Liberální reformní strana a Nezávislí. Pořad začíná ve 22,30 hod. Tiskový odbor DS 
≡ 11. května  2006Zbavme se imunity!     Za velký úspěch, ne-li přímo vítězství, je považováno úterní hlasování poslanců, kterým si „tak trochu" omezili imunitu, tři neděle do voleb. Osm let jednali, v jeden okamžik hlasovali. S takovou pracovní morálkou našich zákonodárců by se nemohla pochlubit ani předlistopadová elita.  Přepočteno na měnu jsou však současní reprezentanti státu mnohem náročnější, a těžko by se spokojili s jedním šedým oblekem a čestnou funkcí. O výletech na druhý konec světa, který si z našich daní zvesela dopřávají, už ani nehovořím. Pěkně drahá imunita!      Doufejme, že lidé, které za nicnedělání nikdo neplatí (zcela podle logiky) svou imunitu proti drzosti politiků omezí rovněž, a konečně zvolí právo a spravedlnost, tedy kladivo na všechny zloděje! Martin Kněžický 
≡ 10. května  2006Zelená „Žak" píská...     ...a tzv. nezávislá média řvou hysterií: „Zlý policista vztáhl ruku na nezbrannou ženu, matku od dětí". Od 1.  května neuplyne den, kdy by nám tato porůznu modifikovaná informace nebyla připomenuta.     Jeden okamžik, krátký záběr, stále to samé... Televize se doslova předhánějí ve vysílání amatérského šotu. Policie je démonizována, bývalý prezident Havel varuje před neonacismem, a Strana zelených, letošní produkt agentur veřejného mínění a propojených sdělovacích prostředků, celému představení vesele tleská. Lepší zviditelnění své kandidátky, jejímž programem se stalo „myší pískání" na třech TV kanálech, si přece nemohla přát.     Co k tomu dodat? Reality show vstoupila do politiky a tu zcela zpřízemnila na rovinu „intelektu" figurek z VyVolených. Nedivme se, že na voliče je podle stejného scénáře pohlíženo jako na hloupou masu odesílatelů sms, v tomto případě „házečů lístků" do volební urny - v televizi volte teplého Vladka, ve volební místnosti zelenou „Žak"! Stejně jednoduché, shodně ubohé! Martin Kněžický 
≡ 6. května  2006Polská vláda naděje     V sousedním Polsku se ujala moci nová vládní koalice. K doposud vládnoucí straně Právo a spravedlnost (PiS) se přidaly Liga polských rodin a Sebeobrana známého odpůrce EU Andrzeje Leppera. Polsko se tak konečně od parlamentních voleb dočkalo většinové vlády, jejíž vznik lze bezesporu označit za přelomovou a historickou událost. Poprvé v některé z členských zemí Evropské unie totiž vládnou lidé, kteří se netají svým odporem k Bruselu, odmítají vizi jednotného evropského státu a euroústavu, a naopak jsou silně nacionalisticky orientováni. A to samozřejmě musí působit na tvůrce Nového světového řádu jako červený hadr na býka.     I proto se bezprostředně po jmenování nové polské vlády objevily hlasy, že v Polsku vládnou extremisté, nacionalisté, populisté atd., že jejich účast výrazně poškodí obraz Polska v zahraničí, sníží jeho prestiž ve světě, neboť se jedná o smlouvu s ďáblem. Dokonce to  jiným zemím – Maďarsku a České republice – údajně přinese více zahraničních investic.     Podobné reakce se daly a dají čekat. Budou mluvit o nespokojenosti Poláků s novou vládou, budou vytvářet dojem, jak se v Polsku špatně žije. Avšak ani urážky a pomluvy by neměly Poláky odradit od nastoupené cesty. Vybrali si totiž dobře. A i když bude ještě chvíli trvat, než nový kabinet vymete veškerou špínu a korupci jako pozůstatky  postkomunistů, socialistů a tzv. demokratů, lze Polákům jejich vládu naděje závidět. Můžeme si jen přát, abychom je následovali v co nejbližší době. Tomáš Vandas  
≡ 4. května  2006Tomáš Vandas hostem iDNES      Dnes byl hostem internetového portálu iDNES.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. Celé znění rozhovoru můžete přečíst zde. Tiskový odbor DS 
≡ 2. května  2006Írán má na jaderný program právo!     Zdá se, že v posledních letech má americká zahraniční blízkovýchodní politika jediný cíl. Ještě více destabilizovat tento citlivý region. Americká umanutost prosazovat západní model demokracie za pomoci bomb a okupace způsobila, že se Irák propadl do zmatků občanské války a jeho území se stalo eldorádem všech militantních islámských bojůvek, pro něž bylo irácké území díky vládě prezidenta Husajna zapovězené. Zmatek v Iráku může přeskočit i do okolních zemí, jako je Sýrie či Jordánsko, mající také problémy s militantními islamisty.     Když USA zničily Irák, obrátily svojí pozornost na Írán, který obvinily, že vyvíjí jaderné zbraně. Irák měl pro změnu vyrábět chemické zbraně, které se tam hledají dodnes. Hysterie okolo íránských jaderných bomb zesílila, když do funkce nastoupil současný íránský prezident, který v řádných volbách vystřídal představitele reformistů. Dá se ale říci, že současný prezident Íránu se dostal k moci tak trochu díky Američanům. Americká administrativa se začala do Íránu navážet kvůli jadernému programu ještě za vlády reformistů, což logicky posílilo protiamerické tendence a obrat v íránské politice byl usnadněn. Místo, aby se ulehčila pozice íránských reformistů, umožnili tak Američané nástup ideovým žákům zemřelého ajatolláha Chomejního.     Írán má nezadatelné právo na vývoj svého vlastního jaderného programu, protože když má vlastní jaderný program i Izrael, který podle všech propozic má i jadernou bombu (což je ale předmětem spekulací, Izrael se nikdy k tomu nepřiznal), tak proč bránit Íránu. Tady jsme opět u dvojího metru panujícího ve světě, kdy Spojené státy určují, kdo je hodný a kdo zlý.      Proč USA nevyhrožují Izraeli, aby zastavil svůj samostatný jaderný program, tak jak to činí v otázce Íránu? Byl to přeci Izrael, který před mnoha lety začal jako první v regionu vyvíjet jaderná zařízení, a když o tom přinesl na Západ zprávu izraelský technik, byl izraelským soudem odsouzen k mnohaletému trestu. Možná, že Izrael má jadernou bombu, možná nemá. Ale sama nejistota tohoto faktu chránila Izrael před útoky okolních států. Izrael tak mohl nerušeně pokračovat v genocidě Palestinců, aniž by se musel obávat odvety od svých sousedů. Teď, když možná, podtrhuji slůvko možná, bude mít svoji bombu i Írán, nebude moci Izrael provádět svoji imperiální politiku.     Je smutně úsměvné, jak světová média spolu s americkými vazaly mají jasno. Když má Izrael jaderný program, tak jedině k mírovým účelům a i kdyby nakrásně vyrobil nějakou tu jadernou pumičku, tak ji samozřejmě nikdy nepoužije, protože ji má jen a jen ke své obraně. Zato Írán má podle nich jediný cíl, že ve svých továrnách obohacuje uran k výrobě jaderných hlavic, které samozřejmě použije k vojenské  expanzi.     Takže jak z tohoto bludného kruhu jaderného zbrojení ven? Jednoduše. Ať USA, EU a OSN vyvinou soustředěný diplomatický tlak současně na Izrael a Írán, aby ukončily výrobu jaderných hlavic. Protože co jiného má Írán dělat, když je na mušce amerického Pentagonu. Írán má nezadatelné právo hájit svoje zřízení a územní suverenitu. Jiří Štěpánek 
≡ 29. dubna  2006Tomáš Vandas na iDNES.cz     Dne 4.5.2006 od 11. hodin bude hostem internetového portálu iDNES.cz lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. V hodinovém on-line rozhovoru bude odpovídat na dotazy čtenářů. Tiskový odbor DS 
≡ 29. dubna  2006Katolíci a politika     Když jsem v osmdesátých letech chodil do víceméně utajených náboženských kroužků za účelem modliteb a různých přednášek na téma katolictví a křesťanství vůbec, seznámil jsem se při té příležitosti s mnoha lidmi. Tehdejší doba je nijak neuspokojovala, nicméně nebyli schopni připojit svůj podpis na žádnou petici proti bolševické zlovůli a manifestovat tak svůj odpor. Na můj dotaz těchto povětšinou starších lidí – jinak bezesporu poctivých katolíků - po jejich náhledu na současnou politickou situaci, mně bylo vždycky důrazně řečeno, že my – tedy jako věřící katolíci – s politikou nemáme nic společného, my si na politiku nehrajeme: my máme svého Krista, modlitby a vůbec realizujeme svoji víru v kostele a mezi sebou, a to by nám mělo k životu v Krista stačit: ne, ne, my se o politiku nestaráme! No hlavně že se politika stará o vás, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem neřekl nic.     České dějiny od roku 1918 až po současnost jsou samá malost, ubohost, křiváctví a zbabělost. Zkažená doba se jak známo promítá do duše lidí; katolíci mají mít ale víru, která jim dodává imunitu proti zkaženosti doby.To je ovšem teorie.     Potom přišel rok osmdesátý pátý a s ním jedenáctisté oslavy úmrtí sv. Metoděje, moravského věrozvěsty. Se svými přáteli jsem byl účasten oslav na Velehradě; bylo tam tenkrát nezvykle mnoho lidí, tisíce a tisíce poutníků z Čech, Moravy, Slovenska a i z ciziny. Krátce po zahájení – přítomen byl Státní sekretář Vatikánu kardinál A. Casarolli jako alter ego papeže Jana Pavla II., jež vyznamenal Baziliku minor Nanebevzetí P.M. Zlatou růží – promluvil „zástupce státu“ ministr kultury Klusák. Jakmile řekl jméno Metoděj bez přívlastku svatý, začal mnohatisícový dav řvát a pískat. To ovšem bolševický ministr nepochopil, dále hovořil ve svém slovníku, což zavdalo nám, lidem, kteří najednou svobodně zvedli svou hlavu, možnost prosazovat svoje cítění nahlas a dožadovat se vyslovení slova svatý z úst ministra kultury. Klusákův projev byl mnohokrát přerušen, horko těžko ho dokončil. Kdo tam tenkrát nebyl, těžko může pochopit jakou zvláštní, nadnášející a osvobozující radost jsme cítili, jaká úžasná síla se v nás urážených a ponižovaných katolících najednou probudila, že jsme s odvahou dokázali neohroženě vmést pyšnému bolševickému panáku do tváře co si skutečně myslíme; nejenom o něm, ale i o celém tom zrůdném systému.  A vůbec nám nevadilo, že nás ze všech stran fotografuje a filmuje bolševická StB. Od roku 1968 to byl skutečně první důstojný veřejný protest proti bolševické zločinné moci uspořádaný věřícími katolíky. (celý článek naleznete v sekci „Komentáře“)Mgr. Ladislav Malý 
≡ 27. dubna  2006PaS podpoří na 1. máje soukromé zemědělce     Politické hnutí Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) podpoří na 1. máje protestní akci soukromých zemědělců před ministerstvem zemědělství v Praze na Těšnově. Akce pořádaná Asociací soukromých zemědělců začíná od 9. hodin ráno. Soukromí rolníci z celé republiky přijdou vyjádřit před budovu ministerstva zemědělství svou nespokojenost s pomalým vyřizováním svých oprávněných restitučních nároků a se zemědělskou politikou ČSSD, která vede k likvidaci soukromých zemědělců.      Právo a Spravedlnost, na jehož kandidátkách kandidují i členové Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, má jako jednu z priorit i požadavek na vypořádání dosud sporných vlastnických vztahů vůči zemědělské půdě, urychlení průběhu pozemkových úprav a úplné vyřízení všech restitucí. Po skončení akce se účastníci vydají průvodem na Letenskou pláň, kde hodlají podpořit akci politických vězňů, kteří budou protestovat proti zločinné ideologii komunismu Tiskový odbor DS 
≡ 24. dubna  2006Podvodníci z Unie svobody     Vládní parazitující přísavka Unie svobody – DEU se rozhodla bojovat o své zmrtvýchvstání. Plakáty purpurové barvy s anglickým nápisem „It's legal“ (Je to legální) podepsané pentagramem, které se už před několika týdny objevily v ulicích měst, jsou  jejím dílem a podle unionistů má tato „partyzánská pouliční kampaň“ veřejnosti představit liberální program strany poněkud netradičně.     US-DEU, která je od roku 2002 součástí vládní koalice, je prý znovu stranou protestu. V předvolební kampani bude vystupovat jako Nová Unie svobody. Unie na plakátech dala jednoznačně najevo, že podporuje registrované partnerství, dekriminalizaci uživatelů drog a další liberální zvěrstva. Pentagram, který je spojen s anarchistickým hnutím, je podle unionistů  symbolem volnosti a odporu proti stávajícím pořádkům. „Arogance moci, šikanování obyvatel úředníky, nespravedlnost, korupce, politické a ekonomické čachry, vše vymeteme z chléva, aby se lidem zbaveným špíny a smradu začalo žít lépe. Jsme opět stranou protestu,“ uvedl vicepremiér a ministr spravedlnosti Pavel Němec.      Jsou to paradoxy. US-DEU se zde po celé volební období podílí na vytváření korupčního prostředí plného zlodějen a kriminality. Sám ministr Němec neváhal bojovat za propuštění pedofilního katarského prince s takovou urputností, že o jeho „nezaujatosti“ nemohlo být pochyb. A nyní chtějí titíž zkorumpovaní lidé „vymetat chlév“. Ano, budeme vymetat. Ale ten unionistický smrad zmizí mezi prvními! Vladimír Svoboda 
≡ 18. dubna  2006PaS jde do voleb pod číslem 5!     Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) jde do volebního  klání o poslanecké mandáty pod číslem 5! Pokud tedy chcete podpořit jedinou a skutečnou národní opozici, volte číslo 5!Tiskový odbor DS 
≡ 17. dubna  2006V čase předvolebním…     …lze zaslechnout z úst vládních politiků cokoliv. Počítače pro každé dítě, daňové prázdniny pro živnostníky, zvýšení průměrné mzdy, snížení daní, porodné do výše až sto dvacet tisíc korun. Je toho hodně, co nám, voličům, s vážnou tváří slibují. Dávají najevo zájem o naše problémy a starosti, začnou cestovat městskou hromadnou dopravou, nasadí lidový úsměv. Pod touto falešnou maskou se však skrývá jediné. Udržet se za každou cenu u korýtka, zachovat si své prebendy. A pokud se záměr podaří, maska letí do kouta, dotyčný poslanec nalezne zpět svou obvyklou sebejistotu a jeho vystupování se vrací do normálních kolejí. Sliby jsou zapomenuty, opět se objeví arogance a lhostejnost.     Volby jsou bezesporu možností, jak vystavit vládnoucím politikům účet. Účet za jejich špatné hospodaření, skandály, neřešenou korupci a kriminalitu. A pokud má mít tento účet skutečnou váhu, musí jej podepsat co nejvíce voličů. Bohužel, mnozí lidé si pod vlivem skepse a zklamání důležitost voleb neuvědomují. Nechávají se odradit neustálým hašteřením parlamentních tlachalů, kteří samozřejmě o vysokou účast ve volbách nestojí. Proč také. Jejich věrní vždy k volbám dojdou, a je jim proto jedno, že volební účast je tragicky nízká a stále klesá (například v senátních volbách pouhých 20%!). Ještě halasně vytrubují, že mají podporu nadpoloviční většiny národa. Opak je však pravdou. Parlamentní strany nemají důvěru občanů, neboť většina z nich je nevolí.      Nyní máme po čtyřech letech opět šanci na změnu. Předchozí tři možnosti jsme nevyužili, také z toho důvodu, že jsme se nechali ošálit předvolebními sliby. Své (ne)schopnosti vládnout nám ukázali vyjma komunistů všechny parlamentní strany. A komunisté? Ti jsou dnes věrnými bratry oranžových socialistů. Všechno je to zkorumpovaná banda, která preferuje jánabráchismus. Řešením, jak z této šlamastiky ven, je volit neparlamentní stranu. Nikoliv však tu, kterou nám ve spolupráci se sdělovacími prostředky podsouvají zmanipulované průzkumy veřejného mínění, jako je to v případě Strany zelených. Tento neekologický odpad všehoschopných kariéristů by byl jistě vítanou náhražkou za umírající Unii svobody. Alespoň pro ty, kteří podporují adopci dětí homosexuály, legalizaci drog a jiná zvěrstva.     V nabídce mimoparlamentních stran však jednu přijatelnou alternativu najdeme. Je to politické hnutí Právo a Spravedlnost – Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě. Politické uskupení vycházející z tradičních hodnot křesťanské civilizace, stojící na principech národních a  sociálních. Tedy něco, co je na naší politické scéně vzácností. Je to poctivá šance, kterou bychom neměli znovu promarnit. A to už stojí za chvíli zamyšlení v čase předvolebním. Tomáš Vandas 
≡ 14. dubna  2006Dělnické listy ve zvýšeném nákladu     Příznivci Dělnické strany (DS) a čtenáři Dělnických listů se opět dočkali nového čísla, které vychází v pátek 14.4.2006. Dělnické listy přinášejí zajímavý rozhovor s olympijským vítězem ve vzpírání Otou Zarembou, dále v nich najdeme profily lídrů DS na kandidátce politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě, komentáře, glosy a názory čtenářů. Nové číslo je distribuováno ve zvýšeném nákladu a je možné si ho objednat telefonicky, faxem nebo e-mailem na našich kontaktních adresách. Tiskový odbor DS 
≡ 14. dubna  2006O předvolebních slibech     Tak se nám ty letošní parlamentní volby nezadržitelně přibližují. S tím se také stupňují sliby politiků a řeči o blahobytu a bezstarostném životu se na nás sypou ze všech stran. Mnohé z nich by bylo spíše možné zařadit do říše pohádek, neboť státní pokladna zeje prázdnotou a stále rostoucí dluhy budou splácet ještě naši pravnuci. To však nikoho nezajímá. Naši občané přeci poslouchají pohádky rádi.     Představitelé vládnoucí ČSSD v čele s kápem Paroubkem neúnavně brázdí republiku a shlíží k občanům z oken dvoupatrového popelářského vozu, který s velkou slávou převzali z rukou britského premiéra Tonyho Blaira. Vydatně jim v tom pomáhá známý důchodce z Vysočiny Miloš Zeman se svým pojízdným knihkupectvím. Slibují nám ráj na zemi a porodné až ve výši 120 000 korun.     Pozadu nezůstává ani ODS, která přesvědčuje, že s jejich rovnou daní ušetří každý z nás. Zapomíná však říci, že úspora se bude týkat především těch majetnějších. Normální občan z podprůměrným platem (a těch je u nás většina) prakticky žádnou změnu nezaznamená. Také ostatní parlamentní strany se nenechávají zahanbit a slibují nemožné. To však již nebudu dále rozebírat. Blahobyt v podání komunistů jsme u nás zažívali dlouhých čtyřicet let a KDU-ČSL bude podporovat třeba ďábla, když za to dostane nějaké to korýtko ve vládě.     Vynechám US-DEU, která již prakticky neexistuje a po volbách zanikne docela, a zmíním ještě Stranu zelených. Ta sice není stranou zastoupenou v Poslanecké sněmovně, ale podle (zaplacených) průzkumů veřejného mínění má šanci v jejích lavicích zasednout. Co ale můžeme čekat od strany, která veřejně prohlásila, že bude říkat občanům pouze to co chtějí slyšet, a ty nepopulární kroky, které se chystá podniknout, zamlčí. Tento slepenec bývalých komunistů a podporovatelů cikánů, imigrantů a homosexuálů by v žádném případě neměl dostat šanci ovlivňovat náš budoucí život. Pokud se tak stane, běda nám.     Komu tedy dát hlas? Myslím, že volba je jasná. Přeci právo a spravedlnost pro všechny slušné lidi! Navštivte internetové stránky politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (www.pas-strana.cz) a udělejte si názor sami. Nedisponujeme sice milionovými částkami na volební kampaň a nehodláme ohlupovat voliče nesplnitelnými sliby.  V žádném případě nám ale nechybí síla a chuť vyvést náš národ z propasti, do které se pomalu, ale jistě propadá. Petr Kotáb 
≡ 12. dubna  2006Tomáš Vandas v diskusním pořadu Českého rozhlasu     Lídr politického hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě do PSP ČR za Pardubický kraj a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas byl hostem dnešního diskusního pořadu Radiofórum, vysílaném na vlnách Českého rozhlasu 1 – Radiožurnál.     Na téma justice s Tomášem Vandasem diskutovali předseda Liberálně reformní strany Milan Hamerský a poslankyně Jana Hamplová, reprezentující hnutí Nezávislých. V pořadu Tomáš Vandas mimo jiné požadoval zpřísnění kontroly práce soudců, důsledné odpolitizování justice, zrušení městské policie či zrušení Senátu, jako zbytečné a drahé instituce. Tiskový odbor DS 
≡ 10. dubna  2006LN o politickém hnutí PaS   V dnešním vydání informují Lidové noviny o politickém hnutí Právo a Spravedlnost - Ano tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS), na jehož kandidátkách do parlamentních voleb 2006 figurují i čelní představitelé Dělnické strany. Tiskový odbor DS 
≡ 10. dubna  2006Vzhůru ke korytům     Se zájmem jsem zaznamenal opětovné založení základní organizace Strany zelených v Děčíně. Hned mne napadlo, co asi tak způsobilo, že se právě v této době dalo dohromady několik lidí, kteří akutně pocítili potřebu chránit životní prostředí a jako nejlepší způsob této aktivity si zvolili členství v politické straně. Co je spojuje se Stranou zelených, které její programové priority? Jsou to ty marxistické Uhlovy, nebo ty antikomunistické Hutkovy či Dědečkovy?      Ale ne, jenom žertuji. Samozřejmě stejně jako každý druhý v zemi dobře vím, co tento nesourodý ideový spletenec spojuje. Jsou to stoupající preference médii protěžované strany a představa, že členství v ní by mohlo napomoci k osobní kariéře zúčastněných. Uvidíme. Volby ukážou, jak tento chladný kalkul vyšel. Po volbách, zejména oněch podzimních -  komunálních, pak bude jistě zajímavé sledovat, zda tato základní organizace bude fungovat i v případě neúspěchu, nebo jejím členům opět nebudou problémy ochrany životního prostředí až do příštích voleb připadat dostatečně důležité. Miroslav Červenka 
≡ 8. dubna  2006Odbory: Nic nového pod Štěchem     Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS) povede i v příštích čtyřech letech její dosavadní předseda Milan Štěch. Do čela největší odborové centrály v České republice ho v Praze zvolili delegáti sjezdu ČMKOS.     Co to znamená? Především to, že odboráři zůstanou i nadále politicky napojeni na sociální demokracii. Tuto linii zastával již bývalý šéf ČMKOS Richard Falbr, který nyní spokojeně usíná při jednání Evropského parlamentu ve Štrasburku. A Milan Štěch v ní aktivně pokračuje i ze své pozice senátora, kam jej dosadili právě socialisté, a člena ČSSD, kam poté jako výraz díků vstoupil.      Odborářská centrála tak zůstane i nadále paralyzována a neschopná dát najevo nespokojenost s vývojem v naší zemi, neschopná hájit obyčejné občany. Jen tu a tam se zmůže na divadelní protesty, které mají nabudit dojem životaschopnosti a zakrýt shnilé vedení. Vladimír Svoboda 
≡ 2. dubna  2006Předsednictví EU nás přijde pěkně draho     Na předsednictví České republiky v Evropské unii, plánované na první pololetí roku 2009, půjde ze státní pokladny nejméně 1,8 miliardy korun (60 miliónů eur), přičemž tuto sumu bude zřejmě nutné ještě navýšit. Výdaje jsou rozložené na léta 2007 až 2009. Už příští rok se totiž začne financovat zejména personální zajištění, činnost koordinačního týmu, investovat se bude i do rozšíření kapacit Stálého zastoupení (SZ) v Bruselu, rozjedou se postupně také organizační přípravy.     V roce 2008 se pak nejvíce utratí za přípravu konferenčních prostor doma i v zahraničí, pokračovat bude personální zabezpečení, na SZ budou vysíláni noví lidé. S výdaji se počítá už i na prezentaci předsednictví. Nemalou položku budou představovat i cestovní výdaje mezi Prahou a Bruselem. Ve finále - tedy v roce 2009 - připadne nejvíce peněz na zajištění bezpečnosti a konání neformálních akcí v České republice. Naše země bude řídit unii již o 27 členských zemích - členy totiž již bude i Bulharsko a Rumunsko.       Výdaje na předsednictví nejsou v každé zemi stejné, záleží také na tom, jestli země Evropské unii předsedá poprvé, či zda už má nějaké zkušenosti a prostorové i administrativní kapacity. Podle britských diplomatů stálo vládu loňské šéfování v čele EU zhruba přes deset miliónů liber, tedy asi 420 miliónů korun. Zato Finové si pro letošní druhé pololetí už naplánovali nepřekročitelný rozpočet 52 miliónů eur (1,5 miliardy korun). Už teď je tedy patrné, že Česká republika utratí peněz daleko nejvíc a tato „prestižní“ funkce nás přijde pěkně draho. Tiskový odbor DS 
≡ 31. března  2006DS odevzdala výroční zprávu o hospodaření     Dělnická strana (DS) splnila povinnost vyplývající ze zákona o politických stranách a hnutích a odevzdala dne 30.3.2006 do Poslanecké sněmovny výroční zprávu o hospodaření za rok 2005, včetně zprávy auditora. Tiskový odbor DS 
≡ 30. března  2006Štafeta předána     Celkem 26 politických subjektů či koalic bude usilovat o vstup do Poslanecké sněmovny. Reálnou šanci na volební úspěch však mají pouze ty, které kandidují ve všech volebních krajích. A těch je již podstatně méně: osmnáct. Je mezi nimi i politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS).  Na kandidátkách PaS jsou mimo zástupců jiných stran i členové Dělnické strany (DS), kteří povedou kandidátky v šesti krajích.     Dělnická strana vznikla před více než třemi roky a mezi zakladateli je mnoho bývalých význačných činitelů Republikánské strany. Právě oni, roztrpčeni politikou Miroslava Sládka, byli základním kamenem nového národně-sociálního uskupení. Tehdy byli vysmíváni, uráženi a označeni za zrádce. Čas jim však dal za pravdu.     Republikáni Miroslava Sládka nebyli schopni odevzdat nejen audit svého účetnictví za předloňský rok (jak to vyžaduje zákon), ale dokonce ani podat kandidátní listiny do nadcházejících voleb, čímž dovršili svůj definitivní pád do temnot zapomnění. Štafeta, kterou začala v minulých letech DS postupně přebírat, byla nyní s konečnou platností převzata. Vyzýváme proto poslední zbytky republikánů či spíše jednotlivce, aby vstoupili do našich řad a podíleli se na realizaci opravdové národní a sociální politiky. Tiskový odbor DS   
≡ 28. března  2006PaS jde do voleb ve všech krajích     Politické hnutí Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) podalo ve stanovené lhůtě kandidátní listiny ve všech 14. krajích, zároveň provedlo úhradu volebních kaucí. Z volebních lídrů PaS je šest členů Dělnické strany, čtyři jsou bez politické příslušnosti, dva členové Národního sjednocení a po jednom členové Demokratické strany sociální spravedlnosti a Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Celkově se na kandidátkách PaS objevilo na 220 kandidátů, předpokládá se, že tento počet bude ještě v následujících dnech rozšířen. Tiskový odbor 
≡ 28. března  2006Neznámému příteli do Běloruska Můj drahý neznámý příteli z Běloruska,     jistě se divíš, kdo Ti píše dopis, a proč vůbec Ti někdo píše až z daleké Prahy. Abych Tě zbavil znepokojení, tak hned v úvodu Ti oznamuji, že jsem byl k psaní tohoto dopisu vyprovokován událostmi v Tvé vlasti, jež se v Minsku odehrály před několika dny, a které ještě odeznívají. Vím, co chceš říct, že co je mi vlastně do toho, ať se starám o dění u nás doma a nepletu se do cizích věcí. Možná, že máš pravdu. Ale podívej, kamaráde, události v Tvé zemi se více či méně dotknou celé Evropy; a potom: je mi líto těch zbloudilých mladých lidí, kteří demonstrují, aniž vůbec vědí proč; a ti, kteří vědí proč demonstrují, vědomě zaprodávají svou vlast zednářům a sionistům, tj. současným vládcům západního světa. A tady jsme vlastně u samotné příčiny, proč Ti píši.      Píšu Ti hlavně proto, abych Tě varoval. Abych Tebe a Tvé známé a přátele varoval před režimem liberální demokracie, která po pádu bolševismu ovládla téměř celou Evropu. Liberální demokracie, řízená sionisty a zednáři, má především za úkol občana duchovně vyprázdnit, zbavit ho vší národní tradice a víry otců a připravit ho na život v multikulturní společnosti. Promiň, jistě víš co to znamená, ale zhruba si to zopakujme: aspoň tak, jak nám to sionisté a zednáři prezentují - že totiž v obcích, ve městech, v nájemních domech apod. budou žít v klidu a míru, šťastně a spokojeně společně vedle sebe např. Zulukafři, běloši, Arabové, Cikáni a různá jiná etnika se svým náboženstvím a kulturními tradicemi. Fantastické, co? Je to zrovna tak nereálné jako bolševické sny o komunismu. Výsledkem úporného snažení zednářů, tj. lámání duše bílého Evropana na jedné straně, na druhé pak nezasloužené sociální zvýhodňování barevných na úkor bílých, hrozí v Evropské unii v dohledné době krvavá občanská válka. Proto Tebe a Tvé přátele prosím, abyste se nenechali ohlupovat všelijakými těmi rádci ze Západu a spoléhali na svůj rozum.         Veškeré sdělovací prostředky v naší zemi, ale vlastně v celé Evropě, ovládají tajná bratrstva, jak už jsem zmínil, která na podkladě vědeckých psychologických metod „masírují“ mozky dnes a denně miliónům lidí. O politickém systému v Tvé zemi se jinak nevyjadřují, než že je to tzv. Lukašenkův režim. Už ale zamlčují co vlastně ten „zlý“ Lukašenko skutečně dělá pro svůj národ, jaká je ve skutečnosti ta jeho diktatura.      „Lukašenkův režim“ není žádné budování komunismu. Jistě, na vedoucích místech státního, politického a hospodářského aparátu jsou bývalí soudruzi. Podobná situace je všech postkomunistických zemích; je to na základě dohody mezi sionisty, zednáři a bolševiky, přičemž výkonou roli zde sehrál Reagan, Gorbačov; za pomoci tajných služeb došlo k tzv. revolucím, ať už u nás či v bývalé NDR. Potom se postupně rozdrobil i Sovětský svaz; vládci světa si spokojeně mnuli ruce a brousili zuby na kořist. Ruský národ může děkovat Putinovi, že ho zachránil od hladu a duchovní devastace, všeobecného zmatku a rozkradení národního majetku ve velkém.     „Lukašenkův režim“ je bezesporu autoritativní režim, nikoliv ale režim komunistický – jak se ho nám snaží vykreslit zednářská média. V současném světě, kdy Evropa vymírá – a to i tam, kde bolševici nevládli - liberální demokracie se stává se svojí parlamentní žvanírnou stále větším přežitkem a překážkou v obraně národů a Evropy vůbec. Hlavním vnějším nebezpečím pro Evropu, tedy i pro vás, je a bude v příštích letech zcela nepochybně Islám s jeho expanzivní politikou. Evropské zednářské vlády dělají, jakoby to neviděly; dokonce se islámským duchovním omlouvají za banální marginality. Poníženě škemrají o přízeň u vlád islámských zemí a slibují, že už příště budou hodní. To jenom dokazuje, že nejen vlády, ale i celá politická struktura vládnoucích sionisticko-zednářských kruhů v Evropské unii jsou slabé, prohnilé, proto se vyhýbají otevřené konfrontaci se zlem; vůči svým protivníkům ztrácejí drive. Co bude následovat? Stále větší požadavky muslimů, stále větší drzost jejich duchovních, stále ostřejší krvavé útoky mladých muslimů na bílé Evropany a jejich majetek. Evropu nezachrání prohnilá a zkorumpovaná sionisticko-zednářská demokracie, nýbrž autoritativní režim, postavený na upřímném vlastenectví a křesťanské víře, jež bude naplňovat sociální a kulturní požadavky svého národa a bude odhodlaný se zbraní v ruce bránit svůj národ a tedy Evropu. Od nás z Prahy se mi takovým režimem jeví Putinovo Rusko a vaše Lukašenkovo Bělorusko.      „Lukašenkův režim“ dává svému národu svobodu, práci, chléb, teplo do domovů. Brání svůj národ před záplavou té špíny – ať už jsou to drogy, pornografie, prostituce, speciální ochranné zákony pro homosexuály a lesby, systematické rozbíjení rodin, masová nezaměstnanost, rozkradení a rozprodání národního majetku a jiné a jiné -  která by se na Bělorusko ze Západu vylila, pakliže byste si zvolili zednářskou pluralitní liberální demokracii.     Moje země byla a je rdoušena hrabivými prsty sionistických globalizátorů a nemá naději na únik. Národní bohatství, které jsme za desetiletí často otrockou prací vydupali ze země, bylo ve velkém prodáno do zahraničí a z velké části rozkradeno – pro ilustraci Ti musí stačit, že jsme, my Češi, obohatili světový slovník o slovo vytunelovat/tunelování – znamená to, že kdosi tajně převedl finanční aktiva ze státního podniku či banky na svůj účet nebo svoji firmu, přičemž šikovným způsobe